Otázka: Znamená integrální spojetí to, když při každém svém činu beru v úvahu zájmy všech ostatních lidí?

Odpověď: Ano. Ale to je potřeba studovat, naučit se a praktikovat. Musí se toho účastnit celá společnost. Úplně každý se musí stát studentem nového světa, musí se tomu učit. 

Nedostatek našich znalostí je zdrojem všech našich problémů. Vstoupili jsme do nového systému interakce mezi přírodou a námi, vztahů v lidské společnosti, v jednotě světa, a my nevíme, jak jednat. Byl jsem dotlačen do nějakého nového světa a neznám ani jeden z jeho zákonů. Jsem jako slon v porcelánu.

Nejdříve musíme pochopit velmi jednoduchý princip: Příroda nás tam dostane tak jako tak. Přejete-li si dosáhnout štěstí silou - prosím. Přejete-li se tam dostat rychle a snadno – jistě. Rychlou a snadnou cestou je cesta svobodného poznání a  dobrovolného souhlasu, když postupujeme před problémy, které přichází zezadu.

[63993]
Rozpravy o integrálním vzdělávání 11/12/2011

Otázka: Snažím se představit si 72 hodin kongresu. Jak mě tento proces přivede k Jednomu, Jedinečnému a Sjednocenému?

Odpověď: Vstoupím do kongresové haly jako svaté lázně (Mikveh), místo, které mě očistí a napraví. Toto místo je naplněno svatou vodou, kvalitou Biny, matčino lůno, jehož se stanu součástí a v němž rostu. Nemusím udělat nic, než se tam usadit jako kapka spermatu uvnitř dělohy. Musím na ní ulpět a vše další udělají ostatní. Musím se jednoduše stát součástí toho, co se děje.  

Je psáno, “Stvořitel přebývá uvnitř svého národa,” kde “uvnitř národa” se má za místo, kde se všichni shromáždí a každý člověk anuluje svůj egoismus jak jen může za účelem sjednotit se dohromady. Pak odhalíme že tam, uvnitř této jednoty, se nachází vyšší—Malchut, Šechina. A uvnitř ní— Šochen, Stvořitel.

Nic víc nepotřebujeme! Jen tam přijít a nebýt inteligentní. Ztraťe své “Já”:  Přijdete dovnitř a rozpustíte se. Někdo Vás o něco požádá, tak to prostě uděláte. Jen se připojíte, bez jakýchkoli vyjasňování. Nejdůležitější věcí je plout ve společném proudu.

To je důvod, proč je kongres vhodný pro každého, pro každého člověka. Pokud tam jen člověk může přijet, pak tam vznikne hybná síla, která nád námi převezme vládu a roztočí nás všechny v jednom víru, jako celek. A my nic jiného nepotřebujeme. Nebudeme potřebovat zvláštní mysl nebo dlouhé studium, jen tuto sílu. S ní už dostanete otisk vyššího, vyššího stupně. Tak přijďte!

Přišli jste tam, zpíváte, tančíte, jíte, připravujete jídlo a anulujete se před tím, co se děje, jak jen můžete. To Vás přivede k vyššímu stupni, protože je tam, uvnitř, ve spojení mezi lidmi.

Tradice společného jídla, zpívání písní a tance byla založena kabalisty. To vše vede k sjednocení a bez jednoty je to nemožné. Abraham jednou pozval hosty do svého stanu a nejdříve je usadil u společného jídla, zatímco vysvětloval, že je nezbytné se sjednotit a milovat bližní.

Bez jednoty nic nezvládneme. Chápu, že náš egoismus, naše podstata je proti. Také jsem kdysi byl proti jednotě, a dokonce více, než vy. To mě ale nezastrašilo: Na jakýkoli egoismus existuje síla jej porazit. Nejdůležitějsí, snažte se být co nejrozhodnutější jak můžete a nastavte svou mysl na to přijít a ztratit se.

Ztraťit se na nějakém neznámém místě, jako peněženka, kterou jste měl a nyní je fuč. Není prostě nic, co s tím můžete udělat: Byla tam a nyní je pryč! Zkuste to!
[62141]
Ze 3. části denní lekce kabaly 28/11/2011, Talmud Eser Sefirot

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť ”není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Otázka: Jak by měla být vyjádřena má potřeba vzájemné záruky?

Odpověď: Tím, že ostatními otřásáš, probouzíš je, a děláš to spíše uvnitř než slovy. Slova ve skutečnosti oslabují význam. Celá naše práce se neprovádí venku, ale uvnitř. Důležitá je míra, nakolik se snažím přáteli uvnitř sebe třást, abychom společně došli k vzájemné záruce.  

Nedosáhneme toho svými vlastními silami, ale domáháme se odhalení Stvořitele. Vždyť vzájemná záruka je síla Stvořitele, která nás spojuje navzájem. Sami nedokážeme  natáhnout nitě spojení a odevzdávat jeden druhému. Nebude fungovat nic, dokud mezi námi nebude odhaleno Světlo. Dnes jsme spojeni jen nenávistí. Pokud však mezi námi bude Světlo, spojíme se v lásce a odevzdání. Vzájemné odevzdání, kde Stvořitel naplňuje prostor našich vztahů, je vzájemná záruka. 

Musíme o to usilovat, ačkoli toho nemůžeme dosáhnout sami. Vše vyjde z temnoty, pokud si opravdu přejeme odhalit vzájemnou záruku kvůli Stvořiteli. A “pro Stvořitele” znamená pro vlastnost absolutního odevzdání. 
[49336]
Z 5. části denní lekce kabaly 26/07/2011, “Arvut”

Lidé, ve ktrých se probudil bod v srdci, usilují o sjednocení. Připusťme, že když právě začínají studovat, o spojení neuvažují; nemají prozatím tuto potřebu. Věda kabala však učí, že především ve vzájemném spojení můžeme duchovně růst a překročit Machsom, duchovní bariéru, vzkříšení vlastnosti odevzdání uvnitř nás. 

Nad Machsomem se musíme sjednotit. Od Machsomu do stavu, ve kterém my všichni dosáheme úplné jednoty, od 0% do 100%, musíme stoupat po 125 duchovních stupních jednoty. 

Celá cesta, od bodu, kdy vkročíme do skupiny, začneme studovat a snažíme se spojit, se nazývá přípravným obdobím. Kabalisté tvrdí, že toto období může trvat  od tří do pěti let a může být i delší, protože se jedná o velmi důležitou přípravu: Bez ní lidé vůbec neporozumí tomu, kam míří.

Člověk, on nebo ona, se musí připravit na duchovní svět, vytvořit si správné prostředí, začít jej vnímat a postupovat společně s ním. Jinými slovy, on či ona musí porozumět potřebě sjednocení s ostatními.

Musíme se znovu sjednotit, navrátit se do stavu, ve kterém jsme se nacházeli ve světě Nekonečna, kde jsme byli všichni spojeni a naplněni vyšším Světlem. Avšak abychom toho dosáhli, musíme zkrotit naši egoistickou touhu a to není snadné, může to zabrat roky… 

[44890]
Z 2. lekce v Madridu, 3/6/3011