Otázka: Co je základem pro vaše tvrzení, že psychologie je blízká kabale?

Odpověď: Nezáleží na otázce samotné, ale na tom, jak jí rozumíme. Naše chápání se mění s časem. Dnes například žijeme v době velkých změn, zejména změn v našem vnímání světa a společně s tím i nášeho postoje ke světu.

Kabala byla po staletí považována za mystiku a kabalisté byly považováni za mystiky; bylo jim přičítáno čarodějnictví a věštění. (Viz např. Wikipedia o Ravu Kaduri a dalších). Nicméně, doba mění naše vnímání a kabala je postupně vnímána jako věda o světě, vyšší psychologii člověka.

Psychologie se také musela bránit mnoho let proti obviněním z mysticismu. Musela prokázat svůj materialismus a byla vystavena strachu a obviněním ze spojení s náboženstvím, reinkarnacemi atd.

V poslední době je však svět v takovém zmatku, že je možné změnit vnímání a obnovit perspektivu: Kabala už nadále není jen mysticismus a psychologie zas umožňuje mluvit o věcech, které jsou mimo tento svět. Pojem “materialismus” prolomil své pevné hranice. Psychologie se stala materialistickou vědou, i přesto, že její jméno “psyché” znamená “duše” v řečtině.

Ve skutečnosti, ve zprávách, výzkumech a diskuzích moderní fyziky, vidím víc a víc mysticismu! V budoucnu se všechny vědy spojí a stanou se jednou. Moudrost kabaly je věda o veškerém stvoření, nebo spíše věda o Stvořiteli. Konec konců, nemůže být tolik oborů o jednom světě!
[70772]

Otázka: V 20. a 30. letech 20. století, slavný sovětský psycholog Vygotsky představil koncepci “zóny proximálního vývoje”, který mimo jiné hovoří o rozdílu mezi ideálním “já” a skutečným “já”. Pokud je toto pásmo příliš velké, pak v určitém bodě kontaktu mezi oběma systémy se odpojí a člověk ztrácí kontakt s realitou. Podvody a lži se objeví, což je to, co se stalo v Rusku. Vidíte nějaké nebezpečí v tom faktu, že existuje velký rozdíl mezi ideálním obrazem integrální společnosti a skutečného stavu lidí?

Odpověď: Rozumíte tomu co je “přirozená nutnost”? Pokud v té době všechny tyto myšlenky byly v Rusku žádoucí, v našem současném stavu jsou naprosto nezbytné. Jestliže tehdy bylo možné vytvořit kapitalistickou společnost, a pro ty, žijící ve zbouraném, zbídačeném a skleslém Rusku, vypadal svobodný, prosperující západní svět jako ráj na zemi, dnes už to není ten případ. Dnes se před námi všemi zobrazuje jen jeden jediný obraz: buď absolutní zničení, nebo konstruktivní práce na zcela nové úrovni.

To je důvod, proč zdůrazňuji, že je nutné neustále podněcovat tento bod v člověku. Jiné řešení prostě neexistuje.

Stejně neexistují žádné jiné řešení současné evropské krize. Oni se neustále snaží vyhnout a odložit rozhodování až do příštích schůzí, slibují, že o tom budou přemýšlet. Ale samozřejmě, není o čem přemýšlet. Vše směřuje bůh ví kam, protože nikdo nemůže vykalkulovat a předvídat negativní důsledky tohoto nikdy nekončícího příběhu a následné nucené destrukce.

Neexistuje žádný jiný způsob. To za prvé.

Za druhé, rozpor. Myslím, že tady se musíme angažovat v seriózní práci, a co je nejdůležitější, postupně rozvíjet společnost. Máme jen jeden mechanismus působení na člověka: okolní prostředí. Pouze okolní prostředí, neexistuje jiná možnost. Psychologové, sociologové, to vše je dobré, ale bez vlivu okolní společnosti na člověka se nezmění, nebude od nich dostávat cíl, který bude žít uvnitř.

Pokud mi o tom všem řekne nějaký odborník, vyslyším ho nebo ji, na chvíli se budu bát, budu překvapený, prodchnutý tím konceptem, budu připraven ho vykonat, jednat a usilovat o něco tady a teď. Slibovat sám sobě. Ale potom, bez společnosti, bez okolní a zavazující síly to nikdy ve skutečnosti neudělám.

Požaduji společnost, která bude prosazovat tuto ideu a hnutí, které by mě zavazovalo k jeho implementaci se započtením mých osobních kvalit, jako je závist, žárlivost, touha povýšit, realizovat se a též pocit hanby: Kdo jsem v porovnání s nimi, jak vypadám v očích svých dětí a blízkých. Zde je třeba využít všechny dostupné zdroje, které jsou nám k dispozici (a všechny jsou egoistické, protože existují kolem egoismu), s cílem přimět člověka, aby postupně pronikl do tohoto vědomého uznání nutnosti nedílného sjednocení s ostatními.

Odborníci, psychologové by měli být průkopníci a za nimi, sociální zeď, hromadné sdělovací prostředky.
[67228]
Z diskuse o integrální výchově  # 6 14/12/2011

Otázka: Co to znamená protlačit svůj požadavek “skrze skupinu,” skrze jednotou?

Odpověď: “Skrze skupinu” znamená, že protlačuji svou touhu prostřednictvím integrovaného systému. A pokud je tato touha schopna stát se podobnou tomuto integrálnímu systému, je to známkou toho, že moje touha je podobná touze Stvořitele. Je psáno: “Udělej svou touhu jako jeho.”

Nemohu-li to udělat, pak Ho stále adresuji přes skupinu a žádám o sílu nápravy. Ale to neznamená, že jsem svou touhu protlačil skrze skupinu ke Stvořiteli tak aby mi odpověděl a naplnil mě jeho silou odevzdání, tak abych mohl dávat v praxi.

Naopak, obracím se ke skupině a vidím, jak moc nenávidím ostatní, nechci být s nimi, jsem jimi odmítán nebo je odmítám. A pak v těchto zkoumáních, v bojích a kolizích s každým, jsou to právě všechny tyto nenapravené stavy, které pozvedám nahoru a žádám: “Naprav je! Já čekám! Chci se spojit s ostatními!” Pak je to nádherná modlitba.
[67580]
Z 2. části denní lekce kabaly 25/1/12, Zohar

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar