Category Archives: Svět

Nový svět po potopě

Naše egoistické přání cítí, že je mu zle. Tohle nás pohání, jako klackem, ke hledání štěstí.
Ale jedno tohle nestačí pro výběr správného směru, vždyť útěk od sobeckosti není cílem stvoření, je to pouze pomoc, hnací síla.

Směr na cíl nám dává přání, nám zaslané Stvořitelem – jiskra nebo tečka (bod) v srdci, touha k duchovnímu rozvoji.
Vyšší síla nás pak přivádí do skupiny kabalistů, k učiteli, knihám, abychom mohli vypěstovat a zvětšit svou jiskru.

Za pomoci skupiny, učitele, knih, potřebujeme vybudovat pro sebe „archu“, v ní se budeme moci zachránit  před chaosem, špatným a nebezpečným, pro duchovní růst.

Celé lidstvo je uvězněno

Člověk, hledající duchovní rozvoj, se cítí, jakoby seděl ve sklepě v úplné temnotě – a chce odtamtud utéci. Ale není kam uprchnout. Právě do tohoto temného sklepa musí přivést světlo .

  

V takovém sklepě je dnes celé lidstvo. Za pokus o útěk přichází trest. Ale ne hned. Člověku je jakoby dovoleno utéct, vyjít ven, a potom přichází úder. Dokud se nenaučí vidět spojení mezi útěkem a ranami.

  

Ale to není jednoduché. Vždyť je to globální, integrovaná, uzavřená soustava a za svůj přestupek nedostáváte trest ihned. Ten trest přichází úplně odjinud. Tak se nám vesmír postupně ukazuje jako jednotná soustava, ve které existujeme v podstatě věčně. 

Byli jsme jako ve spánku

 Otázka:  Jestli si já sám v sobě musím představit Stvořitele,  tak jak  poznám, jestli je skutečný nebo  je jen v mé představivosti? Může to být pouze v mé fantazií,  může to být spánek? 

Odpověď: A  jak si teď ověříš, že celý tento život není spánek? Je možné, že spíš i nyní a  jen si ti zdá, že  mi pokládáš tuto otázku? Vždyť vše je relativní. 

Pokud  jsme pouze v jedné částí reality, v jedné její egoistické části, a to části  dostávat, –  nejsme schopni určit, jestli je toto spánek nebo skutečnost. Nemáme s čím  náš stav porovnat – jsme ponoření do vlastní sobeckosti a rozlišujeme pouze jedno: co je pro nás nejvýhodnější. Proto nejsme schopní  si představit stav, který je opačný  sobeckosti a to, když  se místo sobeckosti dostaneme do stavu  odevzdání.

 

Jestli člověk cítí obě tyto formy:  zisk i dávání, teprve pak může postavit  proti sobě jedno s druhým, jako dvě různé měření. Jenom ten,  kdo se současně nachází  ve stavu získání a nad ním buduje stav odevzdání  – může určit svou pozici. 

 

Není možné oddělit spánek od reality, pravdu od lží a to do té doby, dokud  nepocítíš druhou sílu, než je tvá přírodní sobeckost – sílu Stvořitele. Nejde to, pokud se nacházíš  zavřený uvnitř sebe.

 

Kabalisté píší, že celá její antecedence byla jako ve spánku. Tak se cítí  člověk, který vychází z této reality  v duchovní svět, „hainu ke holmim“ –  řečeno v žalmu velkého kabalisty – krále Davida. Co to znamená dostat se z této reality? To znamená mít ještě jednu vlastnost – odevzdávat se. A pak tento člověk vidí, že realita kterou cítil ve vlastnosti dostávat,  byla  jako spánek.

Pouze objevení Stvořitele může napravit svět

dru1Každý druh utrpení pochází bez pochyby ze skrytí Stvořitele. Jeho odhalení bude tedy odpovědí ke krizi.

Kabala říká, že odhalení ( objevení ) Stvořitele naplňuje člověka rozkoší a pocitem věčnosti. Jak se Stvořitel odhalí člověku? Postupně, vlivem Vyššího Světla, které je přitahováno během studia Kabaly.

A nebuďte překvapeni, že jeden člověk může způsobit vzestup či sestup celého světa, protože je zde zákon, který říká: „Jednotlivé a obecné jsou si rovny.“

V našich časech je potřeba Vzájemné Garance mezi všemi lidmi světa. Ve srovnání se všemi ostatními problémy je tak globální vzdělání nejvyšší prioritou.

Lidé se snaží před krizí zavřít své oči

 crisis1   Zprávy ( přeloženo z prime-tass.ru): „Zakrývajíc slovo „Krize“, obchodníci a hromadné sdělovací prostředky unikají použití výrazů jako „globální finanční krize,“ „recese,“ „finanční nestabilita“ a „slepá ulice.“ Vymýšlejí výrazy, které jsou pozitivnější a nejasnější s úmyslem obejít krizovou rétoriku. Například místo „globální reces“ použijí „přechodná nestabilita,“ místo „krize“ – „období příležitostí.“

 

Moje poznámka: Chápu je, spolehlivý svět moci a peněz se najednou stal vrtkavým a zarážejícím. Budoucnost je nejistá a pro ekonoma je to horší než smrt sama. Jak finanční experti bojují s krizí, pořád jěště se snaží:

1.      Zakrýt paniku, která pohlcuje finanční trhy.

2.      Podporovat ekonomiku v době, kdy není dostupný ( disponibilní? – pozn. překladatele )  žádný kredit.

Ve své podpoře vlády prodlužují kredit bankám a velkým firmám, vykupujíc jejich dlužné cenné papíry – cokoliv pro vzkříšení kreditního systému. Nicméně je nemožné zavést zpět staré vztahy. Možná mohou být znovu zavedeny dočasně, ale to znamená velké výdaje a bude to umělé, jako resuscitace pacienta, který je v beznadějné kondici.

