Proč jsou někteří lidé leváci a někteří praváci?
Podle moudrosti kabaly existuje vyšší úroveň reality. Náš svět je různými silami spojen s kořeny této vyšší reality, podobně jako je propojena rubová strana vyšitého obrázku s jeho lícem.
Podle moudrosti kabaly existuje vyšší úroveň reality. Náš svět je různými silami spojen s kořeny této vyšší reality, podobně jako je propojena rubová strana vyšitého obrázku s jeho lícem.
Pokaždé, když svět prožívá velké otřesy, vzniká touha navázat dobré vztahy mezi všemi lidmi. Kdykoli stát prochází vnitřní krizí, vzniká touha sjednotit všechny části národa. A přesto náš život vede od jednoho zklamání k dalšímu.
Co nám tedy chybí na cestě ke spokojenosti a štěstí? (Pokračování textu…)
Otázka: Naše doba, ve které žijeme, je zvláštní. Na jedné straně temné časy: pandemie, válka, nemoci, smrt.
Na druhé straně se podle statistik ukazuje, že spolu s tím stoupá sociální podpora a s ní i charitativní činnost. A ukazuje se, že existuje obrovská nejednota a zároveň obrovská soudržnost, podpora. Existuje to společně. Připadá mi, jako bychom procházeli nějakou očistou.
K čemu se podle vás přikloníme? (Pokračování textu…)
Otázka: Co je střední linie? Schopnost správně jednat mezi dvěma liniemi?
Odpověď: Střední linie je takové spojení touhy a Světla, v němž je pociťováno splynutí člověka, který se skládá z touhy a záměru, se Zdrojem světla, Stvořitelem.
Člověk, využívající touhu přijímat se záměrem tím poskytnout potěšení Stvořiteli, odhaluje Zdroj potěšení, Stvořitele.
Vychází najevo, že touha a potěšení byly pouze prostředkem k nalezení spojení mezi člověkem a Stvořitelem.
Tyto tři složky, touha, potěšení a záměr – se spojují dohromady, v jednotě já a Stvořitel.
Z lekce podle článku Rabaše, 22. 9. 2010
[# 21747]
Vnitřní práce začíná tím, že se snažím vytvořit vládu nad sebou samým. Je nutné, abych kontroloval, kolik času jsem v pravé linii a kolik v levé (Ba’al HaSulam píše, že je třeba být 23,5 hodin denně v pravé linii a jen zbývajících 30 minut v levé).
Jsem povinen sám řídit, ve které linii se nacházím, a nebýt jen prostě zmítán ze strany na stranu různými stavy, které ke mně přicházejí. Není přijatelné, abych byl v pravé linii jen tehdy, když mám dobrou náladu, a jakmile se nálada zhorší, okamžitě padal do levé. Je třeba se snažit, abych „sám probouzel úsvit, a nikoliv úsvit mě“!