Category Archives: Symboly

Dotaz na „praktickou kabalu“

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co si myslíte o “praktické kabale,” spojení se Sefirot?

Odpověď: Mrzí mě, že Vás zklamu, ale nic z toho nemá nic společného se skutečným dosažením (poznáním). V kabale nejde o žádné red stringy, svatou vodu či ceremoniály. 

Jakýkoli člověk na světě, který touží se učit, bez ohledu na jejich pohlaví, náboženství či národnost, může dosáhnout prostřednictvím správného studia a jenom jím. Je to, jako kdyby neměli tělo. Jinými slovy nezáleží na oblečení, zvycích a tradicích. To vše nemá absolutně nic společného s kabalou. 

Kabala je věda, a když se jí učíme, začneme tento svět vnímat coby více propojený, globálnější svět. To nám dává novou perspektivu a nový život. Pozvedáme se z úrovně, kde vše končí uvnitř mého těla do globální, externí úrovně, kde se vznáším mimo čas.

To je potřeba cítit. Slibuji Vám, že pokud byste studovali a vešli v tuto moudrost, ucítili byste, že to je způsob, jakým to funguje. Člověk našeho světa se musí pozvednout na úroveň věčnosti.

Vše co kabala předpověděla, se vyplnilo. Před dvěma tisíci lety kabalisté napsali, že svět vstoupí do nové fáze vývoje, když bude odhalen Zohar, a my budeme muset začít pracovat na naší nápravě. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nezačal kabalu v polovině 70. let studovat, ale skutečně k tomu došlo o dvacet let později, v polovině let devadesátých. 

[35157]
Z mé lekce v Paříži 2/1/2011

Nový rok: Další krok na spirituálním žebříku

Dr. Michael LaitmanK duchovnímu růstu dochází, když přecházíme od přijímání pro sebe k odevzdání druhým. Je to považováno za jednání podle „víry nad rozumem“, což znamená „preferování odevzdání před přijímáním“ a přijímání potěšení z odevzdání.  Musím cítit inspiraci a radost, když se pozvedám nad svůj egoismus, když nehledím na to, co jím mohu získat. Ale abych uvnitř udělal takovou změnu, potřebuji sílu Světla!

 To se nazývá „Jsem pro svého Milovaného a můj Milovaný je pro mě“ – tedy když začínáme konverzaci se Stvořitelem a navzájem si rozumíme. Chápu, proč Stvořitel udělal můj život prázdným a dal mi možnost zabloudit do skupiny, abych mohl rozlišit to, co odevzdání je. Trochu mě osvítí, jakoby mi říkal: „Vyber si to!“ – aby mi pomohl udělat první krok. Ale realizace toho kroku je na mně.

Malchut Vyššího (vlastnost odevzdání) je mému egoismu představena jako Keter (Roš, hlava) – temná a prázdná. Ale pokud se rozhodnu, že je mým Keter (mou snahou, úsilím, cílem), abych k ní přilnul svou vůlí odevzdávat, pak se mi Malchut Vyššího nezdá tak prázdná a já se k ní přichycuji jako k Vyššímu duchovnímu stupni.

To je počátek cesty. Tento začátek je považován za Nový rok (Roš HaŠana, hlava počátku), který přichází po měsíci Elul (akronym pro „Jsem pro svého Milovaného a můj Milovaný je pro mě“).

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 06/09/2010, Šamati 42

Kdo mi ukáže pravdu?

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak má člověk, který se nachází v izolované kapsli svého egoismu, vědět, co je pravda a co faleš?

Odpověď: Teď pochopíte, jak moc nám prvotní had pomohl, když nás stáhl do „hříchu“ Stromu poznání. Specificky díky odhalení této nesmírné egoistické touhy, zvané „had“, jsme dostali možnost se pozvednout z duchovní úrovně „zvíře“ na úroveň „člověk“.

Rozdíl mezi těmito dvěma stupni (symbol delta v kresbě) se nazývá „had“. Pokud chcete postoupit z jednoho duchovního stupně na druhý, pak prosím. Ale budete muset pracovat proti tomuto hadovi, proti prázdnému místu, které ve vás vytvořil. Kdyby jej však nebylo, zůstali byste „zvířetem“.

Právě tato síla – síla egoistického hada v nás – v nás kultivuje člověka. Všechna rozbití, hříchy a přestupky, které jsou v Tóře popsány, jsou účelnými činy. Jsou šablonami pro zlé touhy, díky jejichž nápravě objevujeme Stvořitele. Dodatečná touha po vzestupu je nám dána „hadem“ a její náprava přichází pomocí knih, skupiny, učitele a šíření.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 17/08/2010, „Uvedení do Knihy Panim Meirot uMasbirot“

Kabalisté o kabalistech

Dr. Michael LaitmanDrazí přátelé, prosím pokládejte otázky o článcích velkých kabalistů. Slibuji, že je zodpovím. Komentáře v závorce jsou mé.

Kdo je kabalista?

Avšak kabalisté, kteří dosahují (ve svých pocitech a ve své mysli) vyšších (vyšších, než dosažení uvnitř našich fyzických smyslů) stupňů, dosahují všeho (celého univerza) v jeho plné míře (včetně části, která je lidem skrytá) a zasluhují si uvnitř úplného dosažení těchto stupňů, což (právě toto dosažení) se nazývá „duše“.

Baal HaSulam, “Tajemství početí je zrození”

 

Každý, kdo od Stvořitele přijímá hojnost, se pyšní Stvořitelovými věnci (ovoce stvoření). A ten, kdo si v hodině činu (sebe-nápravy) zasloužil, aby cítil, že je na něj Stvořitel též pyšný, že jej shlédává připraveným (v jeho podobnosti Stvořiteli) pro to, aby přijal hojnost (Světlo lásky a odevzdání), se nazývá kabalista (ten, kdo přijímá dobrotu, připravenou Stvořitelem).

Baal HaSulam, Pri Hacham, Igrot (Dopisy),  Dopis 46

Víra nad rozumem

Dr. Michael LaitmanCo to je „víra nad rozumem“? „Víra“ je odevzdání (dávání), a „nad rozumem“ znamená, že je důležitější než přijímání. V našem stavu se tato vlastnost projevuje pouze v mém postoji ke skupině, protože jen ve skupině si mohu jasně uvědomit, že dávám přednost zájmům skupiny před svými vlastními v obou případech, v mém jednání i v mých myšlenkách.
Z první části denní kabalistické lekce 10/08/2010

Nefeš (27.07.2010)

Život a smrt

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?
Moje odpověď: Tento typ pocitu je společný psychologický jev během klinické smrti. Zažil jsem to, když jsem byl v kómatu po dobu jednoho týdne, a jsem si dobře vědom jeho účinků. Je to fyziologická reakce organismu.

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to „hanba“ – jako „chléb, který není jeho.“ Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: „Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.“

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek „Podstata moudrosti kabaly“

Přestárlé děti

Dr. Michael LaitmanČlověk roste takovým způsobem, že v první řadě dostává nové touhy a naplnění, které jsou nezbytné pro jeho rozvoj, a které pracují v jeho prospěch. To je směr, který je mu dán od přírody, která chce aby vyrostl a stal se soběstačným, tak jak rostou děti v našem světě.

Toto není považováno za zakázanou radost, protože musím projít touto přirozenou cestu vývoje, dokud se nestanu „dospělým.“ Skutečně, vidíme jak jsou děti obvykle plné různých přání a mají radost ze života.

Nicméně ve chvíli, kdy se stanu dospělým, musím začít růst a rozvíjet se vědomě, spíše než silou přírody. Najednou se pro mě všechny radosti stávají škodlivými, protože je necílím jako odevzdání.

Dříve veškerá zodpovědnost spočívala na přírodě. Stvořitel určil mou cestu a vedl mě až do věku 15-20 let. Všechno, co jsem si vzal z tohoto života, bylo pro můj vývoj přínosem. Ale jakmile jsem dokončil toto období „dětství“, musím začít stanovovat svůj vlastní směr. Nyní musím přidat záměr odevzdání o své vlastní vůli. Jinak mě již žádné potěšení, které obdržím,  nebude pozvedat a posunovat dál, ale bude mě zabíjet! To mě povede zpět, abych ucítil, že je nemožné jít dál tímto způsobem, a že namísto rozvoje prostřednictvím svého egoismu a potěšení se musím vyvíjet přes záměr odevzdání.

Proto všechna potěšení, které osoba obdrží po dosažení věku dospělosti jsou pro něj škodlivá. Je to jako člověk, který si škrábe vlastní ránu. Jak hluboko musíme být ponořeni v tomto zle, abychom pochopili, že nemůžeme pokračovat tímto způsobem – jako děti, které vyrostly, a kterým příroda už nedovoluje užívat si života lehkomyslně, ale místo toho od nich požaduje odevzdání?

Jak hluboko budeme muset „škrábat vlastní rány“ je něco, co závisí na nás. Máme všechny prostředky a vysvětlení a jsme postaveni před studium, knihy, a skupinu, která je místem, kde se musíme stát vážnými a přemýšlet o tom, co musíme přidat do našeho života s cílem rozvíjet se správně.

Co navíc přidáváme k rozlišení „sladké vs. hořké“ je „pravda vs. nepravda“ – na rozdíl od dětí, které chápou jen „hořké a sladké.“ Abychom nezůstali dětmi po zbytek našich životů, jak se říká: „Co dělat s dětmi, které přestárly?“, musíme začít jednat v souladu se zásadou „pravda vs. nepravda“. Přesto bychom neměli vymazat „sladké vs. hořké“, ale spíše nad tím postavit nový postoj k životu. To je možné pouze tím, že na sebe přivoláváme Vyšší světlo pomocí studia kabaly.

Z 4.části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Mojžíš uvnitř člověka

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Jak uvnitř nás rozeznáme„Mojžíše“?

Má odpověď: „Mojžíš“ uvnitř člověka je nejbližší místo k Stvořiteli, nebo kontaktní bod se Stvořitelem. Pokud člověk správně postupuje, chrání a stará se o tento bod, jako by to byl jeho nejvzácnější klenot. Vždyť jej spojuje se Stvořitelem.

„Mojžíš“ je vlastnost, která je nejblíže duchovnímu světu. Veškeré ostatní body touží po duchovním světě jen někdy a za určitých podmínek, na jiné úrovni Aviutu (síle touhy), a kvůli různým důvodům, kdežto „Mojžíš“ uvnitř člověka je opravdu odán cíli.

Co je Vrchní Světlo?

What Is the Upper Light?Otázka, kterou jsem dostal: Říkáš, že kabala je věda. To je fér. Dvě síly přírody, dávání a příjímání. Celá příroda není nic než odevzdání a člověk je v přírodě jediný element, který narušuje rovnováhu, vytváří nerovnováhu, a proto trpíme. Všechno je v pořádku, dokud se nedostaneme to tohohle bodu. Ale nakonec, když se dostaneme do bodu, kdy potřebujeme rovnováhu napravit, říkáš: Or Makif.

Hmm…jen tak odnikud přijde nějaké světlo a napraví mě. A co nechápu nejvíc, je to, že toto světlo přichází z knihy. Mohl bys prosím prakticky a jasně vysvětlit nebo definovat, co je „světlo“? Myslel jsem, že je kabala věda o silách, přírodě, touhách, atd.

Jak to vnímám já, Vrchní Světlo není vědecký termín a přímo odkazuje na něco esoterického. Možná bys tento pojem mohl udělat přijatelnější a pochopitelnější? Co je ta síla, která nás napravuje? Je to síla odevzdání? Tak proč se nazývá Or Makif? Jak nám může tohle „světlo“ pomoct předcházet utrpení na naší cestě vývoje? Je to nějakým způsobem spojeno s materiálním světlem? 

Moje odpověď: Kdybych s tvou láskou k silám byl tebou, studoval bych „Předmluvu k moudrosti kabaly“ (Ptichu) (zde je Uvedení do Předmluvy k moudrosti kabaly v češtině) nebo možná Talmud Eser Sefirot!

Tyto texty vysvětlují různé duchovní pojmy vědeckým jazykem: 1. touha, 2. náprava záměru „pro sebe samotného“ na „pro dobro Stvořitele“, 3. naplnění Světlem, potěšením, Stvořitelem do míry napraveného záměru. V kabale není nic jiného.

Or Makif je síla, která nás ovlivňuje z napravenějšího stavu, o který usilujeme. Odpovídá na tvou snahu následujícím způsobem: vytahuje tě do vyššího, altruističtějšího stavu do takové míry, do jaké o to usiluješ. Je to interakce mezi dvěma vektory tužeb. Stejný vzájemný vliv sil existuje také v našem světě, když člověk usiluje o jakkoukoliv novou věc.

Rozdíl je v tom, že když se jedná o duchovní úsilí, o této síle, která tě táhne do nového stavu, se mluví jako o Světle, protože tě netáhne jen díky svému vlivu na tebe, ale také tě mění, nutí tě stát se stejným jako ten nový stav, který je duchovní a altruistický. Rozdíl mezi touto silou Světla a silou, která tě táhne k novému stavu v našem světě, je ten, že síla v našem světě tě nemusí měnit, aby tě k něčemu přitáhla. Vyzkoušej si to sám, aby odstranil jakékoliv pochybnosti.

Strana 1 z 212