Ve všeobecném přání, obklopujícím celé lidstvo, neustále dochází k velkým posunům či ke sjednocování. Tento systém žije a vyvíjí se, všechno v něm se neustále mění a mísí se jako vlny na moři. Z toho důvodu do tohoto systému mnoho lidí vstupuje, a jsou tak vtaženi blíže a následně dále od vyššího cíle.

Je třeba dát dohromady masu lidí – nikoli kvantitativní, ale kvalitativní – kteří si skutečně budou přát přijmout kvalitu daru, kvalitu vyššího světa, vnitřní síly, která utváří vesmír, společně se silou přijímání, která je jedinou jednající silou v našem světě. Věřím, že jsme tohoto bodu dosáhli, a to nikoli z toho důvodu, že bychom byli tak silní nebo výjimeční, ale proto, že to svět potřebuje. Baal HaSulam napsal, že toho co má, dosáhl proto, že svět potřeboval zjevení metody nápravy, a nikoli proto, že by sám byl výjimečný.

K tomu samému dochází dnes. Po Baal HaSulamovi zde byl Rabash, potom já a následně vy. Tento celý řetězec existuje jenom díky tomu, že svět již dosáhl svého nejnižšího bodu a nachází se v totální krizi.

Tato krize je extrémně komplexní a děsivá. Nevidíme jí; jsme o ní velmi málo informováni a převážně o ní nic nevíme. Jestliže bychom měli naslouchat tomu, co říkají instruktoři, lidé vytvářející rozhodnutí (decision-makers) a různé organizace a instituce, zažívali bychom děs z hrozné situace, v níž se nacházíme.

Všechno to je dokladem faktu, že svět skutečně potřebuje vyšší sílu a její usměrnění; není zde žádná jiná cesta. To se stává den co den stále zřejmější. Během následujících dvou měsíců zjistíme, že se nacházíme ve velké finanční krizi a budeme svědky katastrofy Evropy, a v průběhu dvou let dojde k velké ekologické katastrofě. Zima, která začala, také přinese mnoho „překvapení“.

Všechno to nutí lidstvo pokládat si otázky týkající se systému vlády, vládnoucí síly, a toho, co může být uděláno pro vlastní situaci a pro situaci světa v takových podmínkách, kdy nic nepomáhá. A potom tak budou přinuceni naslouchat tomu, co jim říkáme.

Proto nás svět potřebuje, a z toho důvodu jsme dostali shůry dar pozornosti. Formovali jsme se do skupiny, síly a systému, který bude schopný nám říct a ustavit příklad pro svět, jak správně nás samotné uvést do rovnováhy s vyšší vládnoucí silou. A potom v této harmonii přijmeme absolutní existenci.

Svět sám si pokládá tuto otázku. Tváří tvář problémům s potravinami, teplem, bezpečností a dalšími věcmi, které jsou nezbytné pro život, se svět stále více ptá po smyslu své existence. Koneckonců, když se člověk cítí špatně, neptá se po tom, jak tomu uniknout nebo si kompenzovat svoje problémy, ale pátrá po příčině utrpení, jejich významu a po tom, proč vůbec tyto problémy prožívá.

Velmi rychle se ujistíme, že kromě různých revolucí a protestů ve všech zemích, se ve světě vzedme nová vlna, týkající se účelu existence člověka, který je před přírodou tak malý a tak bez pomoci, a který se v tomto světě sám zničil. Uvidíme, že máme speciální účel a významné předurčení, a z toho důvodu budeme posunuti vpřed.

Toto byl ten samý případ. Jestliže by zde nebyla potřeba začít nápravu ve staré Babylonii, babylonský kněz Abraham by se nikdy nestal spiritiuálním vůdcem. A celý duchovní proud, všechna náboženství a víry vznikly z jeho zjevení vyššího světa.

Stále budeme objevovat, jak moc nás svět potřebuje. Zatím to tak necítíme, ale stále se na to musíme připravovat. Z toho důvodu kladu takový důraz na šíření poselství.

Mluvíme-li o záměru pro zájem přítele či skupiny, nesmíme zapomínat na svět, protože v současnosti jsme nositelé spirituální znalosti, spirituální metody. Každý z nás by se měl cítit zavázán k tomu, aby se angažoval v šíření humanity.

[62358]
Z nedělní virtuální lekce 27/11/2011

Jednota neznamená odlišnost a oddělení, ani různé názory a síly, ale činy jedné síly: sílu jednoty, jeden názor, jednu myšlenku. Pokud člověk náhle vyskočí z jednoty do svých egoistických kalkulací, vzpomínek nebo myšlenek (řekněme, myšlenky a starosti o domácnost), síla jednoty ho rychle přivede zpět.

Lidé cítí společnou sílu jednoty. Pomalu je přitahuje dovnitř, napravuje a zaplaví je takovým způsobem, že později, na základě toho začnou budovat svůj život jinak.

Musíme pochopit, že síla jednoty nás drží. Celou přírodu i nás dělá živými, až k egoistické povaze našeho světa, která se jen živí kvalitou odevzdání. Jinak by nemohla existovat.

Připojením se k této síle se v podstatě ozdravujeme. Vím o mnoha případech, kdy člověk skutečně obdržel posilující sílu, obnovující jeho zdraví.
[61704]
Z nedělní virtuální lekce 20/11/2011

Otázka: Budeme schopni na kongresu dosáhnout trvalého duchovního stupně?

Odpověď: Pokud ne trvalého stupně, můžeme na kongresu dosáhnout dočasného duchovního stupně. To nám dá Rešimot (vzpomínku) a vytvoří v nás zvláštní duchovní obraz, který budeme moci později hledat tím, že si ho budeme vyvolávat znovu a znovu a tvarovat uvnitř nás.

Proto je nutné si přát alespoň dočasné pochopení dalšího stupně stvoření, náš další stav, utvořit ho uvnitř nás. Trvalý stav přijde později. To není problém. Jasná představu o tom, o co usilovat bude v člověku již vytvořena.

Je možné dosáhnout trvalého duchovního stavu. Vše závisí na našem společném přání. Chceme-li, je všechno možné!

Místo člověka v době kongresu není důležité. Nemůže-li přijít z důvodů mimo něj, jako je nedostatek peněz, práce, rodina, a tak dále, to nevadí.

Zkuste být s námi v té době, na všech našich akcí. Budeme pro vás otevřeni 24 hodin denně. I když půjdeme na nějaký čas spát, stále budou vidět prázdné místnosti a několik desítek lidí, kteří ji připravují na ranní lekci. To nevadí, buďte s námi!

Vše co studujeme, bude okamžitě odesíláno na webové stránky. Ti, kteří s námi nemohou být v reálném čase, budou mít možnost sledovat, naslouchat, a znovu prožít všechny naše akce okamžitě. My budeme dělat vše fyzicky, takže vy můžete být s námi a budete dělat všechno, abyste byli s námi vnitřně, duchovně. Můžete se spolehnout na naši podporu.

Ve skutečnosti jsou všechny lekce, které dávám teď, všechny naše studia, zaměřené na přípravu kongresu. To by nás mělo zahřát, shromáždit a tvarovat tak, že v těch 72 hodinách bychom se prostě „spájeli“ dohromady a odhalili v tom svaru vyšší svět.
 [61834]
 Lekce z nedělní virtuální řady 11.06.2011

Náš postoj k bližnímu, k prostředí světa, kde jsme se narodili, který cítíme uvnitř našeho egoismu, se nazývá přípravné období. Když přecházíme od lásky k prostředí nebo lásky k přátelům k lásce ke Stvořiteli, je to již v době skutečné práce, kdy získáváme vlastnosti odevzdání. 

V důsledku získání těchto altruistických vlastností a procházením stupni dávání kvůli dávání, konečně dosáhneme lásky. Ale protože tato cesta vede k dosažení lásky k Stvořiteli, nazývá se tak celá tato cesta.

A dokonce ikdyž v současnosti pracujeme v tomto světě, v našem světě, s egoistickými vlastnostmi, stále je to považováno za práci na lásce k přátelům, k bližním, dokonce ikdyž to vše je skutečné lásce na hony vzdáleno. 

Láska ke Stvořiteli, láska ke stvořením, a láska k přátelům jsou jedno a to samé, protože je to pravým opakem lásky k sobě. To je důvod, proč to vyžaduje tak mnoho kvalitativních změn uvnitř člověka. Avšak hodnota lásky k přátelům je velice vysoká, protože nám dovoluje získat další touhy a pocity, odhalit skutečnou realitu, ve které se nacházíme, myšleno Stvořitele.

Do té míry, do jaké si člověk váží Stvořitele a konečného cíle, natolik považuje prostředky k jeho dosažení důležité, jako cvičení ve skupině, s přáteli, a studium, protože bez těchto prostředků by nikdy nedosáhl cíle. 

Na druhou stranu, celý tento svět je iluzorní a nikdo kolem mě není: žádné neživé či vegetativní úrovně, ani zvířata a lidé. To vše jsou mé vlastní touhy, které se dělí na tyto části a proto mi je Vyšší Světlo takto představuje. 

Tak musím brát také skupinu – jako kdyby kromě mě nic neexistovalo. A každého, kterého kolem sebe cítím: prostředí, skupina, učitel a dokonce i Stvořitel, jsou uvnitř mě, v mých pocitech. Dostal jsem tuto iluzi, že  existuje to vše venku, abych se mohl naučit, co pocit bližního zanemná: abych ho mohl cítit, mít s ním vztah a dosáhnout dávání a lásky. 

Pokud člověk vnímá tímto způsobem celou realitu, pak nemůže chybovat. Je zřejmé, že  musí stále, po celou dobu, rozlišovat nové detaily a doplnit jimi společný obraz, ale už je na správné cestě. 
[62050]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/11/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Ve skupině potřebujeme interakce a kontakt. To je jediný způsob, jak můžu odhalit lásku a nenávist ke svým přátelům. Když společně pracujeme na šíření, dostávám skutečnou vnitřní reakci. Ale ve všech jiných ohledech, jen spolu sedíme na lekcích nebo jíme, zpíváme a tančíme spolu. Nenacházím zde žádnou interakci …

Odpověď: Zkoušejte to společně se skupinou více a více. Ve skutečnosti, toto je práce: sedět s přáteli, jíst, tancovat a zpívat s nimi. To způsobí větší odpor, který se odhalí uvnitř vás. Překonejte sami sebe a pokuste se ponořit hlouběji do skupiny – a zjistíte své slabosti.

To je již výraz pravdy. Čím více se snažíte převzít kontrolu nad sebou, tím více negativity k přátelům odhalíte. To je celá podstata a nic víc není třeba.

Synové Izraele obdrželi metodu korekce pouze tehdy, když v nich uzrála silná egoistická touha. Nadále už to není klan nebo rodina, ale velké množství lidí, kteří cítí, že nepatří k sobě. Takto se objeví národ: Jsem součástí skupiny, byl jsem k ní přiveden, a podílím se na životě přátel, kteří jsou propojeni společným cílem. Ale abych byl upřímný, nemám k nim žádné vřelé city.

A teď už musí tvořit nejhlubší spojení, které může existovat v reálném světě – stejně jako spojení se Stvořitelem. Dokážete si představit: přimknout k přátelům jako ke Stvořiteli, bez výmluv a cítit je blíž než sebe. Je to možné? Ano. Můžete vyvinout úsilí, a v odezvě, přichází shora světlo a napravuje vás.

Všechno co je důležité ve vzájemných akcích, je uvnitř. Můžete si vzít fyzická měřítka pouze tehdy, pokud je možné do nich vložit záměr. V opačném případě byste neměli. Potřebujeme akce, které se stanou výrazem našeho propojení. To zahrnuje Kongresy a práci šíření. Ale ve skutečnosti, jestliže je mi člověk opravdu drahý, tak ho pozvu na kávu nebo do svého domu, abych se s ním stýkal v přátelském prostředí. Snažím se být k němu co nejblíže.

Podstata věci není, aby se každý člověk připravil na kongres ve svém koutku, doufajíc, že tyto externí úsilí nás spojují. Spíše, musíme cítit mnohem větší blízkost, což je to, co jsme byli schopni trochu dosáhnout na kongresu v Aravské poušti. Po prosincovém kongresu budeme pokračovat jednáním v tomto směru, abychom přišli ještě blíž k sobě.
[61440]
Z 4. části denní lekce kabaly 22.11.2011, „Vzájemná záruka“

Otázka: Zaručili jsme se, že se budeme starat o sebe navzájem, abychom udrželi úroveň, které jsme dosáhli v Aravě, a pohnuli se vpřed. Co by však měl člověk dělat, když najednou zjistí, že „vypadl z kruhu“? Měl by cítit, že dělá díru do společné lodi?

Odpověď: Samozřejmě. A to by pro něj měl být zdroj velkého utrpení. Nejprve, není jednoduché dosáhnout pocitu jednoty, měl by však při nejmenším litovat toho, že je od něj oddělen. Za druhé, ať se cítí špatně kvůli tomu, že ví, že všichni přátelé už tam jsou. Za třetí, jeho nepřítomnost ostatní zraňuje, a celá škoda je připsána na jeho účet. 

Tímto způsobem chybí mnohem více než jeho osobním zájem, protože jeho část je v každém z přátel a nedoplňuje je. Dostává se k tomu, že jeho poškození se násobí množstvím členů skupiny. 

Dosud jsme hovořili o egoistické kalkulaci, ale nyní se podívejme na problém z druhé strany. Člověk nepodporuje své přátele ve vzájemné záruce, nestane se podobný Stvořiteli, a nedosáhne dávání Jemu prací ve skupině. Tato duchovní škoda není tak zřejmá, ale musíme na ní také pamatovat. 

Otázka: Můžeme říci, že když tak jednáme, člověk posouvá nejen celou skupinu, ale také celý svět ke zlu?

Odpověď: Pokud jste dostali možnost vstoupit do vzájemné záruky se svými přáteli, pak účastí při společné práci většinou přesunujete svět k dobru. Vždyť každý člověk je částí společné sítě a my jsme její střední část. Proto, upevňováním skupiny, posiluji celý svět v jeho duchovním vzestupu. A opak je také pravdou. 

[61337]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Mutual Guarantee”