Category Archives: Podobnost Stvořiteli

Prikázanie „Nezabiješ!“

Nezabiješ [Tóra, Deuteronomium 5, 17]

Človek by mal pochopiť, že všetko, čo je v ňom a údajne okolo neho, je jeho osobným vnútorným stavom a nemá právo s ním zaobchádzať ako keby ho nepotreboval a nemôže byť predmetom zrušenia, vymazania, zničenia.

Neexistuje žiadne zlo ani poškodenie. To všetko závisí na tom, ako človek používa tieto vlastnosti. Koniec koncov, aj tie nenávistné, najhoršie vlastnosti, ktoré v ňom vznikajú alebo k nemu prichádzajú, ako keby zvonku, musí prijímať, že prichádzajú od Stvoriteľa.

V tomto svete nie je nič, čo by mohlo byť zničené alebo úplne vymazané. Všetko je vytvorené tak, aby sme zmenili metódu realizácie týchto túžob a vlastností.

Z televízneho programu „Tajomstvo večnej knihy“, 16. 3. 2016

Originální článek zde.
[# 189241]

Přikázání „Nesesmilníš!“

Nesesmilníš [Tóra, Deuteronomium 5, 17]

Znamená to: nepoužívej žádné druhy potěšení pro svůj vlastní požitek, ale jen proto, abys používáním svého přání potěšil ostatní.

Pokud se člověk neraduje, znamená to, že nevyužívá svět! Svět je vše, co cítíme v našem přání přijímat a co je vytvořeno pouze pro potěšení.

Rozdíl mezi počátečním a konečným stavem stvoření tkví v tom, že se v počátečním stavu toužím těšit na úkor druhých, a proto je můj malicherný požitek zaměřen na to, abych se sám udržel v tomto světě.

V míře toho, jak rostu, začínám napravovat své přání, začínám se jím těšit kvůli Stvořiteli, v úplném oddělení od svého egoismu. A pak začnu těšit Jeho. To již v sobě mám vlastnost odevzdání, vlastnost lásky k bližnímu, která pracuje zcela jiným způsobem. Na tomto je postaven celý systém nápravy.

Z televizního programu „Tajemství Věčné knihy“ 16. 3. 2016

Originální článek zde.
[# 189295]

První odhalení Stvořitele

Otázka: Často mluvíte o jednotě mezi přáteli, ale můžete rozlišit mezi tělesnými a duchovními pocity? Po učení se tolika konceptům může být obecná nejasnost: co je dobrá a špatná nálada, jaká radost pramení z obyčejných spojení a jaké jsou obecně jeho pocity.

Je dokonce možné odlišit tyto pocity, nebo to celé funguje podle metody víry? Je to vše velmi rozporuplné. Jeden den cítím, že mám dobrý obyčejný život a mám dobrou náladu a miluji celý svět a příští den cítím, že všechny nenávidím. Konec konců, tyto pocity se mění podle toho, jak člověk postupuje a podle jeho duchovního vzestupu. To vše je velmi podobné způsobu, jakým si budujeme vztahy ve fyzickém světě, a tomu, jaké pocity máme ve vztahu k jiným lidem!

Odpověď: Pouze vytrvalá nepřetržitá práce ve skupině skrze diskutování o vzájemných vztazích s přáteli a srovnávání jejich vlastností se Stvořitelovými může vést jejich vztahy na základě napodobování Stvořitele a připodobňování se Stvořiteli. Tak vy stvoříte Jeho obraz mezi sebou, první stupeň vyššího světa (Nefeš ve světě Asija). To bude vaše první odhalení Stvořitele.

Tóra, Deuteronomium 8:17 – 8:18: Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.“ Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes.

Neexistuje nic v našem světě, co by učinila nějaká osoba!

Všechno je učiněno silou Vyššího Světla, vyšší energií a my jsme jen malí egoisté. Co Stvořitel učiní uvnitř nás, to se stane. Rozdíl je jen v tom, zda se chce osoba  ztotožnit s činy Stvořitele tak, aby Stvořitel tyto činy konal prostřednictvím něj a aby tak přinášel nápravu do světa skrze něj a nebo to nechce a rozptyluje se nejrůznějšími nesouvisejícími věcmi. To je ten problém.

Alegoricky se to dá přirovnat k ruce a rukavici. Rukavice jsme my a Stvořitel je ruka. Nicméně rukavice by měla přijít do plného kontaktu s rukou. V rukavici plane touha, která je protikladná k ruce, ale my ji musíme změnit ve stejnou touhu, která je v ruce, a to musí být učiněno v případě každého odhalení egoistické touhy v rukavici.

Částečka hmoty vedle jiskry světla

Dr. Michael LaitmanJsme ve světě Ein Sof (Nekonečna). Avšak ve světě Ein Sof  se nachází velmi malé Světlo: Nefesh de Nefesh, které stvořilo stvoření jako “něco z ničeho,” coby malé zrnko touhy přijímat. To je první fáze, „kořenová fáze“ světa Ein Sof. Proč je tedy nazývána nekonečnou?

Je to proto, že není ničeho, než jiskřičky Světla a nepatrné částečky hmoty. Vše ostatní je velikost Světla v pocitech částečky stvoření, způsobené ohromným respektem vůči Světlu, které jej stvořilo, a které se o něj stará. Z uvědomění si velikosti pramení pocit světa Ein Sof.

Pak se tato částečka začne rozvíjet a postupně je nezávislejší, a v jejích pocitech se zrodí celé světy. Prve k tomu dojde instinktivně, pod vlivem Světla. Eventuelně však jeho vývoj dosáhne bodu, ve kterém se nacházíme nyní. Pokud nyní, z tohoto stavu, se pozvedáme zpět s využitím všech příprav, které pro nás byly vykonány, dosáhneme skutečného poznání Světla.

Skutečným jej však můžeme nazvat pouze podmíněně, neboť ve vztahu ke stvoření je nemožné dosáhnout skutečné podstaty a výšky Stvořitele . Když se však znovu pozvedneme, objevíme Světlo NRNHJ, a míru, do které nám Stvořitel dovolí Ho dosáhnout, se nazývá „přilnutím.” Do té míry, podle Jeho vůle, musíme být jako On.

Je řečeno, “On pozvedne chudé z prachu” (Žalmy 113). My si však nežádáme,  aby nás byl z prachu pozvednul, abychom byli bohatí, ale spíše se chceme pozvednout jen proto, abychom Stvořitele respektovali a velebili. To je jediný důvod, proč Ho žádáme, aby nás pozvedl z prachu: abychom dosáhli Jeho velikosti a ne abychom zlepšili naši vlastní situaci.

Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.

[102097]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/3/2013

Moje ekonomika štěstí

Dr. Michael LaitmanŠtěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Probuzení bez pohnutí

Dr. Michael LaitmanCelou naší prací je objevit skutečný, neměnný, existující, věčný a úplný stav, ve kterém se nacházíme. Musíme si navodit naše pocity a myšlenky tak, abychom je cítili namísto světa, který cítíme nyní. Musíme otevřít naše srdce a mysl, aniž bychom se pohli, ale pouze se pokaždé více probudili, dokud nedosáhneme splynutí se Stvořitelem.

Pokud si takto tento stav představujeme, pak snadno pochopíme, že vše, co se nám děje, ukazuje na místa, kterým musíme věnovat zvláštní pozornost. V těchto místech si musíme ujasnit naše pocity, myšlenky, záměry a postoj vůči našim vlastnostem, abychom je postupně více rozvinuli a byli hodni odhalení stavu, ve kterém jsme v neustálem splynutí se Stvořitelem.

