Category Archives: Společnost

Osvojení si sil, které postrádám

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou obdržel: Jak mohu vyjádřit svou lásku k přátelům, pokud zatím nejsem ve spirituálním světě?

Má odpověď: Musíte každému ukázat, s jakým nadšením vše vnímáte, jak si skálopevně stojíte za snahou dosáhnout spirituality, jak se ochotně účastníte práce a šíření kabaly, jak jste připraven spojit se s přáteli a milovat je. To je úsilí, které byste měl vložit.

Musíte být otevřeným příkladem, což povzbudí ostatní. Takto v našem světě jednáme s malými dětmi. Stále jim dáváme příklad a to je vybízí k jednání. Pokud chceme, aby se na nás dítě usmálo, usmějeme se na něj.

Stejně bychom také měli jednat s přítelem. Pokud pro něj něco udělám, v zápětí jsem inspirován jeho reakcí. Dokonce, i když jen předstírám svůj zájem o spiritualitu, zapálí ho to a probudí. Mezitím jeho inspirace doopravdy probudí mě.

Začínám klamem a jeho prostřednictvím jsem skutečně inspirován. Vytvořím si pro sebe přesně takové prostředí, abych převzal jeho touhy jako svůj zákon. Celou dobu své prostředí ovlivňuji, ukazuji svou lásku přátelům, význam cíle, a svou připravenost potlačit sám sebe. Jako odpověď od něj dostávám všechny prvky, které mi pomohou dosáhnout Stvořitele. Obdržím jich tolikrát více, kolik lidí je ve skupině. Skupina mě zásobuje správnými silami, které postrádám.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/04/2010, článek „Ohledně lásky přátel”

Shromáždili jsme se zde, abychom se stali lidmi

Dr. Michael Laitman Rabašův článek „Účel sdružení:“ Setkali jsme se dnes, abychom ustanovili sdružení těch, kteří mají zájem o to, následovat cestu a metodu autora „Sulamu“ (kabalisty rabiho Jehudy Ašlaga), cestu vzestupu z úrovně zvířete na úroveň člověka.

Z tohoto článku musíme vyvodit základní principy:

1. Co to znamená „shromáždit se“?

2. Co je „Baal HaSulamovou metodou“?

3. Co je „úroveň člověka“?

4. Byl člověk vyvořen, aby před Stvořitelem zažíval potěšení nebo strach?

5. Podmínkou pro dosažení toho všeho je rovnocennost formy se Stvořitelem.

6. Samotná vůle užívat (těšit se) si není špatná. Je to podstata (hmota) celé tvorby. Zlý pud (Jecer HaRa) je naše neochota se sjednotit a napravit rozbití společné duše na části, na naše individuální duše.

7. Nesmíme zničit egoistickou touhu, ale pouze napravit její záměr z „pro sebe“ na záměr odevzdání, na „pro druhé“. Uvnitř naší touhy přijímat jsme vždy opační Stvořiteli, ale uvnitř záměru odevzdávat se k Němu připojujeme.

8. Adheze se Stvořitelem se odehrává pomocí rovnocennosti formy s Ním. Cesta, pomocí níž lze dosáhnout záměru odevzdávat, je práce ve skupině. Tohoto úkolu lze dosáhnout a lze jej ověřit a společná touha odevzdávat, kterou společně vytváříme, je naše společná duše, kterou Stvořitel naplňuje.

9. Jakýkoliv stav, ve kterém jsme, se skládá z dvou opačných stavů, a jak postupujeme, propast mezi nimi se zvětšuje. Na jedné straně ustavičně odhaluji, jak bezvýznamný jsem, a zároveň neustále odhaluji velikost cíle.

Musím to vše spojit uvnitř jednoho bodu. Tak ucítím rozbití mezi dušemi, což donutí Vrchní Světlo, aby mě napravilo. Pak mezi mnou a druhými lidmi bude vládnout odevzdání.

To se nazývá „předání Tóry, Světlo nápravy.“ Poté je uvnitř našeho napraveného přístupu ke svému bližnímu, uvnitř společné duchovní nádoby (Kli), odhalen také Ten, který Tóru dává.

Z třetí části každodenní ranní lekce, 16/05/2010, „Účel sdružení“

Do světového sjezdu k Zoharu zbývají jen 2 dny

Laitman_069_04Otázka, kterou jsem dostal: Světový sjezd k Zoharu začne již za několik dnů. Spolu s tím nám mnoho lidí píše o různých překážkách, které jim zabraňují přijít, a o svém strachu a náhlém zdráhání, zda přijít. Co se s tím dá dělat?

Moje odpověď: Pokud má člověk na naše setkání možnost přijít, nic by ho od toho nemělo zdržet. Nemohu si představit, co by mohlo být důležitější, než spolu strávit pár dní: Je to čistě duchovní investice.

Neuvědomujeme si, jak takové sjednocení mezi lidmi podporuje náš duchovní postup. Nyní prožíváme „tvrdnutí srdce“ a dostáváme další porci egoismu. A to je skvělé! Právě toto je stav, ve kterém musíme jednat.

Proto si člověk musí uvědomovat důvod, pro který nemůže přijít. Zde leží jeho či její svobodná volba, zda bude či nebude duchovně postupovat. Pouze pokud je někdo ve vězení a nemůže se z něj dostat, pak je možné pochopit to, že nepřišel.

Lidé se mě ptají: „Co když jsem studoval kabalu jen dva až tři týdny a poblíž není skupina, není příliš brzy, abych přišel?“ Dokonce i když člověk kabalu našel jen díky tomu, že se dozvěděl o našem sjezdu, stojí pro něj za to, aby přišel. Kdo ví, co se s ním stane zítra? Alespoň z tohoto života něco získá.

Uniknout pasti našeho vývoje

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem dostal: Je známo, že nás (technologický) vývoj vzdaluje Vyšší Síle, Bohu, vnitřnímu očištění. Podle mého názoru s tímto přístupem k vývoji musí kabala spolu s dalšími náboženstvími souhlasit.

Moje odpověď: Vývoj je zákon přírody. Nemůžeme ho zastavit; je nám diktován růstem našeho egoismu. Jeho úkol je přivést lidstvo do „slepé uličky,“ ze které vede jen jedna cesta: přechod k novému typu společnosti, založené na odevzdání a lásce. V globální, vzájemně závislé společnosti není možné žádné jiné řešení.

Navzdory našemu rostoucímu egoismu se v našem chování musíme snažit o podobnost s přírodou a stát se jedním s druhými i s přírodou. Právě náš vývoj a egoismus nás nutí, abychom se změnili.

Je nemožné dosáhnout přirozeného přechodu na tento nový typ společnosti, jelikož to je pro lidskou přirozenost nepřijatelné. Naše pokusy nám jen přinesou víc bolesti (přírodní katastrofy, války, atd.). Mužeme se přesunout z egoismu k odevzdání pouze použitím kabalistické metododologie. Kabala nás učí, jak používat sílu, která egoismus původně vytvořila. Pouze tato síla může napravit a přeměnit naše ego v odevzdání a lásku k druhým.

Nejsme schopni zastavit postup. Avšak využitím kabalistických vědomostí můžeme přivést svět – s jeho vývojem a rostoucím egoismem – do vlídnějšího stavu. Proto je dnes šíření kabaly tak kriticky důležité.

Duchovno je přímo tady

Milostné vztahy a přátelství jsou genetikouChceme a toužíme vše odhalit uvnitř naší hmoty, uvnitř naší touhy. Ale nejjistější místo k odhalení rozbití je náš přístup k našim bližním. Pokud chcete zjistit, co musíte napravit, a kde dostat Obklopující Světlo, pak začne prověřovat své vztahy s bližními. Brzy uvidíte, že vás to odpuzuje a že se tomu každým možným způsobem chcete vyhnout; neustále na to zapomínáte a nechcete o tom nic vědět. Takto můžete okamžitě objevit místo, kam musí zasvítit Světlo a dělat nápravu.

Duchovno je přímo tady; je hned vedle vás! Místo rozbití je přímo tady. Je to tak jednoduché – rozbití je přímo před vámi a můžete to vidět a odhalit hned teď. Ale abyste to napravili, musíte si to představit a zobrazit správně a pochopit, jací musíte jako napravení být. Snažte se jednat s ostatními se stejnou láskou, se kterou jednáte se sebou, nehledě na to, jak odpudivé, nechtěné či nevhodné se vám to zdá. Pak budete znát, jak moc jste duchovním, Stvořitelem, odpuzováni.

 

Nicméně se začínáme pod vlivem Obklopujícího Světla měnit a začínáme vše vidět jinak. Začínáme chápat, že je v realitě skryta velikost, jednota a svatost. Avšak tato změna není možná bez Obklopujícího Světla.

Nekráčejte v osamění

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: „Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,“ jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: „Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě“ – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: „Nenech člověka kráčet o samotě v noci“ – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj „dům“ sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v „jeskyni“ – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Justice: přechod na zákony Tóry

Oznámení : Ministr spravedlnosti Jákov Neeman prohlásil na fóru rabínů a náboženských soudců: „Krok za krokem izraelští občané budou následovat zákony Tóry.

Halacha bude státním zákonem, jelikož právě mezi kořeny se nachazi klíč k řešení všech otázek, které znepokojují izraelskou společnost“.

Poznámka: Ve vývoji společnosti nerozumí ministr spravedlnosti ničemu. Vnucování zákonů společnosti, která není schopna je plnit, nepřinese nic, kromě rozbití společnosti.

Pouze pochopení procesů vývoje, ne podle přání Neemana nebo ortodoxních, a objektivních, předepsaných Stvořitelem, přivede společnost k harmonii.

Náboženské tradice jsou kulturním majetkem národa a mohou být přijaty pouze dobrovolně.
Náboženství má být odděleno od státu a stát se součástí kultury národa, ale ne prostředkem násilí.

Náboženství musí bránit, ale ne utlačovat, vychovávat, ale nekázat, přitahovat milosrdenstvím, ale nebýt diktátorem, být dobrým příkladem, ale ne silou…

Jestli tradice nebudou přijaty dobrovolně, jako kultura společnosti a její historické hodnoty, ocitneme se pod vládou diktatury.

V takovém případě předpovídá Kabala hroznou budoucnost – rozpad společnosti a státu.

Tři komponenty našeho duchovního vývoje

1. Učitel nebo instruktor mě směruje vstříc cíli a vysvětluje mi stádia, vedoucí k jeho dosažení.
2. Knihy (autentické zdroje) jsou zdrojem Obklopujícího Světla, které mě napravuje, a do menší míry zdrojem vědomostí a příkladů.
3. Skupina nebo prostředí využívá mých pocitů závisti (Kinat Sofrim) a žárlivosti, aby probudila mé úsilí k dosažení vlastnosti odevzdání navzdory egoistické touze přijímat, která mi dominuje.

Duchovno, svoboda a odevzdání jsou to samé

Otázka, kterou jsem dostal: Dnes lidé nadále nemusí jezdit nebo chodit na lekce kabaly v dešti. Musí jen zapnout televizi. Ale je každému člověku, který sleduje naše vysílání dopřána svoboda volby?

Moje odpověď: Svoboda volby nezáleží na tom, jak se člověk připojí k lekci, ale na bodu v jeho srdci. Pokud je bod zralý, pak má svobodnou volbu: volby zřídit spojení s prostředím, které mu pomůže přitahovat Obklopující Světlo – Světlo, které napravuje. Když člověk cítí potřebu po takovém spojení s prostředím, to se nazývá svobodná volba.

To se může stát po pár letech poté, co člověk poprvé začne navštěvovat naše lekce. Postupně si uvědomuje, že nedosáhne duchovna svou myslí. Znalost terminologie, činů, a struktury světů mu Vrchní Svět neodhalí. Ale zabere to nějaký čas, aby si to člověk uvědomil. 

Viděl jsem mnoho lidí, kteří strávili roky studováním kabalistické vědy jejich myslí, snažíce se naučit více. V činění tohoto získávali veliké potěšení a dodnes stále nevnímají potřebu pro opravdové smyslové dosažení. 

A viděl jsem ostatní, kteří ucítili takovou potřebu, ale stále si neuvědomili, že dosažení duchovna znamená dosáhnout atributu odevzdání, že dosažení a odevzdání jsou stejná věc. Někteří lidé potřebovali roky, aby pochopili, že to je právě připojení k vnitřním touhám přátel ve skupině (kam je Stvořitel přivedl), co představuje prostředek, skrze nějž odhaluje člověk atribut odevzdání. 

Avšak mezitím není jejich čas promarněn. Člověk pod vlivem Světla prochází neustálými změnami, a nakonec dosáhne porozumění, že musí získat pouze atribut odevzdání.  

Svoboda volby začíná v okamžiku, kdy člověk začíná chápat, že spojení se zbytkem duší, neboli s jejich body v srdci, je nezbytné k dosažení atributu odevzdání. Koneckonců to je to, co je duchovno.

Proč v Soudný žádáme o odpuštění?

Otázka, kterou jsem dostal: Koho bychom měli žádat o prominutí na den Jom Kipur, když se vě vědě kabaly učíme, že vně mě není nikdo?

Moje odpověď: Ze všeho nejdřív bychom měli žádat o odpuštění naše přátele. Pokud člověk nemá odpuštění od každého, pak nebude mít nic, s čím by se obrátil na Stvořitele. Ale co je v duchovnu odpuštění?

Odpuštění je odhalení mého současného stavu, který mohu napravit, v kontrastu k touhám, o nichž bych si ani nemohl představit, že bych se s nimi mohl vyrovnat a žádat jejich nápravu. Musím své touhy rozlišovat postupně a postupovat krok za krokem.

Odpuštění (Slihot) a Jom Kippur (Den Usmíření) znamená odhalení našich rozbitých nádob (Kli) či duše. Pozorujeme ji a srovnáváme ji se stavem úplné nápravy – Purim. Proto nazýváme opačný, nenapravený stav, který odhalujeme Ki-Purim – Jako Purim).

Jom Kipur tedy symbolizuje dobu, kdy člověk opravdu žádá, aby mu byly prominuty všechny jeho „hříchy.“ Ale nechce to, protože je to někde napsáno, ale místo toho chce odhalit, jak opačný je ke konečnému stavu, který si je schopen představit. To je stav jednoty všech duší kvůli rovnocennosti se Stvořitelem, silou a touhou milovat a věnovat

Strana 5 z 6« První...23456