Otázka: Člověk hodně zapomíná, mnohé zahání k zapomnění, zanechává za sebou nenaplněné začátky a nenapravené chyby. Jak se můžeme vyhnout zapomnění na duchovní cestě?

Odpověď: Teď je to nemožné. Teprve na konci budou všechny jednotlivé události shromážděny a povedou ke společné nápravě, tzv. “Rav Paalim U-Mekabtziel”. Po nahromadění všech našich nádob se tyto nádoby současně spojí v jednotný stav, a tím bude tento děj dokonán. To shrne všechny generace mnoha miliard lidí a spojí veškeré jejich záležitosti do jedné. To se stane až přijde doba úplné nápravy, která nás všechny sjednotí do jednoho přání, dokonalého a naplněného světlem nekonečna.

Do té doby máme zakázáno vnímat minulost, protože bychom nebyli schopni vydržet všechno, co jsme zažili. Máme pro to potřebnou odvahu, jinými slovy clonu (Masach). Dnes bychom ovšem nebyli schopni ospravedlnit stavy, které jsme zažili.

To je důvod, proč máme tendenci k zapomnění. Čas od času vypneme. Tento pravidelný “Blackout” není ve skutečnosti více než přepínání mezi dvěma momenty, mezi včerejškem a dneškem, mezi minulými a současnými životy, až nakonec budou všechny shromážděny do jednoho.
[66928]
Z úvodního přednáškového cyklu 17/1/12, “Kurs jak být člověkem, Lidský rozvoj”

Až se náš vztah ke světu a k životu zcela změní, potom všechny lidské zdroje, mysl a srdce, touhy a myšlenky, krom holých nezbytností pro své fyzické tělo vyhodíme za účelem dosažení harmonie s přírodou. Plně pak pochopíme její původní plán, její tok, její nejvyšší myšlenky, a podle toho se pozvedneme na stejnou úroveň, což znamená, na úroveň vyšší než je zrození a smrt.

Potřebujeme si pouze vyobrazit, o čem se mluví. Vzhledem k tomu, že jsem poznal celou přírodu, pak jsem poznal takovou úroveň, kde se při pohledu na sebe uvidím jako malý dočasný element. Nicméně, už teď se dívám z jiné úrovně, neboť jsem se pozvedl vyš než jsem, abych tak řekl. Zde člověk nachází zcela jasné odpovědi na otázky o smyslu života, existence.

Samozřejmě, že to ovlivňuje jeho myšlení, chování a jeho kulturní, sociální a společenské vztahy. Vidí svět a sebe jinak. Začne myslet ne na základě dočasných, vadných hledisek: Jsem tu dnes a zítra už nejsem, takže pokud už tu nebudu, co mám dělat?

Nemůžeme si ani představit tu obrovskou změnu, která se děje uvnitř nás, když začneme sami sebe vidět, jak existujeme na nekonečné časové ose. Pak vnímáme své tělo jako doprovodné zvíře.

Začne se v nás vyvíjet psychologický systém, který změní u kořene to, jak se chováme k druhým, k sobě a ke světu, a tak už začnu přistupovat k sobě a k ostatním z věčné pozice. To mě úplně mění, pozvedává mě a dělá ze mě seriózního, člověka světa.
Z “Diskuse na integrální vzdělávání” 12/12/11

Na konci našeho vývoje, musíme dosáhnout stavu neomezeného přijímání, neomezeného odhalení dobra, věčnosti, dokonalosti a síly, stejně jako absolutního naplnění. To je to, co nás čeká vpředu, pokud začneme přijímat, abychom vyjádřili úmysly směrem ke Stvořiteli, které jsou rovnocenné těm, které On zobrazuje nám. To je podstatou veškeré naší práce.

Účelem vzniku našeho světa, tedy ukrytí Stvořitele, je to, abychom si zkusili, za těchto podmínek a s prostředím, které je nám dáno, vyvinout takové dovednosti interakce mezi námi, které nám umožní přejít od přijímání, krádeže, špatných úmyslů, rivality, závisti a nenávisti k pocitu odevzdání, lásky a povznesení se nad sebe.

Pokud se člověk opravdu pozvedne nad sebe, začne vnímat světlo, které naplňuje svět kolem něho, Stvořitele, který je přítomen v tomto světě, obecné světlo, obecnou kvalitu lásky a odevzdání. Pak se odpojí od svého zvířecího těla a jednoduše “plave” v této obrovské, nekonečné atmosféře naplněn láskou a dobrotou.

To je další stav, ke kterému musíme vystoupat. V žádném případě to nezničí náš svět. Vstoupíme do něj postupně, pocítíme ho společně s naším světem a transformujeme se v našich pocitech na další stupeň.
 [62032]
Z nedělní virtuální lekce 6/11/2011

Otázka: Jak můžeme přinést naše společné modlitby do studia?

Odpověď: Vše co studujeme, se odhaluje ve spojení mezi námi. Odhalujeme obraz našeho spojení, jednu duši.

Duše je spojení mezi všemi částmi, které si jen můžeme představit. Duše je vše, co bylo vytvořeno, celé stvoření dohromady, celá realita, včetně našeho světa. I když je náš svět “imaginární”, je také součástí té stejné sjednocené duše.

Není nic, kromě této jedné duše, která je nádobou, kterou Stvořitel, světlo, vytvořilo. Tuto duši si ale můžeme představit a  její vnitřní sílu odhalit jen tím, že spojíme všechny části a proměníme je do živého organismu.

Světlo je životodárná síla. Chceme-li pocítit život, musíme spojit všechny vnitřní části v jedno tělo, dát každou část na své místo: mozek, srdce, játra, ledviny, nohy, paže, a tak dále. Pokud je člověk schopen vnímat všechny z nich jako jedno tělo, a to i v nejjednodušší formě, kde většina orgánů stále ještě nefunguje, ale všechny se propojí správně, pak se mu odhalí duchovní obraz na prvním stupni.

Nemůžeme objevit půl nebo čtvrt duše. V duchovním světě nic takového neexistuje. Neexistuje žádný “částečný” ve spiritualitě, ale jen celá struktura deseti kompletních Sefirot, ne devět a ne jedenáct. Takže musím odhalit plný obraz.

V tomto kompletním obrazu odhaluji každou část reality, kterou vidím před sebou. Vidím místo všech národů a celého vesmíru, všech prvních deset Sefirot, co kam patří, kde a jaké síly vše řídí. Vidím to sám v sobě. Objevím sám sebe a nic kromě toho.

Moudrost kabaly je studium, objevení sebe sama. V tomto směru odhaluji realitu. Všechno stvoření jsem já.

Skrze studium, musíme přijmout tento obrázek a představit si ho správně. Pak nám bude jasné, že kabalisté píší o tom, co se děje uvnitř nich. Koneckonců, člověk je celý svět. Všechno, co vidíte, je nyní zobrazeno zevnitř, a je to jen optický klam, že je to vně.
[60923]
Z 3. části denní lekce kabaly 16.11.2011, TES

Problém je, že nejsme schopni pracovat na našem spojení a uvědomit si jeho význam stále více a více za jakýchkoli okolností, jakékoliv situace a každý den. Jediným důvodem je to, že si lidé představují duchovní svět jako něco, co je daleko od reality, v níž v současné době existují. Myslí si, že duchovní svět existuje na jiném místě nebo jiném vesmíru.

Neuvědomují si, že mohou odhalit duchovní svět tady, navíc k tomuto světu. Je příjemné si myslet, že vstoupíme do duchovního světa po smrti. I když se lidé učí v moudrosti kabaly, že uvidí duchovní svět v tomto životě, přesto si představují odhalení světa mimo ten náš, vzdálený od všeho co tu máme.

Nicméně, toto je nesprávné! To co odhalujme je síť spojujících sil mezi lidmi a Stvořitelem, který plní tento svět, tuto realitu. Odhalíme novou řídící a hnací sílu ve vesmíru, která byla dříve skrytá. Kromě našeho sobeckého přání, ve kterém vnímáme “tento svět”, můžeme odhalit touhu odevzdávat a v jejím rámci, odhalíme nový fenomén tzv. “vyšší” a “budoucí” svět, což znamená, svět, který k nám přichází.

Pokud se člověk všemi jeho silami snaží přiblížit podobě vyššího světa, Stvořitel, jako nedílné spojující síti, která se odhaluje mezi všemi formami, které v současné době vnímá ve svém světě, pomáhá mu to zabránit vzniku “idolů” a zůstat realistický namísto toho aby se ztratil v mystice.

Vyšší svět je síť odevzdání, která je odhalena mezi všemi částmi této skutečnosti, jakož i další reality, která se nám odhaluje jako síť sil. Jediná věc, která existuje, jsou síly, protože všechno, není nic jiného než síla touhy, úmyslu a myšlenky. Když člověk vidí realitu tímto způsobem, tak si začne uvědomovat, že veškeré prostředky k dosažení této nové reality jsou přímo v jeho rukou.

Koneckonců, je to dosaženo s pomocí lidí, kteří jsou nositeli síly odevzdání. To jsou jeho přátelé, kteří chtějí získat odevzdání a altruistický záměr. Nyní spolu se svými přáteli může člověk začít stavět a odhalovat tento systém odevzdání.
[57843]
Z 1. části denní lekce kabaly 16.10.2011, spisy z Rabáš