Category Archives: Skupinová práce

Ručit za blaho přítele

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Nejdříve poděkuj a potom požádej

Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby?
Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.

[131982]
Z lekce článku Rabaše, 07.04.2014

Není důležité, co cítíme uvnitř sebe!

Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem?
Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.

[131746]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Je neuvěřitelně snadné žít společně

Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.

[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Správná pýcha

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak máme přistupovat k pýše?

Odpověď: Co je na této vlastnosti špatného? Musím být pyšný. Je řečeno: (Knihy kronik II 17:6) “A jeho srdce bylo povzneseno na cestách Páně.” To je jak bych řekl, jsem pyšný, protože patřím k vyšší úrovni lidstva, která je stvořena Vyšším světlem, část, kterou chce Stvořitel pozvednout. To je další úroveň povznesení, nejvyšší z celého lidstva, a nyní musí vstoupit se Stvořitelem v kontakt.

Chci to, jsem hrdý, že jsem na této úrovni společně se svými přáteli. Proč ne? Musí to být správný druh pýchy, ne pýcha, kde druhými pohrdám, spíše, kde se stávám kanálem Vyššího světla pro celé lidstvo a začnu se o ně zajímat jako vyšší vzhledem k nižším. Staráte se s láskou, a to je vyšší pýcha úplně jiného druhu, jako otec ke svým dětem.

Otázka: Ale na druhé straně, pýcha člověka přivádí k izolaci, odloučení.

Odpověď: Záleží na tom, o jakém druhu pýchy mluvíte. Mluvím tu o dobrém druhu pýchy. Teď si vyberte, přejte si, aby s vámi zůstala jen ta dobrá pýcha.
[120382]
Z hovorů o skupině a šíření 21/10/2013

Deset, ani devět ani jedenáct

Dr. Laitman with StudentsCelý postup se děje pouze ve skupině deseti. Od té chvíle, pracujeme pouze v ní. Skupina deseti mohou být stovky našich přátel po celém světě. To se také nazývá deset lidí, a nikoli devět nebo jedenáct.

Vše má stejnou strukturu deseti Sefirot. Jediným rozdílem je měřítko, větší nebo menší rozlišení. Vidíte deset lidí před vámi, ale když k nim přistupujete, každý z deseti lidí se změní na deset, a pak každý z těchto deseti se změní na jiných deset, a tak do nekonečna.

Nicméně, v podstatě, vidíte stejné HaVaYaH, stejnou skupinu deseti, ve které je zahrnuto absolutně všechno.
[111566]
Z 1. části denní lekce kabaly 04/7/13, spisy Rabaš

Duchovní a tělesná Láska

Dr. Michael LaitmanOtázka: Je psáno: „Miluj svého přítele jako sebe sama.“ Kdo je „váš přítel“ pro člověka, který má bod v srdci?

Odpověď: Obecně platí, že dáváme jméno „svého přítele“ každému člověku na světě, který byl pro nás cizí a stává se blízkým, vaším přítelem.

Pro člověka s bodem v srdci jsou dle hierarchie „jeho přátelé“ ti lidé, kteří jsou s ním na cestě, přátelé ve skupině. Můžeme k nim být otevření, můžeme se s nimi zabývat spojením a jednotou, ve vzájemné podpoře, k realizaci systému duchovního spojení. Nenacházíme se v této skupině náhodou, patříme k jedné vnitřní vyšší části systému, a proto jsme společně. V první řadě je třeba vytvořit mezi námi podmínky, jako je „láska k druhým“.

„Láska k druhému“ se určuje podle toho: Začínám cítit touhu mého přítele, jeho potřeby nad svými vlastními.

Pojem „Miluj svého přítele jako sebe“ se rozumí výše než sebe, mnohem víc než sebe. Dnes miluji sebe víc než celý svět. To znamená, že i ve vztahu k mým přátelům, musím pracovat tímto způsobem, že pro mě budou důležitější než kdokoli jiný. To je získávání atributu odevzdání, když pochopím jejich největší touhu – dosažení cíle, odhalení vyššího systému jako mou osobní touhu a pomáhám jim v tom. Pokud pro mě, duchovno mých přátel je vyšší než já, pak v tu chvíli dosáhnu odhalení.

Láskou máme na mysli, ne to, co je obvykle myšleno jako láska v tomto světě, ale zejména pomoc těm, kteří jsou s námi na cestě tak, že dosáhnou svého cíle. Láska se nazývá naplňování touhy druhého.
[111114]
Z Příprava na kongres v Krasnojarsku 13/6/13

Vše co potřebujeme je láska

Dr. Michael LaitmanOtázka: Řekl jste, že bychom neměli dávat naše naděje do kongresu, že bychom neměli očekávat žádné potěšení, ale že bychom měli pracovat pouze nad ním a stát se příkladem pro ostatní.

Odpověď: Cílem stvoření je činit dobro stvořeným bytostem! Proto bychom měli očekávat přijímání potěšení, ale potěšení z dávání přátelům a skrze ně Stvořiteli.

Potěšení je cílem stvoření, mám se těšit. Pokud se netěším, ale pláču, jsem opačný cíli stvoření a daleko od Stvořitele.

Čím více se přibližujeme ke Stvořiteli, tím více si užíváme. Všechny úrovně duchovního žebříku jsou vzestup k pocitu stále většího a nádhernějšího potěšení! Zdá se, že jste dosáhli vrcholu a pak najednou cítíte takové pocity , že se můžete jednoduše zbláznit. Ale nemůžete se zbláznit, protože máte Masach (clonu/obrazovku). Pokud byste neměli Masach, i nejmenší duchovní potěšení by spálilo všechny vaše pojistky.

Potěšení, které cítíte, je radost z dávání, radost z lásky a naplnění vašeho milovaného přítele.

Vidím, že máte smutnou tvář. Nemůžete si představit, že naplňujete někoho, koho milujete? Milujete někoho v tomto světě, vašeho syna přinejmenším? Dokážete si představit, jak si užíváte, když mu dáváte dárek a že vám přináší radost, když vidíte jeho potěšení, jak skutečně cítíte radost v jeho nitru? Cítíte potěšení, když cítíte jak ochutnává něco dobrého, nebo se raduje z určité hry, jako kdybyste byli v něm?

Máme takové hmotné příklady, které můžete použít také ve spiritualitě. Ale ve spiritualitě se tato láska neobjeví přirozeně, proto budete muset požádat o pomoc, postavit ji uvnitř sebe reformujícím Světlem. Už byste ale měli chápat to, že se můžete těšit faktem, že si užívá ten, kterého milujete.

To znamená, že vše, co potřebujete, je láska Stvořitele! Když si užívá vaše činy, budete cítit jeho potěšení z vás stejnou měrou. Tím, že přinesete Stvořiteli vaši drobnou dobrou náladu, vynásobíte ji 620 krát, protože Stvořitel je trochu větší než vy a obsahuje vše, co je.

Můžete znásobit své úsilí a své potěšení jejich převedením k němu, protože on si vás užívá 620 krát více, a obdržíte od něj potěšení, které je 620 krát větší. Tak postupujeme po duchovním žebříku, a to všechno je naše práce: naplnit světlo 613 touhami a dalšími 7 přídavnými, Malchut sám, celkem 620 tužeb.
[111446]
Z 1. části denní lekce kabaly 03/07/13, spisy Rabaš

Herci a diváci

The Actors And The SpectatorsOtázka: Na jedné straně musím napravit svůj postoj k přátelům, bez ohledu na to, jak vnímám jejich vztah k sobě, dokonce i když se mi zdá, že mě nenávidí. Na straně druhé však nedokáži usilovat o nápravu, pokud se mi od přátel nedostává podpory a záruky. Jak se toho dosáhne?

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

V jednom svazku

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak společně pracujeme ve skupině tak, aby se podala vyššímu?

Odpověď: Kvůli tomu každý sklání hlavu před každým z přátel. Pomocí rozbitých Kelim Vám byla dána příležitost pracovat s přáteli jako se Stvořitelem. Nemůžete toho dosáhnout se svými nenapravenými přáními; proto pracujete se skupinou.

Čím dále jste od vyššího Světla, tím dále jste také od přátel. To ve Vás vytváří ten správný stav, „sdílené pole“, kde si s nimi můžete „hrát“ a trénovat. Váš postoj k nim je přesně ten postoj ke Stvořiteli, ale tady vidíte výsledky, společně s nimi pracujete na změnách stavu, obojí ve vás i v přátelích.

Stvořitel je absolutní, a uvnitř skupiny je reciprocita, změny tam vás mnohem lépe připraví na setkání s Ním. Abyste v sobě měli dvě přání – přání přijímat a přání dávat – které se objeví před vaším egem a egem přátel; a tak získáte úplné Kli připravené čelit Stvořiteli.

Pravdou je, že vše je připraveno prostřednictvím duchovní moudrosti, která vás vybaví vším nezbytným ve formě skupiny po celou cestu.

Dejme tomu, že se musíte dostat z úrovně 120 do úrovně 121. Tam objevíte také sebe v ukrytí, a dokonce větším ukrytí, v absolutní tmě, kde nemáte na Stvořitele vzpomínku, zaplaví Vás nevysvětlitelné myšlenky a pocity… tak, jak se dostaneme z takové hrozné tmy do další úrovně?  Uděláme to pouze s pomocí skupiny, jako to dělali studenti Rabiho Šimona. A vy znovu objevíte, že všechny vztahy mezi přáteli jsou nastaveny přesně tak, aby utvořili tuto novou úroveň.

Otázka: Tak co může skupina udělat, aby se podrobila a vzrostla do další úrovně?

Odpověď: Skupina se nemusí podrobovat; spíše každý z členů se musí podrobit myšlence spojení a jednoty. A pak, všichni společně, vytváříme podporu pro odhalení Stvořitele, místo, kde bude přebývat, Šechinu.

Otázka: Nemusí tu však být sdílené odevzdání, když procházíme různými stavy?

Odpověď: Cítíte, co to znamená být spolu, v jednom “svazku” (omer). Hlavní je se anulovat, jinými slovy, podřídit se, vší vaší silou vytvořit mezi přáteli spojení. Pokoříte svou pýchu ohledně spojení a jste zaměřený pouze na to, aby každý ve skupině, včetně žen a dětí, byl ve spojení; že k sobě budou navzájem přistupovat s láskou, porozuměním, bez jakýchkoli stížnosti k druhým. Stvořitel nám dal prostředí kde vyvíjet úsilí, my mezi sebou zkrátka musíme vytvořit spojení. A pokud ne, nebude to mít pokračování…

[104383] Ze 3. části denní lekce kabaly 5/4/2013, Rabašovy spisy