Category Archives: Otázky&Odpovědi

Proč pracovat pro stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co znamená konat výhradně pro Stvořitele?  Dost mě to znepokojuje a vypadá to, jako bych byl nucen dělat někomu otroka.

Odpověď: Tenhle “někdo” je absolutní přírodní zákon, sjednocující síla, která zahrnuje celé stvoření a tebe v něm. Kromě tohoto zákona neexistuje nic! A když “dáváš,” neděláš to “pro někoho,” ale abys ustanovil tento zákon nad celým stvořením tak, že je odhalen všem.

Stvořitel nic nepotřebuje, nic nedostává;  je touha dávat, která nemůže přijímat. On jako takový není vnímán uvnitř tebe; spíše to, co z Něj vnímáš, jsou tvé vlastní dojmy. Zákon dávání je podobný zdi: Nic necítí, můžeš jej považovat za neživý. Tento přírodní zákon je zákon čistého dávání, kdy uvnitř prožíváš své vlastní reakce na něj.

Neděláš mu laskavosti! Nevyžaduje, abys k němu přilnul a miloval ho;  nevnímá naši práci tak, jako my. Nemůžeme dokonce ani hovořit o jeho podstatě, nebo’t je nepoznatelný. Vše o čem diskutujeme, o něm, jsou naše osobní dojmy, naše vnímání Jeho v našich zlomených či napravených touhách. Proto nemohu říci, že pro Něj pracuji. Výrazy “přilnout ke Stvořiteli” či “milovat svého Stvořitele” mluví o mě a mé nápravě poté, co dosáhnu lásky.

Proto nám byla dána skupina, musíme pracovat ve vztahu k ní, namísto práce s nějakým abstraktním principem či silou, která nemůže být vnímána, či s faktorem, ke kterému se každý může obrátit, jak se mu zlíbí. Vezměte například vědu Kabalu. Je to plán jak bys měl zacházet s lidskou společností. Vytvoř si k ní svůj vlastní postoj podle tohoto programu a tím dosáhneš své úplné nápravy.

Láska ke stvořeným bytostem, kterou prožiješ s pomocí světla nápravy, bude zároveň tvým postojem ke Stvořiteli.  Namísto interakce se Světlem, které nemůže být vnímáno, se duše rozbila na části a její části nyní interahují mezi sebou, namísto Světlem. Tak mají možnost se mezi sebou spojit, jednat a společně odzkoušet ty věci, které nemohou provést párováním s abstraktní silou.

[22836]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7.10.2010, “Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořením”

Ochraňuj okamžik

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co to znamená, že se angažujeme ve věcech, které jsou osobní, ale nedosahujeme věcí, které náleží k  všeobecným?

Odpověď: Můžeme uskutečnit všechny akce, které doprovází korekci, jako udržovat setkání přátel, studovat a pomáhat skupině a přátelům. Můžeme nadělat mnoho povyku jako mravenci v mraveništi, ale ta nejdůležitější věc je: Čeho chceme skrze to dosáhnout?  Přejeme si jednotu, vzájemnou záruku, lásku a spojení mezi námi ve kterém odhalíme Stvořitele?

Zapomínáme na to, že člověk pracuje velmi tvrdě a pak se ptá: „Kde je odměna? Kde je duchovno? Kde je síla dávání? “ Nepochopil, že ještě neudělal nic, aby toho dosáhl. Použil mnoho energie a udělal mnoho činů k rozšiřování a tím opravdu dostal svět blíže k nápravě a rozvinul ve všeobecném smyslu. Neutekl z cesty a postupně akumuloval správný vnitřní požadavek. Během let dosáhne pravdy, že pochopení postrádá pouze správný záměr.

Jakkoli zapomíná, že tento záměr má doprovázet každý čin! A to je to, proč ještě pořád nedosáhl duchovního výsledku.

To je to čím prodlužuje čas. Je psáno, že k dosažení duchovního světa má člověk připravovat svůj záměr 3 – 5 let, v naší době to zabere ještě méně času. Nicméně, všechno závisí na vzájemném spojení v spravném záměru.

Právě teď máme podmínky o kterých se jiným před námi ani nesnilo. Ve světě nikdy nebylo tolik příznivých podmínek k odhalení Stvořitele jako jsou knihy, komunikační prostředky a přátelé, kteří smýšlejí stejně po celém světě.

Nicméně, co stále postrádáme, je ta nejdůležitější věc: záměr dávat. To je ta nejtěžší věc k dosažení a důvod, proč svět stále ještě necítí, že jsme zdrojem Světla. Všechno závisí na našem záměru v průběhu celé akce i té nejmenší. V tomto ohledu, nemohou být žádné kompromisy.

Ze 4. části denní lekce Kabaly 6.10.2010 „Láska ke Stvořiteli a ke stvořeným bytostem“

Absolutní spravedlnost v životě Duše

Dr. Michael Laitman

Otázka: Je-li doba potřebná pro dosažení duchovního světa v současnosti urychlována, jak je tedy dosaženo spravedlnosti, když každý dělá stejné množství práce, kterou vyžaduje jeho vlastní duše? 

Odpověď: To je přesně důvod, proč se každý probouzí k duchovnu ve svém vlastním čase, a ne všichni najednou. Každá duše se probudí, pokud je to nezbytné pro tu specifickou část duše, protože jsme všichni z nás předtím podstoupili transformaci a získali „minulé zásluhy“, popsané jako „zásluhy předků“.  

Předkové jsou naše minulá převtělení, která jsme už dokončili, a daly nám zásobu „skutků“ a sklon k duchovnu, takže jsme schopní se vyvíjet dále. To ale nemá žádnou spojitost s mým dědečkem, který mi zanechal duchovní bohatsví. Dědičnost se může předávat pouze ve fyzickém světě, ale duchovní prostředky nemají žádný fyzický rodokmen. „Zásluhy předků“ jsou mé vlastní úspěchy, které jsem udělal ve své předchozí inkarnaci (Gilgulim), a které teď mohu použít pro pokračování evoluce mé duše.

Nejsme schopni udělat běžné rozhodnutí o duchovních procesech, které se vyskytují právě teď, protože nevidíme inkarnace všech duší jako kolektivní inkarnaci. Když se ti tohle všechno ale odhalí, potom uvidíš, že všechno je naprosto spravedlivé. Prozatím je důležité vidět práci a duchovní cíl, který leží před námi s žádoucím záměrem a na správném místě. Neplýtvejme naším dechem na filozofii.

Ze 4. části denní lekce kabaly 06/10/ 2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“

Nepromarni svou šanci!

Dr. Michael Laitman

Otázka: Když přijdu do lékárny a vidím frontu 70 lidí, tak jdu a vyberu si jiné věci a přijdu zpátky za hodinu, když už bude řada na mě. Proč se potřebuji angažovat v duchovní práci teď, když nevím kdy budu napraven? Na co to potřebuji? Mohu se prozatím vrátit zpět ke svým záležitostem v tomto světě.

Odpověď: Na duchovní cestě neexistuje žádný nátlak! Jestli nechceš zůstat, tak běž! Neměl bys zůstávat a překážet ostatním. Jestli se s určitostí rozhodneš, že si nepřeješ postupovat na této cestě, řekni to svým přátelům, oni to pochopí a popřejí ti štěstí.

Jestli si myslíš, že strávíš pět let zlepšováním svého života v tomto světě a potom  se vrátíš k silnější skupině a budeš pokračovat na společné cestě společně s nimi, to jsou klamné naděje. Za pět let budeš muset vykonat ještě větší práci: budeš muset kompenzovat svůj pětiletý dluh v egoismu a dohonit skupinu ve všem, čím prošla během těchto pěti let.

Následkem toho si cestu nezkrátíš, ale naopak uděláš delší. Myslíš si, že přijdeš ke skupině, která už je v duchovnu a bude to pro tebe lehčí? Jakkoli, budeš mít větší shodu kvalit s přáteli? Ne, odhalíš jen větší rozdíly v kvalitách! Nakonec oni půjdou tisíc mil dopředu a ty půjdeš deset mil zpět. Vzdálenost naroste! Jako výsledek budeš muset čekat ve frontě ještě déle.

[#22745]
Ze 4. části denní lekce kabaly 6/10/2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“

Jednota je most ke Stvořiteli

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč mám podporovat přítele? Proč se prostě nemůžeme obrátit ke Stvořiteli a vystoupat s pomocí Obklopujícího Světla?

Odpověď: Nikdo z nás se nemůže obrátit na Obklopující Světlo, Vyšší Sílu, Stvořitele, ledaže je to uděláno z místa rozbití, rozeznání spojení se skupinou. Osoba nemůže kontaktovat Vyšší Světlo přímo kvůli nedostatku stejných vlastností, dokonce i těch opačných. Proto je nezbytné vykonat požadavek společně s ostatními, a to buď v jednotě nebo jejím nedostatku.

Stvořitel vytvořil vůli přijímat a to se nezměnilo. To je to, co nazýváme Svět Nekonečna, kde všichni existujeme společně. Dole je stav nejednotný, kde jsme roztříštění, nevědomí, totálně odpojení od duchovna. Tyto stavy jsou zahrnuty v každém a manifestují se pouze v našem vnímání. Abych mohl dosáhnout nekonečna, musím udělat následující: 1) dostat se do stavu oddělení, 2) zjistit že jsme rozdělení a 3) konečně vystoupit na místo kde jsme všichni spolu.

 

Nemohu se obrátit ke Stvořiteli přímo, protože Stvořitel je síla, která existuje v napraveném Kli. Buď požádám o sílu být napravený spolu se všemi ostatními, nebo pokud jsem už získal spojení s ostatními, potom se obrátím na Stvořitele. Není žádný Stvořitel bez stvořených bytostí (existence, jsoucna, podstaty) a není žádná Vyšší Síla, kterou mohu odhalit bez Kli.

 Z první části denní lekce kabaly 26/09/2010, „Pomohli každému jeho příteli“

Cestování ve světě tužeb

Dr. Michael LaitmanOtázka:  Je možné udržet si oklopující světlo (Ohr Makif) během dne, kdy opustím lekci a skupinu a nacházím se ve vnějším světě?

Odpověď: Zákon jakéhokoli fyzického pole říká, že jeho intenzita (světla, či jiného stimulu) klesá úměrně vzdálenosti od zdroje. Pokud se od zdroje vzdálíte o dvojnásobek, intenzita se sníží čtyřikrát. Pokud se o dvojnásobek přiblížíte, intenzita stoupne čtyřikrát.

Ve spirituálním světě neexistuje zdroj světla, protože světlo naplňuje celé universum. Proto má na vás stejný vliv, bez ohledu na to, kde se nacházíte. Myslíte si, že jste odešel z lekce a vstoupil jste do vnějšího světa, ale ve skutečnosti se veškeré prostorové změny odehrávají uvnitř vás.  Jdete od jedné touhy k druhé. Všechna „místa“ jsou vaše touhy.  Cestujete uvnitř sebe.

Proto vše závisí na tom, na kolik probudíte světlo uvnitř tužeb. Světlo v nich je stejné a úplné. Nezáleží na tom, kde se nacházíte – venku na ulici či na lekci ve skupině. Mohu být ve skupině fyzicky přítomný, ale být vzdálen ve svých myšlenkách. Úroveň mého spojení se světlem záleží pouze na úmyslu: Jak moc si přeji být s ním spojen?

Život a smrt

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?
Moje odpověď: Tento typ pocitu je společný psychologický jev během klinické smrti. Zažil jsem to, když jsem byl v kómatu po dobu jednoho týdne, a jsem si dobře vědom jeho účinků. Je to fyziologická reakce organismu.

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to „hanba“ – jako „chléb, který není jeho.“ Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: „Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.“

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek „Podstata moudrosti kabaly“

Otázky ohledně Machsomu, sebe-disciplíny a romantické minulosti

Dr. Michael LaitmanOtázka: Může kabalista určit, kdo překročí Machsom (bariéra k duchovnu) a kdo ne? Může to být určeno na základě řeči těla studenta nebo „viděním“ jeho přání?

Moje odpověď: Každý je připraven překročit Machsom a má v tomto ohledu  svobodnou vůli: buď přejít sám a rychle, nebo pod tlakem a pomalu.

Otázka: Co je podle kabaly sebe-disciplína?

Moje Odpověď: Zaměřit každou minutu svého času na přiblížení se ve svých vlastnostech ke Stvořiteli.

Otázka: Zmínil jste, že pochybnosti (pokušení) pronásledují člověka kvůli nenaplněné touze. Co když je člověk neustále pronásledován romantickou minulostí svého partnera a tím, že on sám ji postrádá? Co to znamená a je možné to vyřešit?

Moje odpověď: Studium dá vše do rovnováhy a dá člověku správný postoj k věčné spiritualitě a přechodné tělesnosti.

Předbíhání egoismu

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Mluvil jste o naší opakované tendenci utíkat od spirituality dlouho předtím, než se skutečně blíží. Jinými slovy, náš egoismus nás odtahuje od duchovního stavu tím, že nás vrací o určité kroky zpět. Jak se můžeme vyhnout pochybením a jít proti egu?

Moje Odpověď: Je potřeba se připravit dopředu. Když se to již děje, nic nepomůže. Ego dělá triky a zláká vás tak jako tak. Musíte se zajistit předem, zajištovat se neustále. Je to podobné horolezci, který je svázán s jedním člověkem, a tento člověk je spojen s jiným člověkem, a tak dále. Toto vzájemné propojení je zásadní.

Na naší cestě může osoba ztratit přilnavost každou chvíli. Bez tohoto propojení s ostatními padne do propasti, a pak musí vylézt zpět nahoru. Celý život takto může být promarněn. To je důvod, proč může člověk  během svého života selhat v dosažení spirituality nebo v postupu přes 125 duchovních stupňů.

Vše je uspořádáno velmi přesně, logicky a řádným způsobem. Je to přírodní zákon. Neexistuje žádné rozmazlování ze strany Stvořitele, kde by říkal: „Ach, vy jste tak malí, miluji vás, budu pro vás dělat všechno …“ Ne, nic takového neexistuje. Síla odevzdání a síla přijímání jsou v opozici vůči sobě. Člověk mezi nimi musí najít správné propojení a jednat přesně. To je zákon.

Není to jako náš svět, kde jsme se tak nějak přizpůsobili a vytvořili si pro sebe nepřirozené podmínky. V přírodě neexistuje žádné milosrdenství podle našeho chápání tohoto pojmu. Naše chápání milosrdenství je takové, že dostáváme to, co si nezasluhujeme. Nicméně to je nesprávné. Proč by to tak mělo být? Protože jste tak krásní?

Proto kdybychom pochopili podstatu přírody, a jak bychom se měli s ohledem na ni chovat, opravdu bychom uspěli. Místo čekání na milosrdenství, bychom měli činy Stvořitele osporavedlňovat. Měli bychom studovat přírodní zákony a přesně je provádět uvnitř sebe. Pak nebudou žádné problémy. Uvidíme, jak dokonalé a věčné jsou, a staneme se stejnými jako ony.

Otázka (pokračování): Jaké je řešení? Jak je možné připravit se předem?

Moje odpověď: Jen tím, že jsem spojen s ostatními. Tato podmínka nám byla vyhrazena. Pouze stav vzájemné záruky může pomoci. Je to stejné jako s horolezci. Jen ty a já spolu můžeme dosáhnout cíle. Jinými slovy, musím myslet na tebe i na sebe stejně. Musím se starat o každý z tvých činů, stejně jako se starám o své vlastní.

Otázka (pokračování): U horolezců je zřejmé, že pokud někdo padá, je možné to skutečně vidět. Ale tady je to jiné. Pořád se vracíte k příchuti tohoto světa a dělá vám to radost.

Moje odpověď: Toto rovněž spadá pod stejný program vzájemné záruky, vzájemného poznání, že postupujeme v tomto stavu a potřebujeme se držet navzájem. Musíme si to uvědomit.

Člověk by se měl starat o to, co se stane s ostatními, protože jinak nedosáhne cíle. Pak, pod vlivem vrchního světla, ve vztahu k nim získáte takový pocit, že se stávají důležitějšími, než jste vy. Stejně jako v našem světě, když se začnete starat o dítě někoho jiného, toto dítě se pro vás stane důležité a začnete ho milovat. To je vliv vrchního světla.

Zkuste to a uvidíte.

Co si vezmu s sebou?

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Bude si má duše pamatovat všechno, co jsem se naučil v tomto životě? Budu pokračovat v učení kabaly a přijdu ve svém příštím životě opět ke skupině?

Moje odpověď: Jediná věc, kterou si člověk bere z tohoto života je duchovní cesta, kterou prošel – ta nezmizí. Koneckonců co se týče duchovna, jsme a stále budeme ve stejné realitě, ale ta je nám trochu skrytá.

Stále se nacházím ve své duši, a to navzdory skutečnosti že to necítím, i nadále s ní pracuji a procházím různými stavy. To vše se děje v mé věčné duši. Skutečnost, že nyní vidím fyzická těla a tento svět kolem mě je „fata morgana“ mého duchovního stavu.

Pokud nyní pracuji niterně, pak začnu v mé další reinkarnaci z vyššího duchovního stavu, a přijdu do kabalistické skupiny rychleji a budu úspěšnější v mém studiu. Celá předchozí cesta ve mně zůstane v podobě duchovních genů (Rešimot), ale nemizí. V duchovním světě nezmizí vůbec nic, věci se ztrácí jen v našem světě, protože tento svět nakonec zmizí celý. Mezitím nezůstane nic, co jsem získal svým egoistickým přáním, protože zmizí touha sama, zůstane jen vnější oděv.

Pokaždé, když duše prochází novou reinkarnaci, buduje pro sebe prostředí podle svých schopností a nutnosti sebe-nápravy. Proč existuji v tomto prostředí, a ne v jiném? Je to proto, protože to moje duše vyžaduje. Žádná kalkulacé se neprovádí s ohledem na těla: ta existují ve spojení se všemi ostatními, v tomto světě, ve všech situacích, které jsou nezbytné pro opravu duše.

Mezitím tělo není bráno v úvahu. Vlastně neexistuje vůbec, je to virtuální iluze, která se nám představuje v této podobě. Ve skutečnosti existuje jen duše, ale nejsme schopni ji cítit. A její vývoj jasně určuje, co se stane s těly.

Proto na konci „Předmluvy ke knize Zohar“ Baal HaSulam píše, že jen náprava duše nám pomůže opravit náš svět a vnímat tento hmotný život jako přívětivější. Všechny zločiny, které se vyskytují v tomto světě, jsou důsledkem nutnosti nápravy duše. Zároveň neexistují žádné činy nebo nápravy v tomto světě: změny jsou možné pouze přes duši.

 Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 02/06/2010, článek „Jaké úrovně by měl jeden dosáhnout?“

Strana 20 z 24« První...10...1819202122...Poslední »