Category Archives: Tělo a duše

Jednota – je zárukou věčného života

Sobectví se rozrostlo natolik, že nás zcela rozděluje. Člověk již není schopen být v harmonii, v míru ani sám se sebou. Proto se staly tak populární drogy, antidepresiva, každý potřebuje osobního psychologa.
To vše ukazuje na to, že se musíme vrátit k jednotě, protože to je ústředním bodem našeho zdraví.
Všechny nemoci se vyskytují v těle v důsledku nedostatku řádné komunikace mezi jeho orgány, neumožňuje to systémům fungovat ve vzájemné harmonii. V minulých stoletích, lékaři léčili pacienty pravě na tomto principu, pomocí různých způsobů vraceli tělo do harmonického stavu.
Ale za posledních dva nebo tři sta let od počátku technologického pokroku, lidé zapomněli, že harmonie těla – je klíčem k jeho zdraví, a přestali se o to starat.
Moderní medicína bojuje s každým onemocněním samostatně, pro každou nemoc používá speciální chemikálii, namísto vracení těla k harmonické jednotě.
A v této otázce také přijdeme k odhalení zla, pochopíme, že jen spojením mezi sebou dokážeme vyléčit naše těla. Metodika spojení, kterou nabízí kabala, nám zajistí zdraví těla i duše, přátelské rodinné vztahy, naučí nás jak vychovávat děti, jak vybudovat správně fungující společnost a dobrý svět.
A co je nejdůležitější, pocítíme vyšší sílu ukrytou v přírodě, a prostřednictvím vzájemné integrace dosáhneme nového úrovně rozvoje, spojíme se s sílou která nás stvořila jako jedno přání. K tomuto přání se vrátíme, sloučením s vyšší sílou.
Pak lidé nebudou umírat, protože smrt – je důsledek sil separace. Místo smrti, bude člověk cítit vzestup do dalšího úrovně existence. Důsledkem našeho spojení s ostatními, přes nás bude procházet energie, výměna informace, znalosti, a díky této cirkulaci dosáhneme věčného života.
Toho všeho může dosáhnout každý – tady, v tomto životě na tomto světě! Měli bychom se radovat z toho, že máme k dispozici tak unikátní a jedinečnou vědu, odpovídající na všechny naše dotazy a přivádějící nás k dokonalosti. Jsem rád, že na světě už je tolik lidí, kteří jdou cestou odhalení vyšší moci.
[# 163754]
Z předběžné lekce kongresu Guadalajara, Mexiko, 17/07/2015

Svět jediné duše

Z článku Baal HaSulama „Svět“: V našem světě nejsou žádné nové duše obnovující se, podobně tělům, ale existuje jen určitý počet duší, které se točí v koloběhu změny forem a každá nová generace se obléká do nového těla.
A proto z pohledu duší, jsou všechny generace od počátku stvoření až do konečné nápravy definovány jako jedna generace, pokračující v životě několik tisíc let, dokud se nerozvije a nepřijde ke stavu, jaká má být.
Z tohoto pohledu naprosto není důležité, že během této doby každý několik tisíc krát změnil svoje tělo, jelikož duše – podstata těla, netrpí těmito změnami.
Otázka: Pokud každá generace transformuje stejný počet duší, jak to, že populace země roste?
Odpověď: Duše se dělí podle množství těl. Ve skutečnosti, je zde pouze jedna duše rozdělena na více částí. Ale toto rozdělení existuje pouze v našem vnímání, ale ve skutečnosti to tak není.
„Reinkarnace duše“ – je změna podstaty touhy. Každý okamžik je zde spousta „reinkarnací“.
Existuje pouze jedna duše, která nám připadá rozbitá. Vidíme ji rozptýlenou do různých těl, rozdělenou na sedm miliard lidí, mimo to zvířata, rostliny, kameny. Celý svět – je součástí touhy po potěšení, procházející změny, „cykly“ rozvoje přání.
Kabalista popisuje cykly napravené touhy, vybavené anti-egoistickou clonou.
Otázka: Jaký je význam materiálního světa, odehrávajícího se před našima očima v měnícím se čase?
Odpověď: Význam tohoto světa je v tom, abychom ho správně používali a s jeho pomocí se pozvedli na duchovní úroveň, připojili k viditelnému materiálnímu obrazu duchovní obsah. Tímto osvěcujeme tento svět, a on se mění v duchovní.
Objevujeme spojení mezi všemi částmi vesmíru: na úrovni statickém, vegetativním, živočišném a co je nejdůležitější na lidském, stále více je spojujeme v lásce a vzájemné podpoře, až dosáhneme jediného, úplného obrazu reality.
[# 161711]
Lekce z článku "Svět", 21.06.2015

Co se stane s duší po smrti?

Otázka: Co se děje s člověkem, který zemře? Co se stane s jeho duší?

Odpověď: Ten, kdo odhalil svoji duši, zůstává žít v ní, protože duše není spojena se smrtí těla.

A ten, kdo nedosáhl duše, tomu zůstává pouze rešimo (od slova „rošem“ – zápis) – informativní část, jako DNA, určitý kód, který má záznam celé vnitřní podstaty člověka.

A když tělo zemře, informativní část se musí spojit s novým tělem v našem světě, a znovu začít cestu. Rešimo má každý člověk. Z tohoto vyvíjíme svoji duši.

Otázka: Řekl jste, že duši má pouze ten člověk, který ji staví …?

Odpověď: To je pravda. Staví ji ze své egoistické touhy, založené na rešimo které působí uvnitř touhy a nutí ho stavět duši.

Otázka: Co mám, co nemám, a co musím postavit?

Odpověď: Každý člověk má jen egoistické touhy. Ale může to být tak (a stane se to s každým), že náhle uvnitř něho vypukne zvláštní přání – poznat svoji duši, zjistit, proč žije, co je smyslem života, zdrojem života.

To znamená, že se v něm probudilo rešimo – malá jiskra, tzv. bod v srdci. A pak člověk začne přemýšlet, co má dělat, protože toto přání na něj začíná tlačit, nenechává ho v klidu žít.

Na základě tohoto rešimo se člověk obrací na svoji egoistickou touhu a začne hledat to místo, kde může realizovat tuto jiskru. Touto cestou přichází na místo, kde studují skutečnou Kabalu, která učí, jak vytvořit duši. Vytvořit duši – znamená změnit touhu dostávat pro sebe, na touhu dostávat ve prospěch druhých.

[#159350]

Z programu na rozhlasové stanici 103FM, 05.10.2015

Mají filantropové duši?

Otázka: Mají filantropové duši?
Odpověď: Filantropové nemají duši, stejně jako ostatní obyčejní lidé. Asi 10% lidí na světě má přirozený sklon podělit s ostatními. Dostávají z toho potěšení a proto  tak činí.
Otázka: Čím se liší od těch, kdo poznal svojí duši, tj. stal se odevzdávajícím?
Odpověď: Duše – je součást naší touhy dostávat potěšení, napravené na odevzdání bližnímu.
Filantropové se nenapravili, a proto nemají duši. Realizují přání založené v jejich egoizmu – dostávat potěšení z toho, že dávají ostatním. Ale to není považováno za přání odevzdávat. To je stejná egoistická touha užívat, vždyť to dělají proto, aby dostali potěšení.
[# 159558]
Z rozhlasového pořadu pro radio 103FM, 10.05.2015

Připomínat si navzájem co je důležité

Dr. Michael LaitmanNenapravuji sebe, ale spíše své začlenění do ostatních. Neexistuje nic, co bych v sobě mohl napravit, kromě spojení s ostatními.

Kdo jsou ti “ostatní?” Tady bychom měli porozumět, že mé včerejší „já“ není „já“, kterým jsem dnes. Musím si ujasnit vztah mezi mnou a ostatními podle různých stavů, ve kterých se nacházím. Každý den člověk otočí nový list a nápravy probíhají vždy vzhledem k vzájemnému spojení mezi Parcufim.

Je řečeno, že láska mezi lidmi je zaměřena na lásku Stvořitele. Láska přátel je tou samou nádobou, tím sjetným postojem, ve kterém vyjadřuji své odevzdání Jemu. Vždyť Stvořitel je všeobecný zákon, hlavní atribut, který odhalím ve vzájemném spojení mezi námi všemi. 

Neexistuje nic víc kromě všeobecné nádoby. Ve svém postoji k přátelům, ve svém duchu, ve svém srdci, tvořím Stvořitele. Do té doby On vlastně neexistuje. 

Otázka: Ve skupině provádíme cvičení: Každý by měl myslet na každého starajíc se o každého ve svých myšlenkách. Připomínáme si to navzájem, abychom na to mysleli a přidáváme, „s pomocí Stvořitele.“  Přivede nás to ke skutečné lásce?

Odpověď: Ano, pokud máte na mysli, že vše může existouvat pouze s pomocí reformujícího světla, pak skutečně vytváříte nezbytné podmínky pro naplnění. 

Láska nezná hranic; šíří se do Ein Sof, (Nekonečna) a kupředu. Pokaždé ji definujeme jinak—když opustíme naše stávající přání a záměry. Stávající cvičení je efektivní proti zapomětlivosti: Přítel připomíná jinému příteli tři podmínky: mě, jeho a vyšší sílu, reformující světlo. Jinými slovy, reformující světlo nás přivádí zpět k sobě. Jakmile se Světlo usídlí ve spojení mezi námi a teď, když nás opět „stmeluje“, naplní nezbytné podmínky pro nápravu, aby mezi námi mohlo znovu přebývat. Tomu se říká Miczva (přikázání) v jazyce kabaly.
[68654]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/2/2012, Studium deseti sefirot

Člověk světa

Dr. Michael Laitman

Až se náš vztah ke světu a k životu zcela změní, potom všechny lidské zdroje, mysl a srdce, touhy a myšlenky, krom holých nezbytností pro své fyzické tělo vyhodíme za účelem dosažení harmonie s přírodou. Plně pak pochopíme její původní plán, její tok, její nejvyšší myšlenky, a podle toho se pozvedneme na stejnou úroveň, což znamená, na úroveň vyšší než je zrození a smrt.

Potřebujeme si pouze vyobrazit, o čem se mluví. Vzhledem k tomu, že jsem poznal celou přírodu, pak jsem poznal takovou úroveň, kde se při pohledu na sebe uvidím jako malý dočasný element. Nicméně, už teď se dívám z jiné úrovně, neboť jsem se pozvedl vyš než jsem, abych tak řekl. Zde člověk nachází zcela jasné odpovědi na otázky o smyslu života, existence.

Samozřejmě, že to ovlivňuje jeho myšlení, chování a jeho kulturní, sociální a společenské vztahy. Vidí svět a sebe jinak. Začne myslet ne na základě dočasných, vadných hledisek: Jsem tu dnes a zítra už nejsem, takže pokud už tu nebudu, co mám dělat?

Nemůžeme si ani představit tu obrovskou změnu, která se děje uvnitř nás, když začneme sami sebe vidět, jak existujeme na nekonečné časové ose. Pak vnímáme své tělo jako doprovodné zvíře.

Začne se v nás vyvíjet psychologický systém, který změní u kořene to, jak se chováme k druhým, k sobě a ke světu, a tak už začnu přistupovat k sobě a k ostatním z věčné pozice. To mě úplně mění, pozvedává mě a dělá ze mě seriózního, člověka světa.
Z „Diskuse na integrální vzdělávání“ 12/12/11

Kolik hodin jste strávili prací pro vaši duši?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co víc mohu dělat, pokud cítím, že nemohu požadovat nápravu nebo inspirovat své přátele?

Odpověď: Každé ráno se vzbudíte, abyste šli do práce, abyste udrželi své živobytí. Nepokládáte si otázku, zda jít, nebo ne, protože nejste pochopili bez práce přežít.

Proč se ptáte u duchovní práce? Nebo si myslíte, že můžete být bez ní?

Stav, ve kterém si myslíte, že můžete žít bez práce pro spiritualitu a cítíte se příliš líní udělat jakékoli úsilí, myslíc si, že budete tak jako tak postupovat, je vám dán záměrně, protože v tom tkví vaše svoboda vůle.

