Category Archives: Tóra

Čtyřicet let vyjasňování

Otázka: Máte takové dojmy, že jste udělal něco, co nebylo nutné na duchovní cestě?

Odpověď: Jistě! To má každý. A navíc, najednou se probudíš zpocený hrůzou a začneš se trápit tím, proč se to tak stalo, proč jsem to udělal? Vidíš „nechtěné chyby, svá selhání a svádíš to pouze na sebe. Je ale nezbytné okamžitě si uvědomit skutečnost, že toto vše bylo připraveno Shora a teď je ti ukazováno, že v hloubi sebe jsi ještě stále nenapravil tyto stavy, stále nejsi oddaný programu stvoření, potřebuješ se k němu přiblížit a že všechno toto přináleží Stvořiteli, ne tobě. Takže všechny tvé omyly a přestoupení jsou jen nezáměrné; a jsou vlastně pouhým odhalením vlastního egoismu.

Otázka: Jaké je to období mezi těmito trápeními a pochopením, že všechno k nám přichází ze systému stvoření?

Odpověď: Je to období čtyřiceti let do konečné nápravy. Co znamená „čtyřicet let?“ Je to cyklus, ve kterém kompletně přejdeš od všech chyb a přestoupení k vlastnosti Biny, vlastnosti naprostého odevzdání, a pak porozumíš, že toto všechno nejsi ty a ani to není z tebe. A v tom spočívá celá náprava.

Otázka: Jsou zde spolu s tímto nějaké vzpomínky a bolest, která zůstává?

Odpověď: Tyto vzpomínky tě budou pronásledovat stokrát ve všech možných variantách. Tak se to děje podle celého systému řízení. Musíš hluboce cítit, jak v tobě toto vše vyvstává. Káráš sám sebe za to, čím jsi prošel, za ublížení, které jsi někomu přivodil, za špatný náhled na druhé a podobně. A to se opakuje znovu a znovu, protože je nezbytné být úplně odehnán od zdroje, úplný úpadek.

Čtyřicet let je vzestup k Bině. Jedině poté tě vlastnost dávání a lásky, spojení se Stvořitelem, úplně ovládne; jsi zahrnut v původu veškerého dění a už jej dále nepřipisuješ sobě. Začneš chápat, že to je způsob, jímž tě Stvořitel učí.

A už zde nejsou ti samí lidé, kterým jsi ublížil, o kterých jsi špatně smýšlel – toto celé je jeden systém a celý je v tobě. A tak se pocit „já“ a „oni“, „Stvořitel“ a další ztratí v tobě. Když toto vše je spojeno dohromady ve vlastnosti Bina, pak jsi napraven, ale ne dříve. Takže stále klopýtáš a narážíš na tyto věci, a celé toto období je vážným probouzením. Toto je naše práce, přirozené stupně vývoje.

[165836]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Dramatický kontrast

V kapitole „Shlach“se vypráví o tom, že když vyzvědači dorazili k zemi Izrael, uviděli, jak je nádherná. Současně ale také pochopili, že je nemožné do ní vstoupit, protože tam žijí strašliví obři. A když se o tom dozvěděl národ, rozhořčil se.

Obecně, kdy začínám být rozhořčený? Je to tehdy, když přijdou a řeknou mi: „Musíš dělat tohle.“

Což je pokaždé, když směřuji k dalšímu stupni, kterého musím dosáhnout. Nemohu tomu uniknout, protože okolnosti mě tlačí. A již cítím, že nemám žádnou sílu. Tento dramatický kontrast, kdy něco musím udělat, ale nemám na to sílu, ve mně vyvolává rozhořčení.

Ačkoliv je země Izrael tak přitažlivá a oplývající mlékem a medem, stále do ní nemohu vstoupit. Jediné, co mi zbývá, je cítit závist kvůli mé vzdálenosti a omezit se. Jak je řečeno, „nikdo nesní o králově dceři“, protože snění znamená trápení.

Proto netrpím. Vím, že ona není pro mě – je to sen, který se nikdy nesplní. Takže ji automaticky odstraním ze svých přání a žiji v míru a užívám si, co je dostupné.

Avšak zde je problém v tom, že ode mě se žádá, abych získal královu dceru. „Musíš“, i když nevidím žádnou možnost, jak toho dosáhnout. Okolnosti mě však tlačí. „Na tom nezáleží. Drž se. Stoupej. Vyšplháš na tuto horu a uděláš vše, co bude nutné.“

Avšak jsou zde ohromní obři – a já je mám porazit? Copak musím překonat všechny překážky, jako jsou řeky se silnými proudy a vysoké hory? Nejsem připraven! A tak jsem rozhořčený a reptám.

Rozhořčení se objevuje v závislosti na mém současném porozumění tomu, jaké jsou mé možnosti a jaké překážky jsou přede mě postaveny. I když bych mohl později očekávat odměnu, řeky mléka a medu, to není nic pro mě. Nechte mě žít v klidu. Čtyřicet let jsem žil v poušti a mohu tam žít dalších čtyřicet let, není to tak zlé. Takto je člověk v zásadě konstruován.

Problémem je to, že vycházím ze svých současných vlastností a možností. Stvořitel však říká: „Přivedu tě do takových situací, že nebudeš mít na výběr a obrátíš se ke Mně. A potom ti pomohu. Podpořím tě a ty se pozvedneš na další úroveň.“

Mezitím jsou ale lidé rozhořčení: „Zvolíme si jiné vůdce, kteří nás vezmu zpět do Egypta.“ Je tomu tak proto, že je nemožné zůstat uprostřed pouště: buď vpřed nebo zpátky. Zdá se však výhodnější otočit se nazpět. Vždyť co tam bylo tak špatného?!

Člověku v dané situaci to tak vždycky připadá: „Jak já jen nesnáším ten stav, ve kterém nyní jsem. Odcházím.“ Člověk najednou chápe, že se zde usiluje o mnohem náročnější věci a zdá se mu lepší odejít. A tak se vrací nazpět.

Toto vše je naprosto běžné, vyjma jedné věci: žádat, dožadovat se síly ke zvládnutí dalšího stupně. Jedině poté člověk obdrží síly. Avšak než k tomuto přijde, vždy a znovu zapomíná, že je možné získat síly, které mu chybí, od Stvořitele prostřednictvím žádostí a proseb.

Otázka: Jak je možné vysvětlit tuto neuvěřitelnou zapomnětlivost, neustálé vnitřní střídání našeho vnímání Stvořitele a sestupu, a znovu vnímání a zase sestup, a tak to je, dokud není Stvořitel zcela vymazán z našich vzpomínek a myšlenek?

Odpověď: Faktem je, že člověk se stává novým v každém okamžiku. Paměť není uložena v něm. Všechno zmizí, jako kdyby nikdy dříve nic nezažil a nebyl v žádné podobné situaci. Vždyť všechno, co bylo na předchozím stupni, je pryč, jako raketa. Předchozí stav je odpojen a všechno je úplně odklizeno. Nic z toho nezůstává, protože na novém stupni je všech deset sefirot nových.

[#165631]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Den Očištění

A bude to pro vás nařízením věčným: desátého dne sedmého měsíce uklidněte svoji duši a nevykonávejte žádnou práci, ani občané státu, ani cizinci, žijící mezi vámi.

Protože tento den vás vykoupí pro očištění: ze všech hříchů před Bohem vaším budete očištěni. Toto je pro vás sobota klidu, abyste uklidnili svoji duši; toto nařízeni je věčné Tóra, „Levit“, Acharej mot“, 16:29 – 16:31)

Mluví se zde o Dni Očištění (Jom Kipur) – známé události, která se odehrává jednou za rok. Rok (hebrejský „šana“ od slova „levašen“ – oslovit) znamená koloběh.

Tehdy člověk dosahuje úplné nápravy přání na této úrovni, tj. v tomto koloběhu končí se všemi svými účty. To, co dokázal napravit, to napravil, co nedokázal – odhodil od sebe dál a nepřeje si to používat.

To znamená, že k dnešnímu dni je čist a prezentuje se jako určitá duchovní struktura. Proto se lidé v Den Očištění symbolicky oblékají do bílých oděvů. A vše se pak dále opakuje, protože pro úplnou nápravu budeme muset opakovat všechny tyto cykly vícekrát.

Z TV programu „Tajemství věčné knihy“, 06.03.2014

Práce na poli tužeb

A pokud člověk zasvětí Bohu vlastní pole, musí ocenit jeho osetí: za setí ječmene padesát stříbrných šekelů. Pokud věnované pole chce vykoupit, ať ke svému  odhadu přidá pětinu a bude to vlastnit. [Tóra, „Leviticus“, „Bechukotay,“ 27:16; 27:19]

Pole – to je oblast přání, která můžeme používat. Půda znamená nejnižší, primitivní, vrozené touhy. Ale mohou být přes úsilí obrácena do tužeb vegetativních, vegetativní do živočišných, a živočišné do lidských. Proto je pole považováno za základ naší práce.

Nejdůležitější pro nás je brát pole jako příležitost k dosažení nejvyšší duchovní úrovně. Proto se v Tóře hodně mluví o koupi, prodeji, dobytí území, čímž se nerozumí fyzické činy v materiálním světě, ale pěstování z nulových přání (země), přání první, druhé, třetí a čtvrté úrovně – to jest neživé, vegetativní, živočišné a lidské. Toto je práce na poli.

Samozřejmě, že na poli roste i plevel, okrasné stromy a stromy přinášející ovoce. Existují pole, na kterých se pasou stáda i volně žijící zvířata. To znamená, že země je základem všeho existujícího: základní přání, ze kterého člověk rozvíjí všechna ostatní.

V našem světě práce s půdou probíhá přirozeně, protože nás k tomu nutí síly rozvoje, ale v duchovním světě člověk začíná od nuly, zjišťuje, které přání se v něm právě probudilo a co s ním má dělat.

[#158299]

z televizního programu „Tajemství věčné Knihy“, 10.12.2014

Žít ne pro sebe

Jakmile synové Izraele viděli, že egyptská armáda jim šlape na paty, že záchrana není, všichni společně se modlili ve svém srdci. A povznesl se jejích hlas ke Stvořiteli s prosbou o pomoc. Tábor synů Izraelských je postižen strachem. Midraš říká, (sidra „Beshalach“)

Strach, o kterém se mluví, je strach zůstat v záměru „pro sebe“. Vždyť člověk vidí, že v těžké chvíli v něm převládají myšlenky nikoliv o Stvořiteli nebo společnosti, ale pouze o sobě.

Je jakoby byl puzen na všechny strany a jeho touhy a myšlenky, záměry a činy nasměrovány dovnitř. Nemá žádný důvod požadovat vlastnost odevzdání. Ale má strach zůstat v tomto stavu a žít pro sebe, protože se dozvěděl, co to znamená sloužit Stvořiteli a chce toto praktikovat

Z pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23.04.2014 

Vyzvědači: myšlenky a touhy

Otázka: V ústní Tóře je řečeno, že faraon posílá národu Izraele své vyzvědače. Co se rozumí pod pojmem „vyzvědači”?

Odpověď: Vyzvědači jsou všechny myšlenky a touhy, které se začínají probouzet v člověku během jeho duchovní práce, připomínky o předchozím životě: o radostech života, na starosti o osobní blaho, na účastenství ve veškerém dění hmotného světa. Každodenní rutina se náhle stává velmi vyhledávanou, zdá se být sladkou, atraktivní, hřejivou a bezpečnou.

Otázka: Říká se, že národ vydržel nápor vyzvědačů, některé z nich zabil a některé poslal zpět. Co to je, ve mě  “zabití vyzvědači“?

Odpověď: Všechny v nás vznikající sobecké úmysly, touhy a myšlenky by měly být zabity, to jest, přerušit kontakt s nimi, vyhodit je z hlavy a tehdy umírají. Čím více nad něčím přemýšlíš, tím více zásobuješ energií tento objekt a on k tobě přilne, neodpadne od tebe.
Navíc není vhodné ani ho nenávidět, protože tím ho taky živíš a ještě děláš radost nenávisti. Například, když se dva lidé navzájem nenávidí vzniká u nich vnitřní vzdutí, pocit boje a života. Když usekneš svou nenávist ke komukoliv přestaneš jí pociťovat, tímto zastavuješ ego.
Proto se zaměř čistě na cíl, „zabiješ“ tím všechny své zvířecí touhy a myšlenky, které jdou neustále vedle tebe, aby tě odvedly z duchovní cesty.

 
[# 151694]
Z TV pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23/04/2014

Duchovní cizoložství

A ten, kdo se dopustí cizoložství s vdanou ženou, ten, kdo se dopustí cizoložství s ženou svého bližního – ať bude předán smrti, smrti ať budou předáni cizoložník a cizoložnice. [Torah, „Leviticus“, „Kedoshim“ 20:10] 

Všechny touhy existují ve stejné osobě a jsou rozděleny na mužskou a ženskou část. Prvních devět sefirot – to je mužská část. Desátá sefira, Malchut, je ženská část. Cizoložství s vdanou ženou – to je užívání cizího napraveného přání. Protože pokud nemáš napravenou desátou sefiru, potom to není tvoje žena, protože stále ještě patří dalším devíti sefirotám. Nemůžeš ji správně používat pro odevzdání – nebude to fungovat.

[#151101]

Z TV pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23/04/2014

Samoočištění přírody

Otázka: Může se náš svět změnit na ekologicky čistý?

Odpověď: Pouze ve spojení s naší vnitřní nápravou projde svět procesem různých změn a stane se čistým v souladu s naší vnitřní čistotou.

Svět nemůže být lepší, než jsme my uvnitř. Čím více se rozvineme, čím větší je náš egoizmus, tím více produkujeme odpadu. Podívejte se co se děje kolem! Jsem si jistý, že jakmile začneme se sebeočištěním začne se zároveň čistit i příroda.

Otázka: Věříte v proces samoočištění?

Odpověď: Nevěřim, já vím, že takto to bude. Naše vnitřní změna nás přivede k tomu, že začneme přírodu používat pouze pro nezbytné, racionálně a ona se postupně obnoví do panenského stavu.

Spustíme skrze sebe (skrze úroveň „Adam“) sílu Vyššího světla na živočišnou, rostlinnou a neživou úroveň přírody, vše se napraví a pozvedne se do úrovně absolutní dokonalosti.

Toto nevěděli ani naší dávní předkové, protože vždy jednali egoisticky – tím spíše my.

Proto ještě před tím, než tento svět zmizí z našich pocitů, musíme ho přivést k dokonalejšímu stavu, přežít tento propad a pozvednout se po parabole nahoru. V souladu s tím a spolu s námi se očistí a pozvedne neživá, rostlinná a živočišná příroda, která je na nás úplně závislá, bez jakéhokoliv spojení mezi sebou.

Je možné pouze představit si, že „tygr bude ležet vedle beránka a chlapec je bude ovládat“. Přestože je to řečeno alegoricky, skutečně to tak bude. Příroda našeho světa se změní v souladu s přirozeností člověka.

 [#139463]

Z televizního pořadu „Tajemství věčné knihy“, 12.02.2014

Dvě úrovně přání: Otec a dcera

Dr. Michael LaitmanKdyž člověk prodá svou dceru za otrokyni, nedostane se ona na svobodu tak, jak se dostávají otroci(Tóra, Exodus, 21:7)

Tóra je jen o korekci touhy. Otroctví je, když jedna touha patří do jiné silnější touhy, která ji může opravit. Takže v dávných dobách lidé žili kolektivní, společenský život.

„Moje dcera“ je přání, které jsem objevil, ale nemohu ho opravit sám. Nemůžu si vzít svou dceru, nemůžu zplodit další úroveň svého potomstva. Takže při vývoji mých tužeb, nepřipojuji přání s názvem „dcera“ jako otec, nepřicházím k ní se svým Masachem (obrazovkou), protože ji musí ovládat jiný Masach, jiné přání. To znamená, že patří druhému. Prodávám ji tak, že bude patřit někomu jinému.

Proto se tak říká, že „nedostane se ona na svobodu tak, jak se dostávají otroci.„, protože ženské touhy patří pouze do Biny, kde jsou.
[111626]
Z „Tajemství věčné knihy“ KabTV v 11/03/13

 

Tři komponenty k vzestupu

Dr. Michael LaitmanExistuje systém, který je v našem vnímání reality vyobrazen jako stávající realita tohoto světa. V něm má člověk knihy napsané kabalisty minulosti, učitele, který je kabalistou, přátele, celý svět a Stvořitele, který je skrytý, myšleno vlastnost dávání, která je opakem všeho, co čověk objevuje ve svých pěti smyslech. Vyjma této vlastnosti, má vše k dispozici.

Jak tedy můžeme správně využít všechny ty prostředky, které máme, abychom dosáhli obecného atributu dávání?

Ve vztahu k člověku jde o něco externího, je to vně jeho „nádob“ a dosáhnout toho lze pouze za pomocí tří komponent: knih, skupiny a učitele. S jejich pomocí naplní studium, šíření a spojení.

Kombinace všech těchto třech věcí člověka dovede ke změně jeho nádob, jeho přání, od přijímání k dávání. Objeví stále egoističtější nádoby, které podle svého úsilí a námahy obrátí na „kvůli dávání“. O jaké úsilí a námahu jde?

Člověk se drží správného záměru během studia, spojuje se s přáteli ve skupině a následuje rady učitele, bez kterého by nevěděl, jak pracovat s knihami a se skupinou. V celku jsou tyto tři komponenty nazývány „Tórou“, což znamená studium, metodu a prostředky k dosažení vlastnosti dávání.

Odtud vybereme správné činy a správné vztahy, kombinací knih, skupiny a učitele. Tak člověk dosáhne opaku, pozvedáním se „nad svým rozumem“, nad svou mysl a pocity, směrem k další úrovni….

[101113]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/2/2013, „Rozhovory k doplnění Zoharu”