Covid je tu s námi teprve dva roky, ale už teď je jasné, že tento virus přináší do naší civilizace revoluci. Věci, které jsme donedávna považovali za samozřejmé, jako je práce, škola a zábava, se staly na mnoha úrovních diskutabilními. Virus neovlivňuje jen naše zdraví a životy, ale mění i to, jak vnímáme sami sebe jako lidské bytosti i jako členy společnosti.
Jeden můj kamarád kameraman mi řekl, že soudě podle dnešních filmů, seriálů a příspěvků na sociálních sítích se lidé většinou zabývají těmi nejvšednějšími „událostmi“ v životě lidí, jako je jídlo, sprchování, a dokonce i vyprazdňování. Když se podíváme zpět do historie, zdá se, jako by nás nezajímaly tyto věci, ale věci vyšší, jako jsou ideje a společenská hnutí. Zdá se, jako by o naší době nebylo co psát.
Rozsáhlá studie mezi mladými lidmi ve věku 16–25 let odhalila, že mají obavy z budoucnosti, a to z dobrého důvodu. Výzkum, jehož autoři tvrdí, že se jedná o „dosud nejrozsáhlejší mezinárodní průzkum klimatické úzkosti u mladých lidí“, ukazuje, že psychická (emocionální, kognitivní, sociální a funkční) zátěž spojená se změnou klimatu hluboce ovlivňuje obrovské množství mladých lidí na celém světě. Navíc je to první studie, která nabízí pohled na to, jak mladí lidé vnímají opatření vlád v oblasti klimatických změn a jak to souvisí s jejich vlastními emocionálními a psychologickými reakcemi.
Od Druhé světové války je Amerika prakticky nepřetržitě zapojena do nějakého druhu války. Korea, Vietnam, Irák, Afghánistán… A to ani nehovořím o vměšování se na Kubě a nespočtu dalších otevřených i skrytých vojenských a politických situacích, kdy se Amerika angažovala v jiných zemích.
Společnosti neuspěly u zkoušek ze vzdělání. Od začátku až do konce školní docházky jsou naše děti odsouzeny k únavným dnům stráveným mezi zdmi tříd. Je jasné, že dnešní vzdělávací systém má k dokonalosti daleko, ale můžeme si dovolit na zázračnou změnu jen čekat? Musíme se začít ptát, jaké změny bychom si přáli: Jak by měly být školy uspořádány, aby naše děti bavil čas strávený učením a aby se skutečně naučily věci, které jim umožní naplno využít svůj lidský potenciál?
Pandemie koronaviru a očkování vedly ke vzniku mnoha příběhů: například o ženě, která nevědomky nakazila celou rodinu a velmi toho litovala, ale lidé, které nakazila, jí to neodpustili. Místo pochopení a odpuštění jí otevřeně vyhrožovali.
O dětech, které byly nuceny odejít do izolace kvůli svým kamarádům, a proto se mezi sebou pohádaly na život a na smrt.
A neobyčejný příběh rodičů, kteří se snažili nakazit své děti koronavirem, aby ho prodělaly v lehké formě a získaly zelenou kartu. (Pokračování textu…)
Druhý rok pandémie, ale u nás sa nič podstatné nezmenilo. Prebieha boj o moc, vplyv, bohatstvo. Ľudia sa snažia uspieť, ako najlepšie vedia, alebo prežiť, ako najlepšie vedia. Systém „melie“ ďalej, ale princípy, akými pracuje, sú vždy rovnaké a ciele sú stále odtrhnuté od skutočného ľudského dobra. Niekedy sa sťažujeme a reptáme na jeho nedostatky, ale aj tak ho prijímame a nevieme si predstaviť nič, čo by bolo zásadne iné. Zničil v nás totiž všetky semienka toho „iného“ a dôkladne pripravil pôdu pre výsev výlučne „prospešných“ semien.
Letos v létě hoří lesy obzvláště. Řecko, Turecko, Itálie, Amerika, Rusko a další a další… No, chápu. Co dalšího bude ve zprávách?
Výzvy v oblasti životního prostředí se nám zdají být příliš velké. Nevidíme žádný způsob, jak ovlivnit to, co se děje, a tak mávneme rukou nad tvrdými záběry z obrazovek. Ale marně. Globální problémy naznačují lidstvu globální řešení a jednoho dne ho pod tlakem přírody budeme muset realizovat. Tak proč ne teď? (Pokračování textu…)
Na začátku měsíce jsme si připomenuli Mezinárodní den dětí, který se slaví už od roku 1925. Víceméně všichni víme, co znamená Den dětí pro svět. Kromě toho bylo uvedeno: „S cílem upozornit dospělé na dodržování práv dětí, vzdělání, ochranu před násilím, právo na život.“
Když se po roční karanténě ekonomika konečně začala otevírat, objevil se nový jev: podniky nemohly navzdory vysoké míře nezaměstnanosti získat požadovaný počet pracovníků pro obnovení výroby.
Předpokládalo se, že ti, kteří přišli o práci kvůli epidemii koronaviru, budou spěšně hledat jakoukoli příležitost k nalezení práce a s pracovníky nebude problém.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru