Otázka: Proč jsme všichni tak odlišní?
Odpověď: Všichni jsme součástí jednoho společného celku, ve kterém se vzájemně doplňujeme právě proto, že jsme tak odlišní, protikladní a rozporní. Vzájemné doplňování v nás musí odhalit všechny rozdíly mezi námi.
Otázka: Jak se duchovní samota liší od fyzické? Jaké výsledky lze dosáhnout zásluhou jednoho nebo druhého?
Odpověď: Pokud jsem fyzicky sám, pak mě mohou napadnout různé myšlenky, v jakémkoliv směru, které v žádném případě nesouvisejí s pravdou a skutečným cílem. Jestliže se nacházím ve skupině, máme společný cíl. (Pokračování textu…)
Otázka: Všechny vaše rady jsou – vyčlenit se z většiny. To je velmi obtížné. Setrvávání „ve stádě“ o mnoho zjednodušuje život. Možná je to stádo, ale stará se o mě, jinak jsem – sám.
Odpověď: Domnívám se, že je třeba se odlišovat tím, že pomáháš všem ostatním a cítíš se za všechny odpovědným. Neschováváš se mezi nimi, ale vedeš je, postrkuješ je dopředu, držíš je v náručí.
Když každý člověk „ve stádě“ cítí tuto odpovědnost, vznikne vlastnost vzájemné záruky a v ní se odkrývá vyšší vedení. Cítíš své přátele, vidíš, že jsou stejní jako ty. To znamená, že to je také „stádo“, skupina, ale již na následující úrovni.
Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 1. 5. 2018 [#227944] Originální článek zde.
Otázka: Měl bych se nutit ke spojení se svými přáteli, pokud k tomu necítím touhu?
Odpověď: Samozřejmě je potřeba se nutit. Jak bychom mohli odhalit faraóna, pokud bychom neprojevili touhu se ho zbavit?
Jestliže na sebe nevyvíjím nátlak ke spojení se s ostatními, neprojevuji svou touhu vystoupit z egoismu. Ukazuje se, že mi je v Egyptě dobře – to znamená, že postupuji cestou utrpení (beito), a „neurychluji čas“ (achišena). (Pokračování textu…)
Otázka: Co chybí skupině, aby vystoupila z Egypta (z egoistického otroctví)?
Odpověď: Nemáme dostatek vzájemné starostlivosti jednoho o druhého – pocit, že nevystoupíme, dokud to neučiníme všichni společně. (Pokračování textu…)
Otázka: Co znamená milovat tak, jako miluje Stvořitel?
Odpověď: Milovat po způsobu Stvořitele znamená, že Vyšší Světlo (Obklopující Světlo) osvětluje můj egoismus, probouzí ve mně vlastnost dávání a já chci toto předat ze svého egoismu ostatním, všem. (Pokračování textu…)
Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?
Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.
Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.
Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.
Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?
Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.
Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.
Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.
Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?
Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.
Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.
O
tázka: Jak si představujete ideální stav ve skupinách? K čemu musíme přijít?
Odpověď: Růstové bolesti budou pokračovat. Neexistuje žádný způsob, jak se tomu vyhnout, dokud skupiny nezískají svůj duchovní základ.
Jakmile bude existovat základ v každé skupině, „duchovní polštář“, který budou vnímat v jeho konstantní formě, porozumění a pocítí jeho duchovní kostru, jejich deset Sefirot, které jsou jejich základem, a uvnitř nich budou vnímat vyšší stav, vyšší svět, řízení a úpravy, pak bude možné říci, že existují nezávisle. Pochopí, že nejsou žádné nerovnovážnosti, a společně se podílejí na jednom společném spojení, jednom společném systému.
V opačném případě, jaký je to společný systém? Každý chápe jen sám v souladu s jeho vlastním egoismem. To je důvod, proč tyto potíže růstu zmizí pouze tehdy, jakmile se dostaneme na duchovní úroveň, a doufám, že k tomu dojde velmi brzy.
Poté, co získáme skupinu, po nějaké době slyšíme, že je to na nás, abychom pracovali na našem vzájemném spojení aby se stali jako „jeden člověk s jedním srdcem“, což znamená dosažení Arvut (Vzájemné záruky). A tak se snažíme jeden druhému přiblížit. K tomu každý potřebuje provést určitou přípravu.
Někdy to trvá pár měsíců a někdy roky, než člověk uslyší, že pouze ve spojení mezi přáteli, ve skupině, mezi lidmi se odhaluje Stvořitel – vlastnost dávání: Kli a Světlo.
Zabere to hodně času, než člověk konečně začne pracovat na spojení, na důležitosti cíle, důležitosti vyšší síly, dávání, a na důležitosti spojení, v němž se tato myšlenka realizuje. A čím více úsilí investuje do lásky k přátelům, tím silnější jsou odmítnutí a různé rušivé vlivy. Přicházejí téměř okamžitě.
Jsou lidé, kteří jsou ochotní přestát všechny obtíže a pracovat na spojení mezi nimi navzdory všem překážkám. A ostatní si neuvědomují, že právě takto má být, a když pociťují odmítnutí, nechápou, že toto odmítnutí přichází od Stvořitele. Domnívají se, že toto odmítnutí je pádným důvodem, a tak opouštějí hru a končí se studiem.
Jestliže člověk nadále investuje do spojení s přáteli a chce vidět své vztahy celistvé a osvícené důležitostí cíle a důležitostí Stvořitele, poté po určitém čase začíná dostávat Světlo nápravy. Cítí, jak se v něm vytváří specifická vlastnost, „soucit“ (Chafec- Chesed). Už na sebe myslí méně a více se stará o uskutečnění cíle, celistvosti. To se nazývá „obdržet bílé od otce.“
Čím více člověk investuje do toho, aby se udržel ve stavu Bina, stavu absolutního dávání, v bílém od otce, vjemu celistvosti, důležitosti cíle a všech prostředků k němu vedoucích, tím více postupuje. I když zažívá více vzestupů a sestupů, nacházejí se ve stejné linii, „pravé linii“.
Poté k němu přichází „červené od matky“- kritizování, vnímání nedostatku, což znamená „levá linie“. Zde se od člověka vyžaduje konfrontace, přecházení zleva doprava a zprava doleva. Je to na člověku, aby neustále toužil po pravé – po Chasadim (Milosrdenství), po dávání, po „bílé“, po celistvosti, po důležitosti cíle, po spojení s přáteli, zatímco kritizování, „červené od matky“, se dostaví samo a bude odhaleno ve správný okamžik ve správném rozsahu.
A tak doplňují jedna druhou: pravá a levá linie, celistvost a nedostatek. Je na člověku, aby investoval pouze nezbytné úsilí, které je třeba k doplnění těchto linií tak rychle, jak je možné, než v sobě objeví zoufalství. Koneckonců, člověk bude vždy cítit, že nedostatek, „červené od matky“, levá linie je větší než pravá.
Tak jako v běžném životě, nepříjemné okamžiky si pamatujeme více než ty příjemné, jelikož naší podstatou je touha po potěšení. Užívání si je bráno jako samozřejmost, protože přímo koresponduje s mou touhou. Pokud místo potěšení najednou dostanu utrpení, nedostatek potěšení nebo bolest, negativní obsah v mé touze, je přirozené, že se mi to zdá nezasloužené. Koneckonců, čekal jsem přece něco jiného.
Takže člověk si vždy myslí, že levá linie vítězí nad pravou. Musí naplnit tyto dvě linie co nejrychleji, než z něj vytryskne modlitba o „střední linii“, aby Stvořitel uvedl jeho stavy do souladu. Žádá o pomoc, protože nemá zájem být v levé linii, v pocitu nedostatku, jelikož to mu nedovoluje děkovat Stvořiteli. Pouze z toho důvodu žádá o střední linii, upřesňuje písmena své modlitby a usmiřuje pravou a levou linii tak, aby nedostatek v obou liniích sloužil ke stvoření střední linie.
Od tohoto okamžiku člověk začíná stav Ubar (Embryo). „Otec dává svoji bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši.“ To je počátek duchovního zrození.
[127778]
Z přípravy na lekce 19.02.2014
Existuje systém, který je v našem vnímání reality vyobrazen jako stávající realita tohoto světa. V něm má člověk knihy napsané kabalisty minulosti, učitele, který je kabalistou, přátele, celý svět a Stvořitele, který je skrytý, myšleno vlastnost dávání, která je opakem všeho, co čověk objevuje ve svých pěti smyslech. Vyjma této vlastnosti, má vše k dispozici.
Jak tedy můžeme správně využít všechny ty prostředky, které máme, abychom dosáhli obecného atributu dávání?
Ve vztahu k člověku jde o něco externího, je to vně jeho „nádob“ a dosáhnout toho lze pouze za pomocí tří komponent: knih, skupiny a učitele. S jejich pomocí naplní studium, šíření a spojení.
Kombinace všech těchto třech věcí člověka dovede ke změně jeho nádob, jeho přání, od přijímání k dávání. Objeví stále egoističtější nádoby, které podle svého úsilí a námahy obrátí na „kvůli dávání“. O jaké úsilí a námahu jde?
Člověk se drží správného záměru během studia, spojuje se s přáteli ve skupině a následuje rady učitele, bez kterého by nevěděl, jak pracovat s knihami a se skupinou. V celku jsou tyto tři komponenty nazývány „Tórou“, což znamená studium, metodu a prostředky k dosažení vlastnosti dávání.
Odtud vybereme správné činy a správné vztahy, kombinací knih, skupiny a učitele. Tak člověk dosáhne opaku, pozvedáním se „nad svým rozumem“, nad svou mysl a pocity, směrem k další úrovni….
[101113]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/2/2013, „Rozhovory k doplnění Zoharu”
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru