Category Archives: Svobodná vůle

Stav absolutní svobody

Dr. Michael LaitmanStvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Loutky se oživují

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč podstupujeme tak dlouhý, spletitý a nejasný proces, který odporuje naší logice a zdravému rozumu?

Odpověď: Důležité je, že k bytosti stvořené Stvořitelem musíme nakonec přidat svojí vlastní touhu, naši potřebu zažít Ho, přijmout vyšší světlo a duchovní naplnění. Musím přijít s dychtivostí, hladem a vlastní touhou.

Abych získal svou vlastní touhu, musím začít na opačném konci, od toho že nic z toho nechci! Pouze pokud přijdu k této touze z opačného konce, mohu říci, že je moje! Jinak není.

Předpokládejme, že chci něco hned teď. Odkud tato touha pochází? Pokud půjdu do hloubky, pochopím, že vlastně není moje, ale pochází z nějaké vnitřní příčiny: genů, hormonů, informací nashromážděných v mé paměti, prostředí a z potřeb mého těla a přírody. To znamená, že jsem probouzen z nitra, ale vůbec to není moje touha, je to volání mé přirozenosti. Jako otrok mého přirozeného instinktu se rozběhnu, abych dostal, co chci.

V současné době chci jídlo, sex, rodinu, bohatství, moc, úctu a znalosti. Ale opravdu to chci? Ne, nechci! Už jsem se tak narodil nebo mě tak každou minutou ovlivňovalo prostředí a tím ve mě vyvolalo tyto druhy tužeb. Ale to není ono „Já“, které jsem.

Takže to vypadá, že jsem loutka a ani si toho nejsem vědom. Myslím, že jsem pánem svého života, jako hrdina bojuji, abych dostal, co chci. Ale ukazuje se, že to vůbec není to, co chci. Kdo tedy jsem, pokud jednám jako robot? Křičím, usiluji a dřu se, jen abych naplnil touhy někdo jiného a ani nevím, že jsem otrokem. Jsem zcela závislý na provázcích, kterými jsem každou chvíli tažen a řízen.

Pokud bychom měli možnost vidět sami sebe, viděli bychom přesně toto: Jsme loutky, které nemají nic vlastního, žádné osobní touhy a naděje na jejich naplnění. Nejsme ti, kdo určují náš účel, a zřejmě nejsme ani lidé, ale spíše nějaké hadrové panenky uvázané na provázcích, které námi pohybují nahoru a dolů.

Nicméně, když cítím touhu uvnitř, nejsem to já, kdo ji cítí? To je také dobrá otázka, protože pocit vzniká v mojí hmotě. Dojde k určitému vnitřnímu vyrušení uvnitř loutky, projdou jí nějaké elektrické impulsy a začne reagovat a jednat.

Budeme-li zkoumat sami sebe v takové hloubce, uvidíme, že zde stvoření není! Tehdy začneme chápat, co bylo úkolem Stvořitele: Jak vytvořit základní, primární touhu, která nepochází od Něho. Jak by mohl udělat panenku, která by i přes to, že je plastová, získala život a začala přemýšlet a toužit sama o sobě? Navíc, jak udělat její touhy, myšlenky a činy její vlastní? Jinak celé stvoření je pouhou hračkou, totální podvod.

Ani si neuvědomujeme, jak je těžké vytvořit nás tak, abychom v sobě vybudovali něco nezávislého, něco, co by se dalo nazvat „muž“ (Adam), což znamená „podobný“ (Domeh) ke Stvořiteli, autonomního a nezávislého ve svých volbách, akcích a touhách, a nejen pouhý stroj.

Proto je nám souzeno projít podivnými a neobvyklými stavy, dokud nezískáme naši vlastní touhu. A pouze tehdy, když dosáhneme toho okamžiku, budeme nazýváni „člověk,“ Izrael. Ti, kteří jsou stále řízeni shora, jsou považováni za „národy světa.“ Ale ti, kteří se již vyvinuli a mají svou vlastní touhu, která je přibližuje směrem ke Stvořiteli, jsou považováni za Izrael (Yashar El, „přímo ke Stvořiteli“).

Takže cílem stvořených bytostí je takovou touhu získat a využít ji, k čemuž nás vyšší světlo vede. Může nás přivést pouze k uvědomění, jak žádoucí tento cíl je, zatímco získání této touhy je naše práce. Nemůžeme přijímat nic hotového, protože jinak to nebude naše vlastní zásluha.

Proto nás Stvořitel probouzí někdy rozkoší a jindy utrpením, za použití těchto dvou zvláštních otěží, aby nás přivedl k vytvoření něčeho nového uvnitř nás.
[42446]
Z 3. části denní lekce kabaly 6.5.2011, „Vysvětlení článku, ‚Předmluva k moudrosti kabaly'“

Užitečné překážky

Dr. Michael Laitman

Na cestě odhalujeme různé nedostatky, a tak by to mělo být. Nicméně, docela jiná věc je, když jsem schopen je přijmout s pochopením na základě mé přípravy a podpory, kterou dostávám od prostředí. Potom vidím nedostatky jako druh cvičení. A cvičení již není špatná věc.

Když čelím problému, nepropadám panice, necítím se slabý a zmatený. Naopak vím, že jsem dostal tento problém s cílem překonat ho a získat odměnu. Neporazí mě, a neodstřihne od cesty k dobru.

Celá věc spočívá v přípravě, která mi umožňuje vidět vše jako šanci pro postup, spíše než jako lavinu problémů, kterým chceme utéct, nebo dokonce ukončit naše vlastní životy.

Záměr na cíl rozhoduje všechno. Pokud jsem v péči prostředí, pak mi „vymývá mozek“ a vysvětluje, že všechny nedostatky jsou odhaleny jako cvičení pro člověka, který chce růst. Potom ho používám, abych postupoval. Kromě toho jsem rád, za nedostatky, které se mi odhalí.

A naopak, bez vhodné výchovy, bez podpory a pomoci prostředí, se nemohu opravit a obrátit každý nedostatek na trampolínu pro skok vpřed. Namísto toho jsem vždycky ponořený do zla.

V tomto ohledu lidstvo čelí svobodné volbě: Jak přijmout vše, co se odhalí na cestě? Pokud uznám problémy předem, pokud si připravím prostředí a toužím postoupit vpřed, pak se nedostatky odhalí jemně. Už jim rozumím, jsem na ně připraven, i přijmout je jako znamení pokroku.

Otázka: O jakých nedostatcích mluvíte? O uvědomění si zla uvnitř sebe sama, nebo o tsunami a jiných přírodních katastrofách?

Odpověď: Pokud se připravíte, pak již nepotřebujete tsunami. Pak nedostatky pro vás nebudou potíže, ale výzvy. Nebudou nevyřešenými problémy, ale úkoly. Stejně jako pilné dítě nepotřebuje přísná opatření. Místo toho ho necháme stavět Lego nebo puzzle, a tak dále. Nezakouší od nás těžký život, ale cvičení, které se mu líbí. I když se u toho trochu zapotí, dávají mu také potěšení.
[39000]

Stát se producentem svého vlastního života

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jsem-li ten, kdo vytváří a promítá film svého vlastního života, celou tuto realitu, tak proč si lidé pro sebe vytvářejí nepříjemné filmy?

Odpověď: Tvorba filmu ještě není v vaší moci. Ještě nemůžete být výrobce. Musíte ovládnout svou touhu, světlo, a musíte být schopni přesně určit, jak se mohou lišit v závislosti na přísných zákonech a ne tak jak je chcete. Tímto způsobem si postupně budujete lepší realitu.

To je vaše jediná svoboda volby, a to je přesně důvod, proč studujeme moudrost kabaly. Dokud nezískáte moc nad filmem vaší reality, má ho na starosti Stvořitel, aby vás zavázal vytvořit si svůj vlastní film. To je důvod, proč celý náš život a všechny naše reinkarnace jsou zamýšleny tak aby nás „inspirovaly“ udělat správný film, autentický film, ne imaginární.

Toto dělá vnímání reality v moudrosti kabaly tak zajímavé. Je to proto, že to není ani teoretická studie, ani akademické diskuse, ale speciální metoda, kterou mohu použít, aby se skutečně změnil můj svět, uniknout do jiných dimenzí.
[24999]
Z kabaly pro začátečníky, „vnímání reality“ 26.10.2010

Tajemství úspěchu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Mnoho lidí po celém světě studie kabalu a chtělo by vědět, proč je vaše organizace úspěšnější než jiné? 

Odpověď: Je to díky tomu, že myslíme na dávání, na proudění kabaly. Jsme připraveni obětovat své peníze na miliony časopisů zdarma a mnoho dalších věcí. Čím efektivněji využíváme naše finanční zdroje, lidi a čas, tím více v duchovnu uspějeme. Díky zejména tomu, máme v Izraeli televizní kanál i další příležitosti, které nám byly dány. 

Uspějeme, protože toužíme po tom dávat, šířit a chceme Stvořitele (Reformující světlo), aby nám pomohlo.  Stojíme na tomto: Snažíme se být prostředkem k nápravě a neodbočit z cesty.

Výsledkem je, že se k nám připojí více lidí a jsou k nám přitahováni, aniž by tušili proč.  Není to tím, že jsme tak dobří, ale tím, že Světlo tímto způsobem působí, rozptyluje se ze středu v kruzích. Je to přírodní zákon.  Není to štěstí či nějaká protekce.  Musíme pokračovat v našem neprofitovém šíření efektivnějším a přesnějším způsobem, čímž uspějeme zas a znova.  Je to proto, protože Světlo je s námi! Víme jak světlo přitáhnout!
[22615]
Z diskuze o výuce 1.10.2010

Co žádný věštec neví

Dr. Michael Laitman

Svoboda začíná tam, kde dělám rozhodnutí o tom, zda jsem řízen shora, nebo ne, zda Stvořitel existuje nebo ne, a zda na Něm závisím ze 100 procent? Pokud ne, pak co znamená svoboda? Neexistuje-li žádná svoboda a my nemůžeme nic změnit, pak zde není nic k přemýšlení. Nicméně pokud jsme schopni samostatného jednání, tak co to je?

Toto je bod, ve kterém začínám objasňovat, proč žiji, co je podstatou mého života, co se se mnou dále stane, a jaký je užitek mého života. Jinými slovy, chtěl bych vědět, jestli řídím svůj vlastní život, a zda v něm mohu něco změnit. Tyto otázky se v lidské bytosti objeví na „mluvící úrovni“.

Celé vyjasnění spočívá v tom, zda mohu jednat na vlastní pěst a zápasit se Stvořitelem (přírodou), která určuje vše, co existuje. Existuje „svobodné“ místo mimo mě, které nepatří přírodě?

Na obyčejné, živé úrovni tohoto materiálního života, nemůžeme nic změnit, a proto je to tak předvídatelné. Nicméně, žádný věštec neví, co se stane ve Vyšším životě, na „mluvící“ úrovni, v rámci našeho spojení se Stvořitelem, naší svobodě. Věštec může odhadnout jen to, co by se mohlo stát na úrovni tohoto světa, s naším fyzickým tělem.

Pod Machsomem (bariérou oddělující nás od duchovna), neexistuje svobodná vůle, ta existuje jen v duchovnu. Zvíře nemá vůbec žádnou svobodnou vůli, tak proč by naše fyzické tělo bylo jiné? Nicméně, duše existuje za touto úrovní a poslouchá různé síly, které jsou přítomné v jiném světě, jiné dimenzi. Můžeme mluvit o svobodě jen ve vztahu k duši.

Jaký druh svobody může existovat v tomto světě, pokud naše biologická těla jsou pevně řízena radostmi a trápením? Svoboda volby existuje pouze ve spiritualitě na „střední linii.“ Neztrácejte energii pro materiální věci, které jsou mimo vaše prvotní nezbytnosti. Nezískáte nic hodnotného z tohoto tělesného života, a pokud stále požadujete víc, než opravdu potřebujete, děláte svůj život složitější.

Nicméně pokud použijete svůj elán k dosažení spirituality, vyhrajete. To je zákon přírody: Musíte zajistit normální materiální existenci, ale zbytek vaší energie a intelektu musí být věnován na dosažení spirituality. To je místo, kde najdete skutečné naplnění.
[23726]
Ze 4. části denní lekce Kabaly 15.10.2010, „svoboda“

Nepromarni svou šanci!

Dr. Michael Laitman

Otázka: Když přijdu do lékárny a vidím frontu 70 lidí, tak jdu a vyberu si jiné věci a přijdu zpátky za hodinu, když už bude řada na mě. Proč se potřebuji angažovat v duchovní práci teď, když nevím kdy budu napraven? Na co to potřebuji? Mohu se prozatím vrátit zpět ke svým záležitostem v tomto světě.

Odpověď: Na duchovní cestě neexistuje žádný nátlak! Jestli nechceš zůstat, tak běž! Neměl bys zůstávat a překážet ostatním. Jestli se s určitostí rozhodneš, že si nepřeješ postupovat na této cestě, řekni to svým přátelům, oni to pochopí a popřejí ti štěstí.

Jestli si myslíš, že strávíš pět let zlepšováním svého života v tomto světě a potom  se vrátíš k silnější skupině a budeš pokračovat na společné cestě společně s nimi, to jsou klamné naděje. Za pět let budeš muset vykonat ještě větší práci: budeš muset kompenzovat svůj pětiletý dluh v egoismu a dohonit skupinu ve všem, čím prošla během těchto pěti let.

Následkem toho si cestu nezkrátíš, ale naopak uděláš delší. Myslíš si, že přijdeš ke skupině, která už je v duchovnu a bude to pro tebe lehčí? Jakkoli, budeš mít větší shodu kvalit s přáteli? Ne, odhalíš jen větší rozdíly v kvalitách! Nakonec oni půjdou tisíc mil dopředu a ty půjdeš deset mil zpět. Vzdálenost naroste! Jako výsledek budeš muset čekat ve frontě ještě déle.

[#22745]
Ze 4. části denní lekce kabaly 6/10/2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“

Chuť pravdy

Dr. Michael LaitmanPrávě nyní máme příležitost urychlit tempo našeho rozvoje tím, že si egoisticky vybereme menší ze všech zel. Samozřejmě to ještě není svobodná vůle, protože svobodná vůle mi dovolí vybrat si, co chci, zatímco tady je mi nabízena jen bolest a potěšení, a řekl: „Vyber si!“

Baal HaSulam popisuje dvě stupnice měření: „hořké versus sladké“, a „pravda versus lež“. Musíme vystoupat na úroveň pravdy místo lži, či jinými slovy, sladkosti a hořkosti. Každý vidí, že zde svobodná volba neexistuje, pouze analýza: Do jaké míry jsem řízen svým intelektem a do jaké míry svým srdcem?

Vše je dáno tím, co je mi zjevné (odhaleno) a co nikoli, a co je důležitější: pravda nebo hořkost? Je zřejmé, že si vyberu podle mého vnímání. Avšak pravá svobodná vůle se ukáže pouze ve skupině. Skupina slouží jako vnější faktor, kterým rozeznám význam vnější pravdy.

Proto „pravda“ představuje být součástí skupiny. Nicméně, mezi pravdou a skupinou se nachází odpor, kterým je můj egoismus, má vůle přijímat potěšení. Je to dokonalý systém a není závislý na mé schopnosti rozlišit „pravdu“, „lež“, „hořké“ a „sladké.“ Nemusím být chytrý nebo citlivý. Nezáleží na tom, kdo je inteligentnější, duchaplnější či prozíravější. Na konci dne na vše nahlížíme ze vztahu ke skupině, na naši jednotu i na Stvořitele.

Existuji v tomto obvodu, tento spirituální tranzistor, kde aktivuji světlo, které proudí shora dolů do úrovně, kde jsem se skupinou sjednocen.

 To je naše svobodná vůle, nalezena ve střední třetině Tifferetu. Na jedné její straně je ego a na druhé straně skupina; a já provádím analýzu na stupnicích „pravdy a lži“ prostřednictvím „hořkého a sladkého“ ve vztahu k sobě a skupině

[#21912]
Z 1. Části každodenní kabalistické lekce 24/09/2010. „Odpad chléva a vinice“ ???

Svět je budován našimi modlitbami

Dr. Michael LaitmanLidé si myslí, že modlitba se vztahuje k náboženství a k věřícím lidem, a že je vzdálena obyčejným, světským lidem. Ale to není pravda! Všechny naše vnější oděvy, fyzická těla, a objekty kolem nás v tomto světě jsou vyjádřením touhy. Neexistuje nic jiného než touha, která pro sebe vytváří všechny tyto oděvy.

Proto, aniž bychom o tom věděli, určujeme celé naše životy našimi touhami, včetně toho, do jakého stavu vstoupíme v příštím okamžiku, a jak prožijeme tuto realitu! Ať už chceme nebo ne, všichni se stále modlíme, nebo žádáme nějaký druh naplnění našich přání. Děláme to zcela nevědomě. Nemusíme se modlit za někoho nebo kvůli něčemu úmyslně. Touha obsahuje celou naší vnitřní podstatu, a můj pocit, že mi něco chybí, se nazývá modlitba.

Chceme něco v každém okamžiku. Takto ovlivňujeme realitu, která neobsahuje nic jiného než touhu a sílu touhy. To znamená, že v každé chvíli něco chci a modlím se za to. Naše touhy se navzájem propojují a ovládají celý vesmír, neustále pro nás produkují nové obrazy a nové stavy.

Stavíme tento svět našimi modlitbami! Proto jediné co potřebujeme, je změnit naše požadavky, a to navzdory přání našeho srdce. Potom odhalíme nový svět, protože celý svět je pocit uvnitř mé touhy.

Proto se věda kabaly jmenuje „Kabala“ (přijímání), protože mluví o tom, co dostanete v příštím okamžiku. Jen vy určujete, co bude v příštím okamžiku, co dostanete, a co v něm pocítíte. Budete schopni měnit svůj pohled na svět tím, že zaměříte své přání příslušným směrem (který se nazývá modlitba)? Pokud změníte vaši modlitbu tak, že místo toho, co si přejete teď, budete toužit po správné věci, pak změníte celý obraz světa a celou realitu.

Z první části každodenní lekce kabaly 12/07/2010 „Význam modlitby mnoha“

Pochyby jsou vytvářeny novými stupni, které jsou ve vás odhalovány

Dvě otázky, které jsem dostal, o pohybách, které přijdou během cesty:

Otázka: Mnoho lidí popisuje moment, kdy se poprvé setkali s kabalou jako pocit: “To je ono! Konečně jsem našel to, k čemu jsem byl předurčen!” Během mého prvního setkání s Kabalou jsem take cítil, že jsem našel nejsprávnější řešení. Co mě ruší je, že mám ještě nustálé pochybnosti o této cestě, a že musím neustále tyto pochybnosti odsunovat stranou za pomoci studia. Proč nemám pocit jistoty?

Moje odpověď: Jiní lidé mají také stejné pochyby o autentičnosti této cesty, protože každý člověk si musí najít a ověřit autentičnost tohoto učení sám. Právě následkem pochyb, abychom se z nich dostali, se člověk vyvíjí a postupuje.

Naší cestou je sami studovat, co Stvořitel stvořil. Proto když se člověk na sebe začne dívat z pohledu cizince (člověka stojícího mimo – outsider) a zachází se sebou “z daleka” či “zvenčí,” pomáhá mu to studovat Stvořitele. Pochyby vás budou procházet celou cestou do vaší plné nápravy, protože jsou neustále generovány novými stupni, které jsou odhalovány a ještě nejsou napraveny.

Otázka: Když studuji vědu Kabaly, ale nepřijímám vše, co čtu a slyším, pohybuji se správným směrem?  Některé věci mě zasáhnou přímo do srdce a přijmu je celou svou duší, ale jsou zde také okamžiky analýz a pochyb.

Moje odpověď: Autentické stadium je vždy postaveno na ověřování. Avšak měl byste zkoumat také sebe: možná je to váš egoismus zkoušející, jak je pro něj něco výhodné? Vyšetřující se musí povznést nad sebe a své egoistické zájmy a být schopen přijímat věci objektivně. To by mělo být výsledkem vašeho zkoumání. Pouze “zvíře” nemá žádné pochyby, protože funguje díky primitivnímu egoismu.