Category Archives: Studium

Kabalisté na téma jazyk kabaly, 5. část

Dr. Michael Laitman

Drazí přátelé, prosím pokládejte otázky k těmto pasážím od velkých kabalistů. Komentáře v závorkách jsou mé.

Moudrost kabaly nemluví o našem materiálním světě

Běda těm hříšníkům [neznalým lidem] kteří tvrdí, že Tóra není nic víc než příběh [o tomto pozemském světě], a hledí jen na oblek [povrchní vyprávění Tóry]. Šťastní jsou spravedliví, kteří pohlíží na Tóru [její vnitřní obsah] náležitým způsobem.

Víno se nachází pouze v džbánu; podobně, Tóra spočívá pouze ve svém oděvu, ve svém vnějším obleku, který má formu příběhů  [zdánlivě jakoby z našeho světa]. Proto bychom měli brát v úvahu to, co existuje za tímto oděvem [uvnitř něj]. Proto všechny příběhy Tóry jsou oděvy [zatímco skutečná podstata Tóry, pravda, kterou se nám Stvořitel snaží sdělit, je prezentována v kabale. To je důvod, proč se kabale říká „vnitřní  Tóra.”].

Kniha Zohar s komentářem Sulamem [Žebříkem], Parashat BeHaalotecha, bod 64

[21289]

Kabalisté na téma jazyk kabaly, 1.část

Dr. Michael LaitmanDrazí přátelé, prosím pokládejte otázky k těmto pasážím od velkých kabalistů. Komentáře v závorkách jsou mé.

Moudrost kabaly nemluví o našem materiálním světě

Každé slovo Tóry je úžasným tajemstvím [pro ty, kteří zatím nedosáhli vlastnosti odevzdání, a proto nemohou pochopit jejich skutečný význam].

– Baal HaSulam, Kniha Zohar s komentářem Sulamem [Žebříkem], Parashat BeHaalotecha, bod 58

Moudrost kabaly se nezmiňuje o ničem z našeho tělesného světa [stav, ve kterém vládne egoismus].
– Baal HaSulam, „Svoboda“
[20941]

Kabalisté o kabalistech

Dr. Michael LaitmanDrazí přátelé, prosím pokládejte otázky o článcích velkých kabalistů. Slibuji, že je zodpovím. Komentáře v závorce jsou mé.

Kdo je kabalista?

Avšak kabalisté, kteří dosahují (ve svých pocitech a ve své mysli) vyšších (vyšších, než dosažení uvnitř našich fyzických smyslů) stupňů, dosahují všeho (celého univerza) v jeho plné míře (včetně části, která je lidem skrytá) a zasluhují si uvnitř úplného dosažení těchto stupňů, což (právě toto dosažení) se nazývá „duše“.

Baal HaSulam, “Tajemství početí je zrození”

 

Každý, kdo od Stvořitele přijímá hojnost, se pyšní Stvořitelovými věnci (ovoce stvoření). A ten, kdo si v hodině činu (sebe-nápravy) zasloužil, aby cítil, že je na něj Stvořitel též pyšný, že jej shlédává připraveným (v jeho podobnosti Stvořiteli) pro to, aby přijal hojnost (Světlo lásky a odevzdání), se nazývá kabalista (ten, kdo přijímá dobrotu, připravenou Stvořitelem).

Baal HaSulam, Pri Hacham, Igrot (Dopisy),  Dopis 46

Když se obáváte o svůj osud

Dr. Michael Laitman

Otázka: V poslední době se mě lidé často ptají, „Co je věda kabaly?“ A já jim nejsem schopen dát jednoduchou definici v jedné větě. Jak můžeme vysvětlit, co se učíme? Je to milovat bližního?

Odpověď: Učíme se, jak odhalit Vyšší sílu, která nás kontroluje. Podle definice Baal HaSulama „je Kabala odhalení Stvořitele stvořením.“ Láska k bližnímu je jen prostředek. Odhalení vašeho zlého sklonu je také prostředek a Tóra je prostředkem k nápravě tohoto sklonu. Výsledkem všech těchto snah je odhalení Stvořitele.

Nicméně, normální člověk bude zmaten slovem „Stvořitel“ a je pravděpodobné, že bude předpokládat, že to má co dočinění s náboženstvím. Proto bychom měli vysvětlit, že v našem světě existuje síla, která vše řídí a dává do pohybu, a my ji potřebujeme prostudovat.

Ve skutečnosti na tom záleží náš osud. Věda kabaly nám odhalí tuto Vyšší sílu, a pak začneme chápat všechno, co se s námi v životě stane. Toto vysvětlení je pro lidi srozumitelnější, protože všichni lidé se zabývají svým osudem.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 02/08/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Přestárlé děti

Dr. Michael LaitmanČlověk roste takovým způsobem, že v první řadě dostává nové touhy a naplnění, které jsou nezbytné pro jeho rozvoj, a které pracují v jeho prospěch. To je směr, který je mu dán od přírody, která chce aby vyrostl a stal se soběstačným, tak jak rostou děti v našem světě.

Toto není považováno za zakázanou radost, protože musím projít touto přirozenou cestu vývoje, dokud se nestanu „dospělým.“ Skutečně, vidíme jak jsou děti obvykle plné různých přání a mají radost ze života.

Nicméně ve chvíli, kdy se stanu dospělým, musím začít růst a rozvíjet se vědomě, spíše než silou přírody. Najednou se pro mě všechny radosti stávají škodlivými, protože je necílím jako odevzdání.

Dříve veškerá zodpovědnost spočívala na přírodě. Stvořitel určil mou cestu a vedl mě až do věku 15-20 let. Všechno, co jsem si vzal z tohoto života, bylo pro můj vývoj přínosem. Ale jakmile jsem dokončil toto období „dětství“, musím začít stanovovat svůj vlastní směr. Nyní musím přidat záměr odevzdání o své vlastní vůli. Jinak mě již žádné potěšení, které obdržím,  nebude pozvedat a posunovat dál, ale bude mě zabíjet! To mě povede zpět, abych ucítil, že je nemožné jít dál tímto způsobem, a že namísto rozvoje prostřednictvím svého egoismu a potěšení se musím vyvíjet přes záměr odevzdání.

Proto všechna potěšení, které osoba obdrží po dosažení věku dospělosti jsou pro něj škodlivá. Je to jako člověk, který si škrábe vlastní ránu. Jak hluboko musíme být ponořeni v tomto zle, abychom pochopili, že nemůžeme pokračovat tímto způsobem – jako děti, které vyrostly, a kterým příroda už nedovoluje užívat si života lehkomyslně, ale místo toho od nich požaduje odevzdání?

Jak hluboko budeme muset „škrábat vlastní rány“ je něco, co závisí na nás. Máme všechny prostředky a vysvětlení a jsme postaveni před studium, knihy, a skupinu, která je místem, kde se musíme stát vážnými a přemýšlet o tom, co musíme přidat do našeho života s cílem rozvíjet se správně.

Co navíc přidáváme k rozlišení „sladké vs. hořké“ je „pravda vs. nepravda“ – na rozdíl od dětí, které chápou jen „hořké a sladké.“ Abychom nezůstali dětmi po zbytek našich životů, jak se říká: „Co dělat s dětmi, které přestárly?“, musíme začít jednat v souladu se zásadou „pravda vs. nepravda“. Přesto bychom neměli vymazat „sladké vs. hořké“, ale spíše nad tím postavit nový postoj k životu. To je možné pouze tím, že na sebe přivoláváme Vyšší světlo pomocí studia kabaly.

Z 4.části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Nebojte se, když jste popletení

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem dostal: Čím víc vysvětluješ strukturu duchovních světů, tím víc jsem popleten. Proč se tak děje?

Moje odpověď: Představ si, že půjdu k doktorovi a řeknu mu o svých vnějších příznacích. Požádá mě, abych podstoupil lékařské texty, zváží výsledky a prodiskutuje je s jiným doktorem. Když mezi sebou mluví, nerozumím ničemu, ačkoliv mluví o mě, o mých pocitech a mém zdraví. To protože jejich debata o mě je na vnitřnější, komplexnější úrovni, o tom, co se uvnitř mě skutečně děje. 

Pak mi dají pilulku; její náplň je mi také neznámá. Vezmu si ji, jednoduše důvěřuji tomu, že mi oni a předepsaná pilulka pomohou. Samozřejmě mě zmátli svými technickými lékařskými diskuzemi a nikdy jsem je neměl poslouchat. V našem světě bude ovšem pilulka fungovat nehledě na to, zda člověk rozumí tomu, co doktor říká.

Zde, během studia, čtu o tom, co o mě tito kabalističtí „doktoři“ píší: jeden kabalista píše druhému a popisuje to, co se vnitřně děje duším v systému, ve kterém se duše musí napravovat. Samozřejmě ničemu z toho nerozumím! Avšak protože se toho příběhu začnu účastnit a chci chápat a cítit to, připojuji se k nim a přibližuji se tomu, abych se stal takovým, jako oni.

Pokud se chci stát „doktorem“ jako oni, používám své spojení s nimi a učím se. Pokud se cítím zmaten, ale chci pochopit esenci, pokud cítím, že mi kniha povídá o nápravě mé duše, nemám na vybranou. Musím se naučit jejich jazyk (jako latinu, používanou v lékařském oboru) a pak pochopím, o čem mluví.

Kabalisté své knihy psali pro své druhy. Mluví mezi sebou jazykem, kterému rozumí, protože tento jazyk vysvětluje odlišné světy a duchovní koncepty. Já v tomto bodě vůbec nechápu, co znamenají.

Avšak pokud se budu snažit porozumět tomu, co mě učí, a budu se v tom snažit žít a cítit to, pak tyto knihy otevřu a pokusím se do nich vstoupit. Na úrovni mého porozumění nezáleží. Na čem záleží, je mé přání vstoupit dovnitř se svými pocity, místo toho abych se to snažil pochopit svou vnější myslí. Musím žádat odhalení.

Musím vidět to, o čem píší. Popisují to, co vidí a cítí, a já to musím chtít taky cítit. Proto mě můj nedostatek porozumění, vidění a cítění jen tlačí k tomu, abych postupoval.

Čím je studium těžší, tím je to lepší

difficult Naše myšlenky a touhy jsou provázány. Proto právě teď, když studujeme Knihu Zohar, pokud je někdo líný, oslabuje to všechny ostatní. Ten člověk bude za svůj skutek potrestán tím, že pro něj bude ještě těžší pokračovat ve studiu.

Všichni jsme ve společné lodi. Buď v ní vrtám díru, nebo se, jak nejlépe můžu, snažím naši společnou loď poháněn svou myšlenkou.

Čím méně energie mám, tím je to pro mě obtížnější. Avšak pokud tyto překážky překonám, pak ke společnému usilí vyvolávat Světlo přispívám velikou snahou. Proto všechny ostatní ovlivňuji a to se mi skrze ně vrací. Výsledkem toho skončím jako vítěz.

Proto čím obtížnější to je během studia, tím je to lepší. Musím cítit odpovědnost, protože jsem podepsal skupinovou smlouvu, vzájemnou záruku, a tento fakt mě zavazuje jednat.

Je nemožné číst Knihu Zohar sám; potřebuji prostředí. Prostředím jsou lidé, kteří studují po celém světě a očekávají od studia výsledky. Stvořitel probudil několik milionů lidí v různých částech světa, kteří teď čtou Knihu Zohar společně s námi. 

Každý člověk, který sedí před svou televizí nebo počítačovou obrazovkou musí pochopit, že pokud je v tomto okamžiku líný, pak ovlivňuje všechny ostatní! Tento přestupek se k němu vrátí a bude jej odstrkovat od dosažení cíle stejnou měrou, do které nám všem ublížil.

Proto není studium jen mou osobní prací. Právě teď se všichni z nás snaží společně přitáhnout Obklopující Světlo a s jeho pomocí přiblížit naši loď blíže k cíli. Je psáno, že člověk musí dosáhnout takového stupně lásky ke svému příteli, že by mu dal svůj poslední polštář, kdyby jej ten přítel chtěl.

Nyní se zamyslete: váš přítel chce postupovat vstříc duchovnímu cíli a společně postupujete stejným směrem. Avšak ty ho náhle opustíš! Jaký druh trestu si zasluhuje zrádce takového kalibru?

Rozšiřování našeho vnímání – protiklady mohou být oba pravdivé

Dr. Michael LaitmanIzák je síla, která roste opačná Abrahámovi a slouží jako „pomoc proti němu.“ Začínáme objevovat, že duchovno není jednotlivá síla, jak jsme si předtím mysleli. Nejsme schopni pochopit, jak mohou dva koexistovat dva protikladné pojmy, a jak mohou být oba pravdivé. Není ještě pochopeno, že právě v této kolizi a rozporu je odhalena pravda. Myslíme si, že by vše mělo být přímé a jasně definované.

Avšak začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak jasně střiženy, jak jsme je původně vnímali. Když začneme pracovat s naší vlastností „Izáka“ a napravovat ji, začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak přímočaré, jak jsme je předtím exkluzivně skrze svůj egoismus vnímali. Jinými slovy, vše, co jsme viděli skrze svůj egoismus, byla touha se těšit a potěšení, které je té touze opačné, ale nyní vidíme, že je zde levá linka a pravá linka. Navíc mohou být obě pravdivé a správné, což nám pomáhá postupovat. Na druhé straně si mohou obě odporovat, ale obě mají nicméně v tvorbě místo, protože jsou obě připoutány ke Stvořiteli.

Vskutku je uvnitř nás zahrnuta jak vlastnost „Izáka,“ tak „Abraháma“: naše vlastní kvalita přijímání, díky níž člověk zůstává stvořením, které existuje od Stvořitele odděleně; a nad tím je vlastnost odevzdání, kterou jeden získává od Stvořitele. Následuje, že mezi těmito dvěma silami uvnitř člověka je vždy vnitřní konflikt. Tak pouze pozvedáním Izáka přijde Abrahám s ohledem ke Stvořiteli k pochopení své pravé pozice. Proto slovo „syn“ (Ben) znamená „porozumění“ (Leavin), což je Bina, nový stupeň.

Duchovní vlastnosti uvnitř mě: Abrahám a Izák

Dr. Michael Laitman “Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Kde je mé opravdové já?

Dr. Michael LaitmanDokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme „roztříštěni.“ Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují „exodus“ ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto „ostatní duše“? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, „mluvící“ úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči „vnější části“ nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.

Strana 5 z 9« První...34567...Poslední »