Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

Filed under: Modlitba, Skupinová práce, Studium, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce, Záměr - Žádné komentáře→

Otázka: Jak nikdy neztrácet možnost pro samostatný čin?

Odpověď: Takovou možnost jde vyjasnit pouze ve společnosti. Stále hledám, jaký užitek můžu přinést společnosti, světu. Pokud o to usiluju, určitě takovou možnost dostanu.

Pokud je člověk pasivní a myslí si, že nic nejde podniknut, nevšimne si potom jemu poskytnuté možnosti. Ale pokud na sebe tlačí a hledá možnost udělat něco užitečného, takovou možnost najde. Je to podobné našim činům v šíření, které teď děláme ve více státech, účastníme se knižních výstav, organizujeme semináře ve firmách, domácí setkání atd.

Stále hledáme možnost. A není nám známo, v jaké formě budeme existovat zítra. Schválně si na toto dávám pozor, abychom se naučili takovému vztahu. Vždyť všechno musí vysvětlit vyšší světlo a poskytnout nám formu pro dnešek a zítřek.
Nevím co bude potom, ani to nechci vědět. V takovém přání už by byl náznak egoizmu. Pokud chceš odevzdávat, udělej to přímo teď, hned na místě, odevzdávej na 100 %, na maximum, kterého jsi schopen. Pouze tomu se říká odevzdání. Pokud děláš nějaký výpočet: možná ne teď, možná až potom – toto už není odevzdání.
Udělej všechno dnes a v souladu s tvým stavem, přijde vyšší světlo, které ti dá rozum a cit, abys pochopil, jaký musíš udělat další krok. A tak je to vždy.

[#138177]
Z lekce 17.06.2014, článek „Vzájemná záruka.

Filed under: Šíření, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak se dá v několika větách člověku vysvětlit, jakými prostředky je možné změnit jeho egoistickou přirozenost bez připomínaní vyšší síly, aby se to nezdálo mystické?
Odpověď: Pokud dosahujeme spojení mezi sebou, potom v centrálním bodu jednoty v centru kruhu se projeví síla, která je větší a stojí nad námi ve své kvalitě. Proto je schopna nás udržovat v jakémkoliv stavu budeme chtít.
Tato síla může odstranit všechny problémy, pozvednout a naladit náš život, zařídit všechno úplně jinak. Nehledáme ji někde na nebi nebo na jiných planetách, pomocí kouzel a meditací , ale pouze uvnitř našeho spojení.
Mimo to víme z historie, že národ Izraele žil v takovém stavu více než tisíc let. Z té doby k nám přišly všechny povídky o rozkrytí vyšší síly, z této úrovně jsou napsány všechny sváté knihy. Takto žil národ a takový stav se nazývá Chrám.
Chrám – není budova z kamene, ale spojení mezi námi. Kdysi se toto spojení pokazilo a Chrám se zbořil. A tak namísto spojení a lásky mezi námi začala vládnout nenávist. Proto dnes necítíme mezi sebou žádné spojení a tak žijeme.
Takový stav se nazývá vyhnanství, odloučení od spojení. Ale uvnitř jednoty se rozkrývá taková síla, která dokáže vytvořit cokoliv si budeme přát a jakékoliv zázraky. Nic proto nemusíme dělat, pouze zjistit, jak se mezi sebou spojit.
Otázka: Setkával jste se s různými uznávanými vědci světa, přijímají takové vysvětlení? Chápe racionální mozek takový pojem jako centrum skupiny?
Odpověď: Vědci dnes přijímají i jiná vysvětlení, často věří ve věci naprosto abstraktní. Neuvěříte v jakém složitém stavu se teď ocitli. Ta doba, kdy věřili v neměnnost zákonů Newtona a Einsteina je dávno pryč. Dnes je život vědců moc těžký. Velmi velké prázdnoty se rozkrývají uvnitř přírody, vědci chápou, že určíté věci není možné vnímat obyčejným lidským rozumem, přijmout na sebe tyto zákony.

[#137186]

Filed under: Jednota, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: V předvečer svátku „Šavu’ot“, symbolizujícího darování Tóry, vysvětlete, prosím Vás, smysl deseti přikázání – rčení, vyhlášených na hoře Sinaj, které je nutné opakovat každý den.

Odpověď: Pro nás desat přikázání znamená hlavně kontrolu našich přání ve vztahu k jednotě. Mluví se pouze o jednotě.

Darování Tóry nastává pouze poté, když národ přijímá podmínky vzájemné záruky, jako jeden člověk s jedním srdcem, u úpatí hory. To jest –  my chápeme, že nad námi je hora našeho egoismu a my dokážeme vystoupit na tuto horu pouze s jedním bodem v srdci. Ten bod se jmenuje Mojžíš, protože nás vytahuje (mošech) z vlastního egoismu.

Hora Sinaj je obrovská, jako Babylonská věž, dokonce i větší. A my jsme se shromáždili u jejího úpatí a jsme připraveni stát kolem této hory našeho egoismu. To znamená, že souhlasíme s tím, že dáme dohromady jednotlivé egoismy do jedné hory, nebudeme se jich bát a bez ohledu na tuto horu nenávisti budeme usilovat o jednotu, i když cílem našeho egoismu je postavit se proti naší jednotě.

Až se tak spojíme, požádáme pak o rozkrytí síly odevzdání uvnitř naší jednoty. Vždyť snaha o jednotu je duchovní nádoba, přání k vzájemnému odevzdání. Jak je řečeno: „Od lásky ke stvořením- k lásce ke Stvořiteli“. Tak přijímáme podmínky k lásce k bližnímu jako k sobě samotnému.

[#136553]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak se rozvijí smysl pro vnímání bližního?

Odpověď: Smysl pro vnímání bližního se rozviji díky úsilí o sebeanulování ve vztahu ke správné společnosti, dokud s ní nesplynu  a budu je obsluhovat. V souladu s podobenstvím vlastností  svým dobrým a láskyplným chováním k ostatním odhalím Stvořitele. Nakolik se budu snažit přinést blaho společnosti, natolik odhalím Stvořitele. Vždyť On se ke všem také chová v dobrém, jak ke zlým tak i k dobrým.

Proto se i já musím snažit chovat se stejně dobře ke všem. Zlými se nazývají  takoví lidé, kteří sice chtějí být dobrými, ale zatím nad nimi vládne zlo. Rozkrytím různých forem ve vztahu k nim rozkrývám Stvořitele v souladu s tím, nakolik musím změnit sebe v podobenství k Němu.

Kontrola a vyjasnění je možné pouze ve vztahu ke společnosti. Nemám žádnou jinou možnost, kde můžu potkat Stvořitele, vidět Ho a zvážit, čím jsem od Něj odlišný. Jeho tvář se rozkrývá uvnitř široké veřejnosti nebo skupiny, tj. uvnitř společnosti, uvnitř světa. Proto slovo „svět“ (olam) – je „skrytí“ (olama) Stvořitele. Není žádné jiné místo, kde se dá On pocítit, protože nemá tvář. Vlastní proměnou se začínám chovat jinak – v dobrém se chovám ke světu a v souladu s tím rozkrývám, že svět je Šechina, ve kterém se nachází Šochen, Stvořitel.

[#136035]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Filed under: Duchovno, Duše, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Filed under: Duchovno, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby?
Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.

[131982]
Z lekce článku Rabaše, 07.04.2014

Filed under: Cesta, Modlitba, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem?
Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.

[131746]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Práce, Skupinová práce, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.

[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Kabalistické zdroje, Skupinová práce, Spojení, Vnitřní práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→