Category Archives: Svobodná vůle

Jednota je jako zaťatá pěst

Dr. Michael Laitman

V našem světě nebyla jiskra spirituality nebo-li bod v srdci, probuzen v mnoha lidech. Jsou v menšině ve srovnání se zbytkem lidstva, které je přitahováno pouze směrem k hmotným požitkům tohoto světa. Avšak lidé, kteří touží odhalit Stvořitele, mají kvalitativní sílu, a pokud se spojí, mohou dosáhnout síly větší, než je síla zbytku lidstva.

Je možné být velký co do množství i z hlediska kvality. Kvalita je důležitější než kvantita. Pokud tedy deset lidí, kteří přezkoumávají cíl a chtějí ho dosáhnout, se spojí, jimi vytvořená síla je větší než vnější síla lidstva, všech těch miliard lidí na celém světě.

Je to daleko významnější, neboť nejsou ovlivněni vlivem široké společnosti a její kvantitativní silou. Tím, že vytváří ne tak velkou skupinu, mohou postoupit. Člověk spadá pod vliv prostředí a jeho jediná svobodná volba je výběr vhodného prostředí pro sebe.

Pokud se neustále anuluje před touto malou skupinou více a více, může si být jist, že tímto způsobem dosáhne cíle. Do míry jeho anulování a spojení s přáteli ve větší a větší koncentraci, se bude stále přibližovat k cíli. Koneckonců, cíl se nachází v centru této malé skupiny.
[75906]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/4/2012, spisy Rabaš

Kde je demokracie?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Stvořitel omezuje mou svobodu podle přírodních zákonů, ale co když to nechci? Konec konců, on se mě neptal. Kde je demokracie?

Odpověď: Opravdu, stvořitel rozvíjí moderní lidi různě, a proto se ptají na relevantní otázky o Něm. Takto by to mělo být. To je důvod, proč se náš svět mění tak, aby se v nás otázky o Něm vyvolávali. V důsledku toho by měly být všechny otázky a požadavky zaměřeny na Stvořitele. To vše je určeno pro člověka, aby dosáhl zoufalství.

Na jedné straně se zdá, že existuje svoboda v tomto světě a že si mohu dělat co chci. Na druhou stranu, moje „dětinská“ mysl si postupně uvědomuje, že svět je řízen systémem zákonů a že nemohu dělat co chci vůbec, i když to tak opravdu chci. Je rozdíl mezi tím, co je žádoucí a co je skutečně.

Postupně pochopím, že je to všechno o zákonech světa, které jsou pevnými pravidly. Odhalují se mi jasněji a zavazují mě víc a víc. V důsledku toho se necítím tak komfortně a tak dobře, ale celkově se takto učím.

Na začátku má dítě všechno a jeho požadavky jsou splněny. Později jej začneme omezovat. Naučíme ho pravidla života a něco od něj žádáme. Takto roste.

Mluvíte o demokracii, o svobodě. Ale jaký druh svobody to je? Svoboda od čeho? Svoboda v čem? Svoboda za jakých podmínek? Konec konců, nežijete ve vzduchoprázdnu, již máte určité vlastnosti, již něco jste.

„Svoboda“ pro tebe je, když okamžitě dostaneš vše, co si přeješ: „Chci palác!“, tady máš. „Chci být silný a chytrý“, tady máš. Tímto způsobem jsi bez jakýchkoli omezení, jsi všemocný.

Ale ty sis nevybral svou mysl a osobnost, což znamená, že nejsi opravdu svobodný. Navíc, tvoje touhy závisí na hodnotách, ve kterých jsi vyrůstal, což také není svoboda. Existují již předběžné podmínky v tobě vštípené, které na tebe mají vliv. Takže jaká je to svoboda? Není taková, jakou si ji představuješ. Ještě sis to nevyjasnil.

Na druhou stranu, Stvořitel opravdu chce, abys byl volný. Pak budeš volný od toho, co do tebe vložil a namísto toho nad tím vystavíš opačné atributy. Najdeš skutečnou svobodu mezi 613 „hříchy“ a 613 „přikázáními“, což je něco nového, třetí faktor, střední linie, duchovní svět. Neexistuje bez tebe. Pokud ho nevytvoříš, nebude existovat.

Do té doby, nezapomeň: Jsi stvořená bytost, a proto nejsi svobodný, jsi omezený ve svých kvalitách a svých přáních.
[69848]
Z 4. část denní lekce kabaly 15/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“

Odhoďte břemeno včerejška!

Dr. Michael Laitman

Je psáno, že každý musí začít každý den nanovo. Je to, jako by včerejšek neexistoval, počítání začíná od nuly. To platí pro všechno: kdo jsem, co jsem, můj účel, můj cíl, cokoli existuje a vyjde najevo kolem mě. Je to, jakoby jsem se znovu narodil bez již existujících znalostí nebo pochopení. Proč nést  břemeno včerejška s sebou? Ať už jsem měl pravdu nebo ne, v čem je rozdíl? Koneckonců, to bylo včera a včerejšek musí být vymazán.

 Ale jak to máme udělat? Činíme tak při čtení knihy Zohar. Co je na ní tak zvláštního? Dává nám sílu udělat právě to. Říká se, že tato síla může být použita pro dobro a pro zlo, a to závisí na člověku. Zohar dává energii a můj „stroj“ určuje, jak se tato energie použije, v neprospěch nebo v můj prospěch. Musíme proto udělat rozhodnutí: jak chceme použít sílu, kterou dostáváme z knihy Zohar? Tato síla se může stát buď vracejícím světlem, dobrou silou, pomocí nebo lékem, nebo opakem toho, smrtelným jedem. Vše záleží na člověku, jmenovitě na tom o co usiluje.

Když se přibližujeme ke zdroji života, který nás stvořil, z kterého se generuje všechna životní síla, to je to, čemu říkáme „život.“ A „smrt“ je to, když se přiblížíme k našemu egu a následujeme ho. Opravdu, ego bylo záměrně vytvořeno opačné Stvořiteli tak, abychom měli svobodu volby uprostřed. Proto při čtení Zoharu, by naše hlavní úsilí mělo být udržet se ve správném směru.

[65836]

Z 2. části denní lekce kabaly 9/1/12, Zohar

Kolik hodin jste strávili prací pro vaši duši?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co víc mohu dělat, pokud cítím, že nemohu požadovat nápravu nebo inspirovat své přátele?

Odpověď: Každé ráno se vzbudíte, abyste šli do práce, abyste udrželi své živobytí. Nepokládáte si otázku, zda jít, nebo ne, protože nejste pochopili bez práce přežít.

Proč se ptáte u duchovní práce? Nebo si myslíte, že můžete být bez ní?

Stav, ve kterém si myslíte, že můžete žít bez práce pro spiritualitu a cítíte se příliš líní udělat jakékoli úsilí, myslíc si, že budete tak jako tak postupovat, je vám dán záměrně, protože v tom tkví vaše svoboda vůle.

Ve vašem tělesném životě, nemůžete být líní, protože vám nikdo nedá chleba zadarmo. Jste nuceni vydělávat si na živobytí a vynaložit úsilí. Nemyslíte si, že stejný princip platí pro váš duchovní život?

Pracujete osm hodin denně, abyste udrželi své hmotné tělo, ale kolik hodin jste strávili prací pro svou duši, abyste ji naplnili a poskytli duchovní pokrm?

Pokud to neuděláte, budete i nadále na úrovni svého hmotného těla. Pokud nevíte co dělat, tak je řečeno: „Dělejte všechno, co je ve vašich silách!“
[65045]
Z 3. části denní lekce kabaly 01/01/2012, „Studie deseti Sefirot“

Nedobrovolná „svobodná vůle“

Dr. Michael Laitman

Otázka: Kde se nachází svoboda?

Odpověď: V našem světě nemá člověk svobodnou vůli. Narodí se v již dokončeném stavu a pod vlivem prostředí rozvíjí vrozené vlastnosti, s nimiž se narodil a které si sám nezvolil. Ani jeho vnitřní parametry, ani ty vnější, které ho ovlivňují, si nezvolil, a to je důvod, proč v tomto není svoboda.

Svoboda existuje pouze ve výběru konkrétního prostředí, které by mě tvarovalo takovým, jakým bych chtěl být. Volím prostředí v souladu s takovým druhem jednotlivce, kterým se chci stát.

Zde vyvstává problém: Na jakém základě usoudím, že právě toto prostředí mi vyhovuje a ne jiné? V zásadě zde existuje ještě mnohem více vnitřních vyjasnění, dokud se člověk nevyvine úplně a nepochopí to, co potřebuje. V zásadě tomu člověk porozumí jeho srdcem, kdy člověk pocítí: kde přesně je jeho svoboda vůle. A to není jednoduché. Do tohoto stavu ovšem musíme přivést prakticky každého člověka.
[64698]
Z „Diskuse na integrální vzdělávání“ 12/12/2011

Svobodná rovina pro záměr

Dr. Michael Laitman

Nechceme měnit realitu, ale jen náš vztah k ní, její vnímání. Musíme se starat o naše vnitřní pocity tak, že každou situaci vždy proměníme v radost.

Ne proto, že se kvůli tomu budu cítit dobře, mohu se cítit také špatně. Díky tomu že si uvědomuji, že všechno pochází od Stvořitele, tak mu tím dělám radost. V každé své nápravě, když  je mi dobře, cítím se dobře proto, že jsem přinesl spokojenost Jemu.

První náprava je povznést se nad dobro a zlo tak, že není důležité jak se cítím. To znamená, že jsem se povznesl nad svou touhou přijímat. Zkuste jíst něco s úmyslem odevzdávat a uvidíte, že nejchutnější jídlo ztrácí chuť. Tím se povznáším nad mé dobré nebo špatné pocity a ty ztrácejí chuť, jako tráva.

Potom začnu cítit chuť důležitosti dárce a v důsledku toho mu dávám potěšení. A když jsem pocítil důležitost Dárce, vracím se k sobě a užívám si všech svých tužeb. Nicméně, to je již jiné potěšení: Užívám si, protože dělám radost Stvořiteli.

To znamená, že neměním realitu, ale měním svůj vztah k ní. Hlavním faktorem ve všech těchto akcích je velikost Stvořitele, která pro mne všechno mění. Pracuji v rovině, která je vyšší než ta, kde se cítím dobře nebo špatně v mém zvířecím těle. Potřebuji to zvíře, ale pracuji nad ním.

Toto je považováno za moji svobodnou volbu. Opravdu, získávám tak svobodnou rovinu, ve které můžu dělat co chci. Nepohybuji se v té nízké oblasti, kde mě řídí Stvořitel skrze různé situace. Moje svobodná volba se projeví, když nad těmito stavy vybuduji vztah nazvaný záměr odevzdávat.
[63716]
Z 3. Části každodenní lekce kabaly 20/12/2011, „Úvod do TES“

Paprsek světla skrze mraky

Dr. Michael Laitman

Pokud pozorně následuji signály, které mi Stvořitel v životě dává, uvidím, že mě přivádí k dobrému osudu a říká: „Vyber si toto, synu.“ A je to má odpovědnost chytit se této příležitosti a uvědomit si ji.

Ale jak to všechno můžu vidět? Jak najít svůj osud a stvořitele, který mě řídí? Jak mám vědět, že je to právě to, co potřebuji k realizaci v mém životě a že to je ve skutečnosti chybějící kus ve společném puzzle? Celý obraz je již kompletní, kromě tohoto jednoho kusu. Jak ho uvidím a kde ho najdu?

Ukazuje se, že musím hledat místo svojí svobodné volby. Stvořitel mě tam přinese, a vede mě přímo k místu, kde musím vykonat svou akci. Stvořitel nás řídí prostřednictvím jednoduché a přirozené cesty, což nám umožňuje cítit určité vodítko, které nám přináší pocit pohodlí v životě, který je obtížný, plný utrpení, problémů, nemocí a neštěstí. A protože jsme jednoduchá touha získat potěšení, instinktivně utíkáme od zlého a usilujeme o klid.

