Category Archives: Věda

Bibličtí králové – mýtus nebo skutečnost?

Oznámení : Prof . (biblické archeologii) Univerzity ve Washingtonu,  Eric Cline, potvrdil, že svědectví existence krále Šalamouna a Davida se opírá o starozákonní přikázání, ale mezi vědci jsou rozpory ohledně jejich existence.

Většina  předpokládá, že mýtus o biblických králích  zůstává mýtem.

Poznámka: Před námi je krásný příklad podávání materiálu veřejných sdělovacích prostředků ve formě senzace: „… rozptýlili mýtus existence biblických králů Šalamouna a Davida“ a tady je  „autoritativní“ názor vědců.

Nevím z jakého důvodu patří pod definici  „věda“  výmysly a teorie, předpoklady bez faktů, závěry „čistého rozumu“.
Je to podobné tomu, jak filosofové prezentuji  autora knihy Zohar, Moše de Leona (11 století n.l.).

I když v průběhu tisíců let kabbalisté věděli, že knihu Zohar napsal Rašbi, a mnohokrát se to uvádí v samotné knize Zohar.

Ale kdo z filosofů ji četl?

Kde je náboženství, a kde je kabala

1. Znalosti o životě v tomto světě a vědy o jeho přirozenosti mi v něm dovolují žít.
 
Náš svět cítíme skrze vlastnost přijímání a stále více ho odhalujeme rostoucí vlastností přijímat.
 
Existují dočasně skryté věci, zatím nepoznané lidmi, ale které se nám časem otevírají. Jsou skryté mně – ale já se spoléhám na odborníky, doktory a vědce.
 
2. Existuje také něco úplně tajného a skrytého, co nemůžeme poznat, pokud však nezačneme tento svět cítit ve vlastnosti odevzdání. V takovém případě cítíme to, co je našim vlastnostem přijímání světa absolutně skryté. 
  
 3. Existují teorie o skrytém světě (Božím) a o tom, k čemu nás zavazuje. Říká se tomu víra nebo náboženství . 
  
 Všichna existují ve své mnohotvárnosti a rozporech právě kvůli té skryté části světa. 
  
Jejich stoupenci nemluví o možnosti Jeho (Božího) odhalení, ale o možnosti Jeho využívaní v tomto nebo „v druhém“ životě. I když sami takové zkušenosti nemají.
Jsou chytří a praktičtí, ale neučí, jak proniknout do uzavřené reality. Kdyby se v ní nacházeli, určitě by se snažili odhalit ji všem, vždyť v tomto je cíl stvoření. 
  
Vnucují nám to, co sami kdysi od někoho slyšeli. Výborní řečníci a znalci psaného, nedávají však konkrétní doporučení, jak máme dosáhnout Vyššího světa. Takový vztah k utajenému se jmenuje náboženství, nebo víra. 
  
4. Jsou lidé, kteří získali vlastnost odevzdaní a v ní odhalují absolutně skrytý (ve vlastností přijímání) svět a nabízejí všem možnost Jej odhalit. 
  
Nenutí mne měnit vlastní život, plnit obřady, vždyť není žádné spojení mezi fyzickými činy a vlastnostmi odevzdaní. 
  
Vysvětlují mi mechanismus složení obou světů a jak jej máme odhalit  – ne věřit v Boha, ale odhalit Stvořitele.
 
Z ranní lekce „Tělo a duše“, , 29.11.2009

Začni pociťovat duchovno!

Vstup člověka do duchovního světa absolutně nezávisí na tom, jestli zná, jak je uspořádaný duchovní systém, o kterém vypráví Zohar, nebo nikoliv, chápe co čte, anebo ne.
 
Naopak, vědomosti a chápání se mohou stát překážkou, vadit mu v pochopení duchovního světa.
 
Vcházíme do duchovního světa podobní dětem, které se narodily v tomto světě – cítí, ale neví co.
 
Dítě především cítí. Časem začne chápat spojení mezi tím, co cítí: mačká tlačítko – hračka se pohybuje, tahá za kliku – dvířka se otevírají.
 
Stejně tak vcházíme do duchovního, především musí vzniknout pocit, až potom znalost.

z lekce ke knize Zohar, 25.11.2009

Předmluva ke vědě kabaly. Články 13-16

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

  • “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
  • “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  –  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“

Strana 3 z 3123