Category Archives: Studium

Nikdy nepouštějte světlo

Co je člověk? Je to hora egoismu a nenávisti ke každému. Avšak když je tato hora nenávisti (hora Sinaj) ovliňována Světlem, pozvedne se člověk na vrchol hory.

Je to přesně díky tomu, že má egoismus, že má člověk něco, nad co se pozvednout. Později, jak pokračuje v tom, že je ovlivňován Světlem se jeho egoismus stane vhodným pro přijímání potěšení, aby byl používán kvůli odevzdání.

Vše je činěno Světlem. Můžete být nejspravedlivější ze všech lidí a mohli jste vystoupit do velmi vysokého duchovního stupně, ale pokud vás Světlo přestane ovlivňovat, okamžitě padnete do svého prvotního egoismu. Není jiná alternativa: jsme buď ovládáni naší egoistickou přirozenností, nebo Světlem.

To nikdy neskončí: nehledě na to, jakým duchovním stavem procházíte, musíte se vždy držet Světla, aby vás ovlivňovalo. Nikdy jej nepouštějte, protože v okamžiku, kdy to uděláte, padnete.

Jak se nedostat do tlamy vlastní sobeckosti

 

Pro vstup do duchovního světa je na svoje egoistické přání nutno udělat „omezení “ (Cimcum).

Malchut (vlastnost přijímání) se celá musí začlenit do Biny (vlastnosti dávání) a podřídit se její moci.

 

A neexistují tam žádné clony nebo brány , které oddělují dovolené od zakázaného. V duchovním světě není násilí! V duchovnu nejsou na zdi upozornění: „Vstup zakázán!“ Když si přeješ, nikdo ti nemůže zakazovat.

 

Nesmíme potlačit žádné svoje přání. Nutná je vnitřní náprava, uvnitř samotného přání. Samotné přání zůstává a spolu s ním vzniká závažnost nepoužívat ho egoisticky, ale naopak, uvědomit si možnost jeho vyššího použití – k věnování,  pro užitek jiným.

I když si naše přirozennost přeje naplnění, získává ale takovou nápravu, že, kromě přirozeného přání pro sebe, začne cítit závažnost věnování.

 

Určitě jste pozorovali v cirkuse cvičené lvy? Proč najednou, místo toho, aby spolkli cvičitele, poslušně otevírají tlamu a umožňují do ní člověku vložit ruku nebo hlavu? Myslíte si, že ji nechce ukousnout? Chce! Ale vnímají tohoto člověka jako velmi důležitého, vždyť ho živí, a proto omezuje (Cimcum) své přirozené přání.

 
Stejné je to i v nás. Přání užívat si zůstává, pouze začíná cítit  důležitost odevzdání. Přeje si, aby nad ním odevzdání vládlo.

 

 

Podle (úrovně) vývinu člověka bude odhaleno všechno skryté

A question I received: Obsahuje kabala nějakou tajnou moudrost, kterou je zakázáno odhalit?

My Answer: V moudrosti kabaly slovo „zakázané“ znamená v podstatě „nemožné.“

Kabalista se nemůže představit publiku a začít odhalovat tajemství této moudrosti, tahajíce je z klobouku jako kouzelník tahá králíky a hrdličky.

Nemůže lidem odhalit nic jiného než metodu rozvinutí jejich vnímání. Následně, jak člověk rozvíjí své vnímání duchovna, odhalí v něm to, co je pro něj momentálně tajemstvím.

„Tajemství“ je to, co neznáte, nevidíte či jinak v současném momentu nevnímáte. Zatímco v další fázi se to stane jasným, jednoduchým a odhaleným.

Ve vědě kabaly je každý koncept studován podle čtyř fází odhalení, což jsou čtyři fáze vývoje duchovního vnímání (Aviut, hrubost touhy).

To se nazývá vstoupení do Pardes (zahrady poznání): Pšat – poznání, Remez – naznačení, Druš – rozeznání, Sod – tajemství.  Avšak proces vstupu se děje v obráceném pořadí.

Napravením svého vnímání reality postupně člověk vystupuje od tajemství (Sod) k rozeznání (Druš), k naznačení (Remez) a k poznání (Pšat). A v čemkoliv z toho není nic zakázaného. 

“Zakázané” znamená, že kabalisté člověka nechtějí zmást nadbytečným vědomostmi, kterým ještě není připraven porozumět. Je to jako když vychováváme dítě tím, že postupně rozšiřujeme jeho jídelníček, hry, které hraje, atd.

Učitel má připravit „duchovní výživu“ v souladu se studentovou úrovní. Proto se kabalisté nebojí odhalení zakázaného; místo toho se bojí „předávkování“ zbytku z nás, stejně jako je nezralé ovoce škodlivé zdraví člověka. 

V moudrosti kabaly to ubližuje úplným „vyloučením“ z této moudrosti. Je zde dokonce možnost, že se po zbytek života člověk nebude schopen zbavit mylných představ, které získal, promarňujíce tak v podstatě svou současnou inkarnaci.  

A tak postupujeme od jednoduchého k složitému. Taková je cesta nápravy.

Proto je jediným strachem kabalistů , že dají studentu „nezralé ovoce,“ protože jediná cesta, jak může správně růst a plně dosáhnout kabalistické vědy je postupováním podél fází, vhodných pro jeho vývoj.

Pravý význam (přikázání) “Nepokradeš!”

“Krádež” v duchovnu znamená, že v sobě objevíte touhu, kterou můžete používat kvůli věnování (že ji můžete pozvednout do Biny), ale místo abyste to udělali, používáte ji, abyste se těšili pro sebe. To se nazývá „krádež,“ či „kradení.“

Člověk musí dosáhnout vlastnosti věnování ve všech svých 613 touhách. Jinak je zloděj. Proto je zde přikázání, které říká, „Nepokradeš!“

Pokud je jí dána možnost, naše egoistická touha se stane zlodějem

Není lehké pochopit, že je zde metoda, jak být naplněn věnováním místo přijímáním. Zdá se to nelogické a společnost to také nepodporuje.

Avšak vše to tak bylo záměrně uspořádáno, aby nám tato možnost být naplněn věnováním, dosáhnout nekonečného naplnění a cítění věčného života, zůstala skryta. Jinak by se naše egoistická touha hnala přímo, aby se těšila z věnování. (Koneckonců nejdůležitější věc je pro ni přijímat potěšení). Je jako zloděj, který běží v čele davu a křičí, „Chytněte zloděje!“

(Z denní lekce kabaly z Šamati #13)

Žijte svůj život jako obvykle, a studujte Kabalu

Otázky, které jsem dostal, o fyzických předpisech (dodržováních – physical observance) a Kabale:

Otázka: Studuji přes Internet a jsem světský člověk, ale nemám jasno v tom, co dělat s přikázáními ( jako je Kashrut, Tefillin, Tzitzit, Kippah, motlitby a tak dále). Dokonce I poté, co jsem si poslechl vaši lekci o náboženství, není mi stále jasno toto: je cesta osobní nápravy dostatečná nebo musím dodatkem dodržovat přikázání?

Moje odpověď: Kabala doporučuje každému člověku zůstat takovým, jaký je. Člověka může  napravit pouze Vyšší Světlo, proto člověk nemusí dělat nic jiného, než studovat (což zahrnuje skupinu, Maaser, knihy, rozšiřování a pro muže je vhodnější, aby byl ženat). Všechny nápravy uvnitř vás budou provedeny Vyšším Světlem (Ohr Makif).

Otázka: Měl by člověk dodržovat přikázání nebo jen studovat? A jak se lidé dostanou k bodu, kdy kompletně vynulují svůj egoismus a dosáhnou lásky?

Moje odpověď: Žijte stejně, jako jste žil předtím, a studujte kabalu. Světlo vás bude navádět, jak byste se měl změnit.

Otázka: Měla by vdaná žena, která studuje kabalu, dodržovat hmotné přikázání? Jestli ano, pak jaká přikázání by měla dodržovat? A co je duchovním kořenem rituální čistoty rodiny?

Moje odpověď: Účelem všech hmotných přikázání je udržovat hranice lidské existence, ale ne náprava lidské duše. My v Bnei Baruch je dodržujeme jako kulturní dědictví nebo tradici. Kabala nikoho nezavazuje provádět žádné fyzické činy.

Otázka: Nejsou přikázání, které nám byla nařízena, radou, jak postavit pravé nádoby, vhodné pro náš duchovní kořen? Pak, poté co získáme zkušenost ve výstavbě vhodného záměru, přiblížíme se k stvoření nádoby na Světlo, která mu padne?

Moje odpověď: Jistě, mate pravdu. Všech 613 přikázání jsou nápravy 613 touh duše 613 Světly, které svítí a napravují je během studia Kabaly.

Otázka: Pokud se někdo nachází v okolnostech bytí v komunitě, kde je vnější dodržování Micvot a Halacha normou, není pak od člověka požadováno, aby žil v souladu s tímto sociálním dekorem? Člověk může zůstat vnitřně “světský,” nebo si neustále klást otázky o oprávněnosti svých záměrů a toužit po tom znát (ne věřit v) Ribono Šel Olam (Stvořitele), správně?  Můžeme být vnitřně připojení ke Světovému Kli, studovat s Ari Online, být částí skupiny, a přesto navenek kráčet v hávu Ortodoxie?

Moje odpověď: Samozřejmě, a to je to, co od vás Tóra žádá: zatímco následujete vnější rituály, přidat k nim vnitřní, pravé předpisy (dodržování – observance). Nebo jinými slovi, přidat pravou Tóru k jednoduché Tóře. Kabala je brána jako Torat Emet – pravá Tóra, nebo také jako Pnimiut HaTorah – vnitřní Tóra.

Pochyby jsou vytvářeny novými stupni, které jsou ve vás odhalovány

Dvě otázky, které jsem dostal, o pohybách, které přijdou během cesty:

Otázka: Mnoho lidí popisuje moment, kdy se poprvé setkali s kabalou jako pocit: “To je ono! Konečně jsem našel to, k čemu jsem byl předurčen!” Během mého prvního setkání s Kabalou jsem take cítil, že jsem našel nejsprávnější řešení. Co mě ruší je, že mám ještě nustálé pochybnosti o této cestě, a že musím neustále tyto pochybnosti odsunovat stranou za pomoci studia. Proč nemám pocit jistoty?

Moje odpověď: Jiní lidé mají také stejné pochyby o autentičnosti této cesty, protože každý člověk si musí najít a ověřit autentičnost tohoto učení sám. Právě následkem pochyb, abychom se z nich dostali, se člověk vyvíjí a postupuje.

Naší cestou je sami studovat, co Stvořitel stvořil. Proto když se člověk na sebe začne dívat z pohledu cizince (člověka stojícího mimo – outsider) a zachází se sebou “z daleka” či “zvenčí,” pomáhá mu to studovat Stvořitele. Pochyby vás budou procházet celou cestou do vaší plné nápravy, protože jsou neustále generovány novými stupni, které jsou odhalovány a ještě nejsou napraveny.

Otázka: Když studuji vědu Kabaly, ale nepřijímám vše, co čtu a slyším, pohybuji se správným směrem?  Některé věci mě zasáhnou přímo do srdce a přijmu je celou svou duší, ale jsou zde také okamžiky analýz a pochyb.

Moje odpověď: Autentické stadium je vždy postaveno na ověřování. Avšak měl byste zkoumat také sebe: možná je to váš egoismus zkoušející, jak je pro něj něco výhodné? Vyšetřující se musí povznést nad sebe a své egoistické zájmy a být schopen přijímat věci objektivně. To by mělo být výsledkem vašeho zkoumání. Pouze “zvíře” nemá žádné pochyby, protože funguje díky primitivnímu egoismu.

Předmluva ke vědě kabaly. Články 13-16

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

  • “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
  • “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  –  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“

Všechny překážky jsou zdolatelné

Výňatky z ranních lekcí (12.12.08): Člověk musí vystoupit z nejnižšího stupně, zvaného “náš svět,” kde je všechno zastřeno, na nejvyšší stupeň, zvaný “Svět nekonečna,” kde je vše odhaleno. Stupně vzestupu se nazývají “světy” a odráží míru nápravy našich tužeb.

Není naplnění  bez předběžného pocitu prázdnoty. Když každý z nás napraví svou individuální touhu (prázdnotu), dáváme tvar Vyšší síle, odhalujíc ji podle míry naší nápravy. Proto tedy žádáme tuto Sílu spíš o nápravu než odhalení.

Naplnění touhy se neděje díky přijímání, ale díky dávání. Jinak by bylo nemožné  ji naplnit. Abych byl přesný, je to možné, ale naplnění bude ohraničeno naším světem a životem. Cokoliv víc než to je nemožné. Je tomu tak proto, aby nám bylo umožněno dojít k jiné metodě naplnění – dávání (bestowal).

Pak je člověk naplněn svou láskou k bližnímu, dáváním, místo něčeho, co přichází  zvenčí. Utrpení je pocit nenapravených tužeb. Vidíme je jako utrpení, protože se liší od Stvořitele.

V kabale studujeme naše budoucí stavy a to nám umožňuje se vyvíjet. Vývoj lidské duše je podobný vývoji dítěte: tím, že si přejeme vyrůst, přitahujeme na sebe sílu nápravy.

Člověk musí vidět problémy a trápení jako šanci postupovat tím, že je bude překonávat. Vše se děje pro lidský postup. Avšak, pokud se člověk správně připraví, pak místo aby vnímal bolest utrpení, bude vnímat jeho směr a pohybovat se podél něj. V tomto případě místo vnímání utrpení, vnímá člověk cestu.

Kde je hranice mezi tímto světem a duchovním světem?

Otázky, které jsem dostal od žen, o spojování duchovna s tímto světem:

Otázka: Studovala jsem Kabalu se (sdružením) Bnei Baruch dva roky a ve stejný čas jsem získala titul v Ekonomii. Avšak necítím žádnou touhu pokračovat v materiálním životě. Moje rodina si dělá o mé apatii starosti. Je možné vyvážit práci ve financích s duchovním růstem? Jak mám také ovlivnit svou rodinu, která si myslí, že žena musí jednat podle toho, co od ní společnost očekává?   

Moje odpověď: Vaše činy nesmí ubližovat vaší rodině, a každý by měl cítit, že jste součástí rodiny. Můžete studovat kabalu jen pokud je vše ve vašem životě normální a to do té míry, nakolik vám to volný čas dovolí.

Otázka: Moje dcera je tak pohlcena kabalou, že pro ni zbytek světa už nic neznamená. Upřednostňuje kabalu před vším ostatním a nechce dělat nic jiného. Nemá zájem o nástup na univerzitu nebo do práce a tvrdí, že má právo žít svůj život, jak ji napadne a že nemusí sledovat sociální normy. Cítím, jako bychom ztráceli dceru a společnost ztrácela obřana. Bývala velmi úspěšnou studentkou a toto je výsledek. Co mám dělat?

Moje odpověď: Každý, koho se zeptáte, potvrdí, že nabádám lidi, aby si udělali profesi, založili rodinu a tak dále, protože jedinou cestou, jak se člověk může napravit a dosáhnout Vyššího Světla je z „normální“ pozice v tomto světě.

Otázka: Prosím pomožte mi porozumět spojení mezi duchovnem a hmotnou existencí. Na jedné straně je materiální svět světem následků a na druhé straně nemá s duchovním světem nic společného. Kde je hranice, která značí konec duchovna a počátek hmnotné existence, která není s duchovnem nijak spojena?

Moje odpověď: Hranice leží v rozdílu (gap – trhlině) mezi dvěma světy, protože jsou oba pociťovány uvnitř člověka. Jeden je cítěn se záměrem „pro mě samotného“ a druhý – se záměrem „pro Stvořitele.“

Strana 9 z 9« První...56789