Situace v dnešním světě už nám ukazuje, že sjednocení stojí za to. Je opravdu možné, abychom se spojili a starali se jeden o druhého. Prospívali bychom, kdybychom uspořádali spravedlivý systém, v němž každý jedinec pracuje podle svých schopností a dostává dle toho jak potřebuje, a ne více.

Vlastně, co může být lepšího, že? Je to velmi jednoduchý a smysluplný vzorec. Dokonce i děti jsou ohromeni tímto nápadem. Měli byste vidět, s jakou radostí a nadšením si o tom čtou, protože je to jako pohádka a přejí si, aby se stala skutečností.

Ale je tu několik otázek. Za prvé, proč nejsme takoví už od začátku? Proč nás příroda už na počátku udělala pokažené? Za druhé, můžeme toho dosáhnout pomocí vlastní síly? A za třetí, jak to, že jsme to až do teď neudělali? Copak nevidíme přínos v takovém životě už od začátku?

Ve skutečnosti, to je přesně to, jak lidé žili před staletími. Komunistická společnost byla první fáze lidské civilizace. První lidé, kteří slezli ze stromů, byli komunisté: Sdíleli všechno a všichni žili jako jedna rodina, každý pracuje pro její blaho.

Nicméně, později se svět vyvinul v opačném směru. Můžeme jen toužit po blažených, nevinných dnech minulosti. Všechno bylo tak jednoduché: každý kmen lovil nějaké mamuty a společně jedl. Nikdo si ani nepředstavil podvádět někoho jiného a brát víc než svůj podíl. Lidé cítili, že jsou jedním celkem, a tento pocit byl udržován až do dob starověkého Babylonu.

Co se stalo potom? Je možné se vrátit k tomu, jak to bylo dříve? Nikdo s tím nesouhlasí. Naopak, náš život má tendenci být zcela opačný: Jsme nezávislí, jsme izolovaní jeden od druhého. Lidé se rozvádějí, každý potřebuje svůj pokoj, své místo …. A tak to pokračuje, že se nebudeme moci vrátit ke stejnému naivnímu altruismu. Vidíme, že je to proti evoluci. Můžeme se poučit ze smutného příkladu Sovětského svazu a kibuců (kolektivní zemědělské komunity v Izraeli).

Co tedy můžeme dělat? Světová krize nám ukázala jasně, že jsme závislí jeden na druhém a jsme k sobě připojeni jako ozubená kola. Na druhou stranu se navzájem nenávidíme, nemůžeme se vystát, každý by chtěl být sám na celém světě, jen aby ho ostatní nerušili. Jak je možné zkombinovat tyto dva trendy?

To je problém, kterému dnešní svět čelí. Manipulace s úroky nebude stačit. Ekonomika odráží spojení mezi námi. Takže, jak ji můžeme nasměrovat k vzájemné spolupráci?

Vidíme například, že Německo finančně vypomáhá Řecku jen proto, že v tuto chvíli je to levnější, než předhodit Řeky vlkům. Takto si s námi stvořitel hraje, dokud neopustíme všechny staré metody a nenajdeme skutečné řešení.
[56229]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Otázka: Naše New Yorská skupina dnes šla na Wall Street pocítit nálady a touhy demonstrantů. To, co jsme od nich slyšeli, bylo velmi podobné naší myšlence. Zpívali jsme spolu naší píseň „Who Wants Change?“ Jak jim můžeme předat myšlenku vzájemné záruky?

Odpověď: Nyní je před vámi mnoho práce. Nejprve musíte vytvořit webové stránky a dát jejich adresu protestujícím. Mělo by to být na těchto stránkách a ne na ulici, kde začnete velkou, skutečnou diskusi o dané problematice. Měly byste vést lidi k virtuálnímu dvorci, v němž se bude diskutovat o otázkách týkajících se našeho poselství.

Procesy v USA se zrychlují a my musíme uspořádat počáteční fáze naší práce co nejdříve. Není pochyb o tom, že nyní skutečně začínáme pracovat globálně. Každá skupina bude pracovat svým vlastním tempem, v závislosti na místních podmínkách, ale nakonec všichni budeme tohoto součástí v příštích několika měsících.

Jako výsledek, budeme rozumět, cítit, a připojíme se k vnitřnímu, duchovnímu systému. Už to začínáme vidět, jako konečný výsledek procesu: výstup na poslední stupeň, odhalení Stvořitele stvořeným bytostem, odhalení atributu odevzdání, systém odevzdání, na němž se podílíme v praxi. Lidé v něm vykonávají vnější činy, a my se k nim připojíme s vnitřními činy. Je to všechno ještě před námi.
[56232]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Ve zprávách (z BBC News): „Výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF) paní Christine Lagarde vyzvala země, aby „jednali nyní a jednali společně“ na cestě za hospodářským oživením. 

“‘Nejsme si v žádném případě cizinci, jsme propojeni společným osudem,“ řekla na výročním zasedání MMF a Světové banky ve Washingtonu. ‘A tyto neklidné doby nás musí spojit ještě blíže k sobě.’

“Paní Lagarde řekla: ‘Je tu cesta k oživení. Je užší, než byla před třemi lety, ale je tu cesta a máme na výběr.´

“‘…Odstraňme mračna a nejistotu. Snadněji se řekne, než udělá, a vyžaduje to jasnou a společnou akci. 

“‘Jsme v tom všichni společně a nikdo by neměl žít v iluzi, že se může nějak odpoutat.’

“Pády trhů ve čtvrtek vyvolaly potřebu, aby G 20 oznámila závazek ´že podnikne veškerá nezbytná opatření, aby zachovala stabilitu bankovního systému a finančních trhů, jak bude potřeba.’

“Analytici tvrdí, že investory toto oznámení nijak neovlivnilo. ‘Snad tento výrok skupiny G20 ze včerejšího večera poněkud „oříznul“ hořkost tržní nálady, ale opakované ujišťování od ministrů financí za sebou nemá podstatu,’ řekla Jane Foley z Rabobanky.

“‘Trhy pracují v rámci vteřin, kdežto politici nejspíše podle měsíčního kalendáře,’ řekl Jeremy Stretch z CIBC pro BBC.”

Můj komentář: Ale oni stále musí pochopit, že krize je v našich hlavách, v našem přístupu ke světu a k společnosti, a ne ve společnosti a světě samotném – krize je v nás. Musí se dostat do bodu, kdy si všimnou našich návrhů, a nejen to, ale uvědomí si, že to, co navrhujeme, je jediná cesta k záchraně, kterou je vlastně sebenáprava, a ne náprava přírody či kohokoli jiného.

Lidstvo musí pochopit, že skončila doba, kdy jsme měnili přírodu tak, aby to vyhovovalo našim potřebám – když jsme následovali princip “Nečekejme, až nám příroda dá, nečekejme na její milost, vezměme si, co potřebujeme.”. Nyní je řada na nás se jí přizpůsobit!

Lidé, kteří se sami sebe ptají, co je smyslem života, a chtějí znát úplnou a přesnou odpověď, nachází Kabalu. Podobně, ekonomové a ostatní najdou nás, ačkoli projdou utrpením a ztrátou času.

[55830]

Přibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být „jako jeden muž s jedním srdcem.“ Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

“Ostatní stále… vidí v této tragédii další znak návratu nacionalismu a toho, co následuje: odmítnutí cizinců a tak zvané „internacionální“ doktríny, jejíž součástí je Evropský projekt a sociální demokracie…..

“‘Ve skutečnosti, nic z toho nedává skutečné měřítko toho, co se v Norsku skutečně stalo: Tato tragédie je ve skutečnosti krutou metaforou dominantní hodnoty dnešního světa: touhy každého starat se o sebe, co ho omezuje,’ píše Jacques Attali na svém blogu. ‘Na Západě se mnoho lidí obává toho, že bude známa jejich identita a jejich životní standardy ohroženy, a nemají jiné plány, než si užívat svého komfortu a udržovat své zvyky, a aby je uchránili, nesdíleli s kýmkoli dalším.’”

Můj komentář: Nenávisti se nedá zbavit žádnými prostředky. Existuje pouze jediná příčina všech našich problémů – náš egoismus a pouze jediné řešení – napravit jej v opak.

Všechny problémy by neměly být vnímány jako problémy, ale jako stavy, které nás probouzí, tlačí směrem k nápravě, abychom vzrostli na další úroveň vývoje, do stavu harmonie se vším kolem nás. V tom případě začneme prožívat přírodu v její věčnosti a dokonalosti a my se budeme cítit stejným způsobem!
[50063]

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Fyzické činy v naší době neurčují nic. Příroda od nás žádá správný přístup. A to je ten problém. Neměli bychom rozdávat pomoc lidem, nebo se vzdát poslední košile. To co se od vás žádá, je jiný postoj. Musíte změnit sebe a nikoli způsob jak jednat.

Až dosud jsme jednali fyzicky, tak jak náš egoismus nebo falešný altruismus žádal. Dali jsme chleba pro chudé, a obecně řečeno, snažili jsme se změnit svět, jakkoliv se nám líbilo. Ale toho už bylo dost. Výsledky hovoří samy za sebe. Od této chvíle, jsme my ti, kteří se musí změnit.

Místo toho, abychom měnili svět, chceme změnit sami sebe s pomocí vnějších sil. To je nový trend. Na této cestě uvidíme, jak se vše co se nám podařilo zavařit napravuje.

Pro člověka je ale těžké to přijmout. Myslí si: „Co mám změnit? Proč si místo toho nevezmete 10% více na daních.“ A proto to vyžaduje, veřejný konsensus, který učiní snadné, co se jeví jako obtížné. A pak už to tak těžké nebude. Kdyby o tom každý začal přemýšlet, pak se k nim šťastně připojím. Koneckonců, vliv lidí kolem mě pracuje sám o sobě. Nezáleží to na mně, já nic neurčuji. Jsem závislý na druhých.

A proto se nemusíme obrátit na každého člověka individuálně. Nejdůležitější je změna prostředí, obecný způsob myšlení ve světě. A vše ostatní se dostaví.
Z 5. části denní lekce kabaly 14.7.2011, „Arvut“

Otázka: Když nám člověk začne naslouchat, přirozeně se začne ptát: Co mám dělat?

Odpověď: Musíte získat více informací o tom, že světový blahobyt závisí na dobrém spojení mezi lidmi. A záleží na tom absolutně. Peníze, pracovní místo, důchod, dovolená, zdraví, ekologie, počasí, vzdělání, manželské vztahy – a vše co si jen lze představit, nesmí být postaveno nebo napraveno „přímo“.

Co je za problém? Pokud máme finanční krizi, tak budeme tisknout více peněz a dáme je komukoli je třeba. Existuje problém s Libyí? Pak bychom měli tlačit na Libyi. To je nesmysl, ale nikoli takový, kterému se můžeme smát. Je to velmi hořký nesmysl.

Bez ohledu na to v čem je problém, dnes není možné to řešit čelně, přímo, i když jsme přesně tak jednali v minulosti. Jak snadné vše bývalo: Něco se stalo tady, takže jsme to opravil, něco co se stalo tam, opravili jsme to tam. Ale toto přestává fungovat. Nyní to již není možné.

Skončili jsme v uzavřeném systému, a zatímco opravujete jednu z jeho částí, další část se porouchá. Dnes musíte znát celý systém. Dnes ho musíte zahrnout dovnitř sebe, myslet globálně jako on, a cítit ho jako celek. To je jediný způsob, jak dosáhnout úspěchu.

Proč jsou G7, 8 nebo 20 setkání k ničemu? Proč ani jediný vládní program nás nedostane z krize? To je celý důvod.

Musíme si uvědomit, že vzájemná záruka je řešení a správný přístup k problému.
Z 5. části denní lekce kabaly 14.7.2011, Arvut

Moderní technologie umožňují zajistit všechny naše potřeby v 3-4 hodinovém pracovním dnu. Egoismus nás ale nutí usilovat o vyšší příjmy, což znamená, že produkujeme více a vnucujeme zbytečné výrobky a služby spotřebitelům.

To je důvod, proč téměř 60% nákladů na výrobek je jeho propagace. Jsme zvyklí na získávání a konzumování, procházení v obrovských obchodních domech místo parků a nahrazujeme „staré“ novým, protože se nepředpokládá, že rozbité věci by se měli opravovat, musí skončit v určitém čase, a musí být nahrazeny novými předměty. Toto vede k vyčerpání neobnovitelných zdrojů a drží lidi v práci osm hodin denně.

Pokud bychom odmítli výrobu veškerého nepodstatného zboží, kdybychom zastavili výrobu předmětů, které jsou záměrně vyrobeny tak aby rychle přestaly sloužit a nešlo je opravit, pak se uvolní až 80% zpracovatelského průmyslu, který by poskytl potřebnou úroveň existence veškeré světové populaci.
[46626]