Otázka, kterou jsem dostal: Během pár dnů se setkáme na mezinárodním Virtuálním Kabalistickém Kongresu, kde se pokusíme cítit touhu všech těch miliónů lidí, kteří usilují o dosažení duchovna. Ale jak je možné cítit bolest ostatních z nedostatku po duchovnu, když nejsme schopni sdílet ani materiální bolest druhého člověka?

Moje odpověď: Pokusíme se toho dosáhnout spolu. Každý z nás cítí malou bolest, způsobenou touhou po duchovnu, ale ta je neustála utlumována faktem, že naše touha přijímat trvale roste.

Řešením je, že potřebujeme zvětšit naši touhu po jednotě místo naší touhy po duchovnu. Ačkoliv je to stejná věc, náš egoismus prezentuje duchovno jako osobní nabytí, zatímco jednota je prezentována jako hmotný čin.

Otázka pokračuje: Takto se vrátíme do stavu, ve kterém jsme existovali jako jedna duše, Svět Nekonečna?

Moje odpověď: Ano, můžeme toho stavu dosáhnout pouze skrze sjednocování se jednoho s druhým. Avšak musí to být sjednocování duší místo těl nebo hmotných cílů.

Otázka pokračuje: Ale my nejsme schopni dosáhnout tohoto stavu.

Moje odpověď: Potřebujeme o to pouze žádat, pozvedávat MAN, aby nám Světlo dalo sílu sjednocení.

Na jedné straně všichni potřebujeme odhalit egoismus v nás, naši vzájemnou averzi a vzájemnou netečnost. Avšak na druhé straně musíme pochopit, že jen Světlo to může všechno napravit a volat na něj, aby nás napravilo.

Otázka pokračuje: Ale já dokonce ani nemám touhu se napravit.

My Answer: Proto se to nazývá “modlitba, která předchází modlitbu,” neboli touha, která předchází touhu. Začínáme jednoduchými věcmi: zatancujme si, zazpívejme a dělejme všechno společně. Následně nám naše primitivní, fyzické činy našeho světa dají příchuť jednoty. Budou probouzet naše materiální srdce více a více, dokud nedosáhneme nejvyššího stupně duchovna.

Je zde příběh o kabalistovi, který zaplatil pouličním muzikantům (Klacmerům), aby pro něj hráli. Poslouchal jejich hudbu a byl inspirován duchovnem. Jeho žena mu hubovala: “V domě není co jíst a ty dáváš naše poslední drobáky těmto ožralům! Stejně to jen propijí!”

Avšak on odpověděl, “Na tom nezáleží. Nemohu žít bez jejich hudby. Mohou být opilci, kteří ničemu jinému nerozumí, ale já se teď potřebuji probudit a nemohu ze svého stavu vyjít sám.”

Toto je příběh o velkém kabalistovi, který dal pouličním muzikantům své poslední peníze jen proto, aby je slyšel trochu zahrát. Jinak by nebyl schopen pokračovat ve svých nápravách.

A nyní uděláme stejnou věc.

Zařazen do: Jednota, Kongresy - Žádné komentáře→

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: “Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,” jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: “Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě” – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: “Nenech člověka kráčet o samotě v noci” – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj “dům” sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v “jeskyni” – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Zařazen do: Cesta, Jednota, Spojení, Společnost, Zohar - Žádné komentáře→

Otázka: V přírodě jsou různé materiály jako železo, dřevo a kámen. Tyto materiály jsou absolutně pasivní.Já je vnímám jako  neživé. Přání, je to něco více aktivní.

Proč tedy jim říkáte přání?

Odpověď: Vezměme například tužku vyrobenou ze dřeva. Dřevo chce uchovat svůj tvar, spojení mezi atomy a svou strukturu.
Zkus s ním něco udělat a uvidíš, že se svým způsobem brání, snaží si zachovat svůj tvar.

Musíš vynaložit velkou sílu, aby si ho zlomil  – lámeš totiž jeho přání uchovat spojení mezi atomy.
Tento materiál je síla. Zaměřovat nějaké parametry tohoto materiálu, znamená zaměřovat  sílu odporu vnějším účinkům.

Potřebuješ vynaložit dostatečnou sílu, aby se změnili jeho vlastnosti a stav. Tomuto se říká přání, hmota.

Zařazen do: Cesta, Duchovno, Jednota, Otázky&Odpovědi - Žádné komentáře→

Jako učitel kabaly ze sebe začínám “osvobozovat” víc a víc materiálu a materiál se stává hustším a hlubším než předtím. To je volání doby k urychlení nápravy. Kdokoliv je schopen se “chytit” našich lekcí a jejich nového rytmu bude schopen postupovat rychleji.

Dnes musíme přivést k životu vše, o čem mluvíme v lekcích. Nestačí tomu jen rozumět. Musíme to implementovat uvnitř nás každý den, takže slova vyřčená na ranní lekci se během dne stanou činy.

Roky, které jsme strávili studiem, nebyly ztraceny a nyní to můžeme dělat prakticky, společně se stovkami tisíc lidí, účastnících se stejného procesu. Pokud to budeme dělat společně se všemi našimi přáteli a těmi, kdo po celém světě sledují a poslouchají lekce, pak je to možné.  

Dodatkem to může dělat každý začátečník společně s námi tím, že se s každým spojí a bude vyvíjet veškeré úsilí, jaké může. Je to podobné tomu, jak se rodí děti a jak potom používají vše, co pro ně bylo vytvořeno.  Takto se člověk, který je na duchovní cestě nový, může stát částí obecného pohybu spolu s námi.

Nejdůležitější věcí je rozvinout zvyk neustále kontrolovat svůj osobní postup a obecný postup.

Zařazen do: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Studium - Žádné komentáře→

Člověk, hledající duchovní rozvoj, se cítí, jakoby seděl ve sklepě v úplné temnotě – a chce odtamtud utéci. Ale není kam uprchnout. Právě do tohoto temného sklepa musí přivést světlo .

V takovém sklepě je dnes celé lidstvo. Za pokus o útěk přichází trest. Ale ne hned. Člověku je jakoby dovoleno utéct, vyjít ven, a potom přichází úder. Dokud se nenaučí vidět spojení mezi útěkem a ranami.

Ale to není jednoduché. Vždyť je to globální, integrovaná, uzavřená soustava a za svůj přestupek nedostáváte trest ihned. Ten trest přichází úplně odjinud. Tak se nám vesmír postupně ukazuje jako jednotná soustava, ve které existujeme v podstatě věčně. 

Zařazen do: Jednota, Svět - Žádné komentáře→