Category Archives: Otázky&Odpovědi

Pohon na alternativní energii odevzdání

Z článku Rabaše „Tři modlitby“- Mojžíš si stěžuje, že uškodil svému národu, když začal mluvit s faraonem jménem Stvořitele. Před tím, než Mojžíš řekl, že pracovat je nutné pouze pro odevzdání, všichni pracovali pro Stvořitele a považovali se za spravedlivé.

Měli sílu a energii pro tuto práci, vždyť jim bylo jasné, kvůli čemu se snaží. Ale poté, co Mojžíš začal žádat, aby pracovali pro odevzdání, národ se zhoršil. Proto pro něj bylo lepší nevstupovat do práce „lo lišma“.

Vidíme, že mnozí na začátku studia v sobě cítí sílu, přání, egoistickou motivaci. Takhle to pokračuje do té doby, dokud nedosáhnou pochopení skutečné práce, že musí být nad egoismem, proti němu.

A pak jim docházejí síly. Předtím byli odvážní a odolní, plní sil a najednou všechno zmizelo, ztratili možnost cokoliv podnikat, ztratili „přísun paliva“ a proto se všichni propadají. Zůstává pouze ten, kdo je schopen postupovat díky tomu, že začíná čerpat síly z odevzdání a je připraven na altruistické činy. Až poté přechází na jiné palivo- energii odevzdání.

Otázka: Co to je alternativní palivo pro odevzdání?
Odpověď: Palivo pro odevzdání je uctívání Stvořitele, velikosti Vyššího. Proto je zapotřebí citů: velikost skupiny, potom velikost učitele a všech kabalistů minulého pokolení a potom velikost Stvořitele. Pokaždé musíme pracovat nad touto velikostí, z tohoto dostaneme sílu a postoupíme dopředu.

[#133228]
Z lekce 22.04.2014 Z článku Rabaše „Tři modlidby“

Přátelé se stejným cílem

Otázka: Jaké je spojení mezi námi? Vždyť my nejsme přátelé z materiálního pohledu. Jak se správně sjednotit?

Odpověď: Přátelství na materiální úrovni se charakterizuje tím, že lidem je spolu příjemně, mají podobné zvyky, společné známé atd. Toto je spojuje.

My jsme přátelé jiného typu, jsme přátelé se stejným cílem. Pokud bychom neměli stejný cíl, nikdy bychom se spolu nesešli. Proto musíme přesně pochopit, že pouze důležitost cíle nás drží pohromadě a ještě více nás spojuje. Proto existuje skupina.

Problém je v tom, jak nezapomínat na to, že skupina neexistuje sama od sebe. Ani my nejsme přátele sami od sebe, kteří se zde sešli proto, že je nám spolu dobře. Je to ale tak, že spojením se nade všemi problémy, které mezi námi stále vznikají, duchovně rosteme. Skupina musí vědět, za jakých podmínek se sešla, ve jménu čeho a co je ve skutečnosti její práce.

Každý den mezi sebou musíme rozkrývat nové problémy a každý den se musíme snažit je řešit pozvednutím se nad ně. Nemáme totiž řešit problémy tak, jak je to obvyklé na naší úrovni, ale právě pozvednutím se nad ně se žádostí ke Stvořiteli o nápravu. My nejsme schopni se sebenapravit – je to duchovní náprava. Neděláme nic, pouze vyjasňujeme na seminářích naše problémy, žádáme Stvořitele, aby nás napravil a naplnil. Pouze On napravuje spojení mezi námi, svým rozkrytím dává potěšení a osobně se projevuje v našem spojení.

[132194]

Z lekce 28.03.2014, „Otázky a odpovědi“

 

Nejdříve poděkuj a potom požádej

Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby?
Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.

[131982]
Z lekce článku Rabaše, 07.04.2014

Žádám světlo víry

Otázka: Proč se v době Pesachu ve světě více rozkrývá milosrdenství, než soud?

Odpověď: Takto je uspořádán vyšší systém. Není možné v této době působit na nás silou soudu, vždyť sami nemáme žádné síly. Co se dá s námi udělat v takovém případě – ještě hlouběji nás zakopat? Toto se už stalo ve všech minulých činech. 

Teď ale žádáme světlo milosrdenství, světlo víry – síly pro pozvednutí se nad vlastním egoizmem, abychom mohli provádět odevzdávající činy nebo alespoň se nenacházet v otroctví, nebýt pohřbenými pod vlastním egoizmem. 

Všechno toto se dá zkontrolovat pouze zkoumáním vlastních myšlenek a činů, týkajících se skupiny. Podle toho se dá ohodnotit, jestli jsme aspoň trochu vyšli z Egypta nebo vůbec ne.

[#131181]

Z lekce 30.03.2014, článek z knihy „Šamati“

Herci a diváci

The Actors And The SpectatorsOtázka: Na jedné straně musím napravit svůj postoj k přátelům, bez ohledu na to, jak vnímám jejich vztah k sobě, dokonce i když se mi zdá, že mě nenávidí. Na straně druhé však nedokáži usilovat o nápravu, pokud se mi od přátel nedostává podpory a záruky. Jak se toho dosáhne?

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

Temnota, která byla přitažena Světlem

Dr. Michael LaitmanRabaš Šlavey HaSulam, “Co je když pozřeli hořké byliny a nevyšli, v práci“:

Když člověk, který započne následovat tuto cestu a který chce, aby jeho činy byly pro Nebe, odhalí pravdu, že čím více činů provádí s úmyslem kvůli dávání, a také že je tomu vzdálen, což znamená, že v tom je zvláštní zásluhy v takové práci, že mu je odhalena pravda Shora, a že člověk je činům odevzdání na hony vzdálen.

Náš rozvoj je založen pouze na různých odhaleních, která jsou nepříjemná našemu egu, našemu přání přijímat. Pokaždé se ukáže, že jsme ponořeni do našeho ega a duchovně se nemůžeme rozvíjet.

Jsem ve svém egu ponořený, a Světlo přichází Shora a zvýrazní úroveň ega, na které se nacházím. Výsledkem vnímám ohromné mínus (-), které odráží hloubku (H) mého přání. Do míry, do jaké se cítím špatně, musím rozpoznat, co při tom hodně špatném pocitu musím udělat.  Mohu být za to zlo vděčný, protože jím odhalím, do jaké míry jsem opakem duchovna a dávání. Zlo je odhaleno v mém egu, v mém přání přijímat kvůli přijímání, a pokud toto přání zmizí,  ani nepoznám, že jsem do zla ponořen. Hloubka špatného pocitu je pro mě indexem pravdy; je to to správné znamení.

Takže z tohoto stavu si žádám o přilnutí; chci být nad tím, nad hranicemi Egypta, nad svým egem, nad Machsom (barierou). Tady začnu vytvářet Vracející se Světlo (RL) a realizovat první omezení na celou nižší část (Tzimtzum Aleph – TA).

 

Tak je duchovní Partzuf vytvořen, ze dvou částí; “hlavy’ a “těla.” Protože jsem první omezení uskutečnil, mám už „tělo.“ Později bych mohl být schopen jeho část pozvednout a spojit ji s „hlavou“ a to už by byl skutečný Partzuf nad Machsomem.

Tak, prostřednictvím stádií Ibur (těhotenství), Yenika (kojení), a Mochin (myšlení), přeměním všechny “roztříštěné nádoby” zespodu nahoru.

Už začínáme cítit, že to je praktická práce, kterou můžeme provést. Neměli bychom zapomenout, že vše dělá Světlo, které napravuje (Obklopující Světlo – Ohr Makif – OM), a že jej můžeme vyvolat pouze spojením mezi námi.

 

 

 

Vlastně všechno, co jsme se naučili a o čem jsme četli, lze dát dohromady do jednoho jednoduše proveditelného obrázku Deseti Sefirot, a můžeme vidět, že celý svět, všechny naše stavy, jsou zamýšleny k tomu, aby nás k tomu vybavily správným duchovním vzorem v každém momentu.

Doufejme, že stav, který tvoříme zanechá v každém z nás jasný vzorec. Vnímání světa, můj přístup ke každému, mé pocity, vše, čemu chci porozumět a cítit, musí projít tímto schématem. Pak budeme schopni správně vyřešit všechny problémy, které přichází od Stvořitele, od Světla, tím, že budeme správně odpovídat a podporovat Ho, a dovolíme Mu odhalit správné činy.

Otázka: Jak vlastně můžeme Stvořiteli poděkovat za všechny špatné stavy?

Odpověď: Pravdou je, že lhaní nám tu nepomůže; nemůžete brečet a upřímně políbit hůl, která vás bije. Pokud však cítíte, že hůl bije váš zlý sklon, když se s ním nechcete ztotožnit, ale s dobrým sklonem, tak pak už vidíte rozdíly v určitém sklonu ke Stvořiteli.

Jen díky Obklopujícímu Světlu cítíme, že jsme špatní. Před padesáti lety si každý ještě myslel, že před námi leží jasná budoucnost a prosperita. Pak začal být zjevný globální trend úpadku a začali jsme se nořit do tmy. Člověk s bodem v srdci (•) také vstupuje do zla, temnota k němu přichází Světlem, které napravuje. Ve stejné chvíli však Světlo rozjasní bod v srdci, takže zlo člověka vrhá dolů, zatímco bod roste výše a výše.

Potřebujeme následující vnitřní rozdělení:

1. Bod v srdci,

2. Zlo v nás.

Pouze poté rozpoznám, s kým se ztotožňuji.

Otázka: Jak se zbavit myšlenek na odměnu, které vyrušují, na dar, který mi Stvořitel dá za mou práci?

Odpověď: Musíte s těmito myšlenkami neustále bojovat, abyste stoupali bez toho, aniž byste cokoli chtěli a pouze jste opakovaně rozpoznali bod v srdci. Tato hra na  „ping pong“ pokračuje, dokud Světlo, které napravuje, nepřijde prostřednictvím skupiny a nevezme vás do další úrovně.

Pak přijde silnější Světlo a opět ve vás rozkryje výsledky roztříštění. Je to způsobeno tím, že jsme kdysi byli spojení a pak Stvořitel, který stvoření mezi námi vytvořil, jej rozbil. Nyní se musíme účastnit nápravy, probudit se a vyvolat Ho. Pak přijde Světlo a udělá všechnu práci.

[104549] Ze 3. části denní lekce kabaly 4/4/2013, Rabašovy spisy

Virtuální odevzdání

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co nutí člověka vyjít ze stavu Bina, z Hafetz Chesed?

Odpověď: Nikdy neopouštíme stav Bina, nebo Hafetz Chesed, ale pouze k němu přidáváme. V duchovnu nikdy neztrácíme svůj stav, ale vždy stoupáme výš po žebříku. Pokud zůstanu ve stavu Hafetz Chesed, „odevzdávat pro odevzdávání,“ upadnu do záměru „s cílem přijímat“ pro sebe. „Odevzdávat s cílem odevzdávat“ je minimální úroveň, na které musím být.

Stavím vyšší stavy „Hafetz Chesed“ nad ním, se stále větší tloušťkou (Aviut) touhy až do nekonečného stavu odevzdávat pro odevzdání. Začínám oblékat další odevzdání na tomto stavu Hafetz Chesed, ve kterém nic nepotřebuji, a jsem rád, že žiji v lese, dokonce i bez košile a nemám nic na starosti.

Ve stavu Hafetz Chesed neodevzdávám žádným způsobem. Toto se nazývá „odevzdávat s cílem odevzdávat“, ale nemám nic co bych odevzdával. Je to, jako bych takto odevzdával, tím, že se vzdávám svého ega, což mě dělá tím, kdo odevzdává. Je to jako matka, která žádá dítě „udělej mi laskavost, přestaň dělat tolik hluku.“ Nedělá nic užitečného, nedává nic ostatním, jen se uklidní. To znamená, že dělá své matce laskavost.

To je stav Hafetz Chesed, což znamená, že si přestávám hrát s mým egoismem, nechci ho, chci zůstat úplně nahý, a úplně se odevzdat své matce tím, že poslouchám všechno, co říká. Nedělám zatím nic dobrého, jak ode mě může očekávat, ale už jsem přestal dělat špatné věci, jak žádala. Toto se nazývá „odevzdání s cílem odevzdávat.“

V celku, nemám jí co dát, kromě „virtuálního“ potěšení. Přestal jsem dělat hluk, rozbíjet věci, křičet a divočit, a to je vše. To znamená, že jsem dosáhl stavu Hafetz Chesed, který je možný pouze v horní části minimální tloušťky touhy do Ein Sof (nekonečno).

Ale nad tím už začínám dostávat pro odevzdávání, dělat něco, po čem matka touží: pomoci jí s domácími pracemi. To je již nad odevzdáním pro odevzdání, to je skutečné odevzdání.
[104666]
Z 3. části denní lekce kabaly 8/04/13, Studium deseti Sefirot

V jednom svazku

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak společně pracujeme ve skupině tak, aby se podala vyššímu?

Odpověď: Kvůli tomu každý sklání hlavu před každým z přátel. Pomocí rozbitých Kelim Vám byla dána příležitost pracovat s přáteli jako se Stvořitelem. Nemůžete toho dosáhnout se svými nenapravenými přáními; proto pracujete se skupinou.

Čím dále jste od vyššího Světla, tím dále jste také od přátel. To ve Vás vytváří ten správný stav, „sdílené pole“, kde si s nimi můžete „hrát“ a trénovat. Váš postoj k nim je přesně ten postoj ke Stvořiteli, ale tady vidíte výsledky, společně s nimi pracujete na změnách stavu, obojí ve vás i v přátelích.

Stvořitel je absolutní, a uvnitř skupiny je reciprocita, změny tam vás mnohem lépe připraví na setkání s Ním. Abyste v sobě měli dvě přání – přání přijímat a přání dávat – které se objeví před vaším egem a egem přátel; a tak získáte úplné Kli připravené čelit Stvořiteli.

Pravdou je, že vše je připraveno prostřednictvím duchovní moudrosti, která vás vybaví vším nezbytným ve formě skupiny po celou cestu.

Dejme tomu, že se musíte dostat z úrovně 120 do úrovně 121. Tam objevíte také sebe v ukrytí, a dokonce větším ukrytí, v absolutní tmě, kde nemáte na Stvořitele vzpomínku, zaplaví Vás nevysvětlitelné myšlenky a pocity… tak, jak se dostaneme z takové hrozné tmy do další úrovně?  Uděláme to pouze s pomocí skupiny, jako to dělali studenti Rabiho Šimona. A vy znovu objevíte, že všechny vztahy mezi přáteli jsou nastaveny přesně tak, aby utvořili tuto novou úroveň.

Otázka: Tak co může skupina udělat, aby se podrobila a vzrostla do další úrovně?

Odpověď: Skupina se nemusí podrobovat; spíše každý z členů se musí podrobit myšlence spojení a jednoty. A pak, všichni společně, vytváříme podporu pro odhalení Stvořitele, místo, kde bude přebývat, Šechinu.

Otázka: Nemusí tu však být sdílené odevzdání, když procházíme různými stavy?

Odpověď: Cítíte, co to znamená být spolu, v jednom “svazku” (omer). Hlavní je se anulovat, jinými slovy, podřídit se, vší vaší silou vytvořit mezi přáteli spojení. Pokoříte svou pýchu ohledně spojení a jste zaměřený pouze na to, aby každý ve skupině, včetně žen a dětí, byl ve spojení; že k sobě budou navzájem přistupovat s láskou, porozuměním, bez jakýchkoli stížnosti k druhým. Stvořitel nám dal prostředí kde vyvíjet úsilí, my mezi sebou zkrátka musíme vytvořit spojení. A pokud ne, nebude to mít pokračování…

[104383] Ze 3. části denní lekce kabaly 5/4/2013, Rabašovy spisy

Odhalení egoismu je tím nejvyšším darem od Stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jsem vzrušená z vašeho prohlášení k ženám, myslím si, že je správné, zvláště po mých zkušenostech, kterých jsem nabyla jako výsledek cvičení, které jste doporučil: snažit se přiblížit k jednotě a když zjistíte, že svou přítelkyni kritizujete, připisovat to Stvořiteli.

Výsledkem tohoto cvičení jsem zjistila, že můj postoj, nejen ke svým přátelům, ale absolutně ke každému, (vyjma svých děti) je kritika. Je to jako instinkt, jako dýchání, které ani nevnímáte. A čím více to děláte, o to více přetrvává. Navzdory tomu, že jsem pokračovala v tom, připisovat to Stvořiteli, zhoršuje se to, a já už zkrátka nemám sílu. Někdy mám přání mít někoho, kdo by mě vymazal.

Co s tím mohu dělat, když se jedná o mou přirozenost? Muži to tak nemají; jsou mnohem čistší. Jak můžeme my, ženy, pomoci jedna druhé a napravit tuto vlastnost?

Odpověď: Pouze pokud se člověk snaží sjednotit se ve skupině, podle metody Kabaly, odhalí v sobě síly, které se tomu postaví. Těmto silám se říká egoismus. A všechna ostatní přání „urvat si“ víc pro sebe, se nachází v každém, dokonce i ve zvířatech, a z pohledu kabaly to není za egoismus považováno.

