Category Archives: Prostředí

Najít definici štěstí

Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Chcete-li dosáhnout velikosti přírody

Kdybychom mohli dosáhnout skutečné velikosti přírody, nebylo by pro nás vůbec obtížné vzdát se našeho egoismu a stát se stejně dávajícími a milujícími jako příroda.Potíž je, že hodnocení velikosti přírody, která dává vzniknout všemu a určuje vše, nezávisí na jednotlivcích, ale na jejich prostředí. Pokud je jejich prostředí naplněno velikostí přírodních sil, člověk v sobě cítí dostatek síly k překonání jeho egoismu.

Nicméně, když člověk vidí, jak ledabyle jeho prostředí zachází s přírodou, jejími zákony a cílem, který vede člověka do rovnováhy s ní, tak také pohrdá těmito znalostmi a přestane je cítit jako důležité, a později je přestává vnímat úplně.

Proto, přijímání důležitosti cíle (dosažení ekvivalence s kvalitou přírody dávání a lásky) z prostředí je nezbytnou podmínkou pro postup. Proto člověk potřebuje:

– vždy naslouchat a ctít prostředí všemi možnými způsoby; aby se tak stalo, musí se cítit jako nejmenší z jeho přátel, protože pouze nižší obdrží od vyššího,

– usilovat o vzestup prostředí, množstevně nebo kvalitativně, v jeho vlastních očích, být ohromený velikostí cíle; proto, musí vyzdvihovat přednosti svých přátel a ctít je jako největší z generace. Pak jej prostředí ovlivní, jako veliké, protože kvalita je důležitější než kvantita.

[78520]
Z článku Baal HaSulama  „Článek pro dokončení knihy Zohar“

Most přes věčný konflikt

Arava Convention

Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele

V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.

Nejprve musíme pochopit, že termín „Izrael“ symbolizuje záměr „Yashar – El“ (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.

Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.

To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.

Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale “ není žádný spěch.“ A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.

Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.

Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá „vírou nad rozumem.“ To je to, s čím jsme konfrontováni.

Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.

Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.

Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?

Odpověď: „Láska pokryje všechny hříchy.“ To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.

Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě „spolkne“, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: „Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.“ Nesmíme ho poslouchat!

Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve „víře nad rozumem.“ Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, „anděl smrti“ se promění ve „svatého anděla.“ O toto Mojžíš žádá „Nech můj lid jít!“
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, „Národ Izraele (Den nezávislosti)“

Slabé místo se stává bodem svobody

Dr. Michael Laitman

Neživá úroveň přírody existuje již miliardy let, rostlinná úroveň přírody stovky milionů let, živočišný svět se vyvíjí po miliony let, a pak konečně, pouze před 200 – 300 tisíc roky, se objevil člověk. Po dlouhou dobu se lidé vyvíjeli stejně jako zvířata. Člověk byl poháněn silou přírody, která ho vytvořila a nedala mu na výběr. Jakoby nedobrovolně jsme prošli neživou, rostlinnou a živočišnou formou lidské úrovně, až jsme se dostali na úroveň člověka v člověku.

Co odděluje člověka od předchozí úrovně? Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že člověk nejedná pouze instinktivně, slepě poslouchajíc přírodu. Život zvířat je zcela řízen instinkty, které jsou předávány z generace na generaci. Jen pár dní poté, co se rodí, zvíře stojí a je připraveno k samostatné existenci.

Nicméně, člověk potřebuje prostředí pro jeho růst. Pokud člověk zůstane v lese, vyroste jako skutečné zvíře a jen vzdáleně se bude podobat člověku. Nebude mluvit ani chodit vzpřímeně. To znamená, že člověk je zcela závislý na svém prostředí. Druh prostředí, ve kterém se vyvíjí určuje, co z něj bude, protože jeho vývoj není naprogramován definitivně od přírody, ale vyžaduje sociální realizaci.

Člověk nemá instinkty potřebné k přežití. Nemůže rozpoznat léčivé rostliny jako pes, nebo předejít tomu, co je škodlivé. Na rozdíl od zvířete, člověk nemůže jednat v souladu s vnitřním pudovým programováním, které by zajistilo jeho zdraví.

Všichni víme, co by se stalo, kdybychom dali svobodu novorozenci. Zvíře je mnohem chytřejší než dítě, nedělá chyby, zatímco lidé dělají chyby pořád. To znamená, že zvíře je obdařeno všemy potřebnými instinkty, zatímco člověk má pouze minimální.

Na druhé straně, zvíře se nemůže naučit mnoho věcí. Může být pouze vycvičeno nebo zkroceno. Dokonce i po stovkách tisících let soužití vedle člověka, pes zůstává psem, protože se chová podle svých instinktů.

Člověk nemá tyto instinkty. Musí získat formu chování z jeho okolí, a právě v důsledku toho se vyvíjí. To je důvod, proč lidé dosáhli tak velkého vývoje ve srovnání se zvířaty, která žila spolu s ním a prakticky se nezměnila.

V podstatě je člověk také zvířetem, ale něco velmi důležitého je v něm zakomponováno: schopnost rozvíjet se prostřednictvím svého prostředí. Pokud používá své prostředí pro svůj vývoj, může dosáhnout velkých úspěchů.

To je důvod proč neživá, rostlinná a živočišná úroveň nemají svobodu volby. Člověk, na druhé straně, může vyvolat další rozvoj prostřednictvím specifického prostředí, a to představuje jeho svobodnou vůli. Koneckonců, člověk může změnit svoje prostředí a tím změnit sám sebe.

Z tohoto důvodu, úsudek a vyšší kalkulace existuje pouze ve vztahu k člověku: Kdo je a jak využívá možností, které mu jsou dány od přírody, a zda si uvědomil, svobodu vůle, která určuje celý jeho vývoj.
[55517]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/9/2011, spisy Rabáš

Tajemství integrovaného systému

Dr. Michael LaitmanNaše přání musí být společné. Každý z nás má dvě části: mužskou a ženskou. Já ovlivňuji tebe a ty ovlivňuješ mě a ostatní, zatímco jiní ovlivňují opět mě atd. Nemůže tomu být tak, že se starám jen o sebe. Nikdy nebudu schopen se sám naplnit.

Uvnitř společného organismu mohu ostatní naplnit pouze tím, že jim předám své přání nebo své naplnění. Nebudu schopen nezávisle cosi směrovat přímo k sobě. 

To je smysl integrovaného systému. Jeho podstata leží v tom, že nikdo není schopen si cokoli obstarat pro sebe svými vlastními silami, ale pouze prostřednictvím prostředí. A to je také možné pouze tehdy, když člověk nemyslí sám na sebe, ale na své přátele. Pak se mu jeho úsilí vrátí, pokud si samozřejmě nemyslí, že se mu skutečně vrátí.

[40657]
Ze 4. části denní lekce kabaly, 14/04/2011, Passover brožura

Jediné užití tohoto světa

Dr. Michael Laitman

Ani si neuvědomujeme, jak hluboce jsme ponořeni ve své egoistické povaze. Naše buňky, naše těla, náš svět, naše myšlenky a přání a v celku vše, co existuje, je jen egoismus a nic víc.

Vše usiluje o to dostávat, pohlcovat co nejvíce dobroty pro sebe, jak je to jen možné. To je povaha, do které jsme se narodili a kterou žijeme, nemajíc sebemenší tušení, že kromě toho existuje možnost i něčeho jiného.

Přesto musíme jít od jednoho světa k druhému, nebo jinými slovy, osvojit si další nový svět, prorůstat z bodu v srdci, rozvíjet jej do nového duchovního „těla“. V podstatě je obdobné našemu stávajícímu tělu, které nám jen připadá tělesné, avšak ve skutečnosti je vyobrazeno silami a vektory. Místo toho, abychom tento obraz spatřili na displeji počítače, vidíme ho 3D v našem vědomí.

Vnímáme realitu na obrazovce dostávajícího přání. Vše, co jsme schopni přijmout či vnímat, dopadá na tuto obrazovku, kde se zastaví a vytváří obraz, který vidíme.

Nicméně síly odevzdávání jsou zcela odlišné. Nemůžeme je zastavit obrazovkou přijímajících přání, a proto je nevnímáme. Pouze tvorbou obrazovky v odevzdávajících přáních odhalíme druhou polovinu reality. Po pravdě necítíme půlku, ale skoro 100% toho, co existuje. Jakékoli množství Světla tato nová obrazovka, úmysl odevzdávat, zastaví, je druh obrazu, jaký na ní vidíme.

Ze svého bodu v srdci je velmi složité druhé „tělo“ pozvedat. Abyste toho dosáhli, musíte vkročit do skupiny, jako do lůna matky, a začít se v ní vyvíjet. Člověku se to jeví jako něco odpudivého a nereálného. Stojí proti tomu celý svět, a proto nad tím neuvažuje nebo tomu nepřikládá žádný význam. 

To je důvod, proč je pro nás velmi složité zaměřit se na skupinu. Cokoli považuje prostředí za důležité, to je důležité i pro nás. Pokud svět považuje práci ve skupině za nedůležitou, tak i my na to každou vteřinou zapomínáme. Dokonce když se snažíme prohloubit spojení, poslouchat o něm a podporovat jej v našich myšlenkách, stále se nám to zdá dětinské, nereálné a naivní, a proto to není důležité pro větší svět. A naopak, pokud by se ta nejnereálnější věc stala důležitou pro každého, pak bychom o ní přemýšleli, mluvili a usilovali.  

Proto potřebujeme “společenský názor,” důvěru, vzájemný vliv, který nás přesvědčí, že děláme něco skutečného, a že náš svět nemá žádnou cenu. Co zde máme kromě pomíjivého života plného strádání? Kdyby nebyla jedinečná příležitost získat věčný, dokonalý život během této doby, pak by byl pro nás i naše děti tento svět k ničemu.  
[39711]
Z 5. Lekce WE! kongresu 4/1/11

Jak překonat svoji přirozenost?

Dr. Michael LaitmanMnoho lidí si myslí, že spiritualita je běžný způsob jak naplnit sám sebe. Člověk si myslí, že velmi brzy odhalí stvořitele, a pak mu bude ležet celý svět u nohou. Ale to je falešná představa, protože po pravdě řečeno, spiritualita je odevzdání.

Jinými slovy, nejsem naplněn tím, co se mi odhalí, ale spíš budu naplněn odevzdáním, když se sám korektně otevřu. Koneckonců, Světlo nikdy nevstoupí do Kli, touhy, přímo, ale pouze pokud je oblečené v odraženém světle. Proto se musím stát dávajícím a užít si odevzdání. Ale jak to mám dokázat?

K dosažení tohoto cíle člověk potřebuje prostředí, které by na něj mohlo mít takový vliv, aby si myslel, že odevzdání je velmi cenný, vznešený majetek, že je to naplnění. Každý musí pozvedat hodnotu odevzdání v očích přítele, a tím mu předávat část vzájemné záruky. A potom, díky jeho povědomí o významu tohoto cíle, člověk obdrží osvícení, které mu pomáhá v duchovním pokroku.

Ale nad tím vším, člověk musí pochopit, že je to hra, protože z jeho současného stavu, nemůže spatřit cíl. A proto je všechna tato práce považována za stoupání k stavu, který pro tuto chvíli není jasný, člověkem nepostižitelný, opak toho, co je schopen pochopit dnes. Jinými slovy, člověk by měl neustále myslet na důležitost nějakého falešného cíle. Ale ten je falešný jen pro něj, protože je proti jeho egoistické touze.

Proto musí prostředí vychovávat člověka, poskytnout mu správné stupnice hodnot, a být docela silné, aby potlačilo jeho egoistickou povahu. Pokud jde o osobu, musí pomáhat svému prostředí, sám se před ním sklonit, podat se mu, a doslova se v něm rozpustit. A pak od něj bude moci získat důležitost cíle, a to navzdory jeho egu, které se v něm rozvine víc a víc.

Jinak nebude moci postoupit, protože existují dvě síly, které se zapojují: síla, která odmítá a ta, která přitahuje. Síla odmítnutí, odporu, se objevuje přirozeně: To je jeho ego. Otázka spočívá pouze v tom, zda se mu podaří bránit se silou s větší váhou, sílou prostředí, která ho přitáhne do spirituality.

Proto musí být všichni zaujati tím, jak si zařídit vhodné prostředí. To je to, co je naznačeno v tom, co Rabáš popisuje jako: „Shromáždili jsme zde, abychom se pozvedli na úroveň člověka.“
[39113]
Z denní lekce kabaly 4.3.2011, Spisy Rabáš

Všechny prostředky jsou si rovny

Dr. Michael LaitmanPoužíváme kabalistickou metodu k nápravě části „Israel“ stejně jako části „národy světa“ v nás.  Pomáhají si navzájem prostřednictvím porušování stejně jako podpory, a tak pracují společně. 

Lidé musí porozumět tomu, že vše co se jim přihodí, je pro jejich dobro. Vše, co je během cesty odhaleno, musí být odhaleno přesným způsobem, a člověk by se měl pouze správně postavit ke všem prvkům: učiteli, knihám, skupině a Stvořiteli. Tak by měl postupovat.

Musíme pochopit, že k uskutečnění cíle dojde, když jsou všechny prvky pohromadě. Lidé se nesmí vzdalovat z této sjednocenosti pozvedáním důležitosti jednoho prvku nad ostatní. 

Někteří lidé preferují usilovat o Stvořitele, odkud pochází náboženství. Pro nábožensky založené lidi je Stvořitel vrcholem.  Všechny jejich modlitby a naděje jsou směřovány k Němu, zatímco láska k bližnímu je druhotná.

Jiní se soustředí na učitele a upadnou k Hassidut, uctívání. Pro ně je učitel důležitější než přátelé a Stvořitel. Jiní se soustředí pouze na přátele – dobrá společnost je pro ně ta nejdůležitější věc. Jako pravidlo, v našich skupinách je to nemožné, protože studujeme sílu, která mezi námi probouzí nenávist, abychom usilovali o skutečnou nápravu. A proto nemůžeme být jen dobrými přáteli, jak to dělají ostatní společenství.

Pouze rovný přístup k učiteli, studiu, přátelům a Stvořiteli nám umožní dosáhnout cíle. 
[35377]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/16/11, Rabašovy spisy

Takže svět by byl stvořen pro mě….

Dr. Michael LaitmanOtázka: Závisí můj záměr na celém prostředí a záměr prostředí na mém záměru? 

Odpověď: Rozhodně! V Shamati #225 se říká: Člověk se nemůže pozvednout nad svůj kruh. Proto, [přeje-li si člověk postupovat] musí nasávat ze svého prostředí. A člověk nemá na výběr, kromě mnoha práce a Tóry. Tudíž, vybere-li si pro sebe dobré prostředí, ušetří čas a úsilí, protože je podle svého prostření utvářen.

To je jasné. Získám-li energii z prostření — a faktem je, že získám vše abych z něj postupoval – pak budu posupovat jen nakolik od nich dostávám. Nemohu být nad tímto stupněm. 

Otázka: Jak mohu vidět své prostředí coby veliké, nevidím-li jako veliké své přátele?

Odpověď: V tom leží celý problém. Koho považuješ za velkého? Nikdo ve tvém světě veliký není. Myšleno, svět nebyl stvořen pro tebe. Pak jaké prostředky použiješ k tomu, abys postupoval? Stvořitel je skrytý. Prostředí je malé. Nemáš nikoho, ke komu bys postupoval a jsi sám na celém světě. Tak se cítíš. 

Principielně se takto cítí každý a to je to, co musíme změnit. 

Ze 2. části denní lekce kabaly 2/14/11, Zohar

Globalizace v rodinných poměrech

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, „Mír ve světě”: Nebuďte překvapení, pokud směšuji dohromady blahobyt určitého kolektivu s blahobytem celého světa, protože ve skutečnosti už jsme dosáhli takového stupně, kdy je celý svět považován za jeden kolektiv a jednu společnost. 

Myšleno, protože každý člověk v tomto světě čerpá svou životní podstatu a své živobytí od všech lidí světa,  je nucen sloužit a starat se o blahobyt celého světa.  

Zatím to v plné míře nevnímáme a to jednoduše kvůli tomu, že egoismus před námi zastírá skutečný obraz. Přesto jsme vstoupili do nové éry, dokonce bez toho aniž bychom si uvědomili tento přechod do naší úplné závislosti na celém světě.

Zrovna včera jsme uspořádali “tuzemskou domácnost,” majíc všechny životní nezbytnosti v našich vlastních zemích, zatímco dnes nebudeme schopni vyprodukovat jídlo, oblečení, ani cokoli jiného odděleně od světa.  Najednou odhalíme, že nemáme potřebné potravinové složky, obráběcí nástroje apod.  Vyroste před námi zásadní, nová situace: Nyní není ve světě žádný detail, který by mohl být upřímně zapsán jako váš vlastní bez úvahy o ostatních.  

Dnes není možné nebýt s každým propojen. A to znamená, že musíme vytvořit odpovídající systém vztahů, protože blahobyt jednotlivce a světa záleží na sobě navzájem. 

Ve světle egoismu se nám zdá, že bychom mohli být schopni zbavit se poloviny lidstva bez velkých škod. Je to možné technologicky a vedle toho, pár miliard lidí není nic víc než nepotřebná zátěž. Nicméně, je nezbytné mít na paměti, že nevidíme celý obraz. Ve skutečnosti existujeme v „rodinných poměrech“ podobných tomu,  jako když starší generace už zabezpečila mladší, a už není více schopna pracovat, zatímco mladší dospívá, aby později přijala to, co pro ni bylo připraveno.   

To samé se děje s celým světem, ačkoli v jiné formě. I když člověk nedělá vůbec nic a žije jen z žebrání, nebo dokonce žije-li nějakou mizernou, ubožáckou almužnou na nějakém zastrčeném místě v Africe či Indii, je stále součástí společného systému a my jsme zatím neodhalili, jak důležitý je každý člověk v něm. Dokonce i detaily, které se zdají být zbytečné z našeho úhlu pohledu, jsou nepostradatelné pro celek. 

Lidské tělo také obsahuje mnoho orgánů a systémů, jejichž funkce jsme zatím zcela nerozluštili. Avšak postupně odhalíme, že ani jeden detail nemůže být odepsán jako nepotřebný. 

Proto musíme používat každý předmět podle jeho životního účelu bez jeho zničení. Jakýkoli jiný přístup se stane destruktivní, především pro člověka, který se k němu uchýlí.  

 [34808]
Z lekce „Mír ve světě” 2/4/11 

Strana 1 z 3123