Category Archives: Společnost

Jediné užití tohoto světa

Dr. Michael Laitman

Ani si neuvědomujeme, jak hluboce jsme ponořeni ve své egoistické povaze. Naše buňky, naše těla, náš svět, naše myšlenky a přání a v celku vše, co existuje, je jen egoismus a nic víc.

Vše usiluje o to dostávat, pohlcovat co nejvíce dobroty pro sebe, jak je to jen možné. To je povaha, do které jsme se narodili a kterou žijeme, nemajíc sebemenší tušení, že kromě toho existuje možnost i něčeho jiného.

Přesto musíme jít od jednoho světa k druhému, nebo jinými slovy, osvojit si další nový svět, prorůstat z bodu v srdci, rozvíjet jej do nového duchovního „těla“. V podstatě je obdobné našemu stávajícímu tělu, které nám jen připadá tělesné, avšak ve skutečnosti je vyobrazeno silami a vektory. Místo toho, abychom tento obraz spatřili na displeji počítače, vidíme ho 3D v našem vědomí.

Vnímáme realitu na obrazovce dostávajícího přání. Vše, co jsme schopni přijmout či vnímat, dopadá na tuto obrazovku, kde se zastaví a vytváří obraz, který vidíme.

Nicméně síly odevzdávání jsou zcela odlišné. Nemůžeme je zastavit obrazovkou přijímajících přání, a proto je nevnímáme. Pouze tvorbou obrazovky v odevzdávajících přáních odhalíme druhou polovinu reality. Po pravdě necítíme půlku, ale skoro 100% toho, co existuje. Jakékoli množství Světla tato nová obrazovka, úmysl odevzdávat, zastaví, je druh obrazu, jaký na ní vidíme.

Ze svého bodu v srdci je velmi složité druhé „tělo“ pozvedat. Abyste toho dosáhli, musíte vkročit do skupiny, jako do lůna matky, a začít se v ní vyvíjet. Člověku se to jeví jako něco odpudivého a nereálného. Stojí proti tomu celý svět, a proto nad tím neuvažuje nebo tomu nepřikládá žádný význam. 

To je důvod, proč je pro nás velmi složité zaměřit se na skupinu. Cokoli považuje prostředí za důležité, to je důležité i pro nás. Pokud svět považuje práci ve skupině za nedůležitou, tak i my na to každou vteřinou zapomínáme. Dokonce když se snažíme prohloubit spojení, poslouchat o něm a podporovat jej v našich myšlenkách, stále se nám to zdá dětinské, nereálné a naivní, a proto to není důležité pro větší svět. A naopak, pokud by se ta nejnereálnější věc stala důležitou pro každého, pak bychom o ní přemýšleli, mluvili a usilovali.  

Proto potřebujeme “společenský názor,” důvěru, vzájemný vliv, který nás přesvědčí, že děláme něco skutečného, a že náš svět nemá žádnou cenu. Co zde máme kromě pomíjivého života plného strádání? Kdyby nebyla jedinečná příležitost získat věčný, dokonalý život během této doby, pak by byl pro nás i naše děti tento svět k ničemu.  
[39711]
Z 5. Lekce WE! kongresu 4/1/11

Dotaz na „praktickou kabalu“

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co si myslíte o “praktické kabale,” spojení se Sefirot?

Odpověď: Mrzí mě, že Vás zklamu, ale nic z toho nemá nic společného se skutečným dosažením (poznáním). V kabale nejde o žádné red stringy, svatou vodu či ceremoniály. 

Jakýkoli člověk na světě, který touží se učit, bez ohledu na jejich pohlaví, náboženství či národnost, může dosáhnout prostřednictvím správného studia a jenom jím. Je to, jako kdyby neměli tělo. Jinými slovy nezáleží na oblečení, zvycích a tradicích. To vše nemá absolutně nic společného s kabalou. 

Kabala je věda, a když se jí učíme, začneme tento svět vnímat coby více propojený, globálnější svět. To nám dává novou perspektivu a nový život. Pozvedáme se z úrovně, kde vše končí uvnitř mého těla do globální, externí úrovně, kde se vznáším mimo čas.

To je potřeba cítit. Slibuji Vám, že pokud byste studovali a vešli v tuto moudrost, ucítili byste, že to je způsob, jakým to funguje. Člověk našeho světa se musí pozvednout na úroveň věčnosti.

Vše co kabala předpověděla, se vyplnilo. Před dvěma tisíci lety kabalisté napsali, že svět vstoupí do nové fáze vývoje, když bude odhalen Zohar, a my budeme muset začít pracovat na naší nápravě. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nezačal kabalu v polovině 70. let studovat, ale skutečně k tomu došlo o dvacet let později, v polovině let devadesátých. 

