Je velmi těžké vnímat duchovní exil. Proto potřebujeme cítit opačný stav duchovní nápravy. A aby se to stalo, potřebujeme cítit Obklopující Světlo (Ohr Makif) předpokládaný pocit vlastnosti dávání.

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Vnímání - Žádné komentáře→

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Vše pochází od Vyšší Síly. Všechno to zmatení mezi „Mnou a Světem“  je řízeno jedinou silou „Není nikdo jiný než On“ a všechno se děje z toho důvodu, aby mě to přivedlo k tomuto odhalení.

Fráze „Není nikdo jiný než On“ přináší varování, že všechno co se nám děje, je zapříčiněno jedinou silou. Každý daný moment nás „otáčí“ dokola tak, aby jsme začali odhalovat tuto sílu, jakkoli to půjde, dobrou cestou nebo špatnou.

Dobro a zlo jsou relativní. Je možné, že někdy nás On vzdaluje od sebe skrze úspěch a přitahuje nás k sobě skrze utrpení. Nicméně, jestliže rozpoznáme, že všechno přichází od Něj, tak se všechno v tomto životě stane metodou pro spojení s Ním.

Existuji já a svět kolem mě, který je ve skutečnosti ukázkou Stvořitelova postoje ke mně. Mám ho odhalit za použití tohoto světa a začít s Ním dialog.

Nicméně, předtím než ho začnu chápat bude on pokračovat v ovlivňování mě „zvenku“. On se mnou mluví jazykem  odevzdání, ale já stále mluvím řečí přijímání.

Jsem svázaný svým Egoizmem. Přestože svět kolem mě reprezentuje Světlo, nemám v něm žádný záchytný bod a pokračuji v přijímání způsobem, jakým mi můj egoismus napovídá.

Jestli dokážu změnit sebe, uvědomím si že tento svět je Světem Nekonečna.  Všechno záleží na pozorovateli (viz Baal HaSulamův článek “Stvořitelovo skrytí a odhalení“).
Vidím hrozný svět kolem mě protože já jsem hrozný, přesto, pokud proměním sám sebe uvidím, že je dokonalý a věčný. Mnoho kabalistů kteří uspěli v nápravě jejich vnímání z přijímání na odevzdání, nám o tom říkají.
Nemůžu správně zacházet s tímto světem podle toho jak se mi jeví, protože ho vidím skrze moje klamné vlastnosti. Ve stejném čase, můžu změnit moje vlastnosti, dosáhnout odevzdání, nad svým egoizmem.

Potom budu všechno vidět opačným způsobem. Svět bude vypadat jinak skrze moje nové vlastnosti, které případně obdržím.

To je nazýváno „nové vnímání reality“. Svět nemá stálý obraz, vše závisí na pozorovateli. Je řečeno, že každý posuzuje do výše svých vlastních chyb.

Tenhle svět jednoduše slouží jako „obal“ kolem skutečného světa, ačkoli je to vše co mohu vnímat v tomto okamžiku. Později objevím že je to místo plné dávání a lásky a budu ho vidět tak jasně jako nyní vidím současnou „realitu“.

Všechno co musím udělat je změnit moje přijímající vlastnosti na odevzdání. Tedy, budu vnímat „příští“svět! Jak to udělat? Za tímto účelem máme učitele, skupinu a knihy.

 Ze druhé části Denní Lekce Kabaly  ze 22.9.2010 Baal HaSulam

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co cítí kabalista, který dosáhl konečné korekce?

Odpověď: Ve stavu konečné korekce (Gmar Tikkun), neustále dochází k obrovským změnám. Duše existuje ve vzestupu a sestupu „současně“, protože cítí tyto dva protichůdné stavy jako totožné, jako jeden. Tyto dva extrémy jsou spojeny v duši jako jeden celek, protože člověk opravil jejich vnímání, a cítí je jako jednu událost.

Nicméně, jak stoupáme ke světu nekonečnosti, „přechody“ od prázdnoty k naplnění nepřestanou existovat, ale místo toho se obrátí v porovnání počátečních činů Stvořitele: „existence z existence“ a „existence z absence“ (Yesh Mi Yesh Ve Yesh Mi Ain). A já, lidská bytost, je spojuji do sebe, čímž se přidávám ke Stvořitelovu činu.

To je to, co diktuje nutnost vytvořit člověka: Je potřeba sjednotit tyto protiklady v sebe sama a objevit „existenci z existence“ z „existence z absence,“ to je, odhalit Stvořitele.

Z diskuse o Reformujícím Světle 08/09/2010

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Ve skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, „Co je při práci den a noc?“

Filed under: Duchovno, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Člověk, Vnímání - Žádné komentáře→

Zohar, kapitola “VaJechi (A Jákob žil),” bod 26: “A zavolal svého syna Josefa.“ Jákob se tázal svých synů a řekl jim: „Vidím na vaše děti přicházet mnoho potíží. Je nezbytné nalézt vyšší Rachamim (milosrdenství).

Vše, co je popsáno v Tóře, v Zoharu a jiných „svatých knihách“ (knihách napsaných kabalisty o pocitech z Vyššího světa, kterého dosáhli) se odehrává zcela uvnitř nás. Vně nás neexistuje nic!

Celá naše současná realita, vše, co nyní cítíme, má za cíl nám pouze pomoci probudit vnímání nové reality, anebo přesněji – zformovat ji uvnitř nás. Musíme změnit své vlastnosti, a pak zformujeme onen svět, novou realitu uvnitř nás. Neexistuje čas nebo vnější změny. Jsme probouzeni s pomocí nepříjemných stavů, abychom se změnili a uviděli jedinou pravou realitu, Svět nekonečna.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 16.08.2010, Zohar

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Otázka: Co je znamení toho, že jsme učinili první krok na duchovním žebříku?

Odpověď: Když dojdeme na první duchovní stupeň, cítíme naléhavou potřebu se sjednotit, protože se nám na něm odhaluje společný integrovaný systém duší. Tento systém je těsná síť sil vzájemné lásky a odevzdání, naplněné Vyšší, sjednocující silou, Stvořitelem.

Čím více jsme ochotni stát se rovnocenní Světlu, tím pevněji jsou naše duše taženy společně pod jeho vliv, a cítíme jak skrze nás prochází. Duše se slaďují se světlem více a více, odstraňujíce překážky (odpor) z jeho cesty, světlo se skrze ně pohybuje bez omezení, přesunuje se z jedné duše na druhou. Světlo se stává celé a úplné jako ve světě nekonečna. Nepotřebuje provádět žádné akce nebo pohyby v zájmu přechodu z místa na místo, ale jednoduše a naprosto vyplňuje celou síť rovnoměrně.

Tato síť existuje na všech úrovních duchovního žebříku, od prvního do posledního. Nicméně jak postupujeme na vyšší duchovní stupně, vnímáme integrovanější síť, která je více naplněna světlem. Vnímáme to, protože je méně a méně rozdílů mezi dušemi a světlem, ve kterém přebývají. To znamená, že Stvořitel, který vyplňuje prostor mezi dušemi, je jim odhalen více a více.

Vidíme světlo na prvním stupni duchovního žebříku, stejně jako novorozené dítě začne vnímat náš svět svými pěti smysly: zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Novorozenec ještě neví, jak používat své smyslové orgány, ale je schopen si ně nějak zvyknout.

Totéž platí, když dosáhneme na první duchovní stupeň. Poté, co uděláme první duchovní stupeň, žijeme v tomto světě, v našem fyzickém těle, a také uvnitř naší duše v duchovním světě. Duchovní svět je věčný, a zatímco jsme v něm, nemáme pocit, že je třeba fyzického těla. Můžeme bez něj existovat, pouze v pocitu vyššího světa.

Ze 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek: „Moudrost kabaly a její podstata“

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co znamená „překročit Machsom“?

Odpověď: Překročit Machsom (bariéru, oddělující nás od spirituality) znamená cítit realitu uvnitř sebe. Objeví se „bod v srdci“ a nabere minimální „objem“ (10 Sefirot). V těchto Sefirách, začnu vnímat a cítit novou realitu. Cítím, jak do mě světlo vstupuje a vystupuje a způsobuje různé pocity. Začíná to s minimálními změnami ve vnímání a chápání, ale jsem schopen vidět co se děje „uvnitř“. S ohledem na náš svět začínám vidět na pozadí nový (duchovní) svět.

Taková dualita existence není překážkou. Naopak mi to umožňuje cítit a pochopit vztah mezi dvěma světy, větví a kořenem. V rámci mého bodu v srdci cítím různé akce, bez ohledu na to, jak jsou malé. Pořád nechápu, co znamená když světlo vstoupí a vystoupí, ale mám pocit, že něco přichází a odchází opakovaně. Stále ještě nechápu, co přesně se děje, stejně jako novorozenec, který cítí, ale neví co se děje.

Předpokládejme, že se (v pokoji) zapíná a vypíná světlo. Novorozenec neví, že se to nazývá světlem a tmou, ale pozoruje tyto jevy. Tím, jak světlo vstupuje a vystupuje, dává pocit Vyšší reality (světlo vstupuje) a náš svět je pro mě jako jeho pouhý otisk (světlo vystupuje). Poté se v tom začnu orientovat lépe a dle svých schopností začnu rozvíjet podobné vlastnosti.

Z 5. lekce Mega kongresu, 25/07/2010

Filed under: Vnímání - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Studuji Zohar každý den, ale necítím nic kromě toho, že roste moje touha. Pokračuji správným směrem?

Moje odpověď: To je velmi dobře! Pokud vaše touha roste z jednoho dne na druhý, pak nepotřebujete nic jiného! I když vám rostoucí touha přináší zklamání, musíte to vidět jako odměnu. To je proto, že touha nebo nedostatek naplnění je síla, která vás posunuje vpřed. Když máte prázdnou touhu, cítíte, že vám chybí jednota se stvořitelem, pocit spojení s Ním, kvalita odevzdání.

Proto je správné přání odměna. V našem světě musíte získat naplnění, ale v duchovním světě, musíte získat duchovní nádobu, touhu. Naplnění je tam vždy, jste vítáni přijít a vzít si je! Ale do čeho je naberete? To je otázka.

Právě teď existují duchovní poklady všude kolem vás: „diamanty“, „zlato“, „peníze“, a cokoli jiného, co si můžete přát. Prostě po nich netoužíte, což je důvod, proč je nepoznáváte. Prostor kolem vás se zdá prázdný! Všechno nejlepší co máte možnost si přát, je již přítomno, ale je to jako kdybyste měli roubík a ruce a nohy byly svázané, a pak jste byli umístěni před tento poklad a bylo vám řečeno: „To je tvoje!“ Ale jak to může být vaše, pokud si to nemůžete vzít?

Je nezbytné vyvinout a připravit přání, duchovní nádobu. To je všechno, co musíme udělat. Proto je naše odměna touha či aspirace, a ta musí být vytvořena světlem. Musíme změnit naše vnímání, náš postoj k odměně a trestu. V našem světě je trest touha nebo pocit nedostatku, zatímco odměnou je naplnění, které uklidňuje, protože žijete uvnitř vůle přijímat.

Nicméně pokud jste uvnitř vůle odevzdání, a máte touhu odevzdávat, je to odměna. Proč je rozdíl tak velký? Je to výsledek omezení. Omezení bylo provedeno na přijímání, ale neexistují žádné omezení na odevzdání.

Pokud již máte touhu odevzdávat, pak před vámi leží vše otevřené a vše se vám odhaluje ve stejné míře. Uvnitř vašich přání odevzdávat, začnete vidět v odraženém světle všechno kolem vás, a můžete si to vzít!

Takto postupně, od jednoho dne k druhému, Zohar mění naši vizi a směr našeho uvažování tím, že staví nové, odlišné postoje k životu a fázím duchovního vývoje.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, Zohar

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→