Otázka: Jestliže člověk vyrůstá od dětství v náboženství a je naplněn představou, že existuje jen Stvořitel, proč lidé věří ve veškeré druhy nečistých sil?

Odpověď: Jak můžete věřit ve Stvořitele, když jste ho nikdy neviděli nebo ho jinak nepocítili? Co můžete chtít po člověku, který věří v příběhy z druhé ruky? Jeden člověk má jeden příběh, jiný má něco jiného, ​​ale ani jeden z nich neviděl nic na vlastní oči, a já také ne. V tom nemůže být slepá víra!

To je důvod, proč moudrost kabaly hovoří pouze o skutečném dosažení, jak se říká: „soudce má jen to, co jeho oči vidí.“ V žádném případě se nemůžeme od této zásady odchýlit.

Musíme poznat Stvořitele tím, že ho odhalíme, ne v Něj věřit. Kabala říká, že existuje jakási vyšší realita, kterou nevnímáme, která je nám stále ještě skrytá. Víme, že když se díváte na svět krátkozrakýma očima, můžete vidět jen pár metrů před sebe, ale s brýlemi můžete vidět na míle daleko.

Podobně existuje příležitost k nekonečnému rozšíření našeho vnímání (vidění, porozumění, pocítění) a také přidání nových vlastností, odhalení nové dimenze. To vše je možné. Přijímáme to jako hypotézu, stejně jako ve vědě. Věříme kabalistům, že pokud budeme dělat určité akce, o kterých mluví, můžeme dosáhnout nové úrovně vnímání: docílit dosažení, osvícení a pocítění. Tato metoda není o slepé víře.

Mám víru v metodu, to znamená, přijmu ji s otazníkem, abych ji mohl otestovat a realizovat ji v praxi. Pak poznám, že metoda je velmi logická, že mi jasně vysvětluje, jak mohu využít prostředí tak, aby mě změnilo, uvědomuji si, jak musím jednat s ohledem na síly, které existují v přírodě.

Věřím pouze tehdy, vidím-li, že metoda dává požadovaný výsledek, ačkoliv akce samotné jsou jasné a zřejmé. Představa, že mohu použít prostředí k práci proti své egoistické povaze, k dosažení kvality jí opačné, je docela realistická. Toto se nazývá „víra v mudrce,“ když následuji jejich rady.
[41636]
Z 1. Části denní lekce Kabaly 27.4.2011, Shamati č.1

Otázka: Co si myslíte o “praktické kabale,” spojení se Sefirot?

Odpověď: Mrzí mě, že Vás zklamu, ale nic z toho nemá nic společného se skutečným dosažením (poznáním). V kabale nejde o žádné red stringy, svatou vodu či ceremoniály. 

Jakýkoli člověk na světě, který touží se učit, bez ohledu na jejich pohlaví, náboženství či národnost, může dosáhnout prostřednictvím správného studia a jenom jím. Je to, jako kdyby neměli tělo. Jinými slovy nezáleží na oblečení, zvycích a tradicích. To vše nemá absolutně nic společného s kabalou. 

Kabala je věda, a když se jí učíme, začneme tento svět vnímat coby více propojený, globálnější svět. To nám dává novou perspektivu a nový život. Pozvedáme se z úrovně, kde vše končí uvnitř mého těla do globální, externí úrovně, kde se vznáším mimo čas.

To je potřeba cítit. Slibuji Vám, že pokud byste studovali a vešli v tuto moudrost, ucítili byste, že to je způsob, jakým to funguje. Člověk našeho světa se musí pozvednout na úroveň věčnosti.

Vše co kabala předpověděla, se vyplnilo. Před dvěma tisíci lety kabalisté napsali, že svět vstoupí do nové fáze vývoje, když bude odhalen Zohar, a my budeme muset začít pracovat na naší nápravě. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nezačal kabalu v polovině 70. let studovat, ale skutečně k tomu došlo o dvacet let později, v polovině let devadesátých. 

[35157]
Z mé lekce v Paříži 2/1/2011

Baal HaSulam, „Mír ve světě”: Nebuďte překvapení, pokud směšuji dohromady blahobyt určitého kolektivu s blahobytem celého světa, protože ve skutečnosti už jsme dosáhli takového stupně, kdy je celý svět považován za jeden kolektiv a jednu společnost. 

Myšleno, protože každý člověk v tomto světě čerpá svou životní podstatu a své živobytí od všech lidí světa,  je nucen sloužit a starat se o blahobyt celého světa.  

Zatím to v plné míře nevnímáme a to jednoduše kvůli tomu, že egoismus před námi zastírá skutečný obraz. Přesto jsme vstoupili do nové éry, dokonce bez toho aniž bychom si uvědomili tento přechod do naší úplné závislosti na celém světě.

Zrovna včera jsme uspořádali “tuzemskou domácnost,” majíc všechny životní nezbytnosti v našich vlastních zemích, zatímco dnes nebudeme schopni vyprodukovat jídlo, oblečení, ani cokoli jiného odděleně od světa.  Najednou odhalíme, že nemáme potřebné potravinové složky, obráběcí nástroje apod.  Vyroste před námi zásadní, nová situace: Nyní není ve světě žádný detail, který by mohl být upřímně zapsán jako váš vlastní bez úvahy o ostatních.  

Dnes není možné nebýt s každým propojen. A to znamená, že musíme vytvořit odpovídající systém vztahů, protože blahobyt jednotlivce a světa záleží na sobě navzájem. 

Ve světle egoismu se nám zdá, že bychom mohli být schopni zbavit se poloviny lidstva bez velkých škod. Je to možné technologicky a vedle toho, pár miliard lidí není nic víc než nepotřebná zátěž. Nicméně, je nezbytné mít na paměti, že nevidíme celý obraz. Ve skutečnosti existujeme v „rodinných poměrech“ podobných tomu,  jako když starší generace už zabezpečila mladší, a už není více schopna pracovat, zatímco mladší dospívá, aby později přijala to, co pro ni bylo připraveno.   

To samé se děje s celým světem, ačkoli v jiné formě. I když člověk nedělá vůbec nic a žije jen z žebrání, nebo dokonce žije-li nějakou mizernou, ubožáckou almužnou na nějakém zastrčeném místě v Africe či Indii, je stále součástí společného systému a my jsme zatím neodhalili, jak důležitý je každý člověk v něm. Dokonce i detaily, které se zdají být zbytečné z našeho úhlu pohledu, jsou nepostradatelné pro celek. 

Lidské tělo také obsahuje mnoho orgánů a systémů, jejichž funkce jsme zatím zcela nerozluštili. Avšak postupně odhalíme, že ani jeden detail nemůže být odepsán jako nepotřebný. 

Proto musíme používat každý předmět podle jeho životního účelu bez jeho zničení. Jakýkoli jiný přístup se stane destruktivní, především pro člověka, který se k němu uchýlí.  

 [34808]
Z lekce „Mír ve světě” 2/4/11 

Když život ubíhá a jsou v něm dobré a špatné stavy, pak celá moudrost spočívá v naší schopnosti užít si i nepříjemné stavy. Tomu říkáme životní moudrost: Zacházet s tím co je špatné tak, abychom v tom viděli buď náš postoj k dobrému stavu, přípravu pro dobrý stav, nebo část dobrého stavu.

Ve skutečnosti je to opravdu tak, podobně jako pocit hladu před nasycením nebo únavy před touženým odpočinkem. Nemůže to být jinak. Musí existovat „tma“, před „úsvitem“, jak je psáno: „I byl večer a bylo jitro“

Například, užívám si myšlenku, že brzy budu na dovolené. Část této dovolené tedy zažívám už teď, i když reálně pro mě ještě nezačala.

Potom začnu přemýšlet: „Opravdu potřebuji být na dovolené? Nebo si ji mohu začít užívat tady a teď ještě víc, než když začne?“ A opravdu, když jsme reálně na dovolené, neužíváme si to tolik, protože si užíváme očekávání a přípravu na ni.

To je moudrost života. Když ji používáme, vždy žijeme v krásné iluzi a užíváme si každý okamžik. A není to předstíraný přístup, protože uvnitř touhy se nikdy nenaplníme. Vše leží výhradně nad ní.
[33503]
Z diskuse s Rachel Laitman, před začátkem natáčení televizní show 19/1/2011

Když zkoumáme vesmír, vidíme, že příroda spolu s naším světem jsou nám skryty. Odhalujeme svět v průběhu tisíců let, z generace na generaci a poznáváme ho stále více.

Stvořitel je obecná síla přírody, proto budeme potřebovat ještě nějaký čas k Jeho dosažení. Avšak proč je nám realita skrytá? Proč se nám Stvořitel skrývá?

Koneckonců, On není jako přírodní zákony, které se Jím řídí: neživá, rostlinná a živočišná úroveň rozvoje či úroveň lidská. On je obecný zákon, který obsahuje myšlenku, jakož i začátek a konec vesmíru. Vše je v Něm zahrnuto. Proč tedy vytvořil všechno tak, aby byl před námi skrytý?

Co je tak výjimečného na tom, abychom sami dosáhli Jeho odhalení a tím Jej žádali o pomoc? Co je to za hru? On se nám skrývá a my musíme trpět v průběhu tisíců let našeho vývoje, dokud nepřijdeme k otázce: „Proč je Stvořitel skrytý?“ Teprve poté se moudrost kabaly, metoda Jeho odhalení, stane odhalenou. Co z toho budeme mít? Odhalíme ho, a co se stane pak?

Lidé říkají, že pak budeme šťastní, protože Stvořitel je dobrý a dělá dobro, a my budeme existovat v lásce nade vším utrpením, jakmile dosáhneme Jeho zjevení. Nicméně pokud je Stvořitel síla nekonečné lásky a odevzdání, tak proč nás vytvořil tak ubohé a nízké? Proč máme pracovat tak těžce, abychom přišli k tomu, kdo nás miluje?

Vidíme, že všechno je stejné i v tomto světě. Lidé, kteří překonali různé překážky na cestě k dosažení lásky, jednoty a odhalení si jich váží. Pociťují, že prospívají a že objevili něco velkého, drahého a důležitého.

Vidíme také, že každý člověk v našem světě, si v podstatě přeje být milován takový, jaký je. Avšak tento druh vztahu mezi námi nemůže existovat. Pouze matka zažívá tyto pocity vůči svému dítěti, a tato láska je tělesná a živočišná. Přišla k matce od přírody, a ta ji zavazuje své dítě milovat, dát mu život, podporovat jej a usnadnit jeho další rozvoj.

Toto je jediná výjimka. Jelikož nemilujeme ostatní lidi, takové jací jsou, chceme mít důkaz o tom, jak nám to prospěje. To vše nám pomáhá alespoň trochu pochopit, proč Stvořitel potřeboval tuto hru (skrytí).

Chce, abychom k této lásce přišli, aniž bychom z toho očekávali prospěch. Stejně jako my chceme být milováni pro to, kdo jsme, on chce být milován pro to, kým je, bez našeho očekávání osobního prospěchu. Dokud se neosvobodíme od našeho ega, nebudeme schopni pochopit, jak s Ním navázat spojení.

První věc, kterou musíme udělat, abychom v nás rozvinuli pocit Stvořitele, je povznést se nad naší přirozenost. Jinými slovy, musíme se povznést nad osobní zájmy, nad to: „Jak výhodné to pro mě bude?“

To bude možné, až se zvládnu od ní zcela osvobodit, jako bych neexistoval, jako bych byl naprosto nezávislý a objektivní a byl schopen vidět a posuzovat věci tímto způsobem. Od toho okamžiku mohu začít vnímat Stvořitele, sílu odevzdání, sílu dobra.

Naopak, kdyby se mi odhalil, šel bych k němu, protože by to pro mě bylo přínosem. Neboť kdybych pocítil, že vzbuzuje pouze lásku, bezpečí, zdraví a štěstí, byl bych nucen ho milovat, protože On je zdrojem všeho dobrého. Tato láska by byla nucená a závislá.

Proto se musím vyzbrojit clonou, omezením a mojí anti-přirozeností a osvobodit se od svého vlastního ega. Pak bychom se oba stali nositeli nekonečné a čisté lásky bez osobního prospěchu a začali bychom chápat, že to není Stvořitel, kdo se skrývá před člověkem, ale člověk, který ho zakrývá svým egem.
[33053]
Z úvodní přednášky „Proč je Stvořitel Skrytý“ 14.12.2010

Otázka: Pokud máme vidět skupinu pouze jako její vnitřní, napravený stav, jak se pak liší od zbytku světa, který se také jen zdá být nenapravený?

Odpověď: Není rozdíl ve vnitřním významu. Ale když se podíváte na skupinu, nemůžete si nevšimnout, že jejich touha po spiritualitě se projevuje navenek, že přijdou na lekci každý den. To znamená, že usilují o dosažení spirituality, ale ještě ji nedosáhli.

Máte externí obrazovku, kde vidíte, jak touží po odevzdání, zatímco aktuálně zůstávají v egoistickém systému, který má v úmyslu zkonzumovat vše pro sebenaplnění. Nicméně, oni už vědí, trochu rozumí a dokonce i cítí, že existuje šance přejít na jiný postoj ke světu: nahradit konzumaci odevzdáním.

Vědí, že existují dvě formy prožívání života ve vesmíru:

1. Život, kde se instinktivně snažím spolykat všechno, protože jsem se tak narodil, což je považováno za „zlý sklon“ se kterým se rodíme.

2. Existuje jiný postoj k životu: odevzdání, vyjít sám ze sebe, kdy moje „já“ samo o sobě neexistuje, pokud není zahrnuto do všech ostatních. A tento druhý přístup je ten, kterého chceme dosáhnout.

Ukazuje se, že už máme dva přístupy. Každý žije podle 1. principu tak dalece, že konzumuje všechno do sebe. To je to, co v současné době vnímáme, „tento svět.“ Ale sníme o tom dostat jiný pohled na život a vidět spirituální realitu, která existuje v odevzdání.

Co se pak stane s fyzickou realitou? Zmizí? Ne, to ne. Zůstane tak dlouho, jak dlouho ji budete potřebovat, dokud ji bude potřeba zaměstnávat jako nutnou součást.

Tak, teď byste měli být schopni pochopit, co je vaše hmotné tělo: Je to nezbytné měřítko, které musíte zachovat, abyste mohli konzumovat pro svůj vlastní prospěch a ne pro odevzdání. Ale ve skutečnosti není žádné tělo. Přesto do té míry, do které se musíte účastnit egoistické spotřeby, budete i nadále existovat v této materiální realitě. A do té míry, do které vykročíte mimo sebe, můžete vstoupit do spirituálního světa.
[31024]
Z druhé části denní lekce kabaly 28.12.2010, „Představení Knihy Zohar, článek“ Vy jste Moji Partneři „

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Otázka:  Co znamená být nad narušeními?

Odpověď: Nad narušeními znamená, že je vezmu, zpracuji, postarám se o ně a zůstanu nad nimi, jako na vrcholu vln.

Nevymažu je. Zůstanou ve mně a šplhajíc na ně se dostanu do kontaktu se Světlem, Stvořitelem, tím, který mi dává. Dává mi tato rušení, abych se Mu nad nimi přiblížil.

Narušení jsou jazyk. Stvořitel probudí mé vnitřní kvality, které jsou mu opakem. Vystoupám-li nad tyto opačné vlastnosti, pak se s ním dostanu do kontaktu.

Prozatím tento kontakt příliš nepociťuji, už však jejich prostřednictvím začínám pociťovat jeho postoj. Začnu si těchto narušení vážit, protože právě ony mi přivádí do kontaktu se Stvořitelem. Bez nich bych se s Ním do styku nikdy nedostal.

Narušení mi ukazují, co nás rozděluje, co nám brání přijít do styku jeden s druhým. Vystoupám-li nad ně, pak překonám překážky a získám určité spojení se Stvořitelem. 

Proto musíme být vděční za všechna ta narušení; musíme je správně zpracovat a jednat s nimi jako s překážkami, nad které musíme vystoupat, abychom dosáhli spojení se Stvořitelem. 

Vlastnost, která mě odděluje od Stvořitele, se stane vlastností, která nás pojí, vystoupám-li nad ní.  Navzdory věcem, které mi jako narušení připadají, vnímám je ne jako narušení, ale jako prostředek pro vytvoření spojení se Stvořitelem. 

Pokud od sebe odstoupím a přeji si být nad narušeními, pak plavu nad nimi jako dřevěná tříška na vlnách, stále ve styku se vzduchem. Proto narušení nevymazávám, ale jsem nad ním. Potřebuji je, abych nad ně mohl vystoupat. 
[28064]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 29/11/2010, Zohar

Otázka: Jak bych měl podle vědy kabaly přistupovat řekněme k takovým věcem, které ohrožují můj život jako válka, teroristický útok, padající rakety či jen obyčejné zločinné napadení?

Odpověď: Když jsme stále nenapravení, můsíme podle toho žít v našem nenapraveném světě, zatímco se napravujeme, napravujeme tím i svět.  Prozatím by se měl každý člověk chovat podle toho, co je pro společnost a svět přijatelné.

Ve stejnou dobu, každý z nás musí napravit sebe sama a tím odhalit Vyšší Sílu, vlastnost dávání a lásky ve svém nitru a světě. Do míry, do jaké učiní toto odhalení, se naši nepřátelé postupně stanou našimi přáteli a špatné věci vymizí.

Nicméně zatím se musíme chovat v souladu s našimi nenapravenými vlastnostmi. Všichni mnou nenávidění a nepřátelé jsou zlem uvnitř mě, které se stává tímto způsobem zjevným na venek. Promítám je ven a to je důvod, že existují. 

Pokud však, místo nich, vidím Stvořitele, který stojí za nimi, pak se najednou stanou mou neoddělitelnou součástí. Proto bychom si neměli dělat obavy. Co musíme udělat, je provádět nápravy. 

Jsem si jistý, že se člověku, který je zaměřen na „není nikoho jiného kromě Něj“ nemůže nic špatného stát. 
[27109]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010,  11/11/2010