Otázka: Indický miliardář Ratan Tata dostal otázku, kdy byl ve svém životě nejšťastnější. Odpověděl: „Prošel jsem čtyřmi fázemi štěstí. První fází bylo nahromadění bohatství a zdrojů. Ale nezískal jsem to štěstí, které jsem chtěl. (Pokračování textu…)
Nechte strach odejít. Nemyslete na to, co se stane v příštím okamžiku.
Netušíme, co se v našich životech skutečně odehrává. Proto je pro nás nejlepší nezabývat se tím. Tento potenciál v sobě máme. Zbavit se strachu vyžaduje určitou dovednost, která je pro nás důležitá.
Proč bychom na cestě ke svatosti, k odhalení Stvořitele, ke splynutí, k napravení celého stvoření měli živit nečisté touhy, klipot? Proč je potřebujeme? Musíme si však uvědomit, že Stvořitel záměrně rozbíjel, aby smísil sobecké touhy a touhy dávání.
A když pracujeme, a přijdeme na to, co znamená nečistota (klipa) a co znamená svatost a jak vytáhnout svatost z klipy, díky tomu rosteme a získáváme rozum, citlivost a pochopení toho, co Stvořitel udělal: proč stvořil stvoření utkané ze světla a tmy, z touhy přijímat potěšení a touhy dávat a jak můžeme oddělit jedno od druhého. (Pokračování textu…)
Otázka: Vystrašilo mne, že stín Suky symbolizuje nutnost spokojit se s málem, vždyť se chci cítit v nekonečném světě plném lásky a sil odevzdání. O jaké omezení se jedná?
Odpověď: Před tebou je otevřen celý svět – prosím, můžeš se vrátit přímo ke Stvořiteli! Svátek Sukot – to je pouze začátek roku.
Otázka: Pokud mají manžel a manželka různé zájmy a názory na život, existuje možnost zachování harmonické rodiny? Nebo je nejlepší způsob rozvod?
Odpověď: Pokud se jeden z manželů věnuje kabale a druhý dělá něco jiného a předpokládá, že pro něho kabala není, pak je mezi jejich zájmy velký rozdíl. Ale myslím, že je vždy možné najít kompromis.
Otázka: Jak si správně představovat Stvořitele? Je to síla, objekt nebo vlastnost?
Odpověď: Je to síla a vlastnost, ale nikoliv objekt.
Můžeme hovořit o Stvořiteli jako o objektu, pouze pokud jde o stupně žebříku. Stvořitelem nazývám následující vyšší stupeň, protože mne při rozšiřování shora dolů zrodil. Pak jsem stvoření a vyšší stupeň je Stvořitel. (Pokračování textu…)
Pouze Světlo [Tóra] je zvláštním prostředkem nápravy, schopným zvrátit sklon ke zlu a přinutit ho, aby se vzdal, jak je napsáno: „Světlo její se vrací ke Zdroji“ (Ba’al HaSulam, „Věda kabala a její podstata“). (Pokračování textu…)
Tajemství zrození je velmi složitý proces. Baal HaSulam to vysvětluje na 400 stranách šestidílného „Učení deseti sefirot“.
Otázka: V jaký moment nastane početí?
Odpověď: Početí se odehraje hned poté, jakmile kli(nádoba) je k tomu připravena. Když ženská část (přání dostávat) je přichystaná se spojit s mužskou částí (záměr dávat), v podobenství vlastností, jakmile se přání stává hodné připojit se k záměru pro Stvořitele (dávání), okamžitě mezi nimi nastává spojení a vzniká parcuf (duchovní tělo).
Levá linie parcufu je ženská část, pravá linie mužská část. A to co spolu porodí je podobné Stvořiteli, říká se tomu střední linie nebo duše.
Otázka: Proč se to musí odehrávat v noci?
Odpověď: Celý proces se odehrává kvůli vlastnosti dávání. Noc to je tma. Vlastnost dávání se může projevit pouze za tmy, v takovém stavu duše, kdy si nepřeje žádné světlo, aby byl tento čin právě kvůli dávání. Jinými slovy, já nechci znát svou budoucnost, nechci nic pro sebe, chci jen dávat. Tento stav se nazývá “noc“.
[192204]
Otázka: Poté, co jsem zakončil etapu mé osobní práce se skupinou, přichází určitá etapa mé práce s konkrétním partnerem?
Odpověď: Ano, postupně k tomu přicházíme poté, jakmile zjistíme, nakolik toužíme po vzájemném spojení a přejeme si někoho milovat. Milovat – znamená duchovně naplnit. Vnitřní prázdnota mi začíná ukazovat, že chci odevzdávat, dělat někomu dobro. Tohle se nazývá duchovní tužbou.
Právě toto cítí dorost, když se poprvé zamiluje. Především chce vzájemný vztah s holkou: dávat jí a dostávat. Vztah může být pouze vzájemný, něco předávám jí a něco od ní dostávám. V minulosti jsem to nechápal, protože jsem nebyl dobrým psychologem. A teď, díky „sebe očištění“ od slupky a práci ve skupině, začínám chápat, z čeho se skutečně skládalo mé přání. Proto, když k nám od přírody přichází první zamilovanost, nemůžeme ji realizovat, a pouze když tohoto přání dosáhneme podruhé, můžeme ho správně naplnit.
V procesu vnitřního vyjasnění svého skutečného přání, ve výsledku rozkrývám, že daleko uvnitř jsem se vždy snažil najít toho, komu dokážu odevzdávat. Vždyť já mám radost z toho, že jsem dokázal udělat radost někomu určitému a on to ví, a vrací mi to stejně. Každý z nás naplňuje toho druhého.
Otázka: A pak začínám hledat tu, které dokážu odevzdávat?
Odpověď: Přichází pochopení, protože začínáme hrát na stejné frekvenci, cítím to. Odpojili jsme se od vnějšího pohledu jeden na druhého, nehledáme nic vnějšího, ale více koukáme na vnitřní reakce. A tyto reakce začínají být více a více vnitřní.
Najednou začínám cítit, že ten člověk nejlíp odpovídá mým vnitřním touhám. Všechno tohle kontrolujeme povídáním mezi sebou uvnitř skupiny a začínáme si více uvědomovat, s kým můžeme vybudovat svazek. Je to velmi pečlivá, nepřetržitá práce, vždyť tak připravujeme nové nástroje pro vzájemné odevzdání – prostředek pro naše spojení.
Z 198-ho rozhovoru o novém životě, 20.06.2013
[111977]
Pokud necítíme reakci na náš postoj, pak je tu problém. Je to, jako kdybychom pokračovali proti zdi a nemohli to změnit, a ani tím nemohli změnit sebe. V takovém případě mezi námi není spojení.
Může to být absolutní nenávist nebo absolutní láska, vlastně na tom nezáleží, ale pokud jsme proti něčemu, co se nemění, pak ani my nejsme schopni vůči tomu změnit svůj postoj. Pokud se neměním, cítím, že jsem mrtvý, neboť pocit života je určován změnami.
Takže, pokud nemohu ke své lásce cokoli přidat a druhá strana nedokáže také nic přidat, nebo ve mě něco vyvolat, pak se nacházíme ve velmi problematické situaci. Je pravdou, že dosažení absolutní lásky je cílem našeho vztahu se Stvořitelem, ale tak je tomu pouze, pokud se pozvedneme a vybudujeme naši lásku na vzájemném dávání omezením našeho ega.
Před láskou Stvořitele se ukryji a přijmu ji pouze jako pohon, který mi umožní Ho milovat. Přijmu potěšení pouze tak, že Mu dávám. Pak taková absolutní láska neanuluje naše pocity jednoho k druhému, ale spíše nám dovolí je více rozvinout.
Konec nápravy je koncem nápravy nádob, ale ne koncem růstu dávání. Dávání nemá hranic, a tak je tento stav nazýván světem Ein Sof (Nekonečno). Přání přijímat má hranice a konec, a záměr má také hranice a konec, ale schopnosti povznést se nad naše přání přijímat se správným záměrem nemá konce.
[99027]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/1/2013, Spisy Baal HaSulama
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru