Category Archives: Prostředí

Pracovníci na farmě Stvořitele

Otázka: Jak dosáhnout správného záměru?

Odpověď: K dosažení správného záměru je nutné se nejprve spojit s celým světem jako s následkem činů Stvořitele. Vždyť prostřednictvím tohoto světa ti Stvořitel ukazuje své činy, aby ses skrze správný přístup ke světu mohl přiblížit k Němu.

(Pokračování textu…)

Miliardáři, smartphony, výchova

Otázka: Jak kontrolovat dítě, když je samo? Jak ho stimulovat, aby mělo zájem získat znalosti? Obvykle si berou za příklad slavné či bohaté lidi.

Například Bill Gates má tři děti a všem bylo do 14 let zakázáno používat smartphony a tablety. Poté, co si děti Gatese přece jen pořídily gadgety, objevila se v rodině pravidla a rodiče mají právo omezit čas, který jim věnují.

(Pokračování textu…)

Pečovat o prostředí jako o milované dítě

Otázka: Jak mohu posílit prostředí, abych od něho obdržel důležitost Cíle?

Odpověď: Pokud budeš klást důležitost na prostředí, pak ti na oplátku prostředí poskytne důležitost Cíle. A nevěnuj pozornost tomu, jak se toto prostředí chová. Nezáleží na tom, co vidíš, protože nic nevidíš v pravé podobě.

(Pokračování textu…)

Svobodná vůle – zaprodaná hra?

Pokud je vše diktováno zákony přírody, je-li vše předurčeno okolnostmi, je-li vše předvídatelné, máme vůbec nějakou svobodnou vůli? A můžeme změnit naše životy k lepšímu?

(Pokračování textu…)

Štěstí jako dárek

Každý člověk a každá generace usilují po celý svůj život o štěstí. Může tento seriál skončit šťastně?

(Pokračování textu…)

Najít definici štěstí

Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Chcete-li dosáhnout velikosti přírody

Kdybychom mohli dosáhnout skutečné velikosti přírody, nebylo by pro nás vůbec obtížné vzdát se našeho egoismu a stát se stejně dávajícími a milujícími jako příroda.Potíž je, že hodnocení velikosti přírody, která dává vzniknout všemu a určuje vše, nezávisí na jednotlivcích, ale na jejich prostředí. Pokud je jejich prostředí naplněno velikostí přírodních sil, člověk v sobě cítí dostatek síly k překonání jeho egoismu.

Nicméně, když člověk vidí, jak ledabyle jeho prostředí zachází s přírodou, jejími zákony a cílem, který vede člověka do rovnováhy s ní, tak také pohrdá těmito znalostmi a přestane je cítit jako důležité, a později je přestává vnímat úplně.

Proto, přijímání důležitosti cíle (dosažení ekvivalence s kvalitou přírody dávání a lásky) z prostředí je nezbytnou podmínkou pro postup. Proto člověk potřebuje:

– vždy naslouchat a ctít prostředí všemi možnými způsoby; aby se tak stalo, musí se cítit jako nejmenší z jeho přátel, protože pouze nižší obdrží od vyššího,

– usilovat o vzestup prostředí, množstevně nebo kvalitativně, v jeho vlastních očích, být ohromený velikostí cíle; proto, musí vyzdvihovat přednosti svých přátel a ctít je jako největší z generace. Pak jej prostředí ovlivní, jako veliké, protože kvalita je důležitější než kvantita.

[78520]
Z článku Baal HaSulama  „Článek pro dokončení knihy Zohar“

Most přes věčný konflikt

Arava Convention

Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele

V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.

Nejprve musíme pochopit, že termín „Izrael“ symbolizuje záměr „Yashar – El“ (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.

Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.

To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.

Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale “ není žádný spěch.“ A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.

Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.

Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá „vírou nad rozumem.“ To je to, s čím jsme konfrontováni.

Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.

Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.

Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?

Odpověď: „Láska pokryje všechny hříchy.“ To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.

Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě „spolkne“, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: „Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.“ Nesmíme ho poslouchat!

Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve „víře nad rozumem.“ Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, „anděl smrti“ se promění ve „svatého anděla.“ O toto Mojžíš žádá „Nech můj lid jít!“
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, „Národ Izraele (Den nezávislosti)“

Slabé místo se stává bodem svobody

Dr. Michael Laitman

Neživá úroveň přírody existuje již miliardy let, rostlinná úroveň přírody stovky milionů let, živočišný svět se vyvíjí po miliony let, a pak konečně, pouze před 200 – 300 tisíc roky, se objevil člověk. Po dlouhou dobu se lidé vyvíjeli stejně jako zvířata. Člověk byl poháněn silou přírody, která ho vytvořila a nedala mu na výběr. Jakoby nedobrovolně jsme prošli neživou, rostlinnou a živočišnou formou lidské úrovně, až jsme se dostali na úroveň člověka v člověku.

Co odděluje člověka od předchozí úrovně? Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že člověk nejedná pouze instinktivně, slepě poslouchajíc přírodu. Život zvířat je zcela řízen instinkty, které jsou předávány z generace na generaci. Jen pár dní poté, co se rodí, zvíře stojí a je připraveno k samostatné existenci.

Nicméně, člověk potřebuje prostředí pro jeho růst. Pokud člověk zůstane v lese, vyroste jako skutečné zvíře a jen vzdáleně se bude podobat člověku. Nebude mluvit ani chodit vzpřímeně. To znamená, že člověk je zcela závislý na svém prostředí. Druh prostředí, ve kterém se vyvíjí určuje, co z něj bude, protože jeho vývoj není naprogramován definitivně od přírody, ale vyžaduje sociální realizaci.

Člověk nemá instinkty potřebné k přežití. Nemůže rozpoznat léčivé rostliny jako pes, nebo předejít tomu, co je škodlivé. Na rozdíl od zvířete, člověk nemůže jednat v souladu s vnitřním pudovým programováním, které by zajistilo jeho zdraví.

Všichni víme, co by se stalo, kdybychom dali svobodu novorozenci. Zvíře je mnohem chytřejší než dítě, nedělá chyby, zatímco lidé dělají chyby pořád. To znamená, že zvíře je obdařeno všemy potřebnými instinkty, zatímco člověk má pouze minimální.

Na druhé straně, zvíře se nemůže naučit mnoho věcí. Může být pouze vycvičeno nebo zkroceno. Dokonce i po stovkách tisících let soužití vedle člověka, pes zůstává psem, protože se chová podle svých instinktů.

Člověk nemá tyto instinkty. Musí získat formu chování z jeho okolí, a právě v důsledku toho se vyvíjí. To je důvod, proč lidé dosáhli tak velkého vývoje ve srovnání se zvířaty, která žila spolu s ním a prakticky se nezměnila.

V podstatě je člověk také zvířetem, ale něco velmi důležitého je v něm zakomponováno: schopnost rozvíjet se prostřednictvím svého prostředí. Pokud používá své prostředí pro svůj vývoj, může dosáhnout velkých úspěchů.

To je důvod proč neživá, rostlinná a živočišná úroveň nemají svobodu volby. Člověk, na druhé straně, může vyvolat další rozvoj prostřednictvím specifického prostředí, a to představuje jeho svobodnou vůli. Koneckonců, člověk může změnit svoje prostředí a tím změnit sám sebe.

Z tohoto důvodu, úsudek a vyšší kalkulace existuje pouze ve vztahu k člověku: Kdo je a jak využívá možností, které mu jsou dány od přírody, a zda si uvědomil, svobodu vůle, která určuje celý jeho vývoj.
[55517]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/9/2011, spisy Rabáš

Tajemství integrovaného systému

Dr. Michael LaitmanNaše přání musí být společné. Každý z nás má dvě části: mužskou a ženskou. Já ovlivňuji tebe a ty ovlivňuješ mě a ostatní, zatímco jiní ovlivňují opět mě atd. Nemůže tomu být tak, že se starám jen o sebe. Nikdy nebudu schopen se sám naplnit.

Uvnitř společného organismu mohu ostatní naplnit pouze tím, že jim předám své přání nebo své naplnění. Nebudu schopen nezávisle cosi směrovat přímo k sobě. 

To je smysl integrovaného systému. Jeho podstata leží v tom, že nikdo není schopen si cokoli obstarat pro sebe svými vlastními silami, ale pouze prostřednictvím prostředí. A to je také možné pouze tehdy, když člověk nemyslí sám na sebe, ale na své přátele. Pak se mu jeho úsilí vrátí, pokud si samozřejmě nemyslí, že se mu skutečně vrátí.

[40657]
Ze 4. části denní lekce kabaly, 14/04/2011, Passover brožura