Řěšení problému leží ve studiu nedílného, globálního světa, ve kterém se náhle nacházíme. Řídí se úplně jinými sociálními zákony, propojeními a záručními podmínkami než náš svět, který nebyl globálně propojen.

Jak můžeme uzavírat obchody nebo vytvářet finanční programy, zatímco budeme brát na zřetel univerzální vzájemnou závislost? Systém začíná pracovat novými, neznámými cestami a propojení mezi finančními strukturami jsou „neznámými v rovnici.“ Nikdo ještě neví, co jsou, a jak s nimi pracovat.

To je přesně to, co Kabala vysvětluje – globálnost světa, protože Kabalastuduje Stvořitele, jediného globálního vladaře. Všechno, co se děje, je Jeho způsob, jak nás přivést k realizaci, že je nutné jej poznat.

Avšak pokud se dál budeme snažit vytvořit nový „pozitivní a mlhavý“ slovník, bude nás to stát draho a jen si budeme zatloukat hřebíky do rakve. 

Předmluva k vědě Kabaly, články 10-12

laitman_2011-02-25_9648[1]Články 10-12, souhrn:

10. Tak světlo vychází ze Stvořitele a, procházejíce světy AK a ABJA, odděluje se od Stvořitele dokud nedosáhne nejmenší touhy, kde její zdroj – Stvořitel – není nadále pociťován.

Tento stav se nazývá „náš svět.“ Avšak studiem Kabaly ve skupině, s úmyslem dosáhnout Stvořitele, člověk vyvolává Světlo Vyššího stupně, který táhne touhu nahoru, dávajíc jí možnost postupovat po stupních světů až do Světa Nekonečnosti. Tam člověk může přijmout všechno Světlo, připravené pro něj Stvořitelem už v době Myšlenky Stvoření. Tak je tedy psáno: “Stvořitel si přeje očistit ( od egoismu ) ty, kteří o Něj usilují, za tímto účelem jim dal Tóru ( napravující Světlo ) a přikázání ( náprava lidských záměrů z „pro mě samotného“ na „pro Stvořitele“ ).

11. Rozdíl mezi duchovní a materiální existencí je tento: „Záměr pro mě samotného“ je materiální a bytí v tomto stavu se nazývá „náš svět“ ( Olam Hazeh ). Záměr „pro Stvořitele“ ( nebo „pro mé přátele,“ což je stejná věc ) je duchovní a bytí v tomto stavu se nazývá „Vyšší Svět“ ( nebo Světy ABJA ). Vyšší svět existuje nad nejnižším ze všech stupňů – naším světem.

Všechny vzestupy, sestupy, změny a pohyby, které se dějí ve Vyšších Světech neprobíhají v nějakém imaginárním prostoru. Jsou to změny ve velikosti záměru „pro Stvořitele“ a doprovodné touhy. Čím větší je touha, tím blíž je ke čtvrté fázi a tím níž se nachází.

Je nám nařízeno „očistit“ ji za pomoci:

 Tóry ( Vyššího Světla ), a

 Přikázání ( změny záměru z používání touhy „pro mě samotného“ na používání jí „pro Stvořitele“ ).

Jinak nebudeme schopni dosáhnout Vyššího cíle – Myšlenky Stvoření.

 

Baal HaSulam: Činy jednotlivce jsou rovnocené činům celku

michael-laitman_081 Baal HaSulam, „Uvedení do Knihy Zohar,“ článek 68

Nedivte se, že čin jediného člověka spustí sestup nebo vzestup celého světa. Protože je nezlomným zákonem, že „celkové a jednotlivé ( general and particular ) jsou rovnocené.“ A vše, co se děje v celku se děje také v jednotlivých částech. A vice versa ( a naopak ): vše co se stane v jednotlivém, se stane také v celku, protože celek nemůže nastat, dokud jednotlivosti nebudou odhaleny s ohledem na kvantitu a kvalitu jednotlivostí. Proto činy každého člověka pozvedají nebo snižují celý svět.

Baal HaSulam, „Mír ve světě“:

Naprosto každý jednotlivec ve společnosti je jako ( ozubené ) kolo , které je připojeno k několika jiným kolům stejného stroje. A to jedno kolo nemá svobodu pohybu v sobě a sebou samotným, ale pokračuje s pohybem ostatních kol v určitém směru za účelem, aby stroj vykonával svůj hlavní účel. A pokud je jedno kolo rozbito, není to chápáno jako rozbití toho jednoho kola, ale je to hodnoceno vzhledem k službě a roli, kterou provádí pro celý stroj.

Baal HaSulam „Mír ve světě“:

Celek má jen to, co mají jeho jednotlivé části. A prospěch kolektivu je prospěchem každého jednotlivce. Ten, kdo ubližuje celku, ubližuje zároveň sobě a ten kdo prospívá celku dostane v tomto prospěchu podíl, protože je částí celku. A celek nemá větší cenu, než součet jeho jednotlivých částí.

Strana 4 z 41234