Otázka: Co je to „otázka“?
Odpověď: Otázka je přání, které je třeba naplnit. Jakmile se ve vás objeví touha, musíte ji naplnit Světlem.
Otázka: Kde se v člověku objevuje otázka? Přece ji sám nevytváří. (Pokračování textu…)
Duchovní kniha je systémem propojení vlastní duše se společnou duší. Tedy s tím, co existuje v přírodě, s celým systémem vesmíru, s celým společným stvořením.
K rozbití tohoto stvoření došlo záměrně, abychom se od něj odpojili a sami se začali připojovat. V procesu přilnutí se začínáme přizpůsobovat tomuto společnému systému – Stvořiteli, a začínáme se napravovat, požadovat změny. (Pokračování textu…)
Otázka: Zmizí vnímaný obraz našeho světa, když začneme vnímat duchovní síly?
Odpověď: Nikam nezmizí. A pokud to opravdu chcete vědět, musíte se změnit. Nemít předsudky vůči tomu, co je vám ukazováno, ale přijmout to a snažit se to skutečně realizovat. (Pokračování textu…)
Lidé musí přijmout informaci o tom, že nás příroda posouvá na další úroveň vývoje sjednocení a tlačí nás ke spojení pro dobro celku. Skutečnost, že my, lidé, tuto pravdu stále nechápeme a nejdeme jí vstříc, je důvodem všech forem utrpení, která prožíváme. Jinými slovy, existují síly přírody, které nás stále více propojují, a když budeme odmítat směr vzájemného podporujícího začlenění, budeme zažívat utrpení. A naopak, pokud budeme jednat v souladu a v jednotě se silami, které nás propojují, bude náš život komfortní a šťastný.
Sloni jsou velice soucitná a citlivá zvířata. Jsou to jediná zvířata, která pořádají pohřební obřad. Stádo často vykope díru, přikryje mrtvého slona a zůstane poblíž hrobu několik dnů. Také pokud stádo narazí na mrtvého slona, který není z jejich stáda, budou se k němu chovat, jako by byl jejich. A navíc, jestli je některý slon ze stáda nemocný, starají se o něho, nosí mu jídlo a pomáhají mu vstát.
Poznámka: V Chile se vypráví takový jeden příběh. Byl jeden pastýř, který přecházel 40 let přes malou řeku po vratkém mostě. Celou dobu se bál, že spadne. Jednoho dne náhle spatří muže, který naproti němu přechází řeku přes brod, který nikdy neviděl. Pastýř volá na muže: „Chodím tudy už 40 let a tenhle brod neznám“. Muž mu odpovídá: „Vždyť ty jsi pastýř, který za sebou vede ovce. A ty sám, za kým jdeš?“
Odpověď: No to je dobré. Přemýšlej o tom, kdo tebe vede. (Pokračování textu…)
Poznámka: Arkadij píše: „Michaeli Laitmane, stále mluvíte o srdci, že bychom měli cítit srdcem, rozumět srdcem, slyšet srdcem. A všichni pokyvují hlavami, píší vznešené komentáře, jako by tomu rozuměli. Ale není to jasné. Řekněte nám prakticky, co je to srdce, které slyší, chápe, cítí? Jinak to všechno vyznívá jako filozofie, zcela odtržená od života.“ (Pokračování textu…)
Otázka: Lidé spolu většinou komunikují během jídla: buď sedí v kavárně, nebo pijí doma čaj apod. Proč se tento komunikační rituál odehrává právě během jídla?
Odpověď: Tak tomu bylo a je ve všech kulturách, všude a vždy, protože se člověk cítí nejpříjemněji, když je nasycen, naplněn. (Pokračování textu…)
To, jak těžce člověk vnímá svůj stav, závisí na jeho chápání cíle, ke kterému směřuje. A pak pro něj nebude obtížné projít jakýmikoli situacemi, hlavní je, že vedou k dobrému výsledku.
Myslím, že rozumíme tomu, čím procházíme a co je nutné, aby se s námi stalo. Rozdíl mezi špatným a dobrým stavem je v podstatě jen v kvalitě spojení mezi námi. (Pokračování textu…)
Otázka: Velmi by mě zajímalo, co je to „světlo, které vrací ke zdroji“? Jak ho cítíme – jako něco příjemného, co nám prosvětluje cestu?
Odpověď: Toto Světlo je síla, která ve mně začíná něco měnit. Začínám cítit, že jsem se začal dívat na svět jinak – vnímám věci nově, měním svůj postoj k lidem. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru