Pesach znamená přechod z vnímání našeho světa, které patří každému člověku v našem světě, k vnímání Vyššího světa. Toto je možné pouze pro kabalisty.

Z TV pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 11.04.2016

Filed under: Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Čas „pokání“ – je okamžikem, kdy v sobě objevuji vlastnosti, které mi nedovolují spojit se s ostatními. To se odehrává před začátkem nápravy, tedy před začátkem hebrejského nového roku. Ze všeho nejdříve si potřebuji ujasnit, co mi překáží. Je zřejmé, že je to mé sobectví, které si nepřeje spojení a sjednocení s druhými.

Otázka: Já skutečně nechci! Ráj na zemi je sedět sám na pláži, kde nejsou žádní lidé kromě jednoho či dvou, kteří jsou mi blízcí a které potřebuji. Vy však říkáte, že ráj spočívá ve sjednocení všech lidí. Je to nějaký jiný ráj, nebude tam těsno?

Odpověď: Nebude tam pro nás těsno. V tomto spojení budeme pociťovat dokonalou harmonii a nikdo nám nebude na obtíž.

Komentář: Každý rok cestuji na dovolenou na to nejvzdálenější místo, kde není živé duše. A to je pro mě ráj.

Odpověď: Toto je opačný způsob řešení problému naší nejednoty – snaha uniknout zlu a schovat se na místě, kde žádní lidé nejsou.

Můžeme zůstat mezi druhými a cítit se s nimi ještě lépe, než kdybychom byli sami. Vše závisí pouze na mých vztazích s druhými a na tom, nakolik mi ukazují, že na nich závisím. Vztahuje se to k nápravě našich vzájemných vztahů a schopnosti vnímat všechny lidi jako součásti jednoho těla. Znamená to, že už mě nadále nikdo neobtěžuje, naopak každého potřebuji, protože všichni jsou vždy připraveni pomoci mi s čímkoliv, co potřebuji. To je stav ideálního spojení.

Každopádně stále nemůžeme být bez lidí. Neexistuje žádná volba, musíme být spolu. V dnešní době žije na naší planetě sedm miliard lidí a v dalších padesáti až sto letech nás bude dvojnásobek. Nemáme se tedy jeden před druhým kam ukrýt; musíme pochopit, že univerzální program přírody vyžaduje, abychom se spojili jako jeden člověk s jedním srdcem. A potom již nebudu cítit, že by kdokoliv byl přebytečný, přestože kolem mě budou další miliony lidí. Nebudu cítit, že stojím v davu, naopak každého pocítím jako nepostradatelného a naplňujícího mou touhu.

Pokud chci přijít k takovému stavu, lítost a pokání jsou v měsíci Elul nezbytné, abych mohl objevit ty touhy, které mi zabraňují spojit se. Stačí je odhalit a ve stejný okamžik již dochází k jejich nápravě. Pokud tyto touhy považuji za hřích, jsou okamžitě opraveny světlem vracejícím ke zdroji. Nežádá se od nás nic jiného než odhalení naší egoistické přirozenosti a vnitřního odporu ke spojení s druhými. A je dobré, když je toto zlo odhaleno, protože světlo nenávidí naši egoistickou společnost a je připraveno ji napravit ihned v okamžiku naší první žádosti.

Otázka: Proč je špatné toužit po samotě?

Odpověď: Protože cílem stvoření je přivést nás do stavu jednoty. Když se od tohoto cíle odkláníme, bráníme jeho uskutečnění, trpíme potom, protože se pohybujeme v protisměru. Je možné napravit naše spojení s druhými a cítit se báječně ve společnosti dalších milionů lidí, místo toho však utíkáš, abys alespoň týden byl o samotě, alespoň trochu, a poté se zase musíš vrátit zpátky. Přitom by ses mohl cítit jako na dovolené celý rok jako kdyby nikdo nebyl kolem!

Nakonec však uniknout nemůžeme. Potřebujeme služby druhých lidí – doktorů, kuchařů, obchodníků a bankéřů. Jsme nuceni pracovat a sloužit druhým, vydělávat peníze a starat se o rodinu. Musíme navazovat vztahy s ostatními.

Stačí se podívat na dění ve světě – nedávné události a obrovská invaze imigrantů do Evropy jsou následkem toho, že s druhými neumíme navázat vztahy. Příroda nás přivádí do extrémních situací, jako jsou tyto, aby nás přiměla hledat cestu ke správnému spojení.

[#166146]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 30.08.2015

Filed under: Izrael, Národy světa, Svátky - Žádné komentáře→

Pokud usilujeme o spojení, ukáže se, že naše přirozenost – je absolutní zlo, egoismus, jednající pouze pro svoje blaho a na úkor bližního. I když si myslíme, že máme alespoň nějaké dobré úmysly ve vztahu k ostatním, ve výsledku to také skončí jako skryté sobectví.

Z 559 -ho rozhovoru o novém životě, 30.04.2015

Filed under: Duchovní práce, Izrael, Národy světa, Svátky - Žádné komentáře→

Otázka: Co je to za čtyři syny, zmiňované v paschalní hagadě: inteligentní, kriminální, nevyspělý a neschopný klást otázky?

Odpověď: Všichni čtyři synové hledají odpověď  na stejnou otázku: jak se můžeme povznést nad naším sobectvím?

Inteligentní syn filozofuje a říká, že tyto zákony lze interpretovat tak či jinak, ale není žádné řešení, které by nám umožnilo dostat se z Egypta, to jest povznést se nad vlastním egoizmem.

Kriminální syn říká: „Ale proč se musíme nad ním povznést?“ Nechce se mu tímto zabývat a ptá se: „Jaký je užitek z práce proti sobectví? Nechte mě být, mně je i tak dobře.“ Proto je v našich očích zločincem – protože se nechce povznést nad svůj aktuální stav, byť je špatný. Chápe všechno tak, jak to je a nechce vycházet z Egypta.

Nevyspělý syn říká, že tyto zákony jsou nejasné. Proč se musí odejít z Egypta? Neuvědomuje si, že je v otroctví a tudíž ani jak se z tohoto otroctví osvobodit.

Sedíme teď kolem svátečního stolu. Jeden se cítí jako inteligentní syn, druhý jako nevyspělý, třetí jako zločinec a čtvrtý není schopen položit otázku. A tomuto čtvrtému synovi, který se neumí zeptat, musíme v tento den říct: „Je to na počest toho, co pro nás Stvořitel udělal tím, že nás vyvedl z Egypta“.

Tento syn se neumí zeptat nikoli proto, že je hloupý, chytrák nebo zločinec. Uvědomuje si, že je tu něco, jakási cesta z naší přirozenosti, kterou nejsme schopní vnímat a rozpoznat.

Všichni hosté u stolu také nechápou: „Kam musíme jít a proč? Kde jste viděli, že se dá zbavit vlastního egoizmu? Nic takového v přírodě neexistuje“. Každý se takto táže: inteligentní, nevyspělý a i kriminální.

Ale ten, který se neumí zeptat, se na nic neptá, protože chápe, že se tu skrývá nějaké tajemství, na které se ani nedá zeptat, protože je pro nás zcela nedostupné. Existuje něco nad naším životem, nad naším sobectvím, v jehož područí se nacházíme.

Je důvod, pro který jsme stvořeni a existujeme v tak ubohém stavu. Ale není jasné, co se s tím dá provést – není vidět východisko. Proto je řečeno, že je třeba mu to vysvětlit. Vždyť když člověk dosáhne takové úrovně vývoje, že nemá co říct na ospravedlnění vlastního sobectví, pouze tehdy najde řešení.

Všichni se musíme stát tím synem, který neumí klást otázky. Toto jsou čtyři stupně vývoje člověka. Každý z nás je v určité fázi vývoje a proto se může poznat v jednom ze čtyř synů – podle otázek, které klade.

[# 157095]

Z 544-tého rozhovoru o novém životě, 31.03.2015

Filed under: Izrael, Národy světa, Svátky - Žádné komentáře→

Začátek – Pesach: Krok přes protast

Svět nás nenechá na pokoji, dokud neuděláme totéž my pro něj.

V našich rukou je prostředek, schopný pomoci celému světu. Sjednocením lidé vystoupí z „Egypta“, ze vzájemného nepřátelství, a uvidí, že správný lidský vztah je řešením všech problémů. Tento objev změní každého. A proto je metodika Abrahámova dnes všude žádoucí. Toto po nás vyžaduje dnešní doba. Pokud to jako národ Izraele nezrealizujeme, nenabídneme to lidstvu, tlak na nás se bude zvyšovat. Protože svět podvědomě cítí, že před ním tajíme klíč ke štěstí. A naopak, pokud zrealizujeme svoji práci a ukážeme dobrý příklad, svět to s vděčností a úctou přijme. V podstatě právě toto se od nás očekává.

Všechno nejlepšího ke svátku jednoty Přátele!!

[#156601]

Filed under: Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Začátek – Pesach: Za separační vlády

Pravá jednota je kovaná v boji se sobectvím.

Zrání vlastnosti Moše (Mojžíš) v člověku a v národu vede k přímé konfrontaci s faraónem. Tóra popisuje tyto stavy jako „deset ran Egyptských“, deset úderů, zasazených sobectví s požadavkem: „Propusť Můj lid.“ Vše se odehrává na pozadí bezmoci a zároveň zoufalé touhy uniknout.

Tento vnitřní stav „noci“ nám popisuje Pesachová hagada: „Jaký je rozdíl mezi touto nocí a ostatními? …“ V Egyptě se musíme dostat z bažiny sebelásky a směřovat vzhůru, ještě nemajíce sílu k jednotě, ale sílu k útěku už ano. Všichni společně, ve vzájemné záruce, se snažíme dostat pryč od pronásledování, vnitřních rozporů a tím se vzdalujeme od Egypta, dokud se nedostanete k hoře Sinaj, abychom dokončili dílo.

Takže Faraón, egoismus, nás vede na novou úroveň lásky. Ve finále na ni musí vystoupit celé lidstvo, ale jako první to děláme my. Egypt je kovárna židovského národa, nezbytná fáze jejího rozvoje.

Pokračování…

[#156394]

Filed under: Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Začátek – Pesach: Duchovní bratři

Dobrý faraón vždy postupuje místo tyranu.

Skupina Abraháma se přestěhovala na území Kanaánu. Generace se měnily, v každém člověku rostl egoizmus a hlavním cílem bylo udržovat spojení, duchovní bratrstvo.

Konflikty se stávaly intenzivnější až do takové míry, že dokonce ani bratři, synové Jákoba, nebyli schopni je překonat. V Tóře je tento proces popsán jako hladomor. Bratři prodávají Josefa do otroctví v Egyptě (Micrajim), což se nazývá „nahromadění zla“ (mic ra). Propadem z úrovně bratrské lásky se ocitli pod vládou sobectví – faraóna.

Původně byla tato vláda dobrá: Faraón Josefa povýšil, život byl přeplněn různými příjemnostmi. Ale pak se situace změnila a lidé pocítili, že materiální bohatství není v životě všechno. Chybělo jim

duchovní spojení a faraón byl proti tomu. Všechny snahy byly marné, dostávalo se pouze egoizmus a ten nedovolil ponechat ani zrnko vnitřní jednoty.

Zdálo se, že není žádné východisko. Nicméně právě toto zoufalství v sobě vytváří sílu, která vede k jednotě – Moše (Mojžíš). Byl vychován v domě faraóna (sobectví) a proto je připraven

odolat králi Egypta. V každém z nás žije jiskra, zachovaná podstata židovské duše, s univerzálním pohledem na jednotný svět, ve kterém není místo pro rozdělení.

Pokračování…

[#156351]

Filed under: Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Začátek – Pesach – připomínka budoucnosti

Základem židovského národa není etnická komunita, ale ideologické spříznění.

Vše začalo před dávnými časy. Kdysi dávno, kdy lidstvo bylo soustředěno ve starověkém Babylonu, žili lidé nenáročně, ale přátelsky. Nicméně doba se měnila a včerejší dobří sousedé na sebe začali křivě hledět a postupně se navzájem odcizili.

Představte si tuto situaci pod prizmatem naší doby: tráva se zdá u souseda zelenější, má luxusní Cadillac, nejmodernější pračku a včera jsem viděl, jak mu dovezli novou ledničku. Jeho manželka je pro moji manželku trnem v oku, má každý den nové šaty, jeho děti se chovají vyzývavě a navíc si pořídil dva strašné čistokrevné psy, kteří na mého psa hledí s upřímným opovržením…

Stručně řečeno – ve starověkém Babylonu se zvýšilo sobectví a lidé se přestali cítit jako jeden národ. Zdálo se, že začali mluvit různými jazyky.

V té době se objevil Abrahám – mudrc, který odhalil vnitřní podstatu toho, co se odehrávalo, a našel skutečné řešení konfliktu. Aby se udržely vroucí přátelské vztahy, bylo nutno překonat toto zvýšené sobectví.

Nicméně většina nesouhlasila s tímto přístupem a všechno skončilo hromadným rozdělením – kmeny a národy byly rozptýleny po celé Zemi.

Jen málo z nich následovalo Abraháma. Tito pak položili základy židovského společenství, které i přes stále rostoucí sobectví udrželo pocit vzájemné blízkosti a teplé rodinné vztahy.

Pokračování…

[#156252]

Filed under: Babylon, Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Svátek Pesach nám připomíná nejen minulost, ale i budoucnost.

Pesachový večer staletí spojuje židovské rodiny kolem svátečního stolu. Pesachový seder je popsán v každém detailu, ale není to formalismus, jeho klidný ceremoniál znovu oživuje hromadný odchod z Egyptského otroctví.

Ale když jsme vyšli z Egypta, proč pokaždé znovu opakujeme: „Tento rok – otroci, v příštím roce – svobodní lidé „? Naši učenci říkají, že za všemi známými událostmi je ještě jedna vrstva informací – ani ne tak o historii, jako o vztahu mezi lidmi. Nebo spíše o jednotě a vzájemném pochopení, kterého dosáhl židovský národ a které jsou nezbytné nejen pro židy, ale i pro celé lidstvo, zvláště v dnešní době.

Pokračování…

[#156199]

Filed under: Izrael, Národy světa, Pesach, Svátky - Žádné komentáře→

Otázka: Dnes začíná židovský svátek „Tu bi-švat“. Co je jeho duchovním smyslem z hlediska kabaly?

Odpověď: Kabala se zabývá vývojem člověka do úrovně nejvyšší síly přírody. Tato síla je nám skrytá, ale v míře našeho růstu ji můžeme odhalit. Nejlepší symbol růstu je strom.

Proto 15. dne židovského měsíce švat („Tu bi-švat“) se slaví  „Nový rok stromů.“ V této době stromy začínají znovu růst, kvést, příroda se otáčí od podzimního úpadku směrem k létu, probouzí se a začíná kvést.

V tento den se také země Izrael otáčí k novému růstu, a proto jej slavíme. Tento svátek je spojen s ovocem, se všemi dary země a většinou s dary stromů. Není spojen s tím co pochází ze samotné země, tedy se zeleninou, ale s různými druhy ovoce. Lidé pijí víno a jedí ovoce.

Tento svátek reprezentuje růst člověka, protože člověk je strom v poli. Je řečeno v Tóře, že člověk ve svém životě  je jako strom v zahradě. A pokud chceme, aby měl dobré plody a nevyrostl jako divoký strom, musíme se o něj starat.

Zdůrazňuje se zde, že „Tu bi-švat“  je svátek nejen stromů, ale kulturních ovocných stromů. Tedy těch, o které se staráme a čekáme na jejich ovoce – jako od člověka, který se rozvíjí duchovně. V tomto případě je třeba starat se o strom: dezinfikovat kouřem ovoce, zalívat strom vodou,  chránit jej před mrazem, ořezat větve atd.

Existuje 39 druhů prací se stromy. A všechny jsou podobné duchovní práci, kterou je člověk povinen provést sám se sebou. Poté vyroste a bude mít správné plody.

Svátek „Tu bi-švat“ nám připomíná, abychom nezapomínali na to, že jsme ovocné stromy, které jsou povinny poskytnout dobré, sladké plody. Musíme o tom přemýšlet a správně pečovat jeden o druhého.

Otázka: A co jeto „plod“?

Odpověď: „Plod“ je to, co vyrostlo takovýmto způsobem a člověk to může oddělit od stromů a s požehnáním sníst. Plod v sobě kombinuje týmovou spolupráci Stvořitele a člověka. Člověk se staral o strom, snažil se ve všech směrech a Stvořitel dával světlo, všechny minerály ze země a ve výsledku dostali plod.

Celá práce člověka směřovala k tomu, že nyní může sníst tyto plody pro odevzdání, kvůli Stvořiteli.

Všechno nejlepší ke svátku „Tu bi-švat“ a přeji Vám, abyste vyrostli v dobré stromy.

[# 153323]

Filed under: Cesta, Svátky - Žádné komentáře→