Category Archives: Práce

Schopnosti a potřeby občana poslední generace

Otázka: Co je princip: „od každého podle jeho schopností a každému podle jeho potřeb“ pro občana poslední generace?
Odpověď: Odevzdat vše, co může, ba i více, ostatním, nikoho nevynechat a vyhovět jeho potřebám. Takovou vnitřní touhu jako má matka ke svým malým dětem by měl mít každý. To se nestává samo o sobě, ale procesem výchovy pod působením vyššího světla. (Pokračování textu…)

Nezaměstnané pokolení Europy

Zpráva: Nezaměstnanost mladých lidí je závažným problémem a zdrojem sociální a politické nestability. Zaměstnání je spojeno nejen s příjmem, ale také s pocitem sebevědomí a společenským postavením.

Ve Španělsku a na Kypru je více než 90% lidí v dočasném pracovním poměru, nemohou najít trvalé zaměstnání. Ve Švédsku je míra nezaměstnanosti mladých lidí 23%. Ve Španělsku a Řecku míra nezaměstnanosti mladých lidí převyšuje 50%, stejně jako v Portugalsku, na Kypru, v Itálii a Chorvatsku.

V EU jako celku je míra nezaměstnanosti mladých lidí 21,9%. Pro EU tyto roční náklady dosahují 150 miliard euro. Pokud se to nezmění, je pro nezaměstnané mladé lidí v Evropě nebezpečí, že se stanou ztracenou generací.

Poznámka: Práce nebude, ale zaměstnanost závisí na vládě. Zaměstnanost a práce není totéž. Lidi je nutné zaměstnat, jinak zdivočí. Židé pro sebe vymysleli zaměstnání ve volném čase – studium a vzdělávání.

Je nutné všechny nezaměstnané posílat do „Školy života“ na celý den, musí být vzdělaní a pak musí převzít výchovu mladé generace – školáků a obecně se stát učiteli nové společnosti.

Není důležité, co cítíme uvnitř sebe!

Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem?
Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.

[131746]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Klamná realita ve vlnách egoismu

Dr. Michael LaitmanKaždý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Překonání lhostejnosti a nudy

Dr. Michael Laitman

Otázka: Člověk musí strukturovat pracovní dobu ve svém životě velmi jasně. Dnes je to problém, protože většina dospělých tráví více času nečinnosti, než prací. Jak můžeme vychovávat mladé lidi tak, aby svůj den správně plánovali?

Odpověď: Problém je, že člověk se dnes nudí. Nemůže se zapálit prací. Všechno v životě se zdá, že pro něj nemá smysl. To je problém pro všechny pracovníky, zejména administrativní pracovníky, až po manažery. Manažer se uzamkne v kanceláři, „já nemám čas!“, ale ve skutečnosti se potácí.

Je to stejné předstírání zaměstnanosti u pracovníků a úředníků na všech pracovních úrovních. Je to přirozené. Lidé ztrácejí touhu tvořit, vyrábět a něco udělat. Nemohou se donutit pracovat. Člověk se povaluje, sedí, s něčím si hraje.

Je dobře, že dnes existuje internet. Je to jednoduše všelék proti nudě, protože lidé mají plné ruce práce alespoň s něčím, jinak by byla degradace rychlejší. I když v tomto případě by to bylo mnohem jednodušší, rychleji bychom se cítili jako zvadlá rostlina. To vše je důsledkem vývoje naší touhy, která se vyvinula na své maximum a již nemůže být ničím naplněna.

Začalo to již v šedesátých letech minulého století s generací „květinových dětí“, „Beatles“, hippies, kteří „šli“ do meditace, drog a tak dále. To byl první signál.

Nyní pracujeme na integrované komunikaci s lidmi, používáme poměrně jednoduchou taktiku. Nejprve je třeba ukázat, jak moc společnost působí na člověka, jak moc ho vzrušuje, fascinuje, a vládne mu, jak moc jeho osobnost začíná být inspirována možnostmi, tužbami a cíli prostředí, jak moc prostředí ovlivňuje jeho osobnost, a to je důvod, proč závisíme na hrách které provádíme, začneme v něm probouzet, dobré či špatné vztahy, všechny druhy změn, přechody ve vnímání, v myšlenkách, v rozhodnutích, hodnocení atd.

Jde o to, že pokud správně zahrneme člověka do okolní společnosti, pak jeho touha, začne být základem veškeré jeho existence, touha, která dříve byla velmi malá (protože nic nechtěl, nemohl pohnout prstem) se nyní stává desetkrát větší, protože je ve skupině, která ho začíná stimulovat, neustále s ním třepe.

Nakonec je prodchnut touhami všech ostatních, a co je nejdůležitější, je probuzen, dostane nějaký druh malého vnitřního pnutí. A to ho vymaní ze stavu lhostejnosti.

Myslím, že to by mělo být přijato všemi pracovními skupinami, pokud nechtějí spát po celý život. Konec konců, oni vlastně mají udělat něco pro dobro společnosti. Proto je nutné, aby přišli a sjednotili se tak, že i když jeden může spát, měly by se stimulovat navzájem. Pak budou mít přídavné přání, touhu a růst, a začnou žít a pracovat efektivně.

Stejné je to s dětmi. To znamená, že prostředí provádí takové ladění na osobnosti, s nimiž začíná dostávat touhu všech okolních lidí a stává se mnohem aktivnější než dříve.

Navíc, taková silná touha vytváří prostředí pro lidi, pro další rozvoj. To není jen zvýšená pozornost, ale možnost povznést se nad ostatní a snížit sám sebe před nimi, absorbovat informace od okolních lidí a co je nejdůležitější, dosáhnout východu do středu kruhu a společného pocitu, skrz který bychom se měli dívat na svět a řešit všechny problémy správně.

Je to vyšší touha, vyšší myšlení a mysl, která se netýká mne nebo ostatních. Je to něco, co jsme nyní vytvořili vlastním úsilím a podněty. Tato společná věc, která se mezi námi narodila, je naše další úroveň, která je více rozvinutá. Pohled skrze tuto úroveň, přístup ke světu skrze ni, každého z nás přináší ke správnému řešení.
[81045]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 23/5/2012

Svět nás potřebuje

Dr. Michael Laitman

Ve všeobecném přání, obklopujícím celé lidstvo, neustále dochází k velkým posunům či ke sjednocování. Tento systém žije a vyvíjí se, všechno v něm se neustále mění a mísí se jako vlny na moři. Z toho důvodu do tohoto systému mnoho lidí vstupuje, a jsou tak vtaženi blíže a následně dále od vyššího cíle.

Je třeba dát dohromady masu lidí – nikoli kvantitativní, ale kvalitativní – kteří si skutečně budou přát přijmout kvalitu daru, kvalitu vyššího světa, vnitřní síly, která utváří vesmír, společně se silou přijímání, která je jedinou jednající silou v našem světě. Věřím, že jsme tohoto bodu dosáhli, a to nikoli z toho důvodu, že bychom byli tak silní nebo výjimeční, ale proto, že to svět potřebuje. Baal HaSulam napsal, že toho co má, dosáhl proto, že svět potřeboval zjevení metody nápravy, a nikoli proto, že by sám byl výjimečný.

K tomu samému dochází dnes. Po Baal HaSulamovi zde byl Rabash, potom já a následně vy. Tento celý řetězec existuje jenom díky tomu, že svět již dosáhl svého nejnižšího bodu a nachází se v totální krizi.

Tato krize je extrémně komplexní a děsivá. Nevidíme jí; jsme o ní velmi málo informováni a převážně o ní nic nevíme. Jestliže bychom měli naslouchat tomu, co říkají instruktoři, lidé vytvářející rozhodnutí (decision-makers) a různé organizace a instituce, zažívali bychom děs z hrozné situace, v níž se nacházíme.

Všechno to je dokladem faktu, že svět skutečně potřebuje vyšší sílu a její usměrnění; není zde žádná jiná cesta. To se stává den co den stále zřejmější. Během následujících dvou měsíců zjistíme, že se nacházíme ve velké finanční krizi a budeme svědky katastrofy Evropy, a v průběhu dvou let dojde k velké ekologické katastrofě. Zima, která začala, také přinese mnoho „překvapení“.

Všechno to nutí lidstvo pokládat si otázky týkající se systému vlády, vládnoucí síly, a toho, co může být uděláno pro vlastní situaci a pro situaci světa v takových podmínkách, kdy nic nepomáhá. A potom tak budou přinuceni naslouchat tomu, co jim říkáme.

Proto nás svět potřebuje, a z toho důvodu jsme dostali shůry dar pozornosti. Formovali jsme se do skupiny, síly a systému, který bude schopný nám říct a ustavit příklad pro svět, jak správně nás samotné uvést do rovnováhy s vyšší vládnoucí silou. A potom v této harmonii přijmeme absolutní existenci.

Svět sám si pokládá tuto otázku. Tváří tvář problémům s potravinami, teplem, bezpečností a dalšími věcmi, které jsou nezbytné pro život, se svět stále více ptá po smyslu své existence. Koneckonců, když se člověk cítí špatně, neptá se po tom, jak tomu uniknout nebo si kompenzovat svoje problémy, ale pátrá po příčině utrpení, jejich významu a po tom, proč vůbec tyto problémy prožívá.

Velmi rychle se ujistíme, že kromě různých revolucí a protestů ve všech zemích, se ve světě vzedme nová vlna, týkající se účelu existence člověka, který je před přírodou tak malý a tak bez pomoci, a který se v tomto světě sám zničil. Uvidíme, že máme speciální účel a významné předurčení, a z toho důvodu budeme posunuti vpřed.

Toto byl ten samý případ. Jestliže by zde nebyla potřeba začít nápravu ve staré Babylonii, babylonský kněz Abraham by se nikdy nestal spiritiuálním vůdcem. A celý duchovní proud, všechna náboženství a víry vznikly z jeho zjevení vyššího světa.

Stále budeme objevovat, jak moc nás svět potřebuje. Zatím to tak necítíme, ale stále se na to musíme připravovat. Z toho důvodu kladu takový důraz na šíření poselství.

Mluvíme-li o záměru pro zájem přítele či skupiny, nesmíme zapomínat na svět, protože v současnosti jsme nositelé spirituální znalosti, spirituální metody. Každý z nás by se měl cítit zavázán k tomu, aby se angažoval v šíření humanity.

[62358]
Z nedělní virtuální lekce 27/11/2011

Nejpotřebnější zaměstnání

Dr. Michael LaitmanBěhem celé historie lidstvo nikdy nevěnovalo pozornost rozvoji osobnosti, pouze o tom mluvilo. Hodně se toho o vzdělání namluvilo v Sovětském svazu, ale místo vzdělávání pouze osobnosti potlačili. 

V současnosti téměř polovina lidstva potřebuje zapracovat na rozvoji osobnosti, na utvoření lidské bytosti. Vzdělávat je zapotřebí nejen děti. Během života je člověk obklopen prostředím, které ho utváří, podporuje a neustále ho vede vpřed. To vyžaduje ohromnou armádu lidí, kteří správně pochopili svůj účel.

Každý se musí učit o spojení, ze kterých má společnost prospěch a o úplné vzájemné záruce. Lidé musí vědět, jak vytvořit takového ducha společnosti, kdy cítíte sebe a ostatní jako naprostý celek, kdy se rozpustíte ve společnosti, přestanete vnímat své „Já“, a cítíte „my.“ To je ta nejvyšší lidská psychologie.

Podle posledních statistik 10% světové populace v produktivním věku je schopno pro všechny lidi na světě zajistit vše potřebné. To zahrnuje výstavbu, komunikace, jídlo, distribuci, ošacení, služby apod. Co tedy bude dělat dalších 90%? 20-30% z nich jsou děti a starší. Co ale se zbývajícími 60-70% populace? Budou pracovat v oblasti výchovy a vzdělání, jinými slovy, budou vzdělávat druhé a budou druhými vzděláváni.

Prostředí, které se stará o vnitřní duchovní rozvoj jednotlivce, musí jeho nebo jí doprovázet od prvního do posledního dne jejich života. 
[61766]
Z TV Programu “Propojený svět” 30/10/2011

Vzorec návrácení k dobru

Dr. Michael LaitmanČlověk, který otvírá knihu Zohar, ji otvírá, aby odhalil Stvořitele. Podle definice kabala, jako věda, je metoda, která odhaluje Stvořitele Stvořením na tomto světě. Proč by nám jinak byla dána kabala a celá Tóra? Stvořitel se nám odhaluje v touze po dávání a lásce k člověku. Tato touha se kvalitativně rovná Stvořiteli a Stvořitel se takto odhaluje podle zákona vyrovnanosti forem.

Tak je Stvořitel kvalita dávání a milování, síla darování a lásky. „Dobro, které koná dobro“. Jak tedy můžeme dosáhnout touhy po dávání a lásce, dobro, které koná dobro? Spojováním se mezi sebou navzdory osobním egoistickým silám, které nás vzájemně odpuzují a vytvářením sítě dobrého spojení mezi námi, nad sítí nenávisti. Vytvářením sítě, ve které každý je dobrý a dělá dobro, dává a miluje druhé.

Ale jak to uděláme, jestliže každý z nás je jen maličký egoista? Čteme knihu Zohar, která vykresluje naše napravené stavy, ve kterých jsme spojeni dobrým spojením mezi námi a toužíme, aby se to vyplnilo uvnitř nás. V tom případě získáme otisk z těch dobrých stavů, které již existují v nekonečnu. Tento otisk, vliv sil z našich opravených stavů na náš aktuální stav, se nazývá „obklopující Světlo“ nebo “ Světlo, které nás navrací ke zdroji milosti.“

Následně, podle vzorce: „vytvořil jsem zlý sklon a dal jsem Tóru pro jeho nápravu, protože Světlo v ní navrací ke zdroji“, se navracíme ke zdroji – dobru, které koná dobro.

 Tím odhalíme Stvořitele, dobro, které koná dobro, náš kořen.

Z 2. částí denní lekce kabaly lekce 5/26/11, Zohar

Oděv, který uklidní vaše ego

Dr. Michael LaitmanVše záleží na záměru, se kterým od samého počátku člověk přistupuje k prostředí. Přistupuje k prostředí (učiteli, knihám a skupině), aby egoisticky profitoval a získal znalosti, postavení či uspokojil svou hrdost? Nebo chce přijímat z prostředí vlastnost odevzdání, formu Stvořitele, který se skrývá uvnitř společnosti?

Pokud člověk přistupuje k prostředí (společnosti) správně, najde vlastnosti Stvořitele právě tam. Tomu se říká: „Stvořitel přebývá mezi svým lidem.“ Toto je hlavní test postoje člověka.

Přirozeně, když jsme na začátku naší cesty, přicházíme s běžnými egoistickými touhami akceptovanými v tomto světě. I když jsme připraveni naslouchat hezkým slovům o lásce k druhým a odevzdání, přesto počítáme s tím, že získáme něco pro náš egoismus.

A pouze pod podmínkou, že je člověk ve správném prostředí po značnou dobu a vstřebává její vnější formy odevzdání, sklání se před učitelem, knihami a skupinou, postupně od nich dostává sílu chápání a vnímání spirituality, sílu sjednocení. Tato síla mu pomáhá uvědomit si, že sjednocení není dosaženo prostřednictvím vnějších činů: křičení, skákání nebo radování se, ale vyžaduje neustálou, skrytou vnitřní práci, která je očím neviditelná.

Tato práce se provádí v tom, co se nazývá „noc.“ A pak člověk postupně začne nabývat vlastnosti odevzdání. Přechod nastane, když člověk začne vidět prostředí, jeho vnitřní potenciál jako sílu, která ho může napravit. Chápe, že bez této síly, bude ztracen. To způsobuje vznesení „modlitby mnoha.“

Když si člověk uvědomí, že se musí modlit za společnost, získává záměr pro odevzdání, „oděv“ Světla Hasadim (milosrdenství), správný oděv pro jeho touhu přijímat.
[39177]
Z 1. části denní kabaly 27.3.2011, Příprava pro WE! Kongres

Važte každou minutu

Dr. Michael Laitman

Každý z nás by si měl být jistý, že jeho čas je využíván co nejefektivnějším způsobem. Nechápu, jak může člověk v něčem uspět, bez individuálního pracovního plánu. Je nezbytné navrhnout takový plán pro každý nadcházející týden, aby bylo zřejmé, co dělat.

Musím si ho pro sebe stanovit a neustoupit od toho, co jsem si naplánoval. Kromě toho musí být svázán s pracovními plány všech ostatních tak, že s nimi zůstanu ve spojení, jako ozubené kolo v celém systému.

Proto každá hodina a každá minuta musí být přesně zapsaná. A poněvadž se člověk obává o vnější prostředí, aby se ujistil, že jeho práce přináší ovoce ostatním, uspěje také ve vnitřní práci.
[33006]
Z diskuse o duchovní práci 17.12.2011