Category Archives: Symboly

Vrchní logika

Laitman_144Otázka, kterou jsem dostal: Jaká je logika ve „víře nad rozumem?“

Má odpověď: “Víra nad rozumem” má logiku Vrchního. Logika spodního je, když vidím svět skrze svou mysl a pocity. Takto žiju. Postupuji po ploché rovině, pouze na své úrovni a nikdy se nemohu pozvednout výše. To se nazývá „víra pod rozumem“ nebo „víra uvnitř rozumu.“ Víra neurčuje mé činy; víra, což je vlastnost odevzdání, není nad rozumem.

Ve “víře nad rozumem” je to jako bych si sundal brýle a neviděl nic jiného než Vrchního. Jsem připraven se k Vrchnímu připojit v čemkoliv si přeje. Chci díky síle adheze s Ním získat Jeho pocity a poznání. Tímto činem se jsem ochoten úplně anulovat, rozloučit se svým „nastavením.“

Když získám Jeho stupeň, dostanu Jeho víru (Jeho vlastnost odevzdání) a poznání, které je vyšší než to mé. Skrze sílu většího odevzdání též získám vyšší poznání. To se nazývá „víra nad předchozím rozumem.“ Tímto způsobem dosahuji vyššího stupně.

Proto ti, kteří postupují „vírou nad rozumem“ ve skutečnosti zvyšují poznání, protože mají nové nádoby vnímání. To protože Světlo Chochma (poznání, dosažení) se šíří pouze ve Světle Chasadim (odevzdání, víra).  

Zatímco ti, kteří se ve zvířecí mysli nemohou pozvednout nad svůj rozum, se drží svého současného stavu a nechtějí nic většího; nemohou před vyšším stupněm, před učitelem, anulovat svůj názor. Tak ničeho nedosáhnou a zůstanou „zvířaty.“ Budou „chytří a rozumní“ uvnitř hranic svých myslí, ale ani si neuvědomí, že existuje vyšší moudrost. Koneckonců, vyšší moudrost vždy vypadá, jakoby postrádala jakýkoliv současný základ.

Písař Tóry

Z knihy Šamati, článek 197: Kniha, autor, příběh. Kniha je považována za (stav), který předchází tvorbě (plánu). Autor je majitel knihy. Spojení autora a knihy zaujímá formu „příběhu,“ to jest Tóry spolu s Dárcem Tóry.

Vidíme se uvnitř nějakého druhu reality a musíme zkoumat abychom zjistili, jaký to má význam? Je to iluze nebo pravda? Nebo jsou ty dvě možná stejná věc? Stejný program, který se uvnitř mě odvíjí spolu s řetězcem příčin a následků. Ale kdo je autorem? Budu uvnitř sebe schopen rozpoznat autora příběhu, který čtu? 

Kniha (tato celá realita) již existovala, než jsem ji začal číst a objevovat. Avšak všechna odhalení se odehrávají uvnitř mě, protože, jak procházím knihou od začátku až na konec, ten příběh čtu a získávám dojmy z jeho plynutí.

Do stupně, do kterého se s ní obeznámím a jsem v ní zahrnut, odhaluji uvnitř toho příběhu autora knihy. Jak jdu dovnitř knihy, její příběh mě začíná budovat a tlačí mě, abych se také stal jejím autorem (či písařem).

Příběh je Tóra, která nás vede k úplnému odhalení celé knihy, ve které jsme společně s Tím, kdo Tóru dává. Každý z nás to pro sebe odhaluje na novo, ale potřebujeme učitele aby nám pomohl číst tuto knihu.  Podobně čte v našem světě dospělý dítěti, dokud dítě nevyroste a nenaučí se číst samo.

V kabalistické vědě musí dospělý (duchovně mluvící) pomhat dítěti. Člověk nemůže odhalit knihu sám, ale pouze když mu je předána od učitele (na studenta). Takto se každý z nás musí naučit číst knihu a procházet tímto příběhem, aby odhalil uvnitř knihy odhalil autora.

Dokud se nanaučím číst sám a procházet celou touto cestou, neodhalím knihu a jejího autora, protože to je možné jen tehdy, když jsem Mu podobný. Postupně se sám stávám autorem, jelikož píšu Tóru na látku (hmotu) své touhy, která neustále přejímá nové formy písmen.

Dokonce i když byla tato kniha již napsána Autorem, stávám se jím též. Když tím příběhem procházím od počátku do konce, srovnávám se a spojuji s knihou, autorem a příběhem.

Poznámka: V hebrejštině slovo Sofer znamená jako spisovatele (autora), tak písaře. Jediným autorem je Stvořitel, který napsal pouze jedinou knihu, Tóru, která zahrnuje vše. My ji pouze přepisujeme (odhalujeme), každý z nás uvnitř sebe.

Rozšiřování našeho vnímání – protiklady mohou být oba pravdivé

Dr. Michael LaitmanIzák je síla, která roste opačná Abrahámovi a slouží jako „pomoc proti němu.“ Začínáme objevovat, že duchovno není jednotlivá síla, jak jsme si předtím mysleli. Nejsme schopni pochopit, jak mohou dva koexistovat dva protikladné pojmy, a jak mohou být oba pravdivé. Není ještě pochopeno, že právě v této kolizi a rozporu je odhalena pravda. Myslíme si, že by vše mělo být přímé a jasně definované.

Avšak začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak jasně střiženy, jak jsme je původně vnímali. Když začneme pracovat s naší vlastností „Izáka“ a napravovat ji, začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak přímočaré, jak jsme je předtím exkluzivně skrze svůj egoismus vnímali. Jinými slovy, vše, co jsme viděli skrze svůj egoismus, byla touha se těšit a potěšení, které je té touze opačné, ale nyní vidíme, že je zde levá linka a pravá linka. Navíc mohou být obě pravdivé a správné, což nám pomáhá postupovat. Na druhé straně si mohou obě odporovat, ale obě mají nicméně v tvorbě místo, protože jsou obě připoutány ke Stvořiteli.

Vskutku je uvnitř nás zahrnuta jak vlastnost „Izáka,“ tak „Abraháma“: naše vlastní kvalita přijímání, díky níž člověk zůstává stvořením, které existuje od Stvořitele odděleně; a nad tím je vlastnost odevzdání, kterou jeden získává od Stvořitele. Následuje, že mezi těmito dvěma silami uvnitř člověka je vždy vnitřní konflikt. Tak pouze pozvedáním Izáka přijde Abrahám s ohledem ke Stvořiteli k pochopení své pravé pozice. Proto slovo „syn“ (Ben) znamená „porozumění“ (Leavin), což je Bina, nový stupeň.

Duchovní vlastnosti uvnitř mě: Abrahám a Izák

Dr. Michael Laitman “Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Chcete osud předpovídat nebo jej měnit?

What Does the Torah Say About the Red String Otázka, kterou jsem dostal: Proč mluví kabala o „znacích Zodiaku“ (Mazalot), což vypadá jako by měla spojení s astrologií?

Moje odpověď: No kde vzala astrologie všechny ty pojmy pokud ne z kabaly? Použití této terminologie se datuje zpátky k Abrahamovi. Koneckonců celý náš systém na všech úrovních (nehybné, vegetativní, pohyblivé a mluvící) je paralelní systému Vrchních světů, odkud síly sestupují a jsou v našem světě vtištěny ve všech úrovních. Proto vidíme stejné korelace v nebeských konstalacích, jelikož jsou postaveny stejnými zákony v souladu se spojením větve a kořenu.

Jediným problémem je náš přístup. Text Midraš Raba (Velký komentář) říká, že v noci Abraham chodíval ven, aby se díval na hvězdy. Ptával se: „Jsem pod kontrolou těchto hvězd nebo je zde Vrchní síla, která je vyšší než všechny z nich?“ Pokud podléhám moci hvězd, pak je musím uctívat, ale pokud je nad nimi Vrchní síla, hvězdy jsou pouhými znaky. Nepochybně mají ty znaky pravdu, pokud jsou čteny těmi, kteří ví, jak je číst, aby řekli, co se děje v systému nad nimi. Koneckonců všechny události se odehrávají v místě paralelním ve všech systémech (či světech) Shora dolu. Pouze musíme znát, jak je číst či interpretovat.

Avšak opravdu tomu všichni experti na astrologii rozumí? Pokud jsou jako Haman, který je v „Megilat Ester“ popisován jako velký astrolog, pak by pro nás bylo zajímavé slyšet, co tento velký astrolog říká. Koneckonců, on dosáhl Stvořitele!

Člověk, který touží dosáhnout pravdy míří výš než hvězdy a znaky Zodiaku. Proto na nebeské znaky pohlížíme jako na pouhé symboly, demonstrující vyšší síly.  Naším opravdovým cílem je dosáhnout Síly, která tyto symboly řídí, sjednotit se s Ní a pozvednout se do Její úrovně.

Nebeské znaky jsou strukturovány stejným způsobem jako znaky Zeir Anpinu „na obloze,“ což je Bina. Všechny znaky na obloze jsou spojení Biny se Zeir Anpinem a my jsme jimi ovlivňováni, když dosáhnou Sefiry Jesod. Člověk, který ví, jak číst tuto „nebeskou knihu“ dokáže těmto znakům porozumět.

Ale na co nám to je, chápat tyto znaky? Náš záměr a pozornost musí být výše než hvězdy a znaky Zodiaku. Musíme pátrat po síle, která je kontroluje. Proto je zakázáno se zabývat astrologií, protože nás zdržuje od dosažení cíle stvoření. Nevede nás k cíli, ale odvádí nás od něj.

Pokud člověk vystoupí a dosáhne Vrchního systému, pak chápe všechny znaky, a jak jsou dole odráženy. Avšak nemá o to zájem, protože je celá jeho práce zaměřena na Vrchní Síly, které jeho duši ovlivňují přímo. Nemá zájem o mechanické znaky v našem světě, které jsou na nižší úrovni jednoduše demonstrací toho, co se již stalo na vyšší. Dokonce i události, které se odehrají v budoucnosti již sestoupily a materializovaly se; jednoduše je ještě necítíme.

Proto nemá cenu se snažit odhalit budoucnost, protože touto cestou nebudeme schopni změnit náš osud. Pokud chcete změnit svůj osud, musíte do úrovně osudu vystoupit. Toto je úroveň štěstí (Mazal) – úroveň Světla.

Postup od větví k duchovním kořenům

Our Imaginary Reality is Created by Two Mechanisms Všechny „svaté“ knihy popisují duchovní práci, která se odehrává v odlišných částech Malchut na různých úrovních s různými vzájemnými kombinacemi. Člověk musí všechny tyto fenomény odhalit uvnitř sebe. Pak bude vědět, jak se nazývají dokonce i bez toho, aby si o tom v knize četl. Bude vědět co je Ezau, David, jména různých andělů a tak dále. Naučí se všechny tyto procesy uvnitř své duše. Toto jsou procesy, které jsou popisovány ve „svatých“ knihách; všechny mluví o odevzdání a lásce. Tyto vlastnosti se nazývají „svatost.“

Když tohoto člověk dosáhne, stává se to jeho životem, celý jeho vnitřním světm, kde žije. Pak rozumí důvodu, proč nám celý tento duchovní systém odhalili kabalisté skrze „svaté“ knihy. Bylo to proto, aby nám to pomohlo být začleněni do tohoto systému skrze text. Dokonce i když neznáme či nerozumíme slovům a nemůžeme za nimi rozlišit duchovní kořeny (jelikož všechna slova v těchto knihách ukazují ke svým duchovním kořenům), nezáleží na tom. Co je důležité je naše „dětská“ snaha jim porozumět. Toto stačí, aby nás Světlo ovlivňovalo a způsobovalo, abychom rostli. Světlo vstupuje do naší duše a napravuje vlastnosti, na které slova ukazují.

Granátové je symbol tužeb duše

Otázka, kterou jsem dostal: Na lekci jste řekl, že se duše člověka skládá z 613 egoistických tužeb, a že je člověk musí napravit na věnování tím, že během kabalistických studií přitahuje Světlo, přicházejíce tak k vlastnosti „milování bližního svého jako sebe sama.“

Tato náprava 613 tužeb se nazývá dodržování 613 přikázání. Také jste řekl, že je duše jako granátové jablko, které se skládá z 613 semen stejným způsobem, jako se duše skládá z 613  tužeb. Ale kdo to ověřil?

Moje odpověď: Popsal jste to správně.  O granátovém jablku byl napsán jeden článek,  který obšírně popisuje projekt, ve kterém vzali badatelé určité množství jablek z různých zemí a spočítali jejich semínka. Každé granátové jablko mělo různý počet semen – některé míň než 613 a jiné více, ale průměrný počet byl 613.