Category Archives: Vnímání

V čem začíná duchovno

Je třeba nezapomínat na to, že máme vždy vztah pouze se Stvořitelem.  Před námi není nikdo jiný než On.

 

Celá neživá, rostlinná, živočišná příroda a lidé, kteří nás obklopují v tomto světě – to jsou pouhé pocity uvnitř našich přání.

 

Všechny obrazy, postupy a situace v naší touze jsou Stvořitel, přeje si před nás předstoupit ve formě těchto materiálních věcí místo toho, aby nám dal pocítit sebe samotného.

 

Jestliže člověk cítí tuto skutečnost, že všechno pochází od Stvořitele, už jenom to mu bude stačit.

 

Nezáleží na tom, jaké mám pocity, hlavní je pocit spojení se zdrojem mého pocitu, zdrojem celé reality – se Stvořitelem.

 

Pouze tohle mi neber! Nezáleží na stavech, kterými procházím.

 

Stavy, kterými procházím, mohou být v mých pocitech ty nejhorší, samé zmatky uvnitř mysli –  ale nezáleží na tom, co mám v rozumu anebo v srdci.

 

Vždyť to jsou moje egoistické smysly a nemá význam, co v nich zrovna probíhá.

 

Pro mě je důležité jen jedno: to že se neoddaluji od svého zdroje vnímání a zážitků: „je to Stvořitel!“.

 

To znamená, že člověk „leží na zemi“ a proto nikam nespadne. Vždy se trápí pouze kvůli jednomu, a nic víc nepotřebuje..

 

Toto je začátek duchovní práce. Pozvednout se nad vše materiální a stále zůstat v minimálním spojení s duchovním.    

Podle (úrovně) vývinu člověka bude odhaleno všechno skryté

A question I received: Obsahuje kabala nějakou tajnou moudrost, kterou je zakázáno odhalit?

My Answer: V moudrosti kabaly slovo „zakázané“ znamená v podstatě „nemožné.“

Kabalista se nemůže představit publiku a začít odhalovat tajemství této moudrosti, tahajíce je z klobouku jako kouzelník tahá králíky a hrdličky.

Nemůže lidem odhalit nic jiného než metodu rozvinutí jejich vnímání. Následně, jak člověk rozvíjí své vnímání duchovna, odhalí v něm to, co je pro něj momentálně tajemstvím.

„Tajemství“ je to, co neznáte, nevidíte či jinak v současném momentu nevnímáte. Zatímco v další fázi se to stane jasným, jednoduchým a odhaleným.

Ve vědě kabaly je každý koncept studován podle čtyř fází odhalení, což jsou čtyři fáze vývoje duchovního vnímání (Aviut, hrubost touhy).

To se nazývá vstoupení do Pardes (zahrady poznání): Pšat – poznání, Remez – naznačení, Druš – rozeznání, Sod – tajemství.  Avšak proces vstupu se děje v obráceném pořadí.

Napravením svého vnímání reality postupně člověk vystupuje od tajemství (Sod) k rozeznání (Druš), k naznačení (Remez) a k poznání (Pšat). A v čemkoliv z toho není nic zakázaného. 

“Zakázané” znamená, že kabalisté člověka nechtějí zmást nadbytečným vědomostmi, kterým ještě není připraven porozumět. Je to jako když vychováváme dítě tím, že postupně rozšiřujeme jeho jídelníček, hry, které hraje, atd.

Učitel má připravit „duchovní výživu“ v souladu se studentovou úrovní. Proto se kabalisté nebojí odhalení zakázaného; místo toho se bojí „předávkování“ zbytku z nás, stejně jako je nezralé ovoce škodlivé zdraví člověka. 

V moudrosti kabaly to ubližuje úplným „vyloučením“ z této moudrosti. Je zde dokonce možnost, že se po zbytek života člověk nebude schopen zbavit mylných představ, které získal, promarňujíce tak v podstatě svou současnou inkarnaci.  

A tak postupujeme od jednoduchého k složitému. Taková je cesta nápravy.

Proto je jediným strachem kabalistů , že dají studentu „nezralé ovoce,“ protože jediná cesta, jak může správně růst a plně dosáhnout kabalistické vědy je postupováním podél fází, vhodných pro jeho vývoj.

Duchovno je radost

Pokud člověk není plný radosti, pak není v duchovním stavu. Pokud chcete v duchovnu pokračovat do dalšího stavu, musíte dokončit svůj současný stav.  To znamená, že musíte dosáhnout radosti v přítomnosti a souhlasit s ní, jako byste ji pečetili. Pak vystoupíte na další, vyšší úroveň.

Pokud nedosáhnete radosti v současném stavu, nikdy jej nedokončíte, a můžete dokonce i klesnout níže. Dokonce i když jste se už začali probouzet a cítit duchovní stav, pokud v něm nedosáhnete pocitu radosti, budete vrženi nazpátek dolů do místa, kde jste necítili žádné duchovno.

Znakem, že jste dokončili svůj současný stav je pocit prázdnoty ve vašich egoistických touhách a pocit, že chcete být nad nimi, ve stavu většího věnování. A pokud jste radostní, znamená to, že již toužíte po věnování – po další úrovni. Jste připraveni přijmout další touhu.

Nezáleží na tom, co se vám na cestě nápravy děje – vzestupu či sestupy. Vždy byste měli být šťastní, jako malé dítě, které se něco snaží udělat nehledě na to, zda v tom uspěje nebo ne. Nejdůležitější věc je úsilí, které vyvíjí. To je to, co mu umožňuje růst.

Pokud je jí dána možnost, naše egoistická touha se stane zlodějem

Není lehké pochopit, že je zde metoda, jak být naplněn věnováním místo přijímáním. Zdá se to nelogické a společnost to také nepodporuje.

Avšak vše to tak bylo záměrně uspořádáno, aby nám tato možnost být naplněn věnováním, dosáhnout nekonečného naplnění a cítění věčného života, zůstala skryta. Jinak by se naše egoistická touha hnala přímo, aby se těšila z věnování. (Koneckonců nejdůležitější věc je pro ni přijímat potěšení). Je jako zloděj, který běží v čele davu a křičí, „Chytněte zloděje!“

(Z denní lekce kabaly z Šamati #13)

Naučit se rozumět Stvořiteli je klíčem ke štěstí

Vše, co bylo stvořeno a vše co se děje, je pro nás nezbytné, abychom poznali Stvořitele. Pokud na to člověk nezapomene, pak se soustředí na to porozumění, jak s ním Stvořitel komunikuje skrz vše co se děje uvnitř a vně něj. To je podobné tomu, jak se dítě učí komunikovat se svou matkou. Všimli jste si někdy, jak intenzivně se na ni dívá, snaže se porozumět, co mu říká, snaže se naučit její jazyk? Právě skrz současnou krizi nám byla dána možnost objevit, co se nám všem Stvořitel jasně snaží říct.

V minulosti touto cestou komunikoval pouze s vybranými jednotlivci. Ale dnes musí Stvořitelovy činy začít brát na zřetel celé lidstvo. To je to, co postrádáme.

Kdyby tomu svět porozuměl, unikli bychom všem nepříjemným událostem, které se dnes dějí, právě tak jako těm, které na nás jěště čekají. To protože místo boje s větrnými mlýny, bychom komunikovali s příčinou toho všeho – se Stvořitelem.

Čím rychleji rozpoznáme Stvořitelovu komunikaci s námi skrz věci, které se dějí, tím rychleji Mu porozumíme. Pak objevíme, co to je, co musíme napravit a změnit – a svět bude naplněn Světlem.

Soustřeďte se na záměry místo tužeb

Otázka, kterou jsem dostal: Jelikož egoismus musí projít všemi fázemi vývoje, můžeme přesně říct, jakou fází člověk prochází skrze to, o co v tomto životě usiluje? Pokud je, řekněme, člověk přitahován k vědění, znamená to, že už prošel všemi předchozími fázemi? A měli bychom se nutit vyvíjet, hledat cesty, jak stimulovat naše touhy?

Moje odpověď: Neměli bychom si našich tužeb všímat. Vyvstávají v nás bez toho, abychom to kontrolovali, podle zákonů vývoje duše. Měli bychom se místo toho soustředit na nápravu našeho záměru: jak se stavíme k touhám, které se v nás vynořují, jestli je chceme realizovat “pro naše dobro” nebo “pro dobro ostatních” (tím, že se připojíme ke skupině a budeme studovat autentické texty).

Jaké touhy se ve vás vynořují a jak se mění je něco, co na vás nezáleží. Záleží na spoustě příčin – vnitřních ve vás a vnějších, které jsou určovány obecným stavem všech duší – systémem, ve kterém se nacházíte.

Baal HaSulam popisuje zákon singularity (jedinečnosti)

Milostné vztahy a přátelství jsou genetikou Baal HaSulam, článek „Mír ve světě“

Člověk si cítí, že všechna stvoření světa by měla být pod jeho vládou a byla stvořena pro jeho osobní užití. A to je zákon Přírody, který nemůže být porušen. Jediný rozdíl mezi lidmi je v jejich rohodnutích, jak používat ( ostatní stvoření ): Jeden se rozhodne zneužívat lidí dosahováním nejnižších tužeb, další se rozhodne dosáhnout moci, zatímco třetí chce dosáhnout respektu. Navíc, pokud by to bylo možné bez přílišného úsilí, každý člověk by souhlasil se zneužíváním celého světa, aby dosáhl všech tří dohromady: bohatství, moci a respektu. Tento zákon se nazívá „Zákonem singularity“ a je pociťován s srdci každého v srdci každého člověka. A není člověk, který by mu mohl uniknout, ačkoliv každý jeden z nich se bere svůj vlastní podíl tohoto zákona: velký člověk podle své velikosti a malý člověk podle své malosti.

A i když atribut singularity obsahuje vznešený, krásný a půvabný význam, jelikož tato vlastnost k nám přichází přímo od Stvořitele, který je ve světě jediný a je kořenem všech stvoření, stále dokud je tento vjem singularity zaklíněn v našem úzkém egoismu, jeho skutky se stanou zkázou a ničením a zdrojem všech utrpení, které byly a budou ve světě. A opravdu není ve světě jediný člověk, který by byl volný od této vlastnosti a veškeré rozdíly mezi lidmi jsou pouze způsoby, jakými ji využívají. Aby ukojili vášně srdce, nebo pro moc, nebo pro čest. To je to, co dělá lidi odlišné jeden od druhého.

 

Přikloňte světové váhy k zásluze

merit1 Otázka, kterou jsem dostal: Jeden z mých přátel je filosof, studující egyptskou kulturu. Vyprávěl mi příběh z židovského náboženství o duši, která musí přiznat své hříchy. Když tak činí, položí své hříchy na jednu stranu vah a druhá strana se zvedne.

Moje odpověď: Kabalistický text, který vám bude nejblíž ( nejlépe pochopitelný ) je článek 110 „Uvedení do Talmud Eser Sefirot“ ( zde také najdete odkazy na starší, původní texty ). Říká se tam: „Musíme plně porozumět, co je psáno v Traktátu Kidušin, str. 40: „Člověk se musí vždy vidět jako napůl vinen, napůl nevinen. Pokud vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože odsoudil svět k váze zásluhy ( prospěch, výhoda, hodnota – merit ). Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil svět k váze viny ( nedostatek, nevýhoda, vina – demerit ). Rabín Elezar, syn rabína Šimona, říká, “Svět je hodnocen svou většinou a jednotlivec je také hodnocen většinou. Proto, když vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože přiklonil sebe a celý svět k váze zásluhy. Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil sebe a celý svět k váze provinění.“

„Kvůli tomuto jednomu hříchu, který vykonal, svět a on sám ztratil spoustu dobra.“