Dnešní doba vyžaduje více soucitu mezi lidmi
Prostřednictvím empatie prožíváme bolest druhých a díky soucitu bolest druhých cítíme. Toužíme ji však zmírnit, protože soucit přichází s láskou, a to je klíčový rozdíl mezi empatií a soucitem.
Prostřednictvím empatie prožíváme bolest druhých a díky soucitu bolest druhých cítíme. Toužíme ji však zmírnit, protože soucit přichází s láskou, a to je klíčový rozdíl mezi empatií a soucitem.
Žijeme ve světě, kde je velmi obtížné, téměř nemožné, rozlišit pravdu od lži. Jaké máme nástroje pro správné hodnocení a co je pravda z hlediska vědy kabaly?
Pravda je dobrý vztah jednoho ke druhému. A jakýkoli jiný postoj se víceméně blíží lži. Dobrý přístup jednoduše znamená, že mi jde o blaho člověka. (Pokračování textu…)
Prečo sa čoraz viac zdá, že človek je pre svoje okolie tyranom? Medzi národmi, v osobných vzťahoch, so spolupracovníkmi, medzi rovesníkmi v škole a voči prírode sme nešikovní ako slon v porceláne, rozbíjame všetko, čoho sa dotkneme, a zanechávame za sebou chaotický neporiadok. Má to svoj dôvod: svet okolo nás sa mení.
Zatiaľ čo sme uväznení v predstave, že musíme pracovať len pre seba, a že ak sme slabí, ostatní nás zožerú, život nám odhalil svoju skutočnú – previazanú podstatu a ukazuje nám, že ak jednáme len samostatne, zlyhávame. Realita nastolila vek spolupatričnosti, a ak chceme uspieť, budeme sa musieť prispôsobiť. (Pokračování textu…)
Pohádka o Hrošíkovi
Nadja Rafaeli
„Znáte Hrošíka?“
„Počkejte, počkejte, to je „ten Hrošík“?“
„Nepospíchejte, budu Vám vyprávět po pořádku vše o tom, jak byl Hrošík nakonec tak šťastný, že byl ten vůbec nejšťastnější hrošík na světě. A jak se to stalo? Tak poslouchejte… (Pokračování textu…)
Otázka: Proč se člověk vždy poměřuje s ostatními? Z čeho vychází tento způsob našeho vnímání?
Odpověď: My to jinak nevidíme! Vyšli jsme z jeskyní. A všechno, co je nad našimi základními potřebami, vždy měříme v poměru k ostatním. (Pokračování textu…)
V nejnovějším prohlášení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) stojí, že životní prostředí je téměř v bodě, odkud není návratu. Varuje, že pokud neutlumíme náš neukojitelný hlad po moci a bohatství, zničíme sami sebe. Podle mého názoru není problém v tom, že spotřebováváme životní prostředí, ale v tom, že se „pohlcujeme“ navzájem.
Svůj osud mohu ovlivnit jen prostřednictvím všech ostatních kolem, jiná cesta neexistuje. A můj stav závisí na každém!
Každý ze sedmi miliard lidí drží v ruce ventil velké kyslíkové hadice, a pokud někdo ventil uzavře – jsem mrtvý. (Pokračování textu…)
Člověk si zpravidla ani neuvědomuje, že jeho názory a rozhodnutí jsou vnucovány zvenčí. Jsme spokojeni s obrazem pomyslné svobody, dokud nezačne praskat ve švech.
Na začátku 20. století žily na světě zhruba dvě miliardy lidí. Dnes je to zhruba osm miliard. Z těchto osmi miliard je většina chudá a více než miliarda lidí trpí hladem až na hranici smrti. Zajištění důstojného živobytí pro tolik lidí se zdá být pro Zemi příliš náročným úkolem. Navíc každým dnem přibývá strojů, robotů a automatických provozů, které nahrazují lidskou práci. Lidstvo vyrábí dost na to, aby uživilo všechny, takže je otázkou, proč potřebujeme tolik lidí. Nebylo by Zemi a lidstvu lépe, kdyby nás byly například jen čtyři miliardy?
Mezinárodní kongres kabaly „Pozvednutí se nad sebe sama“. Lekce číslo 5
Otázka: Jak spojit víru v mudrce s činy v desítce?
Odpověď: Musíme číst a poslouchat, co nám mudrci říkají, a to pak uplatňovat ve svých vztazích v desítce. Tomu se říká kráčet ve víře mudrců.
Otázka: Závisí vzestup ve víře nad rozumem na tom, jak se k nám chová okolí mimo naše prostředí? (Pokračování textu…)