Naše myšlenky a touhy jsou provázány. Proto právě teď, když studujeme Knihu Zohar, pokud je někdo líný, oslabuje to všechny ostatní. Ten člověk bude za svůj skutek potrestán tím, že pro něj bude ještě těžší pokračovat ve studiu.

Všichni jsme ve společné lodi. Buď v ní vrtám díru, nebo se, jak nejlépe můžu, snažím naši společnou loď poháněn svou myšlenkou.

Čím méně energie mám, tím je to pro mě obtížnější. Avšak pokud tyto překážky překonám, pak ke společnému usilí vyvolávat Světlo přispívám velikou snahou. Proto všechny ostatní ovlivňuji a to se mi skrze ně vrací. Výsledkem toho skončím jako vítěz.

Proto čím obtížnější to je během studia, tím je to lepší. Musím cítit odpovědnost, protože jsem podepsal skupinovou smlouvu, vzájemnou záruku, a tento fakt mě zavazuje jednat.

Je nemožné číst Knihu Zohar sám; potřebuji prostředí. Prostředím jsou lidé, kteří studují po celém světě a očekávají od studia výsledky. Stvořitel probudil několik milionů lidí v různých částech světa, kteří teď čtou Knihu Zohar společně s námi. 

Každý člověk, který sedí před svou televizí nebo počítačovou obrazovkou musí pochopit, že pokud je v tomto okamžiku líný, pak ovlivňuje všechny ostatní! Tento přestupek se k němu vrátí a bude jej odstrkovat od dosažení cíle stejnou měrou, do které nám všem ublížil.

Proto není studium jen mou osobní prací. Právě teď se všichni z nás snaží společně přitáhnout Obklopující Světlo a s jeho pomocí přiblížit naši loď blíže k cíli. Je psáno, že člověk musí dosáhnout takového stupně lásky ke svému příteli, že by mu dal svůj poslední polštář, kdyby jej ten přítel chtěl.

Nyní se zamyslete: váš přítel chce postupovat vstříc duchovnímu cíli a společně postupujete stejným směrem. Avšak ty ho náhle opustíš! Jaký druh trestu si zasluhuje zrádce takového kalibru?

Izák je síla, která roste opačná Abrahámovi a slouží jako “pomoc proti němu.” Začínáme objevovat, že duchovno není jednotlivá síla, jak jsme si předtím mysleli. Nejsme schopni pochopit, jak mohou dva koexistovat dva protikladné pojmy, a jak mohou být oba pravdivé. Není ještě pochopeno, že právě v této kolizi a rozporu je odhalena pravda. Myslíme si, že by vše mělo být přímé a jasně definované.

Avšak začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak jasně střiženy, jak jsme je původně vnímali. Když začneme pracovat s naší vlastností “Izáka” a napravovat ji, začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak přímočaré, jak jsme je předtím exkluzivně skrze svůj egoismus vnímali. Jinými slovy, vše, co jsme viděli skrze svůj egoismus, byla touha se těšit a potěšení, které je té touze opačné, ale nyní vidíme, že je zde levá linka a pravá linka. Navíc mohou být obě pravdivé a správné, což nám pomáhá postupovat. Na druhé straně si mohou obě odporovat, ale obě mají nicméně v tvorbě místo, protože jsou obě připoutány ke Stvořiteli.

Vskutku je uvnitř nás zahrnuta jak vlastnost “Izáka,” tak “Abraháma”: naše vlastní kvalita přijímání, díky níž člověk zůstává stvořením, které existuje od Stvořitele odděleně; a nad tím je vlastnost odevzdání, kterou jeden získává od Stvořitele. Následuje, že mezi těmito dvěma silami uvnitř člověka je vždy vnitřní konflikt. Tak pouze pozvedáním Izáka přijde Abrahám s ohledem ke Stvořiteli k pochopení své pravé pozice. Proto slovo “syn” (Ben) znamená “porozumění” (Leavin), což je Bina, nový stupeň.

“Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne “stáří,” myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na “levé straně” odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho “syn.” což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří “Izák,” který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Dokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme “roztříštěni.” Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují “exodus” ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto “ostatní duše”? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, “mluvící” úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči “vnější části” nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.