Category Archives: Tóra

Co je skutečné studium Tóry?

Dr. Michael Laitman v rozhovoru s Orenem Levi and Tal Mandelbaum ben Moshe

Co znamená skutečně studovat Tóru? Jak se můžeme napojit na sílu ukrytou v této knize, a k jakému vyššímu cíli nás vede?

Všeobecná síla celé reality je nazývána Tóra, Světlo, vyšší síla, síla lásky a dávání. Světlo stvořilo touhu a proto je dáno, že svět byl stvořen Tórou a člověk musí dosáhnout schopnosti použít tuto sílu Tóry, aby dosáhl cíle stvoření. Existuje Tóra, která řídí svět a vše to, co se v něm děje, a existuje Tóra, kterou my musíme ovládnout, ale pokud ji neovládáme správně, existují síly, které pracují na tom, aby tento odklon napravili.

Jako národ Izraele je naší úlohou přisoudit tuto vyšší sílu nám samotným a náležitě ji v nás aktivovat.

Před 3500 lety lidstvo dosáhlo jisté vyspělosti a poprvé se setkalo s Tórou.

Lidé, kteří nám ve svých knihách říkají, jak správně pracovat s Tórou, se nazývají kabalisté. Kabalisté se učí, jak ovládat sami sebe, aby ovlivnili vyšší sílu nazývanou Tóra.

Každý vykládá Tóru, která znamená Světlo, a učení podle svého přání, ale nakonec my všichni musíme dosáhnout stavu, ve kterém národ Izraele, Tóra, a Stvořitel se stanou jedno.

Podstatou Tóry je: „Já jsem stvořil zlý sklon a já jsem stvořil Tóru jako koření pro něj, protože Světlo v ní napravuje.“ Tóra může přetvořit naši egoistickou podstatu v přirozenost milovat druhé, ale jestliže my studujeme Tóru a nedosahujeme lásky k druhým, je to znamení, že nestudujeme Tóru, ale studujeme, abychom byli moudří.

Kabalisté napsali knihy Tóry vhodné pro každou jednotlivou generaci. Za časů Ariho například kabalisté používali vědecký styl.

Lidská touha je rozdělena do 613 egoistických částí a ony všechny musí být Tórou napraveny do podoby lásky. Pokud člověk studuje Tóru pouze proto, aby si mozek naplnil informacemi, stejně jako se plní počítač, nestane se svatým.

V období osvícenství někteří lidé začali opouštět povrchní studium Tóry. Dnes musíme opustit exil Tóry a vrátit se k Tóře pravdy tím, že budeme studovat moudrost kabaly.

Tóra nám vypráví o činech, které jsou opakem lásky proto, aby nám řekla, co bychom neměli dělat. Když člověk chce rozvinout postoj lásky k druhým, odhalí se v něm 613 egoistických tužeb, a pak potřebuje Tóru, která promění veškeré touhy z nenávisti v lásku. Proto se říká, že Tóra je koření.

Nerozdělitelnost dvanácti kmenů

A řekl Moše synům Gada a synům Reuvena: „Vaši bratři půjdou do války a vy tady budete sedět? Proč přikláníte srdce synů Izraele nevstupovat do země, kterou jim dal Bůh?“ [Tóra, „Čísla“, „Matot“ 32: 06 – 32: 07]
Moše říká kmenům Gada a Reuvena, že pokud nevstoupí do země Izraele, neprojdou pak ani všichni ostatní, protože nelze rozdělit dvanáct kmenů.
Pouze pokud se nacházíš ve všech dvanácti kmenech, můžeš napravit svůj egoismus, tj. dobýt území do kterého vstupuješ. A tak jsou všichni povinni tam vstoupit. Vždyť napravit egoismus  je možné pouze za účasti všech dvanácti kmenů.
Z TV pořádu „Tajemství věčné Knihy“, 21.10.2015

 

Plná realizace Mojžíše

Pak Balák řekl Balámovi: „Dovol mi, abych tě zavedl na další horu. Díky magickým silám mám schopnost předpovědět, že jednoho dne budou mít židé těžkou ztrátu. Je možné, že tato bída bude způsobena tvým prokletím!“
Balák přivedl Baláma na horu, na které bylo Mojžíšovi předurčeno zemřít. „Přemýšlej o zlých tohoto lidu – poradil Balám Balákovi – nikoliv o spravedlivých. Je možné, že jim dokážeš ublížit“. [Velký komentář, kapitola „Balák“]
Otázka: Co to znamená: na hoře zemřel spravedlivý muž Mojžíš, a odtud se dívá na zemi Izraele?
Odpověď: Aby bylo možné začít touhu napravovat, vlastnost Biny se v ní rozpustí, zcela se s ní ztotožní. Toto je vlastnost Mojžíše, která musí zemřít, tojest dokončit svou práci v podobě čistého odevzdání.
Nezapomeňte, že se bavíme o silách a vlastnostech přírody, nikoliv o osobách a fyzických tělech. Z tohoto důvodu, přírodní síla, jménem Mojžíš, v té podobě, ve které se vyskytuje nezávisle, musí přestat existovat. Je zcela rozpuštěna na tomto úrovni, a pak začne prorůstat ve společné práci sobectví a altruismu.
Mojžíš  přichází ke své úplné realizaci, a národ se pozvedá do stavu, kdy je čeká vepředu země Izraele. Toto už je kombinace Biny a Malchut: Mojžíš – vlastnost Biny, Izrael – vlastnost Malchut. To stále ještě není národ, ale když vstoupí do země Izraele, pak se stane národem, Malchut.
[#174321]
Z TV programu "Tajemství věčné Knihy", 19.08.2015

Egoismus ve službách altruismu

V kapitole „Chukat“ („Zákon“) je velmi podrobné zkoumání přesných vztahů mezi Malchut a Binou: Jak, podle jakých zákonitostí a v jakém dávkování může být egoistická vlastnost dostávání začleněna do vlastností odevzdání. Proto je tato kapitola velmi hluboká a silná.

Je to o červené jalovici, která symbolizuje spojení mezi Malchut a Binou (přijímat pro odevzdání). Na jedné straně může toto spojení člověka posvětit a obrátit jej z egoisty v altruistu.

Na druhé straně, altruista se může obrátit v egoistu podle toho, co je pro něj důležité: jestli je Malchut nad Binou nebo Bina nad Malchut. Pokud jsi do určité míry čistý a najednou otevřeš svoji Malchut více, než vlastnost Biny, staneš se nečistým.

Je zde velmi komplexní systém vzájemné závislosti mezi čistotou a nečistotou, specifický pro duchovní svět. Proto je hlavní pointou to, aby spojení mezi Malchut a Binou bylo správně dávkováno.

Také všechny ostatní zákony v této kapitole zdůrazňují správnou spolupráci ega a světla, které napravuje ego podle množství světla, které přitahuje.

Například v našem světě jsou lidé, kteří se navenek zdají být velmi hodní, ale když přijde čas se zachovat správně, ukáže se, že jsou nenapravení, i když o tom dokonce možná sami nevědí.

Tyto dvě vlastnosti musí být v duchovním světě přesně spojeny. Ale jak je předem správně spojit? Toto určit není možné, jelikož samotný člověk se pokaždé stává naprosto novým.

Neví, kým a čím je, jak by se měl nyní chovat, aby se podobal Stvořiteli, protože není obeznámen se svými vnitřními vlastnostmi, které byly obnoveny. Jak se tedy může stát takovým, aby nedělal chyby? Zde musíš být svým vlastním psychologem, který pracuje vždy znovu s něčím neznámým. V tom spočívá odhalení vlastní přirozenosti.

Člověk má neustálé pochybnosti. Má strach sám ze sebe, aby nenarušil rovnováhu, nespadl a byl stále ve správném pohybu vpřed. Tento pohyb může být jedině ve víře nad rozumem, když člověk neustále kontroluje, že vlastnost dávání je v něm vždy nad vlastností přijímání, aby byl schopen pokračovat se zavřenýma očima směrem k odevzdání.

Pokud se nacházím na úrovni našeho světa, jak si mohu být jistý, že nebudu krást, pokud se mi najednou naskytne tato možnost? Stále mne budou kontrolovat. Kde mám jistotu, že mne neovládne strach, pokud mi budou vyhrožovat ze všech stran? Jak se mohu vyhnout pokušení, které mi může vyvstat v hlavě? Najednou jsem otřesen a vše, čeho jsem dosáhl, zmizí. Je zde další konflikt, nový stav. Co udělám v této situaci? Jak si mohu být jistý, že neupadnu, ale udržím vlastnost dávání ve všech mých činech?

Kde člověk najde sílu, když začíná prozkoumávat sám sebe a chápe, že se v žádném případě nemůže spolehnout sám na sebe a že visí na vlásku?

Je to pouze tehdy, když má neustálý pocit, že se na sebe nemůže spoléhat, kdy se oddá vlastnosti lásky a dávání, což znamená záviset na všech ostatních a jednat pouze skrze ně.

Otázka: Jak může být toto učiněno, když člověk nemá žádnou pevnou půdu pod nohama?

Odpověď: Toto je v podstatě ten nejlepší pocit, protože já nejdu, neměním se ani nevytvářím nic svými silami.

Otázka: Znamená to tedy, že znalosti ani moudrost mi zde nepomohou?

Odpověď: Nic! Moudří jsou v úplně stejné situaci. V podstatě dostáváš vědění jen tehdy, když jsi připojen k vyššímu a ne sám o sobě.

Je to právě tehdy, když necítíš nic pod nohama, kdy začínáš ten pohyb z Malchut k Bině. Toto spojení je velmi pečlivě propočítáno.

Na jedné straně je to velmi přesný vnitřní matematický a psychologický problém, u nějž musíš počítat, kolik určitého Světla a určitého Masachu (clony) a určité Aviut (hloubka tužby) potřebuješ. Na druhé straně to znamená, že už jsi pod vládou vyššího.

To je důvod, proč kapitola „Chukat“ začíná příběhem o červené jalovici, která posvěcuje egoisty a obrací svaté na hříšníky, což znamená, že to funguje v obou směrech, zpátky i kupředu. A když ji spálí, právě její popel se stává společnou vlastností, neboť pak spálíš všechno – vlastnost dostávat i dávat – a nic nezůstane. Pouze poté se vytváří jediná speciální vlastnost.

Replika: Říká se zde, že Král David mohl vysvětlit vše kromě přikázání o červené jalovici.

Odpověď: Ano, je to proto, že tato vlastnost se nachází v Keteru, v nejvyšší duchovní fázi, z níž pochází myšlenka stvoření člověka, který je roven Stvořiteli. Právě zde je to, co působí na člověka a ten může postupovat a připodobnit se ke Stvořiteli.

Otázka: Opakují se tyto zákony na každém úrovni?

Odpověď: Tyto zákony jsou naprosto stejné na každé úrovni. Zahrnují první omezení (Cimcum Alef) a Masach, odpor k egoismu a výpočet nad Masach – do jaké míry se mohu připodobnit k vlastnosti, kterou jsem objevil.

Když omezím sebe a umístím Masach, objevuji vlastnost dávání, vlastnost lásky a spojení, která je mi opačná. Objevuji nový svět a nyní vidím, co v něm je, jak se tomu mohu podobat a do jaké míry se mohu účastnit toho, co se v tomto světě odehrává.

To je výpočet, který je učiněn v součtu vlastností Biny a Malchut, abych mohl použít své předchozí egoistické vlastnosti k uskutečnění altruistických činů.

[#169763]

Z pořadu “Tajemství věčné knihy” 24.06.2015 

Tajemství věčné knihy. Proč se tento svátek nazývá Chanuka (video)

Chanuka v hebrejštině znamená „zastavili se tady,“ zastavili se – aby se skutečně sjednotili. Jediný čin, který potřebujeme provést ve světě, je sjednotit se tak, aby se v nás projevila vnitřní síla, která nás pozvedne na další úroveň existence,  aby se projevil zázrak zjevení Stvořitele…

[#152144]

 

Čtyřicet let vyjasňování

Otázka: Máte takové dojmy, že jste udělal něco, co nebylo nutné na duchovní cestě?

Odpověď: Jistě! To má každý. A navíc, najednou se probudíš zpocený hrůzou a začneš se trápit tím, proč se to tak stalo, proč jsem to udělal? Vidíš „nechtěné chyby, svá selhání a svádíš to pouze na sebe. Je ale nezbytné okamžitě si uvědomit skutečnost, že toto vše bylo připraveno Shora a teď je ti ukazováno, že v hloubi sebe jsi ještě stále nenapravil tyto stavy, stále nejsi oddaný programu stvoření, potřebuješ se k němu přiblížit a že všechno toto přináleží Stvořiteli, ne tobě. Takže všechny tvé omyly a přestoupení jsou jen nezáměrné; a jsou vlastně pouhým odhalením vlastního egoismu.

Otázka: Jaké je to období mezi těmito trápeními a pochopením, že všechno k nám přichází ze systému stvoření?

Odpověď: Je to období čtyřiceti let do konečné nápravy. Co znamená „čtyřicet let?“ Je to cyklus, ve kterém kompletně přejdeš od všech chyb a přestoupení k vlastnosti Biny, vlastnosti naprostého odevzdání, a pak porozumíš, že toto všechno nejsi ty a ani to není z tebe. A v tom spočívá celá náprava.

Otázka: Jsou zde spolu s tímto nějaké vzpomínky a bolest, která zůstává?

Odpověď: Tyto vzpomínky tě budou pronásledovat stokrát ve všech možných variantách. Tak se to děje podle celého systému řízení. Musíš hluboce cítit, jak v tobě toto vše vyvstává. Káráš sám sebe za to, čím jsi prošel, za ublížení, které jsi někomu přivodil, za špatný náhled na druhé a podobně. A to se opakuje znovu a znovu, protože je nezbytné být úplně odehnán od zdroje, úplný úpadek.

Čtyřicet let je vzestup k Bině. Jedině poté tě vlastnost dávání a lásky, spojení se Stvořitelem, úplně ovládne; jsi zahrnut v původu veškerého dění a už jej dále nepřipisuješ sobě. Začneš chápat, že to je způsob, jímž tě Stvořitel učí.

A už zde nejsou ti samí lidé, kterým jsi ublížil, o kterých jsi špatně smýšlel – toto celé je jeden systém a celý je v tobě. A tak se pocit „já“ a „oni“, „Stvořitel“ a další ztratí v tobě. Když toto vše je spojeno dohromady ve vlastnosti Bina, pak jsi napraven, ale ne dříve. Takže stále klopýtáš a narážíš na tyto věci, a celé toto období je vážným probouzením. Toto je naše práce, přirozené stupně vývoje.

[165836]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Dramatický kontrast

V kapitole „Shlach“se vypráví o tom, že když vyzvědači dorazili k zemi Izrael, uviděli, jak je nádherná. Současně ale také pochopili, že je nemožné do ní vstoupit, protože tam žijí strašliví obři. A když se o tom dozvěděl národ, rozhořčil se.

Obecně, kdy začínám být rozhořčený? Je to tehdy, když přijdou a řeknou mi: „Musíš dělat tohle.“

Což je pokaždé, když směřuji k dalšímu stupni, kterého musím dosáhnout. Nemohu tomu uniknout, protože okolnosti mě tlačí. A již cítím, že nemám žádnou sílu. Tento dramatický kontrast, kdy něco musím udělat, ale nemám na to sílu, ve mně vyvolává rozhořčení.

Ačkoliv je země Izrael tak přitažlivá a oplývající mlékem a medem, stále do ní nemohu vstoupit. Jediné, co mi zbývá, je cítit závist kvůli mé vzdálenosti a omezit se. Jak je řečeno, „nikdo nesní o králově dceři“, protože snění znamená trápení.

Proto netrpím. Vím, že ona není pro mě – je to sen, který se nikdy nesplní. Takže ji automaticky odstraním ze svých přání a žiji v míru a užívám si, co je dostupné.

Avšak zde je problém v tom, že ode mě se žádá, abych získal královu dceru. „Musíš“, i když nevidím žádnou možnost, jak toho dosáhnout. Okolnosti mě však tlačí. „Na tom nezáleží. Drž se. Stoupej. Vyšplháš na tuto horu a uděláš vše, co bude nutné.“

Avšak jsou zde ohromní obři – a já je mám porazit? Copak musím překonat všechny překážky, jako jsou řeky se silnými proudy a vysoké hory? Nejsem připraven! A tak jsem rozhořčený a reptám.

Rozhořčení se objevuje v závislosti na mém současném porozumění tomu, jaké jsou mé možnosti a jaké překážky jsou přede mě postaveny. I když bych mohl později očekávat odměnu, řeky mléka a medu, to není nic pro mě. Nechte mě žít v klidu. Čtyřicet let jsem žil v poušti a mohu tam žít dalších čtyřicet let, není to tak zlé. Takto je člověk v zásadě konstruován.

Problémem je to, že vycházím ze svých současných vlastností a možností. Stvořitel však říká: „Přivedu tě do takových situací, že nebudeš mít na výběr a obrátíš se ke Mně. A potom ti pomohu. Podpořím tě a ty se pozvedneš na další úroveň.“

Mezitím jsou ale lidé rozhořčení: „Zvolíme si jiné vůdce, kteří nás vezmu zpět do Egypta.“ Je tomu tak proto, že je nemožné zůstat uprostřed pouště: buď vpřed nebo zpátky. Zdá se však výhodnější otočit se nazpět. Vždyť co tam bylo tak špatného?!

Člověku v dané situaci to tak vždycky připadá: „Jak já jen nesnáším ten stav, ve kterém nyní jsem. Odcházím.“ Člověk najednou chápe, že se zde usiluje o mnohem náročnější věci a zdá se mu lepší odejít. A tak se vrací nazpět.

Toto vše je naprosto běžné, vyjma jedné věci: žádat, dožadovat se síly ke zvládnutí dalšího stupně. Jedině poté člověk obdrží síly. Avšak než k tomuto přijde, vždy a znovu zapomíná, že je možné získat síly, které mu chybí, od Stvořitele prostřednictvím žádostí a proseb.

Otázka: Jak je možné vysvětlit tuto neuvěřitelnou zapomnětlivost, neustálé vnitřní střídání našeho vnímání Stvořitele a sestupu, a znovu vnímání a zase sestup, a tak to je, dokud není Stvořitel zcela vymazán z našich vzpomínek a myšlenek?

Odpověď: Faktem je, že člověk se stává novým v každém okamžiku. Paměť není uložena v něm. Všechno zmizí, jako kdyby nikdy dříve nic nezažil a nebyl v žádné podobné situaci. Vždyť všechno, co bylo na předchozím stupni, je pryč, jako raketa. Předchozí stav je odpojen a všechno je úplně odklizeno. Nic z toho nezůstává, protože na novém stupni je všech deset sefirot nových.

[#165631]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Den Očištění

A bude to pro vás nařízením věčným: desátého dne sedmého měsíce uklidněte svoji duši a nevykonávejte žádnou práci, ani občané státu, ani cizinci, žijící mezi vámi.

Protože tento den vás vykoupí pro očištění: ze všech hříchů před Bohem vaším budete očištěni. Toto je pro vás sobota klidu, abyste uklidnili svoji duši; toto nařízeni je věčné Tóra, „Levit“, Acharej mot“, 16:29 – 16:31)

Mluví se zde o Dni Očištění (Jom Kipur) – známé události, která se odehrává jednou za rok. Rok (hebrejský „šana“ od slova „levašen“ – oslovit) znamená koloběh.

Tehdy člověk dosahuje úplné nápravy přání na této úrovni, tj. v tomto koloběhu končí se všemi svými účty. To, co dokázal napravit, to napravil, co nedokázal – odhodil od sebe dál a nepřeje si to používat.

To znamená, že k dnešnímu dni je čist a prezentuje se jako určitá duchovní struktura. Proto se lidé v Den Očištění symbolicky oblékají do bílých oděvů. A vše se pak dále opakuje, protože pro úplnou nápravu budeme muset opakovat všechny tyto cykly vícekrát.

Z TV programu „Tajemství věčné knihy“, 06.03.2014

Práce na poli tužeb

A pokud člověk zasvětí Bohu vlastní pole, musí ocenit jeho osetí: za setí ječmene padesát stříbrných šekelů. Pokud věnované pole chce vykoupit, ať ke svému  odhadu přidá pětinu a bude to vlastnit. [Tóra, „Leviticus“, „Bechukotay,“ 27:16; 27:19]

Pole – to je oblast přání, která můžeme používat. Půda znamená nejnižší, primitivní, vrozené touhy. Ale mohou být přes úsilí obrácena do tužeb vegetativních, vegetativní do živočišných, a živočišné do lidských. Proto je pole považováno za základ naší práce.

Nejdůležitější pro nás je brát pole jako příležitost k dosažení nejvyšší duchovní úrovně. Proto se v Tóře hodně mluví o koupi, prodeji, dobytí území, čímž se nerozumí fyzické činy v materiálním světě, ale pěstování z nulových přání (země), přání první, druhé, třetí a čtvrté úrovně – to jest neživé, vegetativní, živočišné a lidské. Toto je práce na poli.

Samozřejmě, že na poli roste i plevel, okrasné stromy a stromy přinášející ovoce. Existují pole, na kterých se pasou stáda i volně žijící zvířata. To znamená, že země je základem všeho existujícího: základní přání, ze kterého člověk rozvíjí všechna ostatní.

V našem světě práce s půdou probíhá přirozeně, protože nás k tomu nutí síly rozvoje, ale v duchovním světě člověk začíná od nuly, zjišťuje, které přání se v něm právě probudilo a co s ním má dělat.

[#158299]

z televizního programu „Tajemství věčné Knihy“, 10.12.2014

Žít ne pro sebe

Jakmile synové Izraele viděli, že egyptská armáda jim šlape na paty, že záchrana není, všichni společně se modlili ve svém srdci. A povznesl se jejích hlas ke Stvořiteli s prosbou o pomoc. Tábor synů Izraelských je postižen strachem. Midraš říká, (sidra „Beshalach“)

Strach, o kterém se mluví, je strach zůstat v záměru „pro sebe“. Vždyť člověk vidí, že v těžké chvíli v něm převládají myšlenky nikoliv o Stvořiteli nebo společnosti, ale pouze o sobě.

Je jakoby byl puzen na všechny strany a jeho touhy a myšlenky, záměry a činy nasměrovány dovnitř. Nemá žádný důvod požadovat vlastnost odevzdání. Ale má strach zůstat v tomto stavu a žít pro sebe, protože se dozvěděl, co to znamená sloužit Stvořiteli a chce toto praktikovat

Z pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23.04.2014 
Strana 3 z 41234