Ve vašem tělesném životě, nemůžete být líní, protože vám nikdo nedá chleba zadarmo. Jste nuceni vydělávat si na živobytí a vynaložit úsilí. Nemyslíte si, že stejný princip platí pro váš duchovní život?

Pracujete osm hodin denně, abyste udrželi své hmotné tělo, ale kolik hodin jste strávili prací pro svou duši, abyste ji naplnili a poskytli duchovní pokrm?

Pokud to neuděláte, budete i nadále na úrovni svého hmotného těla. Pokud nevíte co dělat, tak je řečeno: „Dělejte všechno, co je ve vašich silách!“
[65045]
Z 3. části denní lekce kabaly 01/01/2012, „Studie deseti Sefirot“

Známky toho že na mě Stvořitel pracuje

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jaké jsou příznaky toho, že na mě Stvořitel pracuje?

Odpověď: Je to pocit tlaku, jako kdybyste byli kus těsta nebo hlíny, se kterou sochař pracuje a neustále na ni vyvíjí tlak ze všech směrů. V důsledku toho máte pocit, že je třeba jednat, myslet a chtít jiným způsobem než nyní. Pracuje na vás jakoby opravdu rukama a vy cítíte tlak na své myšlenky, touhy, způsob myšlení a postoje.
[65164]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2012, Rabášovi spisy

Strach z výšek

Dr. Michael Laitman

Otázka: Pokud se chcete připojit k ostatním, ale máte strach, že ztratíte sám sebe, jak je možné ten strach překonat?

Odpověď: Je to opravdu tak. Baal HaSulam napsal, že člověk se bojí, protože se mu zdá, že zmizí z tohoto světa a opustí svou rodinu a své přátele. To je problém v práci Stvořitele.

Je to přesně tento pocit, který musíme zažít a musíme s radostí přijmout bod odloučení od starostí o sebe samé. Zejména z těchto bodů stavíme naši identitu. Identita každého člověka se skládá z těch stejných bodů odpojení. To je fyziologický příklad totální oddanosti.
[65167]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2012, Rabášovi spisy

Psychologie altruismu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak se můžeme vyhnout nebezpečí našeho egoismu a obrátit jeho objasnění v psychologii?

Odpověď: Na psychologii není nic špatného! Ve skutečnosti, kabala je vnitřní duchovní psychologie. Psychologie tohoto světa je egoistické povahy, zkoumá lidské ego.

Ale existuje jiný typ psychologie, která se zaměřuje na studium těch, kteří se snaží v sobě rozvíjet vlastnosti odevzdání, kteří se učí, jak pracovat na odevzdání a snaží se vidět realitu skrze tuto vlastnost, spíše než přes vlastnost přijímání. Tento druh psychologie se nazývá moudrost kabaly. To je jediný rozdíl mezi těmito dvěma typy psychologie.

Psychologie tohoto světa studuje zákony chování touhy po naplnění pro vlastní dobro. Moudrost kabaly zkoumá zákony chování touhy po naplnění za účelem odevzdání.

Spirituální psychologie nás vede k samostudiu. Nástroje, které nám umožňují dosáhnout lásku ke Stvořiteli, jsou následující: naše touha po potěšení, náš intelekt a srdce, skupina, cíl stvoření, naše spojení se skupinou a vzájemná záruka mezi námi. V souladu s cílem, který byl námi nastaven, studujeme kabalu, nikoli prostou psychologii.

Může se to jevit jako psychologie, ale ve skutečnosti se jedná o revizi sebe samých. Materiál, který studujeme, jsou naše smysly a touha mít radost. To je předmětem psychologie, protože jeho cílem je naučit nás, jak se cítit lépe.

Ostatní vědy jako fyzika a chemie sledují jiné, více abstraktní cíle. Vlastně je rozvíjíme jen proto, abychom se začali cítit lépe. Nejsme schopni udělat sebemenší pohyb v tomto světě, který sleduje alternativní cíl.
[64050]
Z 3. části denní lekce kabaly 15.12.2011, „Studium deset Sefirot“

Strana 2 z 3123