Otázka: V současné době krize dosáhla do všech koutů světa a nikdo nevidí její řešení. Proč nezkoumáme ekonomický systém obdobně jako náš systém výchovy a nenabídneme ho světu?

Odpověď: Jsme schopni zajistit nádherný popis ekonomiky v období poslední nápravy: vyvážená společnost, spotřeba v mezích rozumné nutnosti, ochrana přírody a člověka, výhradní vytváření projektů, které šetří čas a energii ve prospěch lidského zdraví …. To vše je logické a je snadné dát písemně, pokud nepíšete o egoistickém uspokojení, ale základních potřebách, harmonii mezi námi a přírodou.

Ale jak můžeme přejít k této fázi? Jak to můžeme vysvětlit moderním boháčům, kteří jsou v podstatě těmi, kteří rozhodují o osudu světa? Oni manipulují vlády, které zase manipulují s lidmi. Takže, jak jim můžeme prezentovat tento konečný cíl? Jak jim můžeme říci o fázích na cestě k němu? Budou se ptát: „Co pro nás zbude?“ A co jim řekneme jako odpověď?

„Dostanete přesně stejnou částku jako běžná žena v domácnosti, a vaše miliardy budou vráceny na potřeby přírody, aby se napravil nepořádek, který jste způsobili šířící se nadměrnou konzumací ve světě. A dále už si budete užívat vnitřně, duchovně. Více již nebudete „na koni,“ hrdě pochodovat kolem. Dospějete a toto vám již nebude dávat radost. Budete naplněni dosažením vyšší úrovně.“ Naopak, toto vyvolá opovržení.

Budete schopni vysvětlit všechno toto boháči, tak aby byl zlákán představou věčného, dokonalého života, a aby chtěl vstoupit do věčnosti samé přírody, připojit se a odhalit vyšší úrovně existence v ní? … „Budeš tam žít jako respektovaný boháč. Dokonce, i když tvé živé tělo zemře, ve skutečnosti není tebou. Nakonec se staneš člověkem v pravém, duchovním smyslu …. “

To funguje jen pro ušlechtilé jednotlivce, ale ostatní to možná pochopí v zápěti. To je důvod, proč dnes šíříme sílu vzájemné záruky pro celý svět a neadresujeme boháče, ale lidi. „Je pro nás prospěšné dostat se blíže k sobě a tak bude život lepší.“ Do té doby, s výhledem do budoucnosti, budeme aplikovat světlo do lidí, sílu jednoty. Jakmile budou naplněni touto silou, začnou rozumět víc a souhlasit s námi, vidět skutečný přínos ve vzájemné záruce. Takto postupují.

Cesta k srdci není skrze mysl. Mysl to nedokáže pojmout, protože úroveň mysli odpovídá úrovni touhy, které slouží. Mysl se nikdy nemůže povznést nad touhou. Oklamáni iluzí se můžeme z vrchu dívat na naše živočišné tělo, ale mysl se nám zdá jako vrchol stvoření. Jenže ve skutečnosti je naše mysl dokonce nižší, než je živočišná touha, jejímž je pouhým služebníkem.

Proto jediná šance, kterou máme, je změna touhy lidí, která se může změnit pouze pod vlivem světla. To je to, co jim musíme poskytnout. Vaše logické závěry samy o sobě nepomůžou. Lidé nebudou rozumět a budou si myslet, že jste prostě idiot, nebo mystik, nebo v nejlepším případě, skvělý člověk snící o míru a lásce na naší planetě.

Existuje jen jedno řešení: spojit se mezi sebou a dát lidem sílu jednoty. Jen to je pozvedne na novou úroveň porozumění, vnímání a souhlasu s námi. Navíc, později, až budou souhlasit, uvidí, že to stojí za to nás následovat, protože nemohou pochopit naši zprávu v plném rozsahu. Tím, že získají sílu jednoty, se pozvednou na úroveň, kdy bude jasné, že se nás musí držet, jak je psáno v Tóře: Budou se „chytat našich šatů“, což znamená, oděvu, externích nádob, a řeknou: „Vezměte nás tam!“

Samozřejmě, máte pravdu v tom, že musíme mluvit i o ekonomice, výchově a světu budoucnosti tak, abychom neodradili lidi v počáteční fázi. Ale nejdůležitější je přenést sílu jednoty k nim. To je šíření. V úvodu Panim Meirot UMasbirot, Baal HaSulam píše, že když se synové Izraele naplní touto silou jednoty, rozlije se od nich všem ostatním. Musíme být připraveni přijmout tuto sílu a pak se skutečně přelije k lidem, kteří budou přístupní vlivu světla Hassadim, odevzdávajíc se mu z celého srdce.
[56659]
Z lekce 24.10.2011

Žádný člověk se nenarodil bezdůvodně, a samozřejmě, žádný člověk nebyl probuzen k duchovnu pro své vlastní záměry. V duchovním světě se jeden člověk nepočítá, ale celý systém.

Otázka: Co říká věda kabaly o současné chvíli? Jak nám může pomoci v tomto důležitém přechodném období?

Odpověď: Žijeme ve výjimečné době. Náš svět stojí na prahu vzestupu k vnitřnímu, duchovnímu rozvoji člověka uvnitř nás.

Doteď, jak vysvětluje věda kabaly, jsme se vyvíjeli přirozeně, poslouchali jsme impulsy našeho egoismu. Donutil nás transformovat společnost, změnit rodinný život, rozvíjet technologie, přebudovat země a útvary, zavést změny ve školství a kultuře. Vždy jsme byli vedeni směrem, ke kterému nás nutila naše vnitřní potřeba.

Avšak dnes jsme dosáhli určitého nasycení. Svět jakoby nám přestal poskytovat potěšení. Více nás ekonomicky neuspokojuje: Cítíme určité bariéry, které nám brání se pohnout. Americká teorie konzumní společnosti s nekonečným růstem exportu a importu, s neomezenou technologickou a výrobní kapacitou se vyčerpala. Navíc jsme se dostali ke klesajícímu trendu, poklesu, který bude podle ekonomů dlouhý a nikdo neví, kdy skončí.

Podle vědy kabaly, jak jí chápeme dnes, krize nikdy neskončí. V tomto stádiu vývoje jsme si uvědomili svůj egoismus, stejně tak i potenciál okolní přírody, které způsobuje hrozné utrpení.  Výsledkem je to, že jsme na pokraji kolapsu v oblastech lidského a společenského rozvoje, vzdělání a ekologie. 

V této situaci je třeba zvážit, co se s námi stalo. Budeme tímto způsobem pokračovat? Doslova jsme zničili sami sebe  tím, že jsme zřejmě udělali chybu v našich záměrech a cílech. Chceme navýšit spotřebu a tím ničit prostředí? Chceme se zaseknout na našem “mechanickém” závodě?

Použité vyrobené zboží vyhazujeme, abychom si koupili nové. A to je náš život. Chtěli bychom naše bytí naplnit podobnými hrami v bohatství, cti a moci? Je smysl lidského života v mesíční změně mobilních telefonů a jiných symbolů spotřeby?

Dnes nás proces, kterým procházíme, nutí zpomalit a vyzývá nás k tomu, abychom se nad tím zamysleli. Zřejmě je v přírodě jiný plán a my se do něj musíme podívat. 

Všeobecná moudrost, celková rovnováha, homeostáze, kterou objevujeme v přírodě, zůstává mimo člověka. Pro přírodu je lidská bytost cizí element, rakovinový nádor, požírající své prostředí i sebe. 

Ničíme lidskou společnost, rozmazlujeme sebe i naše děti, vše překrucujeme a nenecháváme si příležitost pro správnou existenci. Podíváme-li se na svět „ze strany“, lidé se zdají být slepí, pohybující se po sebevražedné cestě. Pokračují v hraní mocenských her, aby zničili sami sebe, děti, společnost a budoucnost a nejsou si toho vědomi.  

To je důvod, proč jsme v krizi. Ve skutečnosti to není krize. Je to spása. Dnes, když všechny systémy, jež jsme vytvořili, kolabují, dostáváme jasný signál, který nás vede k bodu pravdy. Nakonec můžeme vidět, že nemáme jinou možnost, než radikálně změnit svůj postoj k životu.

Namísto abychom se valili směrem k sebedestrukci, což je stále politiky a ekonomy žádoucí, a ve skutečnosti i větší částí lidstva, všichni lidé, komunity a organizace, které již chápou, co se děje, musí společně vypracovat nový přístup ke světu a přírodě, abychom pokračovali dál jiným způsobem.

[52667]

Přibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být „jako jeden muž s jedním srdcem.“ Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Otázka: Pokud pokračujeme v práci na naší vnitřní jednotě a vzájemném spojení, budeme se i více milovat navzájem ve vnějším světě?

Odpověď: Ano, ale neplatí to pouze pro nás, ale pro celý svět. Je to přeci všechno jeden systém. Pokud na našem stupni (který je výše, než ten zbytku světa) se snažíme přblížit naše duchovní části k jednotě, tím, že tak činíme, přibližujeme též materiální části, myšleno lidi, k jednotě mezi nimi. 

Vskutku není lidí, není jednoty či roztržek mezi nimi. Jsou to vše ty samé duše, pouze si sebe a spojení mezi sebou představují z úhlu pohledu nazvaného „tento svět.“ Všechno co vidíte, je jedna a ty samé duše ve stejné síti, pouze vnímají sebe a spojení mezi sebou jako náš iluzorní svět. 

Proto pokud aspirujeme k tomu vytvořit toto spojení, zatímco jsme s nimi uvnitř v tomto společném systému, pouze na vyšším stupni vědomí a porozumění, přirozeně to každého ovlivní. 
[48141]
Ze 2. části denní lekce kabaly 14/07/2011,  Zohar

V médiích (z bog.com): Boston Consulting Group uvádí, že navzdory globální krizi, „milionářské domácnosti rostou co do počtu i bohatství. Představovaly pouze 0,9 procenta všech domácností, které však vlastní 39 procent světového bohatství, oproti 37 procentům v roce 2009. Počet milionářských domácností vzrostl o 12,2 procenta v roce 2010 asi na 12,5 mil.“ Jinými slovy, existuje jeden milionář na každých 500 lidí na Zemi.

Můj komentář: Tendence k rostoucímu počtu milionářů ukazuje rychlý pohyb směrem k realizaci zla, nerovnosti, která je v rozporu s celkovou rovnováhou, hlavním přírodním zákonem. Ale jak si to uvědomíme: přes katastrofy, nebo rozum? Jak se staneme toho tak vědomi, abychom zavedli jeden zákon sjednocení a rovnosti v rozumné spotřebě?
[47045]

Odpověď: Všichni jsme v globálním, integrálním, omezeném systému přírody, který je propojený v jedné „kouli“, ze které se nemůžete dostat. Jste zavázán být v této kouli a být velmi precizně propojen s ostatními. Není ničeho více či méně než to.  

Proto když si koupíte dvakrát tak dražší vůz, stanete se rakovinou buňkou, protože v tomto případě si jej nekupujete, abyste vedl normální život a sloužil ostatním, ale abyste si „urval další sousto“. Čím více „zkonzumujete“ nad vaše základní potřeby, tím zhoubnějším nádorem se stáváte.

Ideálně postavený společný organismus: Každé osobě v něm se musí dostat nezbytných životních potřeb, a v každém dalším ohledu myslet jen na ostatní. Stvořitel vytvořil přání a jeho naplnění. Takže proč si najednou berete více, než kolik vám náleží?

Všechna přání jsou sjednocena v jedno. Světlo je naplňuje a dává jim život v jedné formě. Najednou však “přetahujete deku na svou stranu,” toužíte mít více. Výsledkem je, že váš nadbytek zcela určitě půjde na úkor někoho jiného. 

Dnes to můžeme jasně vidět: Miliarda lidí je na pokraji hladovění, a mezitím, přírodní zdroje dochází svého konce. Brzy je spotřebujeme a nezbyde nám nic.

Veškerou naší konzumní produkcí se blížíme konci.  A co bude dál?

Proto, pokud chcete dosáhnout života v rámci životních nezbytností proti své vůli, pak se to tak stane. Všechno je konečné, limitované, vypotřebované. Vše má svůj konec a ten je čím dál tím blíž. 
[46157]
Ze 4. části denní lekce kabaly 22/06/2011, “Matan Torah (Dávání Tóry)”

Otázka: Problém spočívá v tom, že si lidé myslí, že zemi vlastní a podle svého přání, vyždímat jí jak je to jen možné, zemi ničí. Lidé nechápou, že země jim byla dána pouze k tomu, aby jí užívali, ne jako jejich osobní vlastnictví. To vede lidstvo k válkám, bojům o podmanění většího teritoria a zdrojů. 

Jak může studium moudrosti kabaly sladit rozdílné pohledy lidí a donutit je pochopit, že sobeckým využíváním země v první řadě škodí sami sobě?

Odpověď: Může se  tak stát pouze tehdy, pokud vidí odvrácenou stranu mince! Nenaučíme-li se vidět tento svět coby průhledný a objevit síly, které v okolní realitě působí, nezměníme se. Naše ego lze zlomit pouze pokud jasně vidíme, jak jeho činy přináší bolest: „Ublíží mi.“ 

Musíme dojít k stavu, kde odhalíme, že příroda je integrální. Pak už jednoduše nebudu schopen páchat zlo, protože v tom budu spatřovat to, že ubližuji sám sobě. To je jediný způsob! Není žádná další možnost. Lidé se jinak neučí.  

Toto vzájemné spojení mezi námi však můžeme odhalit prostřednictvím studia prostředí, které se snaží spojit a sjednotit, a snaží se vzrůst nad své ego. Pak ucítíme, jak je to složité a začneme zkoumat sami sebe, naši povahu, a všechny naše egoistické vlastnosti; rozlišujeme, nakolik jsme či nejsme schopní se spojit s ostatními oproti našemu přání a pozvedat je v našich očích.  

Je to ohromná duševní práce a pokračuje, dokud nezačneme objevovat vnitřní síly. V podstatě k tomu dochází, když odhalíme hlavní sílu, sílu jednoty, která změní každého z nás.

Zatím nemáme na výběr. Dnes se lidstvo nachází ve velmi nebezpečném stavu. Můžeme jasně vidět, že v průběhu dalších 10-15 let vyčerpáme všechny světové zdroje energie. Produkce hlavních zdrojů energie jako ropa, plyn, uhlí a voda rychle mizí. Potřebujeme dosáhnout rovnováhy s přírodou.

[44676]
Z lekce v Římě 20/5/2011