Category Archives: Svobodná vůle

Soustřeďte se na záměry místo tužeb

Otázka, kterou jsem dostal: Jelikož egoismus musí projít všemi fázemi vývoje, můžeme přesně říct, jakou fází člověk prochází skrze to, o co v tomto životě usiluje? Pokud je, řekněme, člověk přitahován k vědění, znamená to, že už prošel všemi předchozími fázemi? A měli bychom se nutit vyvíjet, hledat cesty, jak stimulovat naše touhy?

Moje odpověď: Neměli bychom si našich tužeb všímat. Vyvstávají v nás bez toho, abychom to kontrolovali, podle zákonů vývoje duše. Měli bychom se místo toho soustředit na nápravu našeho záměru: jak se stavíme k touhám, které se v nás vynořují, jestli je chceme realizovat “pro naše dobro” nebo “pro dobro ostatních” (tím, že se připojíme ke skupině a budeme studovat autentické texty).

Jaké touhy se ve vás vynořují a jak se mění je něco, co na vás nezáleží. Záleží na spoustě příčin – vnitřních ve vás a vnějších, které jsou určovány obecným stavem všech duší – systémem, ve kterém se nacházíte.

Jedinou svobodu, kterou máte, je vaše reakce ke Stvořiteli

Všechny myšlenky a touhy, ať už soukromé nebo sociální, jsou k nás sesílány ze shora, od Stvořitele.

Všechny pramení z jediné síly v Přírodě ( viz. článek “Není nikdo jiný kromě Něj”). V tomto případě je nutné, být v neustálém vnitřním dialogu se Stvořitelem, neustále zkoumat, co objevíte ve své mysli a srdci, snažit se porozumět, co se vám Stvořitel snaží říct, jak vás řídí, a co by mělo být vaší reakcí.

Nejprve si člověk musí  uvědomit, že vše je k nám posíláno ze shora s účelem, abychom se vyvíjeli. Proto to člověk musí přijímat s vděčností, protože to bylo speciálně zvoleno, aby to bylo vhodné jeho stavu a aby to zajistilo jeho optimální vývoj pro dosažení Stvořitele.

Poté člověk musí  pocítit žádost. Nakonec, pokud člověk necítí touhu postupovat, pokud cítí, že má důležitější věci, kterým se musí věnovat, a jiné problémy, které musí nejprv vyřešit, takže se o ně rychle postará a pak se vrátí ke Stvořiteli – to je k němu také sesláno ze shora, proto aby rozpoznal, „K čemu to?“

Tím, že se zabývá  kalkulacemi o tom, co je důležitější, člověk zapomíná, že s ním je ze shora hráno, že mu Stvořitel ukazuje, jak lehko se (člověk) od Něj dokáže odpojit. Koneckonců, Stvořitel je odhalen jen mocí (virtue) lidských snah udržet spojení s Ním. Vše, co existuje ve mně a kolem mě, přichází od Něj. On existuje ve mně, řídí vše, co se ve mně a mně děje.

Jediný bod, který  od Sebe (míněno od Stvořitele) nechává svobodným, je moje reakce. Zde může být vyjádřeno mé „Já.“ Tento bod je ve mně a tento bod mě budí a odhaluje se mi, pokud důrazně trvám na uvědomění si, že mi, mým myšlenkám a touhám, Stvořitel ze shora vládne. Tento bod, kde rozpoznávám Jeho vládu ze shora, kde Jej toužím cítit a odpovídat Mu – je bodem pravdy, počátkem lidského „Já.“  

Cesta Světla versus Cesta Utrpení

rav_interstingOtázka, kterou jsem dostal: Dá se říct, že Cesta Světla člověka nezbaví problémů v jeho životě a někdo, kdo následuje Cestu Světla je pouze vidí odlišně? Protože je člověk na vyšší úrovni, nemá stejné problémy jako v minulosti, protože jeho přístup k nim se změnil, nebo spíš, jeho přístup ke zdroji těchto problémů. Avšak když člověk, následující Cestu Utrpení řeší stejný problem, cítí se špatně.

Moje odpověď: To je naprosto správně! Existujeme v poli Vyššího Světla ( kvalita dávání a lásky ). Toto pole se skládá z koncentrických sfér a čím blíž je sféra centru, tím intenzivnější je její kvalita lásky a dávání. Všechno je nehybné, pouze my se pohybujeme tímto polem a měníme své mínění tím, že měníme své vlastnosti.

Touha, či jediná duše, byla stvořena v centru všech sfér. Pak se vzdálila od centra, ztrácejíc svou kvalitu dávání a lásky a pak se rozbila na části ( jednotlivé duše ). Tak získala protikladnou kvalitu – přijímání ( egoismus ). Kvůli tomu teď existuje v nejvzdálenější sféře pole Světla.

Duše mají pozice vzhledem ke Světlu, stejně jako má náboj pozici v elektrickém nebo magnetickém světlu. Spojení duše se Světlem ( spojení náboje s polem ) se děje díky rovnováze ( podobnosti ) jejich vlastností. Pokud jsou vlastnosti ( kvality )  Světla ( pole) a duše ( náboje ) stejné, pak duše ( touha ) cítí, že je v rovnováze. Jinými slovy je tu rovnováha sil či vlastností duše se silami či vlastnostmi Světla. Jsou ve stavu homeostáze.

Když se duše vzdalují od centra k okraji ( když sestupují díky svým vlastnostem ), podrží si Rešimo ( záznam ) o každém stavu, kterým prošly. Když duše dosáhnou největší vzdálenosti od centra ( od Stvořitele, protože jejich vlastnosti jsou k němu protikladné ), záznam celého řetězce odloučení ( sestupu ) v nich zůstane zakotven. Duše ( egoistické touhy ) vnímají tento nejvzdálenější stav jako člověka ( duši ) v tomto světě ( poli ).

Od tohoto okamžiku začínají duše návrat zpátky. Nejprve k cíli postupují nevědomky, tlakem, který vyvstává kvůli neshodě jejich vlastností s vlastnostmi sfér Světla, kterými procházejí. Duše cítí utrpení, což je pocit, který přichází z protikladu jejich egoistických vlastností a vlastností Světla. Čím větší jsou Reshimot, které se vyjadřují v duši, tím víc je duše tlačena do vnitřních sfér v poli Světla. Nebo, jinak řečeno, čím větší je neshoda mezi nenapraveným Reshimo a napraveným Světlem, tím hůř se člověk cítí ( a stejné se dá říct o společnosti jako celku ).     

Začínajíc z určité sféry v poli Světla, vliv Světla na Reshimo vyvolává rozpoznání příčiny utrpení. To je vyjádřeno jako otázka o smyslu utrpení, o jeho důvodu a záměru. Je to otázka o smyslu života. Poté je člověk přiveden do skupiny ( prostředí ), kde se může začít napravovat, aby se stal podobným Světlu ( dávání – bestowal ).

“Vždy se zdá, že jsme milováni, protože jsme dobří. Ale co si neuvědomujeme, je to, že jsme milováni, protože ti, co nás milují, jsou dobří .”
Lev Tolstoj

Individualita a Jedinečnost jsou poznány splynutím se Stvořitelem

merging1Otázka, kterou jsem dostal: Vždy jste učil, že Kabala je cestou individuálního duchovního vývoje, ale teď to vypadá, jako kdyby se od jedince vyžadovalo rozplynutí v mase lidstva.

Moje odpověď: Odpovím citací Nikolajevovy Berdayevovy “Filosofie tvorby, kultury a umění” (Nikolai Berdyaev, Philosophy of Creativity, Cultury and Art, díl.1, str.115, M., 1994):

“Svodoba individualismu neutváří vesmír, ale je vůči němu v protikladu. Svoboda individualismu je svobodou oddělit se a být odcizen od světa, a oddělení od světa činí člověka otrokem světa. Pro individualistu je  svět vždy utlačující.

Individualismus snižuje člověka, potlačujíc globální, univerzální lidskou esenci. Individualista je nepřítelem individuality. Člověk je organickým členem globální kosmické hierarchie a bohatství jeho vnitřnosti je proporčně přímo závislé na jeho spojení s kosmem.” 

Jak si zvolíte správné prostředí?

michael-laitman_313Dvě otázky, které jsem dostal, o výběru správného prostředí:

Otázka: Po přečtení článku “Svoboda” a dalších článků o prostředí, došel jsem k závěru, že prostředí je klíčové pro lidský rozvoj a pochopení. Co mám dělat, když si nejsem jist, že jsem si vybral správné prostředí či správnou skupinu?

Moje odpověď: Pokračujte ve studiu a přemýšlejte o tom.  Nebuďte zavislý na svém vlastním názoru, ani na názoru těch okolo vás. Odpovědi by měly přijít samy od sebe, z vás samotného ( od Stvořitele ), bez jakéhokoliv vnějšího vlivu a bez toho, abyste se užíral. Čtěte Baal HaSulama a čekejte na odpověď!

Otázka ( od ženy ): Velmi ráda bych porozuměla tomu, co to znamená “vytvoř si své prostředí.” Měla bych hledat správné prostředí uvnitř kabalistické skupiny, myšleno prostředí uvnitř prostředí, založené na tom, že ti, kdo mi nedávají inspiraci a ( nepůsobí ) radost, se nepohybují po spravné cestě a je lepší se jim vyhýbat?

Moje odpověď: Pro ženu neexistuje taková věc, jako je skupina, je zde pouze prostředí. V něm se vzájemně ovlivňuje se ženami, ke kterým se cítí nejblíže. Není zavázána dělat víc, než toto. 

Baal HaSulam popisuje zákon singularity (jedinečnosti)

Milostné vztahy a přátelství jsou genetikou Baal HaSulam, článek „Mír ve světě“

Člověk si cítí, že všechna stvoření světa by měla být pod jeho vládou a byla stvořena pro jeho osobní užití. A to je zákon Přírody, který nemůže být porušen. Jediný rozdíl mezi lidmi je v jejich rohodnutích, jak používat ( ostatní stvoření ): Jeden se rozhodne zneužívat lidí dosahováním nejnižších tužeb, další se rozhodne dosáhnout moci, zatímco třetí chce dosáhnout respektu. Navíc, pokud by to bylo možné bez přílišného úsilí, každý člověk by souhlasil se zneužíváním celého světa, aby dosáhl všech tří dohromady: bohatství, moci a respektu. Tento zákon se nazívá „Zákonem singularity“ a je pociťován s srdci každého v srdci každého člověka. A není člověk, který by mu mohl uniknout, ačkoliv každý jeden z nich se bere svůj vlastní podíl tohoto zákona: velký člověk podle své velikosti a malý člověk podle své malosti.

A i když atribut singularity obsahuje vznešený, krásný a půvabný význam, jelikož tato vlastnost k nám přichází přímo od Stvořitele, který je ve světě jediný a je kořenem všech stvoření, stále dokud je tento vjem singularity zaklíněn v našem úzkém egoismu, jeho skutky se stanou zkázou a ničením a zdrojem všech utrpení, které byly a budou ve světě. A opravdu není ve světě jediný člověk, který by byl volný od této vlastnosti a veškeré rozdíly mezi lidmi jsou pouze způsoby, jakými ji využívají. Aby ukojili vášně srdce, nebo pro moc, nebo pro čest. To je to, co dělá lidi odlišné jeden od druhého.

 

Stvořitel nás donutí se spojit

uniteOtázka, kterou jsem dostal: Cítím se odpuzován duchovnem. Cítím, že chci jít svým životem jako oddělená osoba, ne jako část skupiny. V hlavě mi vyvstává obraz, že cílem duchovna je odmítnout všechna potěšení. Chci říct, co si můžete užívat v duchovním světě? Nejsem připraven zavrhnout svůj obvyklý život pro duchovno. Jak se můžu modlit za další touhu, když to ve skutečnosti není vůbec moje touha? 

Moje odpověď: Stvořitel ( Kabala ) vás nenutí dělat nic násilím. Místo toho nás nutí tím, že nám přináší utrpení v tomto životě a to tlačí člověka dopředu. Avšak je možné urychlit vaši cestu vývoje a usnadnit ji použitím Kabaly.

Tak nebo tak, všichni dospějí k cíli, pro který byli stvořeni: stanou se rovnými Stvořiteli sjednocením v jedné nedílné touze. Tak se stane buď Cestou utrpení nebo Cestou světla, které člověka vrací ke zdroji – k rovnocenosti se Stvořitelem ( vlastnost lásky a dávání – bestowal ).

Právě teď každý ve světě nachází hromadné utrpení, které má jen jednu příčinu – nedostatek vztahů mezi lidmi uvnitř jedné touhy. Ale Stvořitel nás donutí se sjednotit.

O Životě, Smrti a Svobodné vůli

life1  Tři otázky, o duších, smrti a životě po smrti, které jsem dostal:

Otázka: Jak můžu zjistit, jestli se dostanu do pekla nebo do nebe?

Moje odpověď: Peklo je pocit studu za své myšlenky a činy. Nebe je stav bytí ve vlastnostech věnování ( dávání – bestowal ) a lásky. Poté co lidské tělo zemře, člověk nikam „neodchází.“ Nebe a peklo jsou pociťovány právě tady, v tomto životě v ohledu ke Stvořiteli. Jsou vaším přístupem k němu, co cítíte ve své duši.

Avšak nejprv musíte rozvinout svou duši studiem Kabaly. Začíná to jako bod v srdci a poté se to rozvine do pěti duchovních smyslů ( senses ), pěti Sefir vaší duše či vašeho duchovního těla.

Otázka: Pokud člověk chce spáchat sebevraždu, je v tom svobodná vůle nebo Stvořitel dává člověku takové touhy?

Moje odpověď: Všechny snahy ( včetně myšlenek a touh ) k nám sestupují od Stvořitele, On je prvořadý.

Nicméně vše závisí na našem přístupu či reakci na to, co se v nás objeví. Navzdory všemu, měli bychom směřovat k splynutí s Ním cestou rovnocennosti formy.  

Otázka: Nedávno někdo, kdo mi byl blízký, zemřel. Je zde rozdíl mezi reinkarnací člověka, který zemřel přirozenou smrtí a toho, kdo byl zabit?

Moje odpověď: Nemáte nejmenší vliv na duše, tak se upokojte a zapomeňte na ně. Starejte se o vlastní nápravu.

Přikloňte světové váhy k zásluze

merit1 Otázka, kterou jsem dostal: Jeden z mých přátel je filosof, studující egyptskou kulturu. Vyprávěl mi příběh z židovského náboženství o duši, která musí přiznat své hříchy. Když tak činí, položí své hříchy na jednu stranu vah a druhá strana se zvedne.

Moje odpověď: Kabalistický text, který vám bude nejblíž ( nejlépe pochopitelný ) je článek 110 „Uvedení do Talmud Eser Sefirot“ ( zde také najdete odkazy na starší, původní texty ). Říká se tam: „Musíme plně porozumět, co je psáno v Traktátu Kidušin, str. 40: „Člověk se musí vždy vidět jako napůl vinen, napůl nevinen. Pokud vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože odsoudil svět k váze zásluhy ( prospěch, výhoda, hodnota – merit ). Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil svět k váze viny ( nedostatek, nevýhoda, vina – demerit ). Rabín Elezar, syn rabína Šimona, říká, “Svět je hodnocen svou většinou a jednotlivec je také hodnocen většinou. Proto, když vykoná jedno Přikázání, je šťasten, protože přiklonil sebe a celý svět k váze zásluhy. Pokud vykoná jeden hřích, neštěstí na něj, protože odsoudil sebe a celý svět k váze provinění.“

„Kvůli tomuto jednomu hříchu, který vykonal, svět a on sám ztratil spoustu dobra.“

Jak si zvolíte správné prostředí?

michael-laitman_312 Dvě otázky, které jsem dostal, o výběru správného prostředí:

Otázka: Po přečtení článku “Svoboda” a dalších článků o prostředí, jsem  došel k závěru, že prostředí je klíčové pro lidský rozvoj a pochopení. Co mám dělat, když si nejsem jist, že jsem si vybral správné prostředí či správnou skupinu?

Moje odpověď: Pokračujte ve studiu a přemýšlejte o tom.  Nebuďte zavislý na svém vlastním názoru, ani na názoru těch okolo vás. Odpovědi by měly přijít samy od sebe, z vás samotného ( od Stvořitele ), bez jakéhokoliv vnějšího vlivu a bez toho, abyste se užíral. Čtěte Baal HaSulama a čekejte na odpověď!

Otázka ( od ženy ): Velmi ráda bych porozuměla tomu, co to znamená “vytvoř si své prostředí.” Měla bych hledat správné prostředí uvnitř kabalistické skupiny, myšleno prostředí uvnitř prostředí, založené na tom, že ti, kdo mi nedávají inspiraci a ( nepůsobí ) radost, se nepohybují po spravné cestě a je lepší se jim vyhýbat?

Moje odpověď: Pro ženu neexistuje taková věc, jako je skupina, je zde pouze prostředí. V něm se vzájemně ovlivňuje se ženami, ke kterým se cítí nejblíže. Není zavázána dělat víc, než toto.