Takže není kam utéci. Musíme se vrátit do toho samého vnitřního bodu, odkud pokaždé začneme, z bodu v srdci, a ujistíme se, že se neustále rozvíjí. Není ničeho jiného, co bychom v celé realitě mohli objevit, než jedinou sílu, která je v nás, která nás podporuje a celou dobu se o nás stará.

Pokud se člověk takto zastaví, vidí-li pouze jeden pravý směr svého vývoje, který vede k odhalení vyšší síly, která je v bodu v srdci, a neopustí tento směr, a vědomě zastavuje a omezuje ostatní cesty, jež mu zdánlivě dovolují se rozvíjet, vidět, přezkoumávat a cítit, tím, že je pevně uzavře, se má na mysli, že zaměří své síly na dosažení cíle.
[100937]
Z 1. části denní lekce kabaly 19/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Když Světlo protne Rešimot

Dr. Michael LaitmanOtázka: Někdy jsem ohromen svými vlastními myšlenkami, odkud pochází?

Odpověď: Od Stvořitele.

Otázka: Ale když přemýšlím o svých myšlenkách, to také pochází od Něj. Takže kde jsem vlastně Já?

Odpověď: Všechno musím připisovat Jemu, pouze jedinému zdroji, Světlu, které se rozlije Shora a dole vyvolá Rešimot. Protnutí Světla a Rešimot vytváří realitu, ve které se nacházím. Odtud se rozvíjí mé vnímání reality.

Ve mně se nachází pět vývojových úrovní a já chci dosáhnout svého zdroje, svého Stvořitele, což znamená, že jsem dosáhl páté úrovně. Pak chci dosáhnout toho, z čeho jsem vytvořen: „Světla“ a Rešimot.

Jinými slovy,  táži se na smysl života: Odkud se život poděl? Co a jak?

Tato otázka se většinou objeví v důsledku nepříjemných pocitů, když se cítím zle. Pro tento případ nám kabalisté říkají, že člověk nedokáže porozumět a cokoli udělat sám. Nejdříve se musím dát dohromady a vytvořit systém, který budu ovládat – jak z pohledu Rešimot, tak z pohledu Světla.

V tomto systému jsem já a ti druzí, a to mi dovoluje vyvolat Rešimot a Světlo. Pak začnu napodobovat Stvořitele, jak je řečeno, „Podle tvých činů Tě poznáme“.

Takovým systémem je “skupina“.
[101648]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/3/2013, “Mír”

Silnou rukou a vylitým vztekem

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, Shamati, článek 70: “Silnou rukou a vylitým vztekem”: Měli bychom vědět o těch, jež se touží dát na boží práci, aby k Němu skutečně přilnuli a vstoupili do králova paláce, že ne každý je přijat. Trochu je zkoušen – nemá-li jiné přání nežli touhu po Dvekut (splynutí), je připuštěn.
A jak je přezkoušen, má-li jen jedno přání?  Jsou mu dány překážky. Tím se má na mysli, že mu jsou seslány cizí myšlenky a cizí poslové, aby mu bránili tak, aby opustil tuto cestu a následoval cesty davu.

A když překoná všechny obtíže a prolomí všechny mříže, jež mu překáží, a maličkosti ho nemohou zastavit, pak na něj Stvořitel sešle velké Klipot a válečné vozy, aby ho odchýlili od vstupu, přilnutí k Němu samotnému a k ničemu jinému. To je bráno, jako že jej Stvořitel odmítá mocnou rukou.

Zabere to hodně času konečně zjistit, že všechno, co člověk cítí, pochází od Stvořitele, a je to zamýšleno pouze k tomu, aby jej navedlo k cíli. Není činu nebo události, jež by člověka nevedli směrem k cíli, jímž je myšlena adheze se Stvořitelem. Člověk to nemůže nijak změnit, neboť to vše se děje podle Reshimot (duchovních genů). Pouze intenzitu, způsob, jakým jsou Reshimot odhaleny, je dán tím, jak jsme naplnili předešlé Reshimot.

Vše jde však podle plánu, podle kterého člověk musí objevit silné přání po adhezi, podle duchovního přání, jímž se myslí pevné, intenzivní přání, jež je zaměřeno pouze na jeden cíl. „V duchovnu není žádné trošičku“, ale pouze maximum, a člověk by měl mít takto silné přání.

Takže Stvořitel odhalí Jeho mocnou ruku tím, že člověka přinutí čelit útrapám a problémům, mate ho všemi možnými způsoby, aby se stal překonáváním těchto překážek silnější. Musí zkoumat své názory a ponechat pouze jeden směr, který posiluje, aby ho nebylo možné odvrátit od pravé cesty. Aby to dokázal, Stvořitel mu sesílá postupně těžší problémy, jako v povídce o člověku, který se při šplhu na horu do králova paláce střetnul se střážemi, které byli cestou čím dál surovější. To vše kvůli tomu, aby v člověku zůstalo pouze jedno silné přání, přání které vlastně hoří, touží proniknout do duchovního světa, což znamená dosáhnout toho, aby vlastnost dávání, sebe-anulování, propukla.

Je to jako porod, při kterém jsou aktivní dvě síly: síla, která tlačí zevnitř a síla, která blokuje cestu ven. Napětí mezi těmito dvěma silami roste, dokud není natolik silné, aby se dveře otevřeli a došlo k průlomu. Pak se může plod narodit.

Tyto dvě protikladné síly, síla Stvořitele a síla stvoření nakonec dosáhnou dostatečného napětí k průlomu. Jak je řečeno „na tom stejném místě, v ten samý čas a v té stejné ženě“ je vytvořena taková koncentrace napětí, která vede k realizaci.

[100932]
Z přípravy na denní lekci kabaly 19/2/2013

Kreslit čáru mezi přijímáním a dáváním

Dr. Michael LaitmanV okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Anulovat se a porozumět = odhalit = spojit se

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak je možné spojit sebe-anulování vůči skupině a přání porozumět smyslu textů, které studujeme?

Odpověď: Jeden pocit neruší ten druhý. Musím, společně s ostatními, toužit po tom se spojit v jednom společném bodě. V tomto bodě spojení, kde jsme spolu, cítíme fenomén nazvaný Malchut.

Nejdříve je zapotřebí, aby každý toužil se spojit se všemi ostatními. K tomu je třeba následujícího: sebe-anulování, velikost cíle a důležitost přátel a skupiny. Musím se zaměřit na tohle všechno a toužit po tomto bodu celkového spojení.

Ostatní lidé se na tomto toužení účastní společně se mnou. Jednáme společně, každý anuluje to své. V podstatě opustíme celý tento svět a všichni  usilujeme o to jít vpřed. Prostřednictvím našeho spojení chceme vytvořit nádoby dávání, ze kterých se zrodí přání dávat, náš vztah ke Stvořiteli.

Pak, v tomto toužení dávat Stvořiteli, Jej začneme cítit, vyšší Světlo, které na nás dopadá a naplňije nás. Čím více je toto toužení ujasněné,  a které roste podle síly přání: 0, 1, 2, 3, a 4, tím rozvinutější bude. A do té míry v nás bude odhalena síla dávání, přilnutí ke Stvořiteli. Je to vlastně celá naše práce.

Otázka je: Jak lze toto toužení po sebe-anulování a porozumění materiálu kombinovat? Porozumět znamená vědět, myšleno odhalit nebo se spojit. Sefira Daat (Vědění) symbolizuje spojení, jak je řečeno, “A Adam poznal Havu (Evu), svou ženu”.

Když se od základu anuluji, pomůže mi to připravit se na spojení. Bez toho bych nebyl schopen se s ostatními spojit. Abych se dostal do bodu spojení, musím se anulovat.

[99385]
Z 1. části denní lekce kabaly 28/1/2013, Spisy Baal HaSulama