Otázka: Co je to „Srdce skupiny“?

Odpověď: „Srdce skupiny“ jsou společné touhy, které jsou schopny existovat ve vzájemném a obětavém spojení jedna k druhé. Společně mohou použít egoismus, nad který se každý člověk pozvedl a přivést tyto touhy k obětování. To znamená, že nyní mají práci v chrámu, v jejich společném domě, jejich společné touze. Právě v této přilnavosti k sobě navzájem odhalí přilnavost k Stvořiteli.

Jednota mezi přáteli je nádoba a v důsledku všech těchto spojených přání se odhalí přilnutí ke Stvořiteli. Je řečeno: „Skrze tvé činy Tě poznáme.“ Světlo se odhaluje v nádobě.
[88147]
Z 3. části denní lekce kabaly 12/09/12, Studium deseti Sefirot

Otázka: Proč je tak obtížné udržet záměr?

Odpověď: Je to proto, že ve správném záměru, naše touha užívat si okamžitě dosáhne nápravy. Pokud jste i jen na okamžik mysleli se správným záměrem, pak jste opravili přání, které se uvnitř vás v tu chvíli vyskytovalo, a je nahrazeno novým, nenapraveným. A teď si znovu musíte představit jednotnou skupinu všech přátel jako jeden celek.

Pokud tak učiníte a aspirujete ke Světlu, které reformuje, aby trochu odhalilo v tomto stavu kvalitu odevzdání, pak to znamená, že jste opět napravili vaše přání a to se znovu změnilo. Ukazuje se, že pokaždé, když budete odpojeni, znamená to, že nejste odpojeni a nedostáváte se dále od sebe, ale že touhy uvnitř vás se mění, a tak se pohybujete kupředu!
[87037]
Z 2. části denní lekce kabaly 28/8/2012, Zohar

Otázka: Předpokládejme, že se mi něco stalo a cítím takový pocit studu, že bych nejraději zmizel. Na co bych měl myslet v tomto okamžiku? Měl bych myslet na cíl?

Odpověď: To nepomůže. Co to znamená: „Měl bych myslet“ nebo nikoli? Musíte být připraveni předem na nejrůznější vlivy z prostředí, knih, přátel, skupiny a dalších věcí, které jsou výsledkem působení společného pole na vás, abyste byli upozorněni na cíl. To znamená, že nastavujete externí „připomenutí“, jinak si na to nevzpomenete. Začnete spojovat cíl s tím, co se vám stalo. A to je hlavní věc. To znamená, že již víte, že to, co se stalo, bylo úmyslné a došlo k tomu z nějakého důvodu.

Kde cítím bolest a hanbu? Ve svém egoismu. Musím se tedy nad ním pozvednout. Nebo naopak, zůstanu s pocitem hanby, protože ten mě směřuje k cíli. Jsem pak připraven ho v sobě zažívat pořád, abych nezapomenul na cíl, a byl k němu přidružený a přibližoval se k němu. Nechť je můj pocit studu silnější a silnější a tak se budu pohybovat směrem k cíli, který bude blíž a blíž.

Zde začínáme s přehodnocením hodnot a proto rosteme. Od této chvíle, to co bude ovládat pohyb, dosažení a dosahování vyšších stavů lásky a odevzdání nad pocitem egoismu jako zla a všeho co je v něm, je v podstatě stud.

Otázka: Je mechanismus, který jste popsal vhodný pro 99% populace?

Odpověď: Nejen pro 99%, ale pro každého, protože touha přijímat je jediný materiál.
[83599]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 30. 5. 2012

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Otázka: Proč je první fází po fázi kořene neživá povaha? Proč vše nezačne z jiné fáze?

Odpověď: Protože tato nejnižší fáze v sobě zahrnuje vše. Nejsou v ní žádné vnitřní rozdíly, a tak nemůže nic rozlišovat na vnější straně. Mluvíme o vyšším Světle pouze vzhledem k nádobám stvořených bytostí. Proto, neživá povaha je první fází, ve které stvořené bytosti obdrží pouze sílu omezení, která jim neumožňuje objevit více, než objevují nyní.  

Síla omezení působí na nádoby a Světlo, které v nich může být odhaleno. Působí na všechno. Otázkou je: Co tato síla ovlivňuje? Má vliv na střed stvořené bytosti nebo jeho limity? Jinými slovy, na co působím při restrikci – na své přání přijímat nebo na Světlo? 

Samozřejmě, ovlivňují své přání. Nikdy nemám vliv na Světlo. 

Omezím přání přijímat a udržuji ho. Díky tomu na nic „neskočí“. Tak omezím sám sebe, abych Světlo získal jen tímto způsobem. Je to tím, že vím, že na více nemám sílu, takže neustále „udržuji hranice,“ udržuji své ego v neutrálním stavu.

To je fáze neživá: Ego se stále vyvíjí, a já jej neustále držím na té samé neživé úrovni. Vlastně to je ohromná pozitivní práce, která se odehrává v různých formách. Svou povahou však patří k neživé úrovni: Sám své přání umisťuji do režimu neživého, kde mé přání zůstává stejné.

Uvnitř tohoto přání pracuji ve vztahu ke Stvořiteli. Co mohu dělat? Uvnitř Něj se anulovat.  Tak mohu být ve Stvořiteli a splynout s Ním, mohu v Něm být obsažen, což je atribut úrovně neživé. Nedovolím sám sobě nic, kromě sebe-anulování. Představte si, že jste uvnitř ohromné síly, a nemáte jinou možnost, než tuto, jak se jí můžete držet. 

Na druhou stranu mě toto připravuje pro další, vegetativní úroveň. Je tomu tak tím, že uvnitř mě dochází k neustálým změnám, které narůstají až do páté fáze neživé úrovně. Mohli bychom si myslet, co kdybych se namísto malého oblázku stal velkým vzácným drahokamem? To ale zatím není vše: Změny, kterými jsem prošel, mě naučili, co znamená růst. Vzestup ve fázích neživé úrovně uvnitř mě zrodil rozum, neboť jsem měl možnost věci porovnávat a přivyknout si na konkrétní fakt nestability. 

Své narůstající potěšení jsem čas od času omezil, ale v tu samou chvíli jsem následoval změny, dokud jsem nepochopil, že se opravdu mohu změnit, a posunul jsem se dále na úroveň vegetativní. 

Tak mluvíme o kvalitativním vývoji a nikoli o kvantitativním: Na konci neživé úrovně, v jeho poslední, čtvrté fázi, již ze zkušenosti chápu, že se dokáži sám změnit, vědomě a cíleně. Tak se zrodí příležitost, posunout se z poslední úrovně neživé fáze do vegetativní. V tomto místě se vytváří počáteční bod, změnou v přání.

Každá taková změna pochází ze Stvořitele ve formě obnovující síly. Nikdy bych úvodní podmínky pro růst nenašel uvnitř sebe. Proto, Stvořitel mě nejenže rozvíjí; vkládá do mě Svou sílu tvoření tak, že se Mu budu podobat. Výsledkem tohoto vývoje se ve stvoření staneme my a Stvořitel partnery. Jeho cílem není zvětšit přání přijímat, tím že by jej prováděl řadou změn, ale spíše, aby mě naučil Svému umění. A co více, učí mě kvalitativním způsobem. 

Tak díky všemu, čím procházíme, dosáhneme Jeho činů podle pravidla: „Podle Tvých činů Tě poznáme.”
[83418]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“

Baal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 28: …A pak jsme se pustili do nového druhu práce – vložit všechnu tu zveličenou vůli přijímat do formy odevzdání. Pak je uzdravena, protože nyní získala ekvivalenci formy…. Je to tak, že byla dána Klipot pouze prozatím, pro očištění. Ale nakonec, nesmí to být jiné tělo.

Existuje touha přijímat, která byla stvořena Stvořitelem. Není to touha, kterou všichni máme proto, abychom udržovali naše animální tělo, ale touha, která je mimo tento svět, která nám byla dána, abychom ji napravili, napravili náš postoj k druhým.  

Vše, co je mimo postoj k druhým se vůbec nepočítá. Naše “animální” část je charakterizována touhami po jídle, sexu, rodině, penězích, respektu a vědomostech. Je jedno, jakou formu mají; vůbec se nepočítají. 

Vzdělání, kultura, etika a ostaní hodnoty jsou části našeho světa pouze proto, že uvažujeme o nápravě postoje k takovým věcem, tím, že jim přidáváme určitou důležitost. Původně nám však byla dána jasná instrukce: “Miluj přítele svého jako sebe.” Je to komplexní, universální princip. To je ta jediná věc, kterou musíme napravit a ten jediný směr, kterým bychom se měli zaměřit, bez ohledu na všechna ostatní přání. Je to v postoji k druhým, kde došlo k „rozbití nádob“, a je to tam, kde odhalíme vyšší Světlo, přilnutí, nápravou.

Kabalisté říkají, že musíme odhalit egoistické přání ve vzájemných vztazích s ostatními a přiznat si skutečnost, že to všechno je v můj prospěch namísto ve prospěch druhých. Vše se poměřuje ve vztazích k druhým, a je to právě podle tohoto kritéria, kvůli kterému se přání přijímat říká, jak jej kabalisté definují,  „zlý sklon.“ 

Je-li má síla zaměřena na můj vlastní prospěch a ne na dobro druhých, pak je nazývána  „zlým sklonem.“ Teď jej musím obrátit v dobrý sklon tak, aby ta samá síla, to samé přání, nebylo pro můj vlastní prospěch, ale ve prospěch druhých. Proč je tomu tak? Protože tím přinášíme uspokojení Stvořiteli. 

Pokud tímto způsobem pracuji, přivolávám Světlo, které napravuje, sílu, která mě napravuje vzestupy a sestupy. Nyní považuji svůj dobrý postoj k druhým za „vzestup,“ zatímco při „sestupu“ vidím, že jsem stále proti dávání druhým.  

Pokračuji v těchto vyjasněních, dokud celé mé přání přijímat není vlastně „mrtvé“ a ničeho schopné. Pak , ze stavu smrti jej oživím a dosáhnu „vzkřísení mrtvého,” a tak dosáhnu Gmar Tikkunu (konečné nápravy).

Takže, vše se odehrává uvnitř mého přání přijímat, které je zaměřeno na druhé – individuálně a vůči prostředí, a obecně vůči Stvořiteli. Měli bychom si toho být zcela a jasně vědomi. 

[82511]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Úvod ke knize Zohar”

Všichni „plaveme“ v informačním poli, které je nad časem, prostorem a pohybem. Je konstantní. Avšak my toto pole necítíme, protože máme odlišné vlastnosti. Nicméně pokud se sjednotíme, tak se do míry našeho stupně propojení staneme podobní tomuto poli; staneme se sjednocení jako toto pole a začneme z něj vyzvedat jeho informace.

Když všichni existují ve stavu oddělení, aniž by se spojili s ostatními, pak v tomto informačním poli cítí jen malou informační část, která je každým vnímána jako „náš svět“ izolovaný od tohoto informačního pole a může být pociťován jen v člověku, v jeho individuální egoistické části.

Jakmile se sjednotíme, minimum jsou dva („Miut Ha-Rabim-Shnayim“), pak hned poté začneme odpovídat tomuto informačnímu poli a začneme ho vnímat na minimální úrovni nazývané, řekněme, „Nefesh de Nefesh. „A tak dále, což znamená, že podle zákona podobnosti, cítíme toto pole, Stvořitele, do míry našeho spojení. Tím děláme smyslový orgán ze sebe samých.
[82297]

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30