[35157]
Z mé lekce v Paříži 2/1/2011

Všechny prostředky jsou si rovny

Dr. Michael LaitmanPoužíváme kabalistickou metodu k nápravě části „Israel“ stejně jako části „národy světa“ v nás.  Pomáhají si navzájem prostřednictvím porušování stejně jako podpory, a tak pracují společně. 

Lidé musí porozumět tomu, že vše co se jim přihodí, je pro jejich dobro. Vše, co je během cesty odhaleno, musí být odhaleno přesným způsobem, a člověk by se měl pouze správně postavit ke všem prvkům: učiteli, knihám, skupině a Stvořiteli. Tak by měl postupovat.

Musíme pochopit, že k uskutečnění cíle dojde, když jsou všechny prvky pohromadě. Lidé se nesmí vzdalovat z této sjednocenosti pozvedáním důležitosti jednoho prvku nad ostatní. 

Někteří lidé preferují usilovat o Stvořitele, odkud pochází náboženství. Pro nábožensky založené lidi je Stvořitel vrcholem.  Všechny jejich modlitby a naděje jsou směřovány k Němu, zatímco láska k bližnímu je druhotná.

Jiní se soustředí na učitele a upadnou k Hassidut, uctívání. Pro ně je učitel důležitější než přátelé a Stvořitel. Jiní se soustředí pouze na přátele – dobrá společnost je pro ně ta nejdůležitější věc. Jako pravidlo, v našich skupinách je to nemožné, protože studujeme sílu, která mezi námi probouzí nenávist, abychom usilovali o skutečnou nápravu. A proto nemůžeme být jen dobrými přáteli, jak to dělají ostatní společenství.

Pouze rovný přístup k učiteli, studiu, přátelům a Stvořiteli nám umožní dosáhnout cíle. 
[35377]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/16/11, Rabašovy spisy

Náboženský odpor vůči kabale

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč existuje takový odpor k učení kabaly na straně věřícího, Ortodoxního světa?

Odpověď: Moudrost kabaly byla odhalena díky Adamovi (“prvnímu muži”) před 5,770 lety. Napsal o ní knihu pod názvem Raziel HaMalach (Anděl Raziel). Toto učení se předávalo přes jeho žáky a o dvacet generací později přišel Abraham, mudrc, který žil ve starém Babylonu. 

Abraham uctíval hvězdy, duchy a stromy a vyráběl modly, dokud mu nebyla odhalena moudrost kabaly ve své celkové podobě. Napsal o tom v knize Sefer Yetzira (Kniha stvoření).

Abraham vyvedl své učedníky ven z Babylonu do země Canaenské. Zorganizoval z nich kabalistickou skupinu, která přetrvávala do doby samého pádu Chrámu. Všichni žili propojeně jako globální, integrální společnost, jako jeden muž s jedním srdcem. Avšak před 2,000 lety, v době pádu Chrámu, upadli z bratrské lásky do neodůvodněné nenávisti. 

Tato událost je to, co je nazýváno “pádem”, neboť z globálního světa upadli do našeho lidského egoismu. Tímto způsobem ztratili vnímání duchovního světa, vyšší dimenze, a začali se cítit tak, jako každý z nás nyní, myšleno pouze v tomto světě, každý odděleně, egoisticky. 

Namísto existence v moudrosti kabaly a kolektivu, uceleném systému, začali prociťovat pouze náš svět, jako jej lidé prožívají do dnes. V té době byla kabala, která je moudrostí, dosažením, poznáním a duchovní vědou, nahrazena náboženstvím a zbožnou vírou. Poté duchovní svět z jejich pohledu zmizel.

V této formě existujeme do dnes. Objevila se náboženství jako Judaismus, které dalo zrod Křesťanství, následované Islámem. Všechna tato náboženství existují, protože duchovní, globální a integrální svět je před námi skrytý. 

Nicméně, jak vyjde najevo, nebude pro náboženství místo. Stanou se kulturní tradicí národa. Proto je mezi kabalou a Judaismem taková resistence, která trvala posledních 2,000 let.

Věřící nenávidí kabalu, protože jim vysvětluje, že žijí ve tmě a neuvědomují si, kde se nacházejí a co činí. Přijde však čas, a především v naší době, kdy se budeme muset pozvednout z úrovně slepé víry na úroveň duchovního poznání.

[35040]
Z mé lekce v Paříži, 2/1/2011

Odpověď na všechny mé otázky

Dr. Michael LaitmanKabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy

Karel Marx a kabala

Dr. Michael LaitmanKarel Marx vycítil všechny kabalistické závěry poměrně dobře a vyjádřil je zcela otevřeně, ale zároveň nedostatečně pro malé lidi jako byl Lenin a jeho spolupracovníci. Baal HaSulam o tom píše.

Originální práce Karla Marxe jasně ukazují, že předpokládal, že lidé jednou začnou pracovat na jejich egoismu a zjistí, že je to nemožné. Technicky to je to, co cítili lidé v Rusku, když začali po revoluci budovat socialismus. Následovali však cestu, na kterou rozhodně Karel Marx nikdy nepomyslel, že by se mohlo stát: cestou síly.

Když stanovíte podmínku „miluj bližního svého,” nemůžete jí ukládat jako podmínku, zákon, prostřednictvím síly. To byl ruský vynález. Tak to nikdy nemůže být!

Avšak bolševici vše obrátili touto cestou, a na konci vytvořili teror, při kterém zabili čtyřicet milionů lidí.  Stále to nevedlo k ničemu. Nemůžete uměle změnit lidskou přirozenost, podle vašeho vlastního  způsobu, zvláště prostřednictvím síly. To je nemožné.  Když se zmiňujeme o podstatě, můžete proti ní skutečně něco udělat?

Tato ideologie tak zvaná „miluj bližního svého“ byla vnucována silou všemi způsoby do posledních let sovětského režimu, dokud lidé nebyli ve všem zcela zklamáni. Navenek to zní pěkně, ale chápeme, že to nebylo nic než vnitřní teror.

Karel Marx předpokládal, že si lidé uvědomí potřebu spojit se a porozumí, že tam není místo pro vykořisťování, že kapitalizmus je zkorumpovaný, že socializace prostředků a výsledků produkce je nezbytná. Stejně k tomu dojdeme. Celá globální krize nás k tomu přivádí. Nemůžeme se tomu vyhnout.

Karel Marx napsal všechny tyto kabalistické podmínky jako ekonomické zákony: Každému člověku musí být poskytnuta náhrada za jeho práci tím, co potřebuje k přežití v tomto světě. To odpovídá čemukoli potřebnému každé osobě, aby mohla normálně existovat: byt, práce, rodina, dovolená, penze, zdravotní péče, vzdělání dětí, vše co jeden potřebuje na úrovni našeho světa, v naší normální společnosti. Každý člověk to musí mít.

Avšak vše mimo těchto nezbytností se stává veřejným majetkem. A musí být použito pouze ve prospěch společnosti, a jen v nezbytné míře pro společnost. Pouze tak budeme v rovnováze s přírodou.

[34053]
Ze 3. lekce, Berlínský kongres 28/01/2011

Půpeční šňůra na celý život

каббалист Михаэль Лайтман

Dnešní děti se velice odlišují od dětí minulých generací. Vnímají svět jinak než předtím: ne povrchově, ale více hlouběji.

Tato generace je připravena k duchovnímu rozvoji a musí ho realizovat. A pokud jim to nedáváme, tak potom dostáváme takové reakce jako: hyperaktivita, hrubost, neposlušnost. Nestačí jim náš svět.

Je pro ně důležité vědět v jakém světě se nacházíme, jaký máme cíl života a jakou cestou se mají vydat. Informaci o duchovním světě vnímají lehce a přirozeně.

I když po nás na začátku pouze opakují slova, jak obvykle děti dělají, dále však zkoumají, zda to je pravda či nikoliv. Děti nacházejí fakta potvrzující správnost studijních materiálů daleko přirozeněji než dospělí.

Poskytnutím takové výchovy, především vychováváme sami sebe a ukazujeme jim příklad spojení mezi námi, na které se zaměří i ony. Jelikož jsou děti a rodiče zaměřeni na stejný cíl, prochází pak stejnými stavy, stejnými fázemi rozvoje, lépe řečeno: nachází se v tom samém světě.

Naše děti jsou plnoprávní účastníci všech akcí, které pořádají dospělí. Musí vědět, proč žijí, jaký je cíl života, jaké jsou zákony přírody a společnosti a jak žít v souladu s nimi.

Studují systém, ve kterém žijí a začínají cítit síly pohybující se v tomto světě, jelikož jsou již od začátku připraveny tyto síly odhalit.

Změny v dětech se projevují velice rychle – v průběhu několika měsíců. Jsou chytré a umí využívat svůj potenciál. Předvedení kladných výsledků jejich výchovy světu, poslouží jako nejlepší způsob šíření metodiky, vždyť problém výchovy znepokojuje celou společnost.

Budeme se těšit, že virtuální škola, kterou plánujeme zřídit v nejbližším budoucnu, se bude zabývat výchovou „nového Člověka“.

[#27004]

Z 5. lekce, Světový kabalistický kongres, 10/11/2010

Nemějte obavy

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak bych měl podle vědy kabaly přistupovat řekněme k takovým věcem, které ohrožují můj život jako válka, teroristický útok, padající rakety či jen obyčejné zločinné napadení?

Odpověď: Když jsme stále nenapravení, můsíme podle toho žít v našem nenapraveném světě, zatímco se napravujeme, napravujeme tím i svět.  Prozatím by se měl každý člověk chovat podle toho, co je pro společnost a svět přijatelné.

Ve stejnou dobu, každý z nás musí napravit sebe sama a tím odhalit Vyšší Sílu, vlastnost dávání a lásky ve svém nitru a světě. Do míry, do jaké učiní toto odhalení, se naši nepřátelé postupně stanou našimi přáteli a špatné věci vymizí.

Nicméně zatím se musíme chovat v souladu s našimi nenapravenými vlastnostmi. Všichni mnou nenávidění a nepřátelé jsou zlem uvnitř mě, které se stává tímto způsobem zjevným na venek. Promítám je ven a to je důvod, že existují. 

Pokud však, místo nich, vidím Stvořitele, který stojí za nimi, pak se najednou stanou mou neoddělitelnou součástí. Proto bychom si neměli dělat obavy. Co musíme udělat, je provádět nápravy. 

Jsem si jistý, že se člověku, který je zaměřen na „není nikoho jiného kromě Něj“ nemůže nic špatného stát. 
[27109]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010,  11/11/2010

Jedna z otázek na kongresu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak můžu své příbuzné probudit k rozvoji vlastní duše?

Odpověď: Já nejsem odpovědný za začátek rozvoje každého jedince, záleží to na kořenu jeho duše. Mé děti a vnukové nemusí mít žádný vztah ke kabale, můžou zůstat lhostejní k duchovnu, ale někde třeba na Aljašce se člověk probudí a nemůže bez toho žít.

Záleží pouze na tom, jestli duše dosáhla určitého stupně a potřebuje se rozvíjet dál. Proto se nemusím modlit, aby Stvořitel změnil pořadí rozvoje společného „embrya“. Jediné co musím udělat, usilovat o spojení skupiny, vždyť naším základním úkolem je, dosáhnout spojení mezi námi! 

Díky tomu vstříkneme do rozvíjejícího „embrya“ čerstvý a mohutný proud krve. Musíme pouze zrychlit svůj osobní rozvoj, osobní nápravu a spojení mezi námi zrychlí rozvoj společnosti kolem nás, zachovav při tom správné pořadí.

Kabalistické drama

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Proč je tak složité  realizovat podmínku „kup sobě přítele“? Neměl by z toho náš egoismus získávat potěšení?

Má odpověď:  Přátele si „kupuješ“ tím, že se před nimi snižuješ a děláš to, co chtějí. To se nazývá „placení“. Místo abys s hromadou peněz hrdě vešel do obchodu a vybíral si koho koupit, kupuješ si přítele tím, že děláš to, co je pro něj nutné; sloužíš mu. Nekupuješ si ho „shora“, kupuješ si ho „zdola“.  Jsi pro něj ochoten udělat cokoli, jakoby tě nepotřeboval. 

Jinými slovy se  před ním ohýbáš  a ptáš se, “Co pro tebe mohu udělat, aby ses stal mým přítelem? Jsem připraven na cokoli, jen mi dej mé spirituální přání, mou duši zpět!”

Nemůžete agresivně požadovat, aby Vám vrátil duši zpět, protože ta je v jeho držení. Chcete-li nyní dostat svou duši, musíte k němu přistupovat z různých stran, snažit se najít ten přístup, který způsobí, aby vaši duši pustil.  Váš úspěch záleží pouze na jeho pozitivním přístupu k Vám. Nebude-li si přát se k vám chovat dobře,  jste ztraceni.

Už jste se někdy o někoho starali a zkoušeli dosáhnout toho, aby vůči Vám byl pozitivně naladěni? Představte si, že stojíte před soudcem, který teď musí oznámit Váš rozsudek. Je vůči Vám špatně naladěn, přímo kypí hněvem. Jak byste zkusili změnit jeho hněv ve slitování?

„Člověk skupina“ – to je celé kabalistické drama.

Ze čtvrté části denní kabalistické lekce 14/06/2010, Článek, „Udělej sobě Rava a kup si přítele – 2”

Strana 4 z 6« První...23456