Při správném spojení všech částí do jediné, všechny části musí být spojeny a začleněny do jednoho jediného celku taky, aby společné vědění, společný názor, společná víra s společná „potrava“: vzájemné dávání a přijímání v nich proudilo, aby tento jediný systém srdcí (tužeb) a záměrů (mysli) pracoval správně a každý vnímal celý tento systém. (Pokračování textu…)
Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?
Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.
Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.
Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.
Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?
Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.
Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.
Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.
Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?
Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.
Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.
Otázka: Chtěl bych, abyste co nejdéle zůstali s námi.
Otázka: Jaké je spojení mezi námi? Vždyť my nejsme přátelé z materiálního pohledu. Jak se správně sjednotit?
Odpověď: Přátelství na materiální úrovni se charakterizuje tím, že lidem je spolu příjemně, mají podobné zvyky, společné známé atd. Toto je spojuje.
My jsme přátelé jiného typu, jsme přátelé se stejným cílem. Pokud bychom neměli stejný cíl, nikdy bychom se spolu nesešli. Proto musíme přesně pochopit, že pouze důležitost cíle nás drží pohromadě a ještě více nás spojuje. Proto existuje skupina.
Problém je v tom, jak nezapomínat na to, že skupina neexistuje sama od sebe. Ani my nejsme přátele sami od sebe, kteří se zde sešli proto, že je nám spolu dobře. Je to ale tak, že spojením se nade všemi problémy, které mezi námi stále vznikají, duchovně rosteme. Skupina musí vědět, za jakých podmínek se sešla, ve jménu čeho a co je ve skutečnosti její práce.
Každý den mezi sebou musíme rozkrývat nové problémy a každý den se musíme snažit je řešit pozvednutím se nad ně. Nemáme totiž řešit problémy tak, jak je to obvyklé na naší úrovni, ale právě pozvednutím se nad ně se žádostí ke Stvořiteli o nápravu. My nejsme schopni se sebenapravit – je to duchovní náprava. Neděláme nic, pouze vyjasňujeme na seminářích naše problémy, žádáme Stvořitele, aby nás napravil a naplnil. Pouze On napravuje spojení mezi námi, svým rozkrytím dává potěšení a osobně se projevuje v našem spojení.
[132194]
Z lekce 28.03.2014, „Otázky a odpovědi“
Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.
[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014
Otázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka?
Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.
[130928]
Z přípravy na lekci 25.03.2014
Otázka: S čím bych se měl asociovat: s touhou všechny spojit nebo se spojit?
Odpověď: Za prvé, asociujeme se s touhou se spojit. Zajisté! Jdeme z centra k okraji.
Musím si sám sobě říct, že jsem střed světa, centrum skupiny. To tvrdí články Rabaše. To znamená, že čin je můj, ale neznám činy druhých. To je důvod, proč musím konstatovat, že vše záleží na mně, a když napravím sám sebe, tím napravím celý svět. A když jsem to já, kdo ho vede, v tom či onom směru, pak to záleží na mně, jak se bude měnit.
Takže v první řadě, jsem to já, kdo všechny spojuje, a pak mé přání spojit se s nimi. To znamená, že mým cílem je fungující ego. Nechceme ho zabít, ani od něj utéct, ale vyrůst nad něj. Pod pojmem „rostoucí“ máme na mysli, že ho ovládáme. To je to, co člověk má, a nic jiného.
[109940]
Z přípravy ke kongresu v Krasnojarsku 13/06/2013
Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?
Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.
Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.
Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.
“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.
[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12
Otázka od žen: Jak se můžeme efektivně spojit se Stvořitelem ve vnitřní práci prostřednictvím mužské skupiny bez fyzického kontaktu s ní?
Odpověď: Dojde k tomu automaticky. Když dosáhneme na duchovní úroveň, existuje zde obsažení mužské části do ženské a naopak, protože každý má obojí; není žádné rozdělení na muže a ženy.
To je důvod, proč historie zmiňuje velké Kabalistky, kteří byly na úrovni dosažení, nazývané proroctví. Je to úroveň GAR de Atzilut, velmi vysoká úroveň, která byla zřídka dosažena i muži. Ženy nejsou méně než muži a jsou schopné duchovního dosažení. Jediné, co se musí překonat, jsou rozmanité vnější, pozemské, malé živočišné překážky.
[97269]
Z Virtuální lekce 30/12/2012
RSS Kanál
Odběr e-mailem