Stvořitel nám ukazuje směr: od zlého k dobrému. Nicméně, je potřeba vynaložit úsilí z naší strany, protože pokrok v této cestě je možný pouze za předpokladu, že změníme naše motto, záměr, se kterým člověk všechno dělá. Buď chci utéct od zla a dosáhnout dobra, podle mé přirozené touhy přijímat, nebo postupuji nad svou touhou, na úrovni záměru, a dělám to proto, abych potěšil Stvořitele.

Jinými slovy, musím se oddělit od mé touhy přijímat, povznést se nad ni, provést omezení, a to i přes všechno co v ní zůstane, postupovat s úmyslem dát radost Jemu, ne mně. To představuje moji svobodnou volbu.

Neustále pracuji se svým přáním, to mě posunuje a ukazuje mi cestu od utrpení k potěšení, které na mě svítí vpředu jako skrze otvory ve stěně, nebo jako paprsek světla skrze mraky. Nicméně, pokrok směrem k tomuto paprsku je možný pouze tehdy, pokud změním důvod, proč se pohybuji, a nedělám to pro sebe, i když je to příjemné a hezké, začnu to dělat ve prospěch Stvořitele.

Volá mě, aby mi udělal dobře, a já jdu, abych udělal dobře jemu.
[63688]
Z 3. části každodenní denní lekce kabaly 20/12/2011, „Úvod do TES“

Hmotný svět jako bezpečnostní záruka

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč potřebujeme přání na živočišné úrovni, pokud je nenapravujeme? Jaký je jejich význam?

Odpověď: Potřebujeme tyto touhy, abychom mohli existovat mimo duchovní svět. Dávají nám možnost stoupat, aniž bychom byli závislí na duchovním světě, aniž bychom jím byli podplaceni.

To nám umožňuje žít bez „duchovní laskavosti.“ Neustále se rozhodujeme, zda bychom se měli spojit s našimi sousedy, skupinou. Někdy chceme všeho nechat a odejít, a opravdu máme tuto možnost.

Na druhou stranu, pokud bychom měli jen přání týkající se skupiny, museli bychom být podobní, řekněme mravencům. Pokud by nebylo cokoliv jiného, žili bychom život společnosti nedobrovolně a byli bychom opět na živočišné, tělesné úrovni.

Nicméně žiji ve svém těle a můžu aspirovat na spiritualitu, nebo na ni neaspirovat. To mi umožňuje být duchovní člověk, protože dosáhnu formy odevzdání na vlastní pěst, navzdory své přirozené, původní touze. Stvořitel ve mně udělal zlý sklon tak, že jeho překonáním se stanu svobodným člověkem. A já se rozhodnu, zda chci, nebo ne, svou vlastní svobodnou volbou.

Jinak bych žil v duchovním světě, ale na živočišné úrovni. Byl bych „Anděl“, „duchovní zvíře“, které instinktivně miluje každého.
[61539]
Z 4. části denní lekce kabaly 23/11/2011, „Vzájemná záruka“

Věda místo instinktů

Dr. Michael Laitman

Na rozdíl od zvířat, se rozvíjíme s pomocí vědy. Nicméně, to dosud není svobodná vůle. Věda nás pouze posouvá trochu dopředu. Zvířata se řídí ranami a jejich instinkty, ale protože my sotva nějaké instinkty vůbec máme, vyvíjíme se ranami a vědou.

Vědecký pokrok nám umožňuje vidět a řešit problémy v předstihu. Například, rentgenové paprsky nám umožňují identifikovat onemocnění a zahájit léčbu, aniž by se čekalo na její skutečně objevení. Bez rentgenu nám jen bolest říká, že je tam problém.

A tak nám věda pomáhá trpět méně, a my draze platíme za vědecké poznatky. Nicméně, je to stále stejná zvířecí tendence: touha být bez problémů. Věda nás nedostává na lidskou úroveň, protože je součástí živočišné úrovně. Pomocí ní můžeme kompenzovat nedostatek našich instinktů, to je všechno.

Zvířatům se daří velmi dobře i bez lékařů. Vědí, jak jíst správně, jak se rodí a jak budovat své útočiště. Zvířata dělají všechno instinktem, zatímco my jsme nahradili instinkty vědou. To je vlastně role vědy, sloužit našemu egoismu tak, že budeme trpět méně.

Stejně tak zkoumáme i náš vývoj na živočišné úrovni. I když se lidé dozvědí o nutnosti sjednotit se a spojit se, tak neví, jak toho dosáhnout.
[56425]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 4.10.2011, „Mír ve světě“

Slabé místo se stává bodem svobody

Dr. Michael Laitman

Neživá úroveň přírody existuje již miliardy let, rostlinná úroveň přírody stovky milionů let, živočišný svět se vyvíjí po miliony let, a pak konečně, pouze před 200 – 300 tisíc roky, se objevil člověk. Po dlouhou dobu se lidé vyvíjeli stejně jako zvířata. Člověk byl poháněn silou přírody, která ho vytvořila a nedala mu na výběr. Jakoby nedobrovolně jsme prošli neživou, rostlinnou a živočišnou formou lidské úrovně, až jsme se dostali na úroveň člověka v člověku.

Co odděluje člověka od předchozí úrovně? Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že člověk nejedná pouze instinktivně, slepě poslouchajíc přírodu. Život zvířat je zcela řízen instinkty, které jsou předávány z generace na generaci. Jen pár dní poté, co se rodí, zvíře stojí a je připraveno k samostatné existenci.

Nicméně, člověk potřebuje prostředí pro jeho růst. Pokud člověk zůstane v lese, vyroste jako skutečné zvíře a jen vzdáleně se bude podobat člověku. Nebude mluvit ani chodit vzpřímeně. To znamená, že člověk je zcela závislý na svém prostředí. Druh prostředí, ve kterém se vyvíjí určuje, co z něj bude, protože jeho vývoj není naprogramován definitivně od přírody, ale vyžaduje sociální realizaci.

Člověk nemá instinkty potřebné k přežití. Nemůže rozpoznat léčivé rostliny jako pes, nebo předejít tomu, co je škodlivé. Na rozdíl od zvířete, člověk nemůže jednat v souladu s vnitřním pudovým programováním, které by zajistilo jeho zdraví.

Všichni víme, co by se stalo, kdybychom dali svobodu novorozenci. Zvíře je mnohem chytřejší než dítě, nedělá chyby, zatímco lidé dělají chyby pořád. To znamená, že zvíře je obdařeno všemy potřebnými instinkty, zatímco člověk má pouze minimální.

Na druhé straně, zvíře se nemůže naučit mnoho věcí. Může být pouze vycvičeno nebo zkroceno. Dokonce i po stovkách tisících let soužití vedle člověka, pes zůstává psem, protože se chová podle svých instinktů.

Člověk nemá tyto instinkty. Musí získat formu chování z jeho okolí, a právě v důsledku toho se vyvíjí. To je důvod, proč lidé dosáhli tak velkého vývoje ve srovnání se zvířaty, která žila spolu s ním a prakticky se nezměnila.

V podstatě je člověk také zvířetem, ale něco velmi důležitého je v něm zakomponováno: schopnost rozvíjet se prostřednictvím svého prostředí. Pokud používá své prostředí pro svůj vývoj, může dosáhnout velkých úspěchů.

To je důvod proč neživá, rostlinná a živočišná úroveň nemají svobodu volby. Člověk, na druhé straně, může vyvolat další rozvoj prostřednictvím specifického prostředí, a to představuje jeho svobodnou vůli. Koneckonců, člověk může změnit svoje prostředí a tím změnit sám sebe.

Z tohoto důvodu, úsudek a vyšší kalkulace existuje pouze ve vztahu k člověku: Kdo je a jak využívá možností, které mu jsou dány od přírody, a zda si uvědomil, svobodu vůle, která určuje celý jeho vývoj.
[55517]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/9/2011, spisy Rabáš