Co dělat: to samé, co dělají muži, kteří to také mají, ale v jiné podobě. Odhalení egoismu (Faraona) je tím nejvyšším darem od Stvořitele, protože sebou přináší potřebu se na Něj obrátit o pomoc! A obrátit se na Něj, to vede k Jeho odhalení!

[104060]

Jedinný způsob, jak být šťastný

Dr. Michael LaitmanOtázka: Pokud byla stvoření stvořena, aby se radovala, proč člověk musí na tom, aby Stvořiteli dával, pracovat, namísto aby si zkrátka užíval života, pouze dobrého?

Odpověď: Někdy si člověk svůj fyzický život užívá, ale ne po celý život, a ne v každém okamžiku. Každý, i velmi bohatý člověk, který má skutečně všechno, nemůže cítit potěšení neustále, každou vteřinu svého života, protože to nebylo smyslem stvoření.

Podíváme-li se na to zblízka, uvědomíme si, že dokonce ani život krále není snadný. Stvořitel připravil roli každému a člověka nutí postupovat podle účelu stvoření, po dobrém či po zlém. Většinou lidé postupují cestou utrpení, které se říká „ve svůj čas.“ Pokud má však duše člověka specifický kořen, je mu dána šance uspíšit svůj vývoj, „posvětit čas,“ což znamená, že se skutečně účastní na práci Stvořitele. Aby tomu tak bylo, musí se vnitřně držet dvou sil, nepracovat podle jedné, jak to lidé běžně dělají.

Není možné se vyvíjet jen potěšeními fyzického světa.  Vidíme, že svět sklouzává k větším utrpením, navzdory technologické vyspělosti, která nám zdánlivě přináší plnou prosperitu. Stvořitel narušuje všechny naše pokusy zorganizovat si náš fyzický život a nenechá nás si ho užívat. Zlý sklon, který stvořil, nás neustále ovládá, a tak ničí všechny naše dobré začátky.

Pokud by naše snaha nestála proti cíli stvoření, pak by se všechno nepochybně nějak vyřešilo. Žili bychom jako zvířata podle svých instinktů a plánu přírody, a každý by si našel své místo v celkové symbióze. Nicméně to udělat nemůžeme, protože musíme dosáhnout zvláštního stavu.

To se týká především těch, ve kterých se probudil bod v srdci, ale trpí všichni lidé, protože cítí síly, které je nutí se rozvíjet. Tak se děje „pod rozumem,“ nevědomě, bez pochopení kde, kdy a jak by se měli rozvíjet, a jaké síly je řídí a postrkují vpřed. Člověk se instinktivně snaží vyhnout nepříjemnému, špatnému vlivu a je přitahován k dobrému. Všechny jeho kalkulace jsou založeny na tom, kde je méně utrpení a více dobrého.

Nicméně, pro zvláštní duše Stvořitel připravil zvláštní cestu vývoje po dobrém. Musí sami vyvolat síly, které je rozvíjí: vyšší Obklopující Světlo, které napravuje. Tito lidé jsou šťastní za špatné pocity tak jako za dobré, vědomi si a chápající, že to vše pochází pouze od Stvořitele, že není nikoho jiného kromě Něj a že si s námi hraje.

Tento celý život je hrou, neboť vyšší rozvíjí nižšího prostřednictvím hry, a my jen musíme přijmout pravidla této hry, navzdory její komplikovanosti, zmatenosti a složitosti. Musíme se hodně snažit, abychom rozpoznali hru Stvořitele, a zůstali ve spojení s tím, který si s námi hraje. V takovém případě se nacházíme mezi dvěma silami, Faraonem a Stvořitelem, a jsme šťastní za tu šanci se vyvíjet. Pak se můžeme skutečně rozvíjet jen po dobrém!

Lidé, kteří se dokáží držet těchto dvou sil a tahat za ně, jako za otěže, nebo ti, kteří mohou být jako kůň, který postupuje sám tím, že odhaduje přání jezdce, tito lidé cítí, že jsou šťastní. Mají mnoho problémů. Celý svět, za který nesou odpovědnost, leží na jejich ramenou, ale oni jsou za tuto roli šťastní, za spojení se Stvořitelem, jehož přikázání naplňují.

[104239] Z 1. části denní lekce kabaly 2/4/2013, Rabašovy spisy

Strana 10 z 24« První...89101112...20...Poslední »