Člověk nemůže být napraven, dokud nepochopí, že musí vystoupit na další úroveň. Musí si vždy představit toto řešení ve své mysli, jako by nebyl ve svém současném stavu, ale již ve stavu příštím, na kterém dosáhl na vyšší úroveň, na kterou se pozvedl Reformujícím Světlem.

Otázka: Je možné, že v jednom okamžiku nic nechápu a pak najednou se mi všechno odhalí, nebo je to postupný proces?

Odpověď: Je to postupný proces, který vede k okamžitému odhalení. Vidíme, že se to s námi děje. Snažíme se dělat to a ono a nic z toho, ale pak najednou získáme porozumění a něco odhalíme. Nechápeme, jak se to stane. Jakoby něco uvnitř nás pomalu rostlo a pak jen prasklo, a my najednou získáme porozumění, pocítění a dosažení jak v mysli, tak i v srdci. Tento proces vyžaduje velkou koncentraci po dlouhou dobu a mnoho kontinuálních fází, které nakonec vedou k náhlému zlomu.

Z 3. části denní lekce kabaly 12/2/12, “Studie deseti  Sefirot”

Otázka: Člověk hodně zapomíná, mnohé zahání k zapomnění, zanechává za sebou nenaplněné začátky a nenapravené chyby. Jak se můžeme vyhnout zapomnění na duchovní cestě?

Odpověď: Teď je to nemožné. Teprve na konci budou všechny jednotlivé události shromážděny a povedou ke společné nápravě, tzv. “Rav Paalim U-Mekabtziel”. Po nahromadění všech našich nádob se tyto nádoby současně spojí v jednotný stav, a tím bude tento děj dokonán. To shrne všechny generace mnoha miliard lidí a spojí veškeré jejich záležitosti do jedné. To se stane až přijde doba úplné nápravy, která nás všechny sjednotí do jednoho přání, dokonalého a naplněného světlem nekonečna.

Do té doby máme zakázáno vnímat minulost, protože bychom nebyli schopni vydržet všechno, co jsme zažili. Máme pro to potřebnou odvahu, jinými slovy clonu (Masach). Dnes bychom ovšem nebyli schopni ospravedlnit stavy, které jsme zažili.

To je důvod, proč máme tendenci k zapomnění. Čas od času vypneme. Tento pravidelný “Blackout” není ve skutečnosti více než přepínání mezi dvěma momenty, mezi včerejškem a dneškem, mezi minulými a současnými životy, až nakonec budou všechny shromážděny do jednoho.
[66928]
Z úvodního přednáškového cyklu 17/1/12, “Kurs jak být člověkem, Lidský rozvoj”

Až se náš vztah ke světu a k životu zcela změní, potom všechny lidské zdroje, mysl a srdce, touhy a myšlenky, krom holých nezbytností pro své fyzické tělo vyhodíme za účelem dosažení harmonie s přírodou. Plně pak pochopíme její původní plán, její tok, její nejvyšší myšlenky, a podle toho se pozvedneme na stejnou úroveň, což znamená, na úroveň vyšší než je zrození a smrt.

Potřebujeme si pouze vyobrazit, o čem se mluví. Vzhledem k tomu, že jsem poznal celou přírodu, pak jsem poznal takovou úroveň, kde se při pohledu na sebe uvidím jako malý dočasný element. Nicméně, už teď se dívám z jiné úrovně, neboť jsem se pozvedl vyš než jsem, abych tak řekl. Zde člověk nachází zcela jasné odpovědi na otázky o smyslu života, existence.

Samozřejmě, že to ovlivňuje jeho myšlení, chování a jeho kulturní, sociální a společenské vztahy. Vidí svět a sebe jinak. Začne myslet ne na základě dočasných, vadných hledisek: Jsem tu dnes a zítra už nejsem, takže pokud už tu nebudu, co mám dělat?

Nemůžeme si ani představit tu obrovskou změnu, která se děje uvnitř nás, když začneme sami sebe vidět, jak existujeme na nekonečné časové ose. Pak vnímáme své tělo jako doprovodné zvíře.

Začne se v nás vyvíjet psychologický systém, který změní u kořene to, jak se chováme k druhým, k sobě a ke světu, a tak už začnu přistupovat k sobě a k ostatním z věčné pozice. To mě úplně mění, pozvedává mě a dělá ze mě seriózního, člověka světa.
Z “Diskuse na integrální vzdělávání” 12/12/11

Na konci našeho vývoje, musíme dosáhnout stavu neomezeného přijímání, neomezeného odhalení dobra, věčnosti, dokonalosti a síly, stejně jako absolutního naplnění. To je to, co nás čeká vpředu, pokud začneme přijímat, abychom vyjádřili úmysly směrem ke Stvořiteli, které jsou rovnocenné těm, které On zobrazuje nám. To je podstatou veškeré naší práce.

Účelem vzniku našeho světa, tedy ukrytí Stvořitele, je to, abychom si zkusili, za těchto podmínek a s prostředím, které je nám dáno, vyvinout takové dovednosti interakce mezi námi, které nám umožní přejít od přijímání, krádeže, špatných úmyslů, rivality, závisti a nenávisti k pocitu odevzdání, lásky a povznesení se nad sebe.

Pokud se člověk opravdu pozvedne nad sebe, začne vnímat světlo, které naplňuje svět kolem něho, Stvořitele, který je přítomen v tomto světě, obecné světlo, obecnou kvalitu lásky a odevzdání. Pak se odpojí od svého zvířecího těla a jednoduše “plave” v této obrovské, nekonečné atmosféře naplněn láskou a dobrotou.

To je další stav, ke kterému musíme vystoupat. V žádném případě to nezničí náš svět. Vstoupíme do něj postupně, pocítíme ho společně s naším světem a transformujeme se v našich pocitech na další stupeň.
 [62032]
Z nedělní virtuální lekce 6/11/2011