Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele
V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.
Nejprve musíme pochopit, že termín „Izrael“ symbolizuje záměr „Yashar – El“ (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.
Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.
To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.
Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale “ není žádný spěch.“ A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.
Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.
Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá „vírou nad rozumem.“ To je to, s čím jsme konfrontováni.
Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.
Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.
Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?
Odpověď: „Láska pokryje všechny hříchy.“ To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.
Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě „spolkne“, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: „Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.“ Nesmíme ho poslouchat!
Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve „víře nad rozumem.“ Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, „anděl smrti“ se promění ve „svatého anděla.“ O toto Mojžíš žádá „Nech můj lid jít!“
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, „Národ Izraele (Den nezávislosti)“
Měli jste někdy pocit, že vaše myšlenky budují nebo ničí svět kolem vás? Je to tak; jsou „mozkem“ naší touhy a tento mozek utváří svět, ve kterém žijeme.
Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
