Category Archives: Společnost

Láska existuje pouze nad egoismem

thumbs_laitman_569_01Otázka: Pokud bych napravila sama sebe do té míry, že mohu milovat svého manžela bezpodmínečně, bez ohledu na to jaký je, viděla bych nadále jeho nedostatky?
Odpověď: Pokud požádám vyšší sílu, aby mě napravila a pomohla vidět mého manžela bez jakýchkoliv podmínek, pak ho uvidím kompletně napraveného. To se nazývá: „Láska překryje všechny hříchy“. Podobně jako matka nevidí žádné nedostatky na svém dítěti, protože je nejlepší, nejchytřejší a nejatraktivnější. (Pokračování textu…)

Slyšte slova kabalistů

Baal HaSulam říká ve svém článku „Poslední generace“, bod 17: „Kdybych žil na ostrově divochů, které není možno ovládat zákonem, ale náboženstvím, zpochybňoval bych ho a nechal je, aby se vzájemně zničili?“

„Z altruistického pohledu je každý divoch a neexistuje způsob, že by přijal nějaká řešení, pokud to nebude na základě náboženství. Vždyť kdo by váhal a nechal je, ať se sami zničí vodíkovými bombami?“
(Pokračování textu…)

Mimozemské civilizace na planetě Zemi

Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Jednota – je základní zákon přírody

Otázka: Povinnost společnosti – žít v takové jednotě, jako orgány těla – to je socialistický, nebo kapitalistický zákon?
Odpověď: Tento zákon není spojen se socialismem a kapitalismem, pochází od Přírody. Příroda zavazuje všechny lidi sjednotit, aby zajistit pro každého normální životní úroveň, bezpečnost, prosperitu, pro ženy, děti a staří lidé.
Společnost musí být propojena dobrými, harmonickými vztahy. Každé rozumnému člověku je jasné, že v takové společnosti všechno bude lepší, a bude s tím souhlasit jak socialista tak i kapitalista. Nežívá, vegetativní a živočišná příroda existují v dokonalé symbióze, a člověk je povinen dosáhnout stejné harmonie.
Problém je pouze v lidském sobectví, který nám brání žít šťastně. Egoistická síla motivuje člověka být hrdým na sebe, snažit se povznést nad ostatní.
Namísto investování do společnosti a dostávání od něj jen to nezbytné, jako harmonické fungující orgány těla, každý chce vládnout nad ostatními, dát méně a získat více.
Sobectví je zvláštní moc, která patří pouze člověku. Pravě egoizmus nám brání v dosažení teto unii a ničí lidskou společnost.
Celá příroda se nachází v absolutní rovnováze, i když to nevidíme ani necítíme. Jediná síla, která porušuje tuto rovnováhu – sobeckost člověka, který chce ovládnout neživou přírodu, rostliny, zvířata a dokonce i lidi – celý svět!
Historie nám ukazuje, že v míře svého rozvoje, lidstvo budovalo různé druhy společenských vztahu, ale pokaždé náš egoismus kazil rovnováhu a vedl k novým formám otroctví, středověkému kapitalismu, pak k více modernějšímu. Všude egoismus roztrhával ty správné kontakty mezi lidmi, a toto vedlo ke konci současného systému.
Sváry ve společnosti je jako disharmonie mezi orgány jakéhokoli živého těla – znamená smrt. Život je pouze ve správném spojení.
[# 161059]
Ze studia článku "Národ" ("Auma"), 09.06.2015

Nezaměstnané pokolení Europy

Zpráva: Nezaměstnanost mladých lidí je závažným problémem a zdrojem sociální a politické nestability. Zaměstnání je spojeno nejen s příjmem, ale také s pocitem sebevědomí a společenským postavením.

Ve Španělsku a na Kypru je více než 90% lidí v dočasném pracovním poměru, nemohou najít trvalé zaměstnání. Ve Švédsku je míra nezaměstnanosti mladých lidí 23%. Ve Španělsku a Řecku míra nezaměstnanosti mladých lidí převyšuje 50%, stejně jako v Portugalsku, na Kypru, v Itálii a Chorvatsku.

V EU jako celku je míra nezaměstnanosti mladých lidí 21,9%. Pro EU tyto roční náklady dosahují 150 miliard euro. Pokud se to nezmění, je pro nezaměstnané mladé lidí v Evropě nebezpečí, že se stanou ztracenou generací.

Poznámka: Práce nebude, ale zaměstnanost závisí na vládě. Zaměstnanost a práce není totéž. Lidi je nutné zaměstnat, jinak zdivočí. Židé pro sebe vymysleli zaměstnání ve volném čase – studium a vzdělávání.

Je nutné všechny nezaměstnané posílat do „Školy života“ na celý den, musí být vzdělaní a pak musí převzít výchovu mladé generace – školáků a obecně se stát učiteli nové společnosti.

Najít definici štěstí

Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Bloudí části mé duše po ulicích?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak se mohu držet duchovní práce v mém každodenním životě tak silně jak je to jen možné (na ulici, ve veřejné dopravě, atd.)?

Odpověď: Snažím se dívat na vše skrze systém spojení, skrz systém vzájemného doplňování. Zajímá mě, zda skrze všechno co se přede mnou objeví, uvidím vzájemnou spolupráci mezi dvěma protichůdnými silami, které mi znázorňují různé obrazy.

Jsem-li v kruhu na semináři a přede mnou je devět přátel, partnerů, ale také svým způsobem konkurentů, v tom, kdo dá nejlepší odpověď a kdo bude odpovídat méně přesně, jak můžeme doplnit jeden druhého, jak můžeme hrát společně s cílem nalézt správné odpovědi? Zde je hodně blízkosti i vzdálení.

Pokud jsem na ulici, proč bych nemohl vidět stejného partnera v každém kdo ve mě vyvolá určitý pocit? Nezáleží na tom, zda pro nebo proti, co je důležité je, jak na něj reaguji. Mohu na něj reagovat jako na někoho, kdo je mi velmi blízký? Moje ego mi to nedovolí. Pokud bych se na něho mohl dívat jinak, uviděl bych velmi blízkého a milého člověka a okamžitě bych svůj postoj k němu změnil.

Musíme si s tím hrát, mačkáním start-stop tlačítka pro přijímání a odevzdání a neustále vyjasňovat naše vztahy s ostatními. Pak se stanete pružnějšími a získáte měkčí postoj k životu a ke světu.

Ale v celku budete samozřejmě chtít vidět řídící sílu prostřednictvím tohoto postoje, která vám celý tento obraz představuje a promítá ho před vámi, tak abyste uviděli odhalení Stvořitele, abyste uviděli řídící sílu za tímto obrazem.
[89282]
Z „Virtuální Lekce o Základech kabaly“ 23/9/12

Revoluce v rodině

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak máme vybudovat integrované vztahy v rodině? Které vlastnosti a funkce jsou typické pro muže a pro ženy z integrální perspektivy? Nebo snad žádná taková rozlišení podle integrální metody neexistují?

Odpověď: Máme to, co jsme dostali od přírody. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nemohu být ženou, ne v úklidu, praní, žehlení, vaření či v uklízení celého domu za deset minut. Mě to vezme pět hodin a stále ještě dům nebude uklizený. Příroda nedala muži stejné schopnosti, stejný postoj, stejné pohnutí k tomu, co se nazývá „domov.“

Je to ženská záležitost, ženská část, ženský osud, ženská oblast. Žena by měla řídit domov. Měla by cítit, že ona je manažer domova, a že je její.

Nedostatek vzdělání vytvořil úplně jiný postoj k domovu a k rodině, ale jako celek byla starost o domácnost dána ženám od přírody. Můžete pozorovat zvířata: každý samec se spáří a odchází, zatímco samice porodí potomky, pečuje o ně, olizuje a krmí je, učí je jak lovit, jak být dospělý a posílá je do světa. Vidíme to v každém druhu. To je způsob, jak je to nastaveno od přírody, snad s výjimkou určitého časového období, kdy třeba ptáci sedí společně na vejcích než se vylíhnou.

Když se podíváme na lidi, všechno je organizováno touto cestu, muž jde na lov, zatímco žena střeží domov, a není možné tomu uniknout. Čím blíže jsme k přírodě, tím pohodlněji a příjemněji se budeme cítit a tím silnější porozumění bude mezi námi. V každém případě tyto atributy jsou naší součástí a nemůžeme je v žádném případě potlačit. I když existují mutace, stále máme své instinkty, Hollywood, unisex, a jiné módní trendy na tom nemění vůbec nic.

Proto bychom měli zajistit místo, kde každý hovoří o relativních právech a povinnostech a vztahu mezi muži a ženami. Nebudeme-li mít správný vztah, pak nebude žádná rodina, nebo cokoli jiného, kromě negativního populačního růstu. Takže to musíme ukončit jednou pro vždy a netančit na písně různých politických stran, které chtějí dosáhnout vlády, snažíce se být originální tím, že požadují práva pro různé skupiny.

Nejsem pro omezení práv nebo pro potlačování jakékoli skupiny ve prospěch druhých. Jsem pro to učit se od přírody a podobat se jí, jak jen to půjde, to je vše.

Za druhé, karty jsou rozdány tak, že muž má být hlavním poskytovatelem a žena se musí postarat o rodinu a vychovávat děti. Neexistuje způsob, jak tomu můžeme uniknout! Vidíme, že pokud to nedělá žena, pak nikdo. Výsledkem je, že příští generace bude ještě horší, než tato generace. To znamená, že se musíme ujistit, že žena bude volná, nikoli zaměstnaná, ale skutečně svobodná.

Neznamená to, že ji zamkneme do nějakého domácího kláštera nebo za zamčené dveře. Naopak, ona by měla studovat, dostat se na univerzitu v jakémkoli věku, a dokonce i po celý život. Měla by absolvovat různé kurzy a neustále obohacovat své znalosti tak, že bude vzdělávacím vzorem pro své děti a manžela. To znamená, že matka, která se cítí jako skutečný majitel domu, by měla mít také pocit, že ona je páteří rodiny, od které se celá rodina dozvídá o světě, o správném postoji k životu, o vzdělání a všem ostatním.

Koneckonců, člověk je stále pod vlivem ženy. Kdo neposlouchá svou ženu a tajně se jí neobává? Je to proto, že všechno pochází od matky – vždyť chápeme naši psychologii.

Je proto velmi důležité, abychom neustále povyšovali ženu, vzdělávali ji a naplňovali ji. Přes ní toto naplnění přechází do zbytku společnosti. To znamená, že ona by měla hrát aktivní roli ve svém vlastním rozvoji a vzdělávání, a také v oblasti výchovy a vzdělávání všech členů rodiny.

Pokud neuděláme tuto revoluci, pak ztratíme rodinu, děti, naší populaci, společnost atd. Můžeme to vše udělat skrze ženu. Abychom toho dosáhli, média musí udělat trochu úsilí. Neměl by to být plán státu, ale celosvětový.
[82718]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 28. 5. 2012

Výsledek: Jedna výchova pro celý svět

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jaký je výsledek dnešní lekce?

Odpověď: Vstupujeme do nové epochy. Stojíme před nutností změnit naše vzájemné vztahy, na přechodu z egoistického soutěžení k vzájemné záruce, a potom, k univerzální lásce. Nejprve k tomu dojde silově, pod vlivem našeho současného stavu a tlaku přírody, ale pak se vědomě přesuneme směrem k vzájemným ústupkům a vzájemnému zájmu.

V souladu s tím musíme postavit náš systém vysvětlování, vzdělávání a výchovy takovým způsobem, aby po dlouhou dobu vyvíjel vliv na jednotlivce, na skupiny, na společnost, lidi, národ, a na všechny země dohromady, až postupně, my všichni obdržíme jednu výchovu a naučíme se žít šťastně dohromady v našem jednom domě.
[68219]
Z KabTV „Nový život“ Episoda 5, 2/1/2012

Tělesní altruisté a duchovní egoisté

Dr. Michael Laitman

Otázka: Nedávno jsem se zúčastnil setkání zástupců východních vír. Všichni byli velmi milí a starostliví vůči sobě navzájem. Co se v jejich chování liší od integrované globální výchovy, o které hovoříme?

Odpověď: Za prvé, jejich chování není řízeno nutností přírody. Jsem egoista. Jsem zcela lhostejný ke všem metodám, včetně té mé (pokud se jí dá říkat moje). Já prostě zohledňuji svět, jeho pohyb a vývoj, jako technik, a chápu, že neexistuje nic, co s tím lze udělat.

Nejsem zastáncem konkrétní představy. Nesnažím se vymýšlet nic smyšleného, ​​nějaké krásné nové království. Chápu, že jsme tady na cestě nutného vývoje, a to je důvod, proč je tato cesta pro nás nejlepší a vede nás ke správnému cíli. To je první bod.

Za druhé, nemám idealistické představy. Uplatňuji egoismus do našeho vývoje bez jeho potlačení, snížení nebo skrývání. Nikam neodchází, místo toho pokračuje ve vývoji ještě víc.

Ve skutečnosti, teď zavíráme egoismus mezi námi, nebude se vyvíjet. Necítíme, jak moc se opravdu nenávidíme, jak jsme proti sobě, jak každý z nás chce opravdu zničit všechny ostatní a zůstat úplně sám, nebo jen tak nechat ostatní jako krotké interprety všech jeho tužeb.

Metoda integrální výchovy a vzdělávání zahrnuje využití všech vnitřních a vnějších přírodních a lidských zdrojů. Není v žádném případě postavena na potlačování čehokoli, a to je důvod, proč to funguje pro celé lidstvo.

Všechny ostatní metody jsou založeny na potlačování egoismu, absence jeho použití. Ale ten stejně vyskočí a ukáže se, protože v nás stále pokračuje jeho vývoj, každou sekundou, z jedné generace na druhou, a nedá se s tím nic dělat.

Kromě toho jsou všechny tyto metody určeny pro velmi omezený počet lidí. Podle studií, šest až deset procent lidí na světě má přirozené altruistické sklony: dávání, život v harmonii, malování květin, atd. Známe tento fenomén. Ale tento osud patří jen několika málo lidem a ostatní jim vůbec nerozumí: „Dobře, navštěvujte nemocnice, pomáhejte nemocným a starým lidem. Nikomu neubližujete, je skvělé co děláte, jste dobří lidé. Ale netahejte nás do toho.“

Ale zde je to úplně jiný byznys: Příroda výslovně zavazuje egoisty stát se altruisty s pomocí téhož egoismu. Jinými slovy, dáváme tomuto egoismu – veškeré naší přirozenosti, všem našem vlastnostem – maximální realizaci.
[68078]
Z „lekce o novém světě“ # 7, 14/12/11

Strana 1 z 512345