Category Archives: Jednota

Význam „bytí spolu“

drugsOtázka, kterou jsem dostal: Jak bychom se během dne měli připravit na čtení Zoharu, obzvlášť nyní, když se blíží kongres?

Moje odpověď: Měli bychom společně usilovat o Světlo, které napravuje. To je velmi jednoduché motto, kde „být spolu“ znamená sjednocování. Ale pro co se sjednocujeme? Je to proto, aby byl každý z nás ovlivňován Světlem, které napravuje, jenž napraví naši zlou přirozenost, jmenovitě nedostatek touhy se sjednotit.

Vše může být nalezeno uvnitř jedné představy. Je zde Malchut, shromáždění duší, a my se uvnitř ní musíme sjednotit skrze společnou žádost k Jesodu, žádajíce jej, aby nám dal Světlo Nápravy a Světlo Naplnění. To je všechno. To by mělo být naším záměrem na nadcházejícím kongresu.

Pokud o tom budeme přemýšlet a pochopíme, že celá naše budoucnost závisí na této jednotě, protože nás dělá podobnými síle odevzdání, pak nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si znovu přečíst příběh o přijetí Tóry na úpatí hory Sinaj, protože jsme v úplně stejné situaci. Je psáno, že by se měl každý člověk vidět, jako by stál pod horou Sinaj a přijímal Tóru.

Tóra je dávána každý den. Ale přijmout ji budeme schopni, pokud se všichni sjednotíme jako jeden muž s jedním srdcem, stojíce proti Stvořiteli, který je také Jeden. Pak s Ním ustanovíme kontakt a přijmeme Obklopující Světlo.

Musíme se připravit na tento stav, kde naše duše odmítnou své individuální ego a spojí se dohromady, aby přitáhly Světlo Nápravy. Světlo pak způsobí, aby naše jednota nastala a uvnitř ní odhalíme Stvořitele.

On a já a my společně

clip_image001Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Kámen, oddělený od hory

clip_image001Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.

Práce v kabalistické skupině

ego

Spojuji body v srdci, chtějíc z nich vytvořit kabalistickou skupinu neboli sjednocení duší Izraele (Izