Category Archives: Vnitřní práce

Seminář je rozhovor od srdce k srdci

Seminář je zvláštní činnost. Řekl bych, posvátná. Budeme si spolu vyjasňovat nějakou otázku, jenom vyjasňovat, ale nikoliv ji řešit. Aby se pro nás stala srozumitelnou. Pak o tom budu několik minut hovořit, v průběhu několika minut budu vysvětlovat. A pak, když budeme sedět v kruhu, budeme diskutovat, jakým způsobem je možné najít logické, reálné řešení tohoto problému – avšak nikoliv to, které je popsáno v našich knihách. V žádném případě se neřídíme prohlášeními moudrých kabalistů, ale mluvíme ze srdce, abychom mezi sebou udrželi vzájemné spojení.

(Pokračování textu…)

Význam ranní lekce

Otázka: Po kongresu se vytvořil pocit, že nyní musíme klást důraz na ranní lekci, na sjednocení? Nebo je zapotřebí více šířit? Vznikla určitá nejasnost, že všechno, co jsme předtím vykonali, nestačí, že je třeba přidat ještě něco jiného.

Odpověď: Všechno naše současné doplňující úsilí musí být součástí ranních lekcí! Bez ranních lekcí není možné postupovat kupředu! Není bez nich posun! Ranní lekce je vším, alfou a omegou, a to bez diskusí.

(Pokračování textu…)

Pečovat o prostředí jako o milované dítě

Otázka: Jak mohu posílit prostředí, abych od něho obdržel důležitost Cíle?

Odpověď: Pokud budeš klást důležitost na prostředí, pak ti na oplátku prostředí poskytne důležitost Cíle. A nevěnuj pozornost tomu, jak se toto prostředí chová. Nezáleží na tom, co vidíš, protože nic nevidíš v pravé podobě.

(Pokračování textu…)

Tajomstvo dosiahnutia cieľa

Otázka: Aké je tajomstvo dosiahnutia cieľa? Koniec koncov, iba malé percento žiakov, ktorí prichádzajú do kabaly, ho dosiahne.

Odpoveď: Odhalím vám jedno tajomstvo: ten, kto neopustí cestu, bez ohľadu na to, čo sa mu stane na ceste, dosiahne cieľ! Nie je žiadne iné objasnenie úspechu.

(Pokračování textu…)

Posun přes mír, ne válkou

Když se přiblížíš k městu, abys proti němu válčil, vybídneš jej k míru. I stane se, když ti mírem odpoví a otevře tobě, bude všechen lid, který se v něm nachází, tobě poplatný a budou tobě sloužit. (Torah, Deuteronomium, parašat Šoftim, kapitola 20. verš 10 a 11 )

Pokud máte touhy, které můžete pokrýt úmyslem k odevzdání, pak není třeba s nimi bojovat. Obecně platí, že by člověk neměl bojovat s touhami, ale pouze se záměry. Tato válka končí, když u nich změníte záměr „kvůli sobě“ na „kvůli druhým“. Vše závisí na vlivu prostředí a vývoji jedince. (Pokračování textu…)

Práce člověka a práce Stvořitele

Otázka: Co je vnitřní prací člověka, prací duše?
Odpověď: Kabalisté nazývají úsilí jdoucí proti vlastní touze prací.

Řekněme, že si chci lehnout, ale přesto vstanu a jdu do práce. V našem světě tomu říkáme vyvinout úsilí. Zapomínáme ale, že jestliže vstanu a jdu do práce, tak to už je má vůle. To znamená, že já překonávám svou touhu lehnout si na gauč a sledovat fotbal a rozhodl jsem se, že by bylo lépe jít do práce a vydělávat peníze. Jinak bych nebyl schopen vstát a jít do práce a tam plýtvat svou energií. (Pokračování textu…)

Nemožné, leč nezbytné

thumbs_laitman_231_03Otázka: Na straně jedné se člověk nemůže zbavit své egoistické přirozenosti – to provádí Vyšší síla. Na straně druhé říkáte, že člověku není dáno nic, co by nebyl schopen udělat.
Odpověď: Člověku je dána podmínka, podobně jako v matematice, podmínka nemožná, leč nutná. A zde vyvstává přirozená otázka: „Jak?“ Pokud nemůžeme udělat nic a přesto je náprava povinná, pak je také nemožné se jí vyhnout. (Pokračování textu…)

Projít zdí

thumbs_arava-convention_931-01V minulosti kabalisté museli podrobovat svá těla fyzickým útrapám, aby odhalili spiritualitu, jak se praví: „Jezte chleba se solí, pijte obyčejnou vodu, spěte na holé zemi, a studujte Tóru, a pak uspějete!“ Nyní můžete spát na péřových matracích jako princezna na hrášku, jíst cokoli chcete a kolik chcete.

Otázka je, v čem spočívají naše záměry? Dosáhli jsme stavu, kdy bychom se neměli zaměřovat na naše činy, ale spíše na naše záměry. Konec konců činy jsou snadné, kdežto náprava záměru je příšerně obtížný čin. To je osudem naší generace, je to konečný stupeň nápravy.

Právě teď stojíme před zdí. Musíme změnit svůj postoj ke Stvořiteli, k oné jediné síle Přírody. Tato stěna se zhroutí, jenom když my se rozhodneme, nejméně v jedné z desítce, projít skrz. Fyzický svět pak z našeho vnímání začne mizet

[202698] From KabTV’s “Secrets of the Eternal Book” 9/19/2016 Originální článek zde.

Láska existuje pouze nad egoismem

thumbs_laitman_569_01Otázka: Pokud bych napravila sama sebe do té míry, že mohu milovat svého manžela bezpodmínečně, bez ohledu na to jaký je, viděla bych nadále jeho nedostatky?
Odpověď: Pokud požádám vyšší sílu, aby mě napravila a pomohla vidět mého manžela bez jakýchkoliv podmínek, pak ho uvidím kompletně napraveného. To se nazývá: „Láska překryje všechny hříchy“. Podobně jako matka nevidí žádné nedostatky na svém dítěti, protože je nejlepší, nejchytřejší a nejatraktivnější. (Pokračování textu…)

Modlitba je stálý záměr

Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.
Zároveň tyto touhy propojíme. Každý musí být ponořen do ostatních, cítit sebe pouze v druhých, a v tomto stavu vybrat to nejdůvěrnější, nejdůležitější.
Modlitba je naše jediná touha, ze které nevyhnutelně vychází všechny ostatní. Usilujeme o jednotu, chceme odhalit společnou sílu, která dominuje v celém vesmíru a všude v přírodě – sílu harmonie, rovnováhy, vzájemnosti.
Pro sebe si přejeme stejný stav, pro skupinu, stát, svět a celé lidstvo. Toto je náš záměr, naše snaha. Stálý záměr je pravá modlitba, to, čeho chceme dostat nejvíce a nad čím neustále přemýšlíme.
Dále to budeme transformovat do další fáze. Uvidíme, jak naše touhy po jednotě budou realizovány v samotném přání. Obvykle, když člověk usiluje o dosažení nějakého cíle, nepotěší ho potom nic, než samotný cíl. V našem případě v samotném úsilí náhle odhalíme, že se jedná o ten pravý cíl a nic víc není nutné. Je to ta pravá touha, která potěší Vyššího. Přesně tak se to odehrává uvnitř nás.
Aby bylo možné více se soustředit na spojení mezi námi, budeme se muset k tomuto požadavku vracet, a silně toužit o jeho upřesnění, prohloubení, zaostření. Tak se to tvoří uvnitř nás.
Tato stálá snaha je sama o sobě cílem. Na první pohled se nám zdá, že je to pouze podmínka, abychom něco dokázali, ale pak vidíme, že to je samo o sobě je cíl.
Z 1. předběžné lekce na kongresu v Petrohradě, 18.09.2014