Category Archives: Skupinová práce

Proč je etika nepodstatná

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 28: …A pak jsme se pustili do nového druhu práce – vložit všechnu tu zveličenou vůli přijímat do formy odevzdání. Pak je uzdravena, protože nyní získala ekvivalenci formy…. Je to tak, že byla dána Klipot pouze prozatím, pro očištění. Ale nakonec, nesmí to být jiné tělo.

Existuje touha přijímat, která byla stvořena Stvořitelem. Není to touha, kterou všichni máme proto, abychom udržovali naše animální tělo, ale touha, která je mimo tento svět, která nám byla dána, abychom ji napravili, napravili náš postoj k druhým.  

Vše, co je mimo postoj k druhým se vůbec nepočítá. Naše “animální” část je charakterizována touhami po jídle, sexu, rodině, penězích, respektu a vědomostech. Je jedno, jakou formu mají; vůbec se nepočítají. 

Vzdělání, kultura, etika a ostaní hodnoty jsou části našeho světa pouze proto, že uvažujeme o nápravě postoje k takovým věcem, tím, že jim přidáváme určitou důležitost. Původně nám však byla dána jasná instrukce: “Miluj přítele svého jako sebe.” Je to komplexní, universální princip. To je ta jediná věc, kterou musíme napravit a ten jediný směr, kterým bychom se měli zaměřit, bez ohledu na všechna ostatní přání. Je to v postoji k druhým, kde došlo k „rozbití nádob“, a je to tam, kde odhalíme vyšší Světlo, přilnutí, nápravou.

Kabalisté říkají, že musíme odhalit egoistické přání ve vzájemných vztazích s ostatními a přiznat si skutečnost, že to všechno je v můj prospěch namísto ve prospěch druhých. Vše se poměřuje ve vztazích k druhým, a je to právě podle tohoto kritéria, kvůli kterému se přání přijímat říká, jak jej kabalisté definují,  „zlý sklon.“ 

Je-li má síla zaměřena na můj vlastní prospěch a ne na dobro druhých, pak je nazývána  „zlým sklonem.“ Teď jej musím obrátit v dobrý sklon tak, aby ta samá síla, to samé přání, nebylo pro můj vlastní prospěch, ale ve prospěch druhých. Proč je tomu tak? Protože tím přinášíme uspokojení Stvořiteli. 

Pokud tímto způsobem pracuji, přivolávám Světlo, které napravuje, sílu, která mě napravuje vzestupy a sestupy. Nyní považuji svůj dobrý postoj k druhým za „vzestup,“ zatímco při „sestupu“ vidím, že jsem stále proti dávání druhým.  

Pokračuji v těchto vyjasněních, dokud celé mé přání přijímat není vlastně „mrtvé“ a ničeho schopné. Pak , ze stavu smrti jej oživím a dosáhnu „vzkřísení mrtvého,” a tak dosáhnu Gmar Tikkunu (konečné nápravy).

Takže, vše se odehrává uvnitř mého přání přijímat, které je zaměřeno na druhé – individuálně a vůči prostředí, a obecně vůči Stvořiteli. Měli bychom si toho být zcela a jasně vědomi. 

[82511]
Ze 4. části denní lekce kabaly, 
“Úvod ke knize Zohar”

Detektor Stvořitele

Dr. Michael Laitman

Všichni „plaveme“ v informačním poli, které je nad časem, prostorem a pohybem. Je konstantní. Avšak my toto pole necítíme, protože máme odlišné vlastnosti. Nicméně pokud se sjednotíme, tak se do míry našeho stupně propojení staneme podobní tomuto poli; staneme se sjednocení jako toto pole a začneme z něj vyzvedat jeho informace.

Když všichni existují ve stavu oddělení, aniž by se spojili s ostatními, pak v tomto informačním poli cítí jen malou informační část, která je každým vnímána jako „náš svět“ izolovaný od tohoto informačního pole a může být pociťován jen v člověku, v jeho individuální egoistické části.

Jakmile se sjednotíme, minimum jsou dva („Miut Ha-Rabim-Shnayim“), pak hned poté začneme odpovídat tomuto informačnímu poli a začneme ho vnímat na minimální úrovni nazývané, řekněme, „Nefesh de Nefesh. „A tak dále, což znamená, že podle zákona podobnosti, cítíme toto pole, Stvořitele, do míry našeho spojení. Tím děláme smyslový orgán ze sebe samých.
[82297]

Satelit na Stvořitele

Všichni „plavame“ v informačním poli. Je mimo čas, prostor a pohyb, je stálé. Ale tohle pole necítíme, protože jsme mu odlišní svými vlastnosti. Ale pokud se mezi sebou spojujeme, stáváme se pak v míře našeho spojení podobní tomuto informačnímu poli, jednotní jako ono a začínáme chytat tuto informaci.

A pokud je každý zvlášť, mimo spojení s druhými, cítíme potom v tomto informačním poli pouze malou část, kterou každý cítí jako „náš svět“, protože je izolován od tohoto pole a zůstává pouze s tím, co se nachází v jeho individuální egoistické části.

A když se pak spojíme, „minimální množství je dva“ (mijut a- rabim – šnaim“), hned se pak staneme podobní tomuto informačnímu poli a začínáme ho cítit na minimání úrovni, která se jmenuje například „nefeš de- nefeš atd. Takže v míře spojení, podle zákonu podobenství, začínáme pociťovat toto pole – Stvořitele a děláme ze sebe nový orgán pocitu.

Klíč ke štěstí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30

Mnoho reinkarnací v jednom těle

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co je to reinkarnace?

Odpověď: Jsem v touze přijímat a objevuji roztříštěné Reshimot (vzpomínky), což znamená, že cítím, že moje spojení s prostředím a Stvořitelem je v troskách. Tak vynakládám úsilí pro spojení s prostředím, abych se stal vhodnou nádobou pro stvořitele, pro světlo.

Předpokládejme, že tím, že pracuji nad svou rozbitou touhou, žádám a získávám vliv Světla, které napravilo moje spojení s rozbitými nádobami, které mi jsou nejblíž, a dosahuji většího propojení a větší kompatibility se Světlem. Nyní jsou nádoby, které byly mnou opraveny, naplněny světlem Nefesh. Tak jsem vyplnil roztříštěné přání, které mi bylo odhaleno. To znamená, že jsem prožil jeden život a provedl nápravu.
Nyní se mi odhaluje další úroveň. Předchozí touha umírá, již ji více nepotřebuji. Světlo, které vychází z předchozího duchovního Partzufu a je odhaleno v příštím Reshimo je větší a vyspělejší. To znamená, že je ještě více rozbité! Ale se zkušenostmi z předchozího života už vím, jak ho napravit. Proto postupuji i nadále a napravuji sám sebe.

Musím spojit roztříštěné nádoby, které jsou si ještě více protikladné, a musím žádat světlo, aby nás spojilo. Tak jeden život následuje druhý, až dosáhnu své kompletní nápravy. V ten moment, rozbité Reshimot přestanou být vyvolávány a odhalovány, protože jsem napravil celé rozbití, což znamená, že jsem prošel všemi svými životy. Tyto životy nemají nic společného s našimi fyzickými těly, které žijí jako zvířata. Ta se zvířatům jen podobají, neboť náš život symbolizuje pokrok touhy přijímat.

Na rozdíl od neživé, vegetativní a živé přírody jsme zvláštní zvířata, v nichž se touha přijímat neustále mění a nakonec dosáhne slepé uličky, ve které se ocitáme dnes. Najednou zjišťujeme, že to není život a že nechápeme, kam míříme. Utrpení nás povinuje začít se ptát po smyslu života, na jeho účel a kořen. V touze vyvíjející se na neživé, vegetativní a živé úrovni, již existuje začátek nové touhy, která nás nutí se ptát, co je na úrovni nade mnou.
[80163]
Z 1. části denní lekce kabaly 8/6/2012, spisy Rabáš

Konec růstových bolestí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak si představujete ideální stav ve skupinách? K čemu musíme přijít?

Odpověď: Růstové bolesti budou pokračovat. Neexistuje žádný způsob, jak se tomu vyhnout, dokud skupiny nezískají svůj duchovní základ.

Jakmile bude existovat základ v každé skupině, „duchovní polštář“, který budou vnímat v jeho konstantní formě, porozumění a pocítí jeho duchovní kostru, jejich deset Sefirot, které jsou jejich základem, a uvnitř nich budou vnímat vyšší stav, vyšší svět, řízení a úpravy, pak bude možné říci, že existují nezávisle, pochopí, že nejsou žádné nerovnovážnosti, a společně se podílejí na jednom společném spojení, jednom společném systému.

V opačném případě, jaký je to společný systém? Každý chápe jen sám v souladu s jeho vlastním egoismem. To je důvod, proč tyto potíže růstu zmizí pouze tehdy, jakmile se dostaneme na duchovní úroveň, a doufám, že k tomu dojde velmi brzy.
[79798]
Z „Otázek k semináři“  25/5/2012