1. Učitel nebo instruktor mě směruje vstříc cíli a vysvětluje mi stádia, vedoucí k jeho dosažení.
2. Knihy (autentické zdroje) jsou zdrojem Obklopujícího Světla, které mě napravuje, a do menší míry zdrojem vědomostí a příkladů.
3. Skupina nebo prostředí využívá mých pocitů závisti (Kinat Sofrim) a žárlivosti, aby probudila mé úsilí k dosažení vlastnosti odevzdání navzdory egoistické touze přijímat, která mi dominuje.

Zařazen do: Cesta, Knihy, Prostředí, Společnost, Studium - Žádné komentáře→

Věda kabaly připomíná program, který uvádí počítač do pohybu. Jeho vnitřní příkazy jsou zaznamenány ve formě slov, které pak program čte a vykonává.

Toto je, navenek, čtení kabalistických textů. Čtením písmen, slov a řádků uvádíme do pohybu náš vnitřní mechanismus. Vypadá to, jakoby bychom jednoduše četli text a vyslovovali slova, ale ve skutečnosti vkládáme příkazy do svých myslí a tužeb, kteréžto je pak vykonají.

Proto drží kniha, napsaná kabalistou vysoké duchovní úrovně, zvláštní sílu. Baal HaSulam psal své texty na základě svých činů souhlasně s tímto programem.

Proto když čtete tento text, pak dokonce aniž byste doopravdy chápali to, o čem mluví, absorbujete specifické sekvence akcí, které pak provádíte.   

Vaše nádoby vnímání se začnou uspořádat podle textu, a začnete vnímat nové formy svých nádob vnímání. Cítíte je jako nové vlastnosti, které nazýváte “Světlo, které napravuje.” Ale (samozřejmě) zvenčí žádné Světlo nepřichází.

Proto když studujeme kabalistické texty, pouze se neučíme, ale uvádíme do pohybu řídící program a okamžitou, ale postupnou nápravu našich smyslů.

Zařazen do: Duchovno, Knihy, Studium, Vzdělání - Žádné komentáře→

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

• “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
• “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  -  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“

Zařazen do: Duchovno, Knihy, Studium, Věda - Žádné komentáře→