Category Archives: Věda

Také budete mluvit ve verších

Dr. Michael LaitmanNaše celá práce spočívá v přípravě touhy pro další stupeň. Vynakládám úsilí, abych se kontroloval: O co přesně usiluji? Možná si stále myslím, že se na vyšší stupeň mohu pozvednout sám svými vlastními silami, nebo už nejsem tak pošetilý a už jsem zjistil, že toho nejsem sám schopen a pomoci mi může jen vyšší síla. A poté začnu hledat způsob, jakým se natáhnout ke Stvořiteli, přinutit Ho, aby mi pomohl.

Kabalisté říkají, že se na vyšší sílu můžeme obrátit pouze prostřednictvím společnosti, skupiny. Takže kolik let budu muset pracovat, abych si osvětlil, že společnost je jediným prostředkem, jak přilákat Stvořitele, aby mi pomohl, a má účast ve skupině se rovná přilákání Stvořitelovy síly pro mou nápravu? Vždyť spojíme-li se se společností přesně kvůli tomu, a žádáme-li pouze o to, pak to udělá, a my – Já, skupina a On – se tam spolu všichni setkáme, jak je psáno: „Isra-El (ten, jenž přímo usiluje o Stvořitele), Tóra (vyšší Světlo) a Stvořitel jsou jedno.“

To je nazváno pokusem „získat laskavost“ od Stvořitele. Stvořitel vás bude mít rád, když budete mít stejná přání jako má On. Musíte pochopit, že vy závisíte na Něm a musíte snížit své ego. Kabalisté nám to vysvětlují za použití nejpřesnějších slov a v okamžiku, kdy dosáhnete konce jejich práce, začnete mluvit jejich slovy; jazyk větví vámi bude pochopen.  

Nebudete mít žádná jiná slova! Začnete mluvit verši žalmů či modlitebních knih. Je to tím, že kabalisté převzali tato slova ze svého dosažení: celý pořádek slov a písmen. Začnete mluvit úplně stejným způsobem, protože vše, co je řečeno, je nepochybně určeno další úrovní a je nemožné, říci to jinak.

To je nejvědečtější postup ze všech postupů. Obyčejná věda je velmi nepatrná; pracuje pouze uvnitř hranic tohoto světa, v těchto limitovaných podmínkách, a proto je vše relativní. Kabala je však absolutně vědecká metoda, kde vše dodržuje jeden zákon. Pouze jediná rovnice je na místě celého vesmíru: Odevzdávání a přijímání musí být spojeno v jeden celek.  

To ani není zapotřebí nikomu dokazovat. Hledáme nějaký vědecký důkaz a příklady pouze proto, abychom kabalu lidem přiblížili. Nicméně moudrost kabaly sama nevyžaduje žádného důkazu; je člověku odhalena uvnitř.
[35309]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/4/2011, “Podstata moudrosti kabaly”

Když se obáváte o svůj osud

Dr. Michael Laitman

Otázka: V poslední době se mě lidé často ptají, „Co je věda kabaly?“ A já jim nejsem schopen dát jednoduchou definici v jedné větě. Jak můžeme vysvětlit, co se učíme? Je to milovat bližního?

Odpověď: Učíme se, jak odhalit Vyšší sílu, která nás kontroluje. Podle definice Baal HaSulama „je Kabala odhalení Stvořitele stvořením.“ Láska k bližnímu je jen prostředek. Odhalení vašeho zlého sklonu je také prostředek a Tóra je prostředkem k nápravě tohoto sklonu. Výsledkem všech těchto snah je odhalení Stvořitele.

Nicméně, normální člověk bude zmaten slovem „Stvořitel“ a je pravděpodobné, že bude předpokládat, že to má co dočinění s náboženstvím. Proto bychom měli vysvětlit, že v našem světě existuje síla, která vše řídí a dává do pohybu, a my ji potřebujeme prostudovat.

Ve skutečnosti na tom záleží náš osud. Věda kabaly nám odhalí tuto Vyšší sílu, a pak začneme chápat všechno, co se s námi v životě stane. Toto vysvětlení je pro lidi srozumitelnější, protože všichni lidé se zabývají svým osudem.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 02/08/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Co je Vrchní Světlo?

What Is the Upper Light?Otázka, kterou jsem dostal: Říkáš, že kabala je věda. To je fér. Dvě síly přírody, dávání a příjímání. Celá příroda není nic než odevzdání a člověk je v přírodě jediný element, který narušuje rovnováhu, vytváří nerovnováhu, a proto trpíme. Všechno je v pořádku, dokud se nedostaneme to tohohle bodu. Ale nakonec, když se dostaneme do bodu, kdy potřebujeme rovnováhu napravit, říkáš: Or Makif.

Hmm…jen tak odnikud přijde nějaké světlo a napraví mě. A co nechápu nejvíc, je to, že toto světlo přichází z knihy. Mohl bys prosím prakticky a jasně vysvětlit nebo definovat, co je „světlo“? Myslel jsem, že je kabala věda o silách, přírodě, touhách, atd.

Jak to vnímám já, Vrchní Světlo není vědecký termín a přímo odkazuje na něco esoterického. Možná bys tento pojem mohl udělat přijatelnější a pochopitelnější? Co je ta síla, která nás napravuje? Je to síla odevzdání? Tak proč se nazývá Or Makif? Jak nám může tohle „světlo“ pomoct předcházet utrpení na naší cestě vývoje? Je to nějakým způsobem spojeno s materiálním světlem? 

Moje odpověď: Kdybych s tvou láskou k silám byl tebou, studoval bych „Předmluvu k moudrosti kabaly“ (Ptichu) (zde je Uvedení do Předmluvy k moudrosti kabaly v češtině) nebo možná Talmud Eser Sefirot!

Tyto texty vysvětlují různé duchovní pojmy vědeckým jazykem: 1. touha, 2. náprava záměru „pro sebe samotného“ na „pro dobro Stvořitele“, 3. naplnění Světlem, potěšením, Stvořitelem do míry napraveného záměru. V kabale není nic jiného.

Or Makif je síla, která nás ovlivňuje z napravenějšího stavu, o který usilujeme. Odpovídá na tvou snahu následujícím způsobem: vytahuje tě do vyššího, altruističtějšího stavu do takové míry, do jaké o to usiluješ. Je to interakce mezi dvěma vektory tužeb. Stejný vzájemný vliv sil existuje také v našem světě, když člověk usiluje o jakkoukoliv novou věc.

Rozdíl je v tom, že když se jedná o duchovní úsilí, o této síle, která tě táhne do nového stavu, se mluví jako o Světle, protože tě netáhne jen díky svému vlivu na tebe, ale také tě mění, nutí tě stát se stejným jako ten nový stav, který je duchovní a altruistický. Rozdíl mezi touto silou Světla a silou, která tě táhne k novému stavu v našem světě, je ten, že síla v našem světě tě nemusí měnit, aby tě k něčemu přitáhla. Vyzkoušej si to sám, aby odstranil jakékoliv pochybnosti.

Duchovní vlastnosti uvnitř mě: Abrahám a Izák

Dr. Michael Laitman “Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Lekce Kabaly v Praze

22. 12. 2009 a 5. 1. 2010 se na Anglo-Americké Univerzitě v Praze, se bude v 19:00  konat přednáška Kabaly v angličtině.

Budou se probírat základní témata, promítneme si nějaká videa a zbyde prostor i na otázky. Pokud máte o studium zájem, chtěli byste vědět více, či Vás jen zajímá, o co tu vlastně jde, jste srdečně zváni.

Je to zároveň možnost seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako vy, a s těmi, kteří již nějakou dobu Kabalu studují. Znalost angličtiny není bezpodmínečně nutná, pokud bude třeba, můžeme vám vypomoci v češtině či ruštině.

Prosíme, abyste se níže zaregistrovali. Jde jen o to, abychom věděli, kolik lidí máme očekávat, neboť kapacita sálu je omezená.

Budeme se na Vás těšit!

Registrace ZDE

Bibličtí králové – mýtus nebo skutečnost?

Oznámení : Prof . (biblické archeologii) Univerzity ve Washingtonu,  Eric Cline, potvrdil, že svědectví existence krále Šalamouna a Davida se opírá o starozákonní přikázání, ale mezi vědci jsou rozpory ohledně jejich existence.

Většina  předpokládá, že mýtus o biblických králích  zůstává mýtem.

Poznámka: Před námi je krásný příklad podávání materiálu veřejných sdělovacích prostředků ve formě senzace: „… rozptýlili mýtus existence biblických králů Šalamouna a Davida“ a tady je  „autoritativní“ názor vědců.

Nevím z jakého důvodu patří pod definici  „věda“  výmysly a teorie, předpoklady bez faktů, závěry „čistého rozumu“.
Je to podobné tomu, jak filosofové prezentuji  autora knihy Zohar, Moše de Leona (11 století n.l.).

I když v průběhu tisíců let kabbalisté věděli, že knihu Zohar napsal Rašbi, a mnohokrát se to uvádí v samotné knize Zohar.

Ale kdo z filosofů ji četl?

Kde je náboženství, a kde je kabala

1. Znalosti o životě v tomto světě a vědy o jeho přirozenosti mi v něm dovolují žít.
 
Náš svět cítíme skrze vlastnost přijímání a stále více ho odhalujeme rostoucí vlastností přijímat.
 
Existují dočasně skryté věci, zatím nepoznané lidmi, ale které se nám časem otevírají. Jsou skryté mně – ale já se spoléhám na odborníky, doktory a vědce.
 
2. Existuje také něco úplně tajného a skrytého, co nemůžeme poznat, pokud však nezačneme tento svět cítit ve vlastnosti odevzdání. V takovém případě cítíme to, co je našim vlastnostem přijímání světa absolutně skryté. 
  
 3. Existují teorie o skrytém světě (Božím) a o tom, k čemu nás zavazuje. Říká se tomu víra nebo náboženství . 
  
 Všichna existují ve své mnohotvárnosti a rozporech právě kvůli té skryté části světa. 
  
Jejich stoupenci nemluví o možnosti Jeho (Božího) odhalení, ale o možnosti Jeho využívaní v tomto nebo „v druhém“ životě. I když sami takové zkušenosti nemají.
Jsou chytří a praktičtí, ale neučí, jak proniknout do uzavřené reality. Kdyby se v ní nacházeli, určitě by se snažili odhalit ji všem, vždyť v tomto je cíl stvoření. 
  
Vnucují nám to, co sami kdysi od někoho slyšeli. Výborní řečníci a znalci psaného, nedávají však konkrétní doporučení, jak máme dosáhnout Vyššího světa. Takový vztah k utajenému se jmenuje náboženství, nebo víra. 
  
4. Jsou lidé, kteří získali vlastnost odevzdaní a v ní odhalují absolutně skrytý (ve vlastností přijímání) svět a nabízejí všem možnost Jej odhalit. 
  
Nenutí mne měnit vlastní život, plnit obřady, vždyť není žádné spojení mezi fyzickými činy a vlastnostmi odevzdaní. 
  
Vysvětlují mi mechanismus složení obou světů a jak jej máme odhalit  – ne věřit v Boha, ale odhalit Stvořitele.
 
Z ranní lekce „Tělo a duše“, , 29.11.2009

Začni pociťovat duchovno!

Vstup člověka do duchovního světa absolutně nezávisí na tom, jestli zná, jak je uspořádaný duchovní systém, o kterém vypráví Zohar, nebo nikoliv, chápe co čte, anebo ne.
 
Naopak, vědomosti a chápání se mohou stát překážkou, vadit mu v pochopení duchovního světa.
 
Vcházíme do duchovního světa podobní dětem, které se narodily v tomto světě – cítí, ale neví co.
 
Dítě především cítí. Časem začne chápat spojení mezi tím, co cítí: mačká tlačítko – hračka se pohybuje, tahá za kliku – dvířka se otevírají.
 
Stejně tak vcházíme do duchovního, především musí vzniknout pocit, až potom znalost.

z lekce ke knize Zohar, 25.11.2009

Předmluva ke vědě kabaly. Články 13-16

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

  • “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
  • “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  –  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“