Filed under: Duchovno, Egoismus, Studium - Žádné komentáře→

Nauka kabala nám byla dána, abychom napravili svůj stav. Sestoupivší ze Světa Nekonečna (Ein Sof) do hmotného světa, můžeme vystoupat nazpět do Světa Nekonečna za použití nauky kabaly. Kdy tak můžeme učinit? Jakmile ji použijeme, jak byla zamýšlena.

V Nekonečnu jsme všichni spojení dohromady jako jeden muž s jedním srdcem. Bez ohledu na naše těla jsme v srdcích svázáni. Na „srdce“ by mělo být nahlíženo jako na touhy, úmysly a dokonce i myšlenky. Vždyť myšlenka je určena k posílení a utřídění touhy;  je určena coby nástroj k opracování touhy. 

Proto, není řečeno: “Jako jeden muž s jedním srdcem a jednou myslí” ale spíše, pouze “jedním srdcem” , neboť to stačí. Musíme spojit naše touhy, aby se staly jednou. Jaký druh tužeb? Přání zaměřená na účel stvoření. Ty jsou ty jediné, které musíme spojit dohromady. Šíří se z Nekonečna tak, že je můžeme sjednotit a napravit.

Celý náš problém je zapříčiněn roztříštěním Kelim (nádob) a odloučením, vzdalováním těchto tužeb a jisker jedné od druhé.  Proto nápravou je jejich vzájemné přiblížení a dosažení úplného přilnutí. To je realizováno prostřednictvím našeho úsilí, když si přejeme se sjednotit zatímco čteme autentické, původní zdroje, díla psaná kabalisty, kteří dosáhli jednoty a nápravy.

S tímto úmyslem bychom se měli obracet ke knize Zohar.
[26932]
Z 1. části denní lekce kabaly, 18/11/2010, “Hakdama, BeLaila De Kala (Noc nevěsty)”

Filed under: Cesta, Duchovno, Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Účel vzdělávání je vysvětlit, že „miluj bližního svého“  je obecný zákon přírody. Jen to z dítěte vytváří lidskou bytost. Mělo by se to odrážet v každém předmětu, který se učí; každý z nich by měl začlenit představu jednoty přírody a řízení (“není nikoho jiného kromě Něj”) a úplné propojení všech částí stvoření (“miluj bližního svého jako sebe sama”).

Pak bude celý směr studia založen a řízen jediným zákonem, bude se pohybovat jedním směrem, a to je přesně to, čemu se dítě naučí.  Je-li psáno, že zákon “milování svého bližního” je tím “hlavním pravidlem Tóry” (myšleno obecným zákonem kosmu), pak musíme děti vychovávat podle tohoto zákona a předvést jim, že vše, co se ve světě děje, je vymezeno touto podmínkou.

Děti tento jedinečný zákon pochopí, a obojí, vyšší řízení a jejich správné chování se pro ně stane samozřejmostí. Když jim ukážeme, že ty nejlepší i nejhorší události ve světě se dějí jen proto, aby nám ukázali místo, kde máme naplnit tento zákon, děti začnou mít odlišný, účelný postoj k realitě. 

Ti, kteří chtějí napravit sebe a skrze sebe svět, jsou nazýváni lidmi. Tak se ze zvířat pozvdviháme na lidské bytosti.

[22190]
Ze čtvrté části denní lekce kabaly 27/10/10, „Láska ke stvořiteli a láska se stvořením”

Filed under: Duchovno, Studium, Z ranní lekce - 1 komentář →

Otázka: Jakého výsledku by měl student svým studiem dosáhnout: vědomostí nebo určitého postoje ke studiu?

Odpověď: Hlavním cílem je ovládnout metodu, protože metoda kabaly se od všech ostatních vzdělávacích metod liší. Všechny další způsoby studia mají specifická, materiální kritéria, kterými člověk může svůj postup posoudit. Ať již je to sport, škola či věda, stupeň, kterého dosáhne, určuje úspěch. 

Avšak studijní metoda kabaly je odlišná, neboť se člověk připravuje na vnímání jiného světa. Jak si tedy může ověřit, jak blízko je světu, který je před ním skrytý? Hodnocení je prováděno pomocí skupiny: do jaké míry člověk cítí spojení s ostatními, očekává odhalení stvořitele právě prostřednictvím tohoto sepětí, a přeje si sjednocení pro celý svět? Jinými slovy, osobní míra soudržnosti se stvořitelovými očekáváními od něj, blízkost jeho myšlenkám a plánům určují, jak blízko je k tomu se realizovat.

Ukrytí přetrvává, dokud se jeho myšlenky, jednání a touhy nestanou z 1/125 ekvivalentní těm Stvořitele. V té chvíli ho pocítí na první úrovni odhalení. 

[22356]

Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/10, Studijní přístup kabaly

Filed under: Duchovno, Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Drazí přátelé, prosím pokládejte otázky k těmto pasážím od velkých kabalistů. Komentáře v závorkách jsou mé.

Moudrost kabaly nemluví o našem materiálním světě

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Každé slovo Tóry je úžasným tajemstvím [pro ty, kteří zatím nedosáhli vlastnosti odevzdání, a proto nemohou pochopit jejich skutečný význam].

– Baal HaSulam, Kniha Zohar s komentářem Sulamem [Žebříkem], Parashat BeHaalotecha, bod 58

Moudrost kabaly se nezmiňuje o ničem z našeho tělesného světa [stav, ve kterém vládne egoismus].
– Baal HaSulam, „Svoboda“
[20941]

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Filed under: Studium - Žádné komentáře→

Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Člověk roste takovým způsobem, že v první řadě dostává nové touhy a naplnění, které jsou nezbytné pro jeho rozvoj, a které pracují v jeho prospěch. To je směr, který je mu dán od přírody, která chce aby vyrostl a stal se soběstačným, tak jak rostou děti v našem světě.

Toto není považováno za zakázanou radost, protože musím projít touto přirozenou cestu vývoje, dokud se nestanu „dospělým.“ Skutečně, vidíme jak jsou děti obvykle plné různých přání a mají radost ze života.

Nicméně ve chvíli, kdy se stanu dospělým, musím začít růst a rozvíjet se vědomě, spíše než silou přírody. Najednou se pro mě všechny radosti stávají škodlivými, protože je necílím jako odevzdání.

Dříve veškerá zodpovědnost spočívala na přírodě. Stvořitel určil mou cestu a vedl mě až do věku 15-20 let. Všechno, co jsem si vzal z tohoto života, bylo pro můj vývoj přínosem. Ale jakmile jsem dokončil toto období „dětství“, musím začít stanovovat svůj vlastní směr. Nyní musím přidat záměr odevzdání o své vlastní vůli. Jinak mě již žádné potěšení, které obdržím,  nebude pozvedat a posunovat dál, ale bude mě zabíjet! To mě povede zpět, abych ucítil, že je nemožné jít dál tímto způsobem, a že namísto rozvoje prostřednictvím svého egoismu a potěšení se musím vyvíjet přes záměr odevzdání.

Proto všechna potěšení, které osoba obdrží po dosažení věku dospělosti jsou pro něj škodlivá. Je to jako člověk, který si škrábe vlastní ránu. Jak hluboko musíme být ponořeni v tomto zle, abychom pochopili, že nemůžeme pokračovat tímto způsobem – jako děti, které vyrostly, a kterým příroda už nedovoluje užívat si života lehkomyslně, ale místo toho od nich požaduje odevzdání?

Jak hluboko budeme muset „škrábat vlastní rány“ je něco, co závisí na nás. Máme všechny prostředky a vysvětlení a jsme postaveni před studium, knihy, a skupinu, která je místem, kde se musíme stát vážnými a přemýšlet o tom, co musíme přidat do našeho života s cílem rozvíjet se správně.

Co navíc přidáváme k rozlišení „sladké vs. hořké“ je „pravda vs. nepravda“ – na rozdíl od dětí, které chápou jen „hořké a sladké.“ Abychom nezůstali dětmi po zbytek našich životů, jak se říká: „Co dělat s dětmi, které přestárly?“, musíme začít jednat v souladu se zásadou „pravda vs. nepravda“. Přesto bychom neměli vymazat „sladké vs. hořké“, ale spíše nad tím postavit nový postoj k životu. To je možné pouze tím, že na sebe přivoláváme Vyšší světlo pomocí studia kabaly.

Z 4.části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Čím víc vysvětluješ strukturu duchovních světů, tím víc jsem popleten. Proč se tak děje?

Moje odpověď: Představ si, že půjdu k doktorovi a řeknu mu o svých vnějších příznacích. Požádá mě, abych podstoupil lékařské texty, zváží výsledky a prodiskutuje je s jiným doktorem. Když mezi sebou mluví, nerozumím ničemu, ačkoliv mluví o mě, o mých pocitech a mém zdraví. To protože jejich debata o mě je na vnitřnější, komplexnější úrovni, o tom, co se uvnitř mě skutečně děje. 

Pak mi dají pilulku; její náplň je mi také neznámá. Vezmu si ji, jednoduše důvěřuji tomu, že mi oni a předepsaná pilulka pomohou. Samozřejmě mě zmátli svými technickými lékařskými diskuzemi a nikdy jsem je neměl poslouchat. V našem světě bude ovšem pilulka fungovat nehledě na to, zda člověk rozumí tomu, co doktor říká.

Zde, během studia, čtu o tom, co o mě tito kabalističtí „doktoři“ píší: jeden kabalista píše druhému a popisuje to, co se vnitřně děje duším v systému, ve kterém se duše musí napravovat. Samozřejmě ničemu z toho nerozumím! Avšak protože se toho příběhu začnu účastnit a chci chápat a cítit to, připojuji se k nim a přibližuji se tomu, abych se stal takovým, jako oni.

Pokud se chci stát „doktorem“ jako oni, používám své spojení s nimi a učím se. Pokud se cítím zmaten, ale chci pochopit esenci, pokud cítím, že mi kniha povídá o nápravě mé duše, nemám na vybranou. Musím se naučit jejich jazyk (jako latinu, používanou v lékařském oboru) a pak pochopím, o čem mluví.

Kabalisté své knihy psali pro své druhy. Mluví mezi sebou jazykem, kterému rozumí, protože tento jazyk vysvětluje odlišné světy a duchovní koncepty. Já v tomto bodě vůbec nechápu, co znamenají.

Avšak pokud se budu snažit porozumět tomu, co mě učí, a budu se v tom snažit žít a cítit to, pak tyto knihy otevřu a pokusím se do nich vstoupit. Na úrovni mého porozumění nezáleží. Na čem záleží, je mé přání vstoupit dovnitř se svými pocity, místo toho abych se to snažil pochopit svou vnější myslí. Musím žádat odhalení.

Musím vidět to, o čem píší. Popisují to, co vidí a cítí, a já to musím chtít taky cítit. Proto mě můj nedostatek porozumění, vidění a cítění jen tlačí k tomu, abych postupoval.

Filed under: Knihy, Studium, Vzdělání - Žádné komentáře→