Otázka: Jak bych měl podle vědy kabaly přistupovat řekněme k takovým věcem, které ohrožují můj život jako válka, teroristický útok, padající rakety či jen obyčejné zločinné napadení?

Odpověď: Když jsme stále nenapravení, můsíme podle toho žít v našem nenapraveném světě, zatímco se napravujeme, napravujeme tím i svět.  Prozatím by se měl každý člověk chovat podle toho, co je pro společnost a svět přijatelné.

Ve stejnou dobu, každý z nás musí napravit sebe sama a tím odhalit Vyšší Sílu, vlastnost dávání a lásky ve svém nitru a světě. Do míry, do jaké učiní toto odhalení, se naši nepřátelé postupně stanou našimi přáteli a špatné věci vymizí.

Nicméně zatím se musíme chovat v souladu s našimi nenapravenými vlastnostmi. Všichni mnou nenávidění a nepřátelé jsou zlem uvnitř mě, které se stává tímto způsobem zjevným na venek. Promítám je ven a to je důvod, že existují. 

Pokud však, místo nich, vidím Stvořitele, který stojí za nimi, pak se najednou stanou mou neoddělitelnou součástí. Proto bychom si neměli dělat obavy. Co musíme udělat, je provádět nápravy. 

Jsem si jistý, že se člověku, který je zaměřen na “není nikoho jiného kromě Něj” nemůže nic špatného stát. 
[27109]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010,  11/11/2010

Otázka: Pokud není nikoho jiného kromě mě, tak proč pak musím přijít na kongres, s každým se sjednocovat a milovat je?

Odpověď: Musíš začít ve svých pocitech vnímat skutečnou realitu.Proto musíš přijít a vidět, že my všichni existujeme, a musíš provést vše proto, abychom “přestali být”.

Otázka pokračuje: Ale vy jste řekl, že tu nikdo jiný není.

Odpověď: Ale jsem to já, kdo to řekl! A ty musíš dosáhnout takového poznání na vlastní pěst. Musíš to dokázat sám sobě, že zde není nikoho kromě Malchuta ze Světa Nekonečna.
[26529]
Z 6. lekce, Světový kabalistický kongres, 10/11/2010

Nikdy bychom si neuvědomili, že od něho musíme utéct. Doufali jsme, že budeme moci odhalit duchovno v našem egoismu, v “Egyptě.” Ale my jsme si ani nemysleli, že tohle je “Egypt.” Ale teď začínáme chápat, že se od něj musíme osvobodit.

Náš Egoismus, Faraon, obdržel úder a toto zklamání prošlo skrze něj. Teď vidíme, že se musíme distancovat od touhy, ve které jsme odhalili zklamání a hořkost.

Avšak kdybychom nedošli úplně do konce, necítili bychom deziluze a to, že nás něco zastavuje. V duchovnu neexistuje žádný falešný kompromis, musíme jít až dokonce. 

A proto se v nás manifestoval určitý nový vjem. Stejné zklamání, síla utrpení, kterou teď cítíme ( protože já jsem investoval tolik úsilí, měl tolik nadějí a nic se nestalo) je můj Faraon, který obdržel výprask a teď trpí.

Nicméně Faraon musí cítit bití, jinak bychom od něj nebyli schopni utéct. Vskutku, utíkáme pouze od zla.

Pokud odhalím mou egoistickou touhu, moji přirozenost jako zlo, budu od něj chtít utéct. A možná budu muset zažít víc takových úderů, než se rozhodnu, že to musím udělat. Doslova musím vyjít ven ze své kůže, vystoupit ze svého “těla.” Tohle je nazýváno, že Faraon dostává údery, “deset ran Egyptských.”

Dosáhli jsme toho jenom proto, že jsme se přese všechno mezi námi sjednotili. Jedno je vždy odhalováno oproti druhému, jak je psáno “ve Tvém Světle uvidíme Světlo.” Díky tomuto sjednocení a naší přípravě jsme si uvědomili, že trpíme díky naší egoistické povaze. A tohle je velký úspěch!

Miliony lidí, kteří se účastnili kongresu virtuálně, byli společně s námi. Oni také prošli stejnými stavy.

Z lekce “Týdenní porce Tóry “12/11/2010

Kdo je Stvořitel? Stvořitel je všeobecně vlastnost dávání a lásky. To je důvod, proč je před tebou skryt, protože výhradně dává, zatímco ty jsi egoista, příjemce. Proto ho necítíš. 

Skutečně skrývá sám sebe? Jsi to ty, který ho schovává a nechce ho poznat! Říkáš, “Jen kdybys mi dal egoistické potěšení, které si přeji právě teď. Pak bych tě poznal. Chceš mi dát potěšení dáváním? No, já se chci těšit přijímáním!”

A to je celý problém. Nikdo před tebou Stvořitele neskrývá. Nacházíš se v jeho nitru a není nikoho jiného kromě Něj!  Podívej se však, v jakém druhu světa se vnímáš….

Zříci se svého ega neznamená zříci se svých přání. Jde pouze o popření egoistického úmyslu pro své dobro. Není nutné se nijak omezovat.  Musím omezit pouze mé egoistické úmysly a povýšit své záměry “v zájmu dávání.”  Vlastní touhy se nedotýkáme.
[26827]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/11/2010, “Podstata a účel náboženství”

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1