Category Archives: Skupina

První pomoc nemocnému

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak mě skupina může probudit?

Odpověď: To je součást naší vzájemné záruky. Musím cítit, že když je neprobudím, oni pro mě neudělají to samé.

To je vlastně problém: Proč usneme a nepostupujeme, loudáme se za světem? Místo abychom se starali o svět za námi k nápravě, čekáme až svět odhalí svou nemoc, vyčerpávaje se více a více.

Pokud by někdo, blízký příbuzný, nám velmi drahý, vaše dítě, bylo vážně nemocné, a cítil se hůř ode dne ke dni, čekal byste v klidu, dokud by se nenacházel na smrtelné posteli? Nehledal byste všemi možnými způsoby lék? Neudělal byste cokoli, abyste našel cestu jak ho přesvědčit, aby si vzal lék?

Máte o svět také takové obavy? Pokud nikoli, pak neplníte svou práci. Skupina Vás neprobouzí a vy neprobouzíte skupinu. 
[88533]
Z 1. části denní lekce kabaly 14/09/2012,  Rabašovy spisy

Detektor Stvořitele

Dr. Michael Laitman

Všichni „plaveme“ v informačním poli, které je nad časem, prostorem a pohybem. Je konstantní. Avšak my toto pole necítíme, protože máme odlišné vlastnosti. Nicméně pokud se sjednotíme, tak se do míry našeho stupně propojení staneme podobní tomuto poli; staneme se sjednocení jako toto pole a začneme z něj vyzvedat jeho informace.

Když všichni existují ve stavu oddělení, aniž by se spojili s ostatními, pak v tomto informačním poli cítí jen malou informační část, která je každým vnímána jako „náš svět“ izolovaný od tohoto informačního pole a může být pociťován jen v člověku, v jeho individuální egoistické části.

Jakmile se sjednotíme, minimum jsou dva („Miut Ha-Rabim-Shnayim“), pak hned poté začneme odpovídat tomuto informačnímu poli a začneme ho vnímat na minimální úrovni nazývané, řekněme, „Nefesh de Nefesh. „A tak dále, což znamená, že podle zákona podobnosti, cítíme toto pole, Stvořitele, do míry našeho spojení. Tím děláme smyslový orgán ze sebe samých.
[82297]

Klíč ke štěstí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30

Seminář se Stvořitelem

Dr. Michael Laitman

Otázka: Během seminářů ve skupině, někteří lidé mluví více a někteří méně, někteří jsou výraznější a jiní méně. Jaký je správný způsob, jak k tomuto přistupovat?

Odpověď: Když sedím v kruhu společně s ostatními lidmi, musím vidět každého z nich jako loutku, skrze kterou Stvořitel mluví. Není to člověk, ale způsob, jakým se mi prezentuje Stvořitel v různých formách. Bez ohledu na to, jak hloupé věci říkají, na tom mi nezáleží, skláním se před nimi. Bez ohledu na to, jak nepříjemní se mi mohou náhle zdát, jak odporní a neatraktivní, musím to vyvažovat porozuměním, že On probouzí tento pohled, tento odpor ve mně. A to je místo pro práci.

Je psáno o velkém mudrci rabím Yossi Ben Kismovi, že měl skupinu studentů, kteří byli úplní začátečníci, hloupí a bez zásluh, ale položil sám sebe ještě níže ve vztahu k nim, a pak se najednou stali velkými v jeho očích a byl schopen přijímat všechny dosažení skrze ně od Stvořitele.

Nikdo není vyšší nebo nižší, všechno to existuje podle našeho hodnocení. Proto mohu sedět se skupinou, která přišla „z ulice“ – na tom nezáleží. Vše záleží na tom, jak sám sebe umísťuji ve vztahu k nim.
[77448]
Z lekce v Americe 10/5/2012 Shamati

Moje nové „já“

Dr. Michael Laitman

Pokud je Stvořitel jedinou silou, která určuje, udržuje a vše oživuje, pak i slova, která pronáším, myšlenky a touhy, které ve mně vznikají, to vše je také On. Proto se musím spojit s tím, co skrze mne prochází a vychází ode mne k ostatním. To vše je také jeho práce, On se o toto všechno stará. Nejsem zde. Já jsem jen to, co vnímá sebe naplněno mocí, silou, záměrem a touhou Stvořitele, který tím adresuje druhé.

Musím se připojit a spojit s tím, co se teď děje uvnitř mě, cítit že jsem Jím zcela zaplněn, protože neexistuje jiná síla, kromě Něj. A když se snažím odstranit své vlastní „já“ ve mně, že všechno je jenom on, přesně tehdy najdu své nové „já,“ na základě „není nikdo jiný kromě Něj.“ To znamená, že všechno na co myslím, to všechno je On.
[76355]
Z kongresu ve Vilniusu 23/3/2012, Workshop 2

Jednota je jako zaťatá pěst

Dr. Michael Laitman

V našem světě nebyla jiskra spirituality nebo-li bod v srdci, probuzen v mnoha lidech. Jsou v menšině ve srovnání se zbytkem lidstva, které je přitahováno pouze směrem k hmotným požitkům tohoto světa. Avšak lidé, kteří touží odhalit Stvořitele, mají kvalitativní sílu, a pokud se spojí, mohou dosáhnout síly větší, než je síla zbytku lidstva.

Je možné být velký co do množství i z hlediska kvality. Kvalita je důležitější než kvantita. Pokud tedy deset lidí, kteří přezkoumávají cíl a chtějí ho dosáhnout, se spojí, jimi vytvořená síla je větší než vnější síla lidstva, všech těch miliard lidí na celém světě.

Je to daleko významnější, neboť nejsou ovlivněni vlivem široké společnosti a její kvantitativní silou. Tím, že vytváří ne tak velkou skupinu, mohou postoupit. Člověk spadá pod vliv prostředí a jeho jediná svobodná volba je výběr vhodného prostředí pro sebe.

Pokud se neustále anuluje před touto malou skupinou více a více, může si být jist, že tímto způsobem dosáhne cíle. Do míry jeho anulování a spojení s přáteli ve větší a větší koncentraci, se bude stále přibližovat k cíli. Koneckonců, cíl se nachází v centru této malé skupiny.
[75906]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/4/2012, spisy Rabaš

Základ duchovního žebříku

Dr. Michael Laitman

Otázka: Pokud ke spojení dochází na duchovní úrovni, proč musíme přijíždět na kongresy a setkávat se osobně?

Odpověď: Nemyslíte si, že je možné se úplně odpojit od internetu a místo lekce sedět se zavřenýma očima a připojit se k nám přes interní kanály, že? Je zřejmé, že ještě nejste připraveni na takové vnitřní spojení a začnete snít a meditovat.

Rozumíme si lépe, když se setkáváme. Je nezbytné setkat se alespoň jednou, abychom pocítili co to je. Dostáváme dojmy z tohoto světa, z pěti tělesných smyslů vnímání, a proto musíme cítit jeden druhého prostřednictvím našich smyslů. Jsme zvířata, ne andělé.

Náš mozek se skládá převážně z buněk, které vnímají pachy, a rostou jako mořské řasy pokrývající dno oceánu. Přes všechny naše moderní virtuální sítě, jednáme v tomto světě podle našich zvířecích pudů. To je důvod, proč potřebujeme nejvíce přímý kontakt, jinak na podvědomé úrovni nám bude chybět velké množství údajů potřebných pro vyšší spojení.

Jsme povinni se setkávat, protože žijeme v tomto světě a z tohoto světa začínáme náš duchovní vzestup po příčkách žebříku! Pokud tedy nepoložíme základy pro tento žebřík, nebudeme schopni ho vylézt.
[74961]
Z 2. části denní lekce kabaly 9/4/2012,  „Otázky a odpovědi týkající se kongresu v Brazílii „

Jediná šance světa

Dr. Michael Laitman

Otázka: Kdy bude mít naše práce reálný dopad na uvažování vědců a výzkumníků?

Odpověď: Musíme jim pomoci vidět celý obraz. Již hovoří o znacích integrálního světa, ale nemohou shromáždit jednotlivé poznatky do jednoho systému, jednotné metodiky.

Kromě toho se bojí ponořit se hlouběji do tohoto tématu, protože představa integrálního světa je vede ke konfrontaci s těmi u moci. Současné vlády stále jednají egoisticky a individualisticky a neuvědomují si, že tím ničí sami sebe. Politici nemají integrální vnímání. Na rozdíl od nich vědci pozorují přírodu a mluví o tom, co vidí. Kdo je slyší, to je jiný příběh ….
Existuje další problém: Jakkoli úžasné slova pronesená různými odborníky a specialisty můžou být, bez ohledu na to, jak moc káží o propojení a potřebě sjednotit se, nemají prostředky k jeho provedení. Peníze a armády zde nepomůžou. I kdyby všichni lidé na světě vykřikovali: „Ano, chceme být jedna globální vesnice!“ Co se stane po tomto jednomyslném prohlášení jejich vůle? Nic, s výjimkou světové války. Po pocítění ještě těsnějších vazeb, které je pojí k sobě, rozpoutají válku s cílem přerušit toto spojení.

Vědci nemají řešení, nevědí, jak změnit člověka. Tak proč křičet o tom, jak škodlivý je egoismus, když nemáte nápravu? Před naší dobou, lékaři neříkali pacientům, že jsou nevyléčitelně nemocní. Nebyly ani žádné prostředky pro zpomalení progrese nemoci, a proto člověk zůstal ve tmě, aby trpěl méně. Tóra říká „Nedávejte překážky před nevidomého.“ Proč odhalovat pravdu, pokud nejste schopni pomoci člověku vypořádat se s tím?

Takže bez odhalení moudrost kabaly, bez poselství vzájemné záruky postupujícího od nás, lidstvo nemá jedinou šanci cokoli napravit. A to je teď náš problém: Jak můžeme navázat spojení s lidmi a vysvětlit jim, že je možné opravit egoismus a tím napravit svět.

Řeč je právě o nápravě člověka. Nic jiného zde nepomůže. Mnozí již pochopili, že všechno zlé je obsaženo v lidské povaze. Nicméně, rozhazují rukama: „Člověk je egoistický a nelze s tím nic dělat.“ Pokud nebudeme poskytovat lidem metodou nápravy egoismu, pokud nebudeme vysvětlovat, že je to skutečně dosažitelné, svět nemá šanci. Zatím jsme nicméně pracovali polovičatě ….
[74053]
Z 4. části denní lekce kabaly 30/3/2012, „Předmluva ke Knize Zohar“

Připomínat si navzájem co je důležité

Dr. Michael LaitmanNenapravuji sebe, ale spíše své začlenění do ostatních. Neexistuje nic, co bych v sobě mohl napravit, kromě spojení s ostatními.

Kdo jsou ti “ostatní?” Tady bychom měli porozumět, že mé včerejší „já“ není „já“, kterým jsem dnes. Musím si ujasnit vztah mezi mnou a ostatními podle různých stavů, ve kterých se nacházím. Každý den člověk otočí nový list a nápravy probíhají vždy vzhledem k vzájemnému spojení mezi Parcufim.

Je řečeno, že láska mezi lidmi je zaměřena na lásku Stvořitele. Láska přátel je tou samou nádobou, tím sjetným postojem, ve kterém vyjadřuji své odevzdání Jemu. Vždyť Stvořitel je všeobecný zákon, hlavní atribut, který odhalím ve vzájemném spojení mezi námi všemi. 

Neexistuje nic víc kromě všeobecné nádoby. Ve svém postoji k přátelům, ve svém duchu, ve svém srdci, tvořím Stvořitele. Do té doby On vlastně neexistuje. 

Otázka: Ve skupině provádíme cvičení: Každý by měl myslet na každého starajíc se o každého ve svých myšlenkách. Připomínáme si to navzájem, abychom na to mysleli a přidáváme, „s pomocí Stvořitele.“  Přivede nás to ke skutečné lásce?

Odpověď: Ano, pokud máte na mysli, že vše může existouvat pouze s pomocí reformujícího světla, pak skutečně vytváříte nezbytné podmínky pro naplnění. 

Láska nezná hranic; šíří se do Ein Sof, (Nekonečna) a kupředu. Pokaždé ji definujeme jinak—když opustíme naše stávající přání a záměry. Stávající cvičení je efektivní proti zapomětlivosti: Přítel připomíná jinému příteli tři podmínky: mě, jeho a vyšší sílu, reformující světlo. Jinými slovy, reformující světlo nás přivádí zpět k sobě. Jakmile se Světlo usídlí ve spojení mezi námi a teď, když nás opět „stmeluje“, naplní nezbytné podmínky pro nápravu, aby mezi námi mohlo znovu přebývat. Tomu se říká Miczva (přikázání) v jazyce kabaly.
[68654]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/2/2012, Studium deseti sefirot

Co předchází našim záměrům

Dr. Michael Laitman

Můžeme mluvit o našem rozvoji a o sobě, stejně jako si představit pohled shora od pramene reality. Naši práci odhalujeme zespoda, zatímco její příčinu shora.

Jaký byl účel stvoření? Říká se, že taková je touha vyššího: vytvořit bytost tak dokonalou, jako je On. Proto ve všech našich akcích a záměrech, když zkoumáme co se s námi děje, bychom měli vždy pamatovat, že konečným cílem toho všeho je odhalit Stvořitele, odhalit přesně Jeho.

Cokoli cítím, myslím, rozmýšlím, nebo o co usiluji je správné, taková je cesta analýzy. Ale co na této cestě odhalím, vlastní já? Ne, odhalím svůj opak ke Stvořiteli. To znamená, že ve skutečnosti odhaluji Jej.

Víme z moudrosti kabaly, že ve světě nekonečna není nedostatek v ničem, pouze v poznání Dárce. Stvoření, zvané Malchut ze světa nekonečna, musí pochopit, pocítit, a dosáhnout Ho.

To je důvod, proč toto kolo stvoření je nutné: sestup do našeho světa a výstup zpět do Malchut Nekonečna, který musíme provést. Tato cesta zdola je určena výhradně pro účely vzestupu v dosažení Dárce.

Dosáhneme ho podle ekvivalence formy: čím více se Mu podobáme, tím více Ho chápeme a cítíme, a tím blíže se k němu přitahujeme. Konečný výsledek je ve své počáteční myšlence, a proto v první řadě musíme utvořit záměr, což je, čeho chci dosáhnout skrze všechny své činy? Co se stalo, stalo se, ale proč to potřebuji?

Avšak ještě předtím, než objasním záměr, potřebuji počáteční myšlenku prvotního původu tohoto záměru, protože myšlenka je odhalit Dárce, Stvořitele. To je náš cíl.

Odhaluji v sobě myšlenky, záměry, touhy a postoje, ale v podstatě, prostřednictvím těchto akcí Ho hledám. „Jak to mohu udělat? Co si myslím? Co chci? Jak komunikuji s někým nebo s něčím?“ Před každým takovým zkoumáním se připravuji na správný postoj: Všechno, co dělám má odhalit Stvořitele.

Potřebuji k tomu nějaké souvislosti:

• Kdokoli jsem, to On pro mě připravil
• Cokoli si myslím každou vteřinou, mi dává On;
• Cokoli se se mnou stane, teď během této analýzy, se děje podle jeho vůle;
• Jakkoli reaguji na to, co cítím, mi také dává On.
Je jen jedna myšlenka, jeden příkaz, který by měl být vždy můj: „Vše, co se děje se mnou přichází od Stvořitele“ První článek Shamati o tom hovoří: „Není nikdo jiný kromě Něj.“

Teď, když jsem objasnil své záměry, ať už z důvodu příjmu nebo z důvodu odevzdání, určitě přichází od Stvořitele. Avšak, co je pro mě důležité v této analýze je, že ho odhaluji, upřesňuji kdo je On.

Ze všech těchto zkoumání, se ve mně utváří mozaika skutečnosti. Moji přátelé, svět kolem mě, jeho události a okolnosti, všechno by se mělo sloučit do jednoho obrazu Stvořitele. Do té míry, do které se objeví uvnitř, samostatné kousky se dávají dohromady: všechny stvoření, celý tento svět, a všechny světy do jedné celistvé struktury, jejíž vnitřní forma se nazývá „Stvořitel.“ V plném rozsahu, tato struktura představuje Malchut světa Nekonečna nebo, jinými slovy, nádobu, touhu. Je to právě Jeho forma, Jeho struktura a interakce všech jeho částí: touhy, myšlenky a záměry, které mají formu Dárce.

Stvořitel sám, Azmuto, nemá formu. Nicméně, provádíme neustálé analýzy v sobě a postupně vytváříme formu Jemu podobnou. Výsledkem toho, může být odhalen. Stejným způsobem, k detekci vln, které jsou nám neznámé, budujeme zařízení, ve kterém mohou být duplikovány a reprodukovány. To nám umožňuje je objevit a studovat jejich povahu.

Vnitřní zkoumání nám pomáhá vytvořit „místo“ pro odhalení Stvořitele, jinak nám zůstane skryt. To je důvod, proč se říká, že Stvořitel chce přebývat v těch nižších, což znamená odhalit Se jim. To je důvod, proč stvořil svět nekonečna, a naše práce se skládá z Jeho odhalení skrze naše úsilí.

To znamená, že odhalení Stvořitele je výsledkem našeho vnitřního zkoumání. On se sám neodhalí – je zde třeba naše snaha a úsilí. Vynakládáme naše úsilí, chceme to a nechceme to, síly přijímaní a odevzdání se uvnitř nás sráží, a tím neustále připravujeme místo pro jeho odhalení.

Nakonec se toto místo stane dostatečně „tvárným“, že v něm můžeme detekovat malé „vlny“, Stvořitelovu formu v materiálu touhy. Čím více změkčíme náš materiál, tím více se v něm Stvořitel odhaluje. On sám je skrytý, nicméně materiál začne přebírat jeho podobu. Toto zahrnuje všechna naše vysvětlení: S jejich pomocí připravujeme naši touhu vzít na sebe Jeho otisk, Jeho zjevení.

Proto s každou naší akcí je nutné si uvědomit, že my, svět, a vše ostatní obecně existuje jen proto, abychom odhalili Stvořitele. Není to téma k diskusi, ale skutečnost sestupující od zdroje stvoření. Pokud bych položit základy pro jakékoli z mých akcí, myšlenek nebo záměrů s tímto faktem na mysli, kdybych měl tento směr, a pokud budu směřovat k odhalení Stvořitele, protože taková je Jeho touha, pak jsem zaměřen na nekonečno na tento cíl. A všechno co pak udělám, později jistě vstoupí do depozitáře úsilí, který musíme naplnit.

Vše ostatní se bude dít tak jako tak. Jen jedna věc záleží na nás: namířit veškeré naše úsilí k odhalení Stvořitele.

Později vyvstane následující otázka: Co toto odhalení představuje? Jak se dá realizovat? Jaké akce se ukáží jako nejúčinnější? Na kom to závisí: na mě, ostatních nebo naší interakci? Celkově vzato, jedná se o metodu, kterou pro nás popisují kabalisté a která vysvětluje, jak provádět činnosti nejvýhodnější pro odhalení Stvořitele.

Dnes celé lidstvo stojí na počátku tohoto odhalení. Vývoj dospěl k závěru, že svět si již uvědomil potenciál materialistického pokroku. Nemáme co hledat na jiných planetách a nic co bychom vytěžili ze země, vše jsme také zkusili i na jejím povrchu, a viděli jsme, že náš život je omezen a vede do slepé uličky.

Je to začátek Stvořitelova odhalení všem tvorům. Kvůli této překážce se lidé začnou ptát na otázku: „K čemu a proč žijeme? Co je smyslem života?“

Od teď se dozvídáme, že smyslem našeho života je odhalit Stvořitele, nebo přesněji řečeno, připravit se na jeho odhalení. Dosahujeme toho prostřednictvím sjednocení, a tím zjemňujeme naši touhu přijímat, tak aby se mohla stát altruistickou a začala přebírat různé druhy odevzdání. Koneckonců, Stvořitel je kvalita dávání, a pokud vytvoříme takové spojení mezi sebou navzájem, pomáháme Mu odhalit Jeho samotného mezi námi, připravujeme pro to půdu, materiál, který bude schopen převzít jeho vlastnosti, jeho obraz.

Proto vyvíjíme sami sebe v přesné ekvivalenci s jeho formou.
[71271]
Z kongresu Arava 23/2/12, lekce # 2

Strana 2 z 712345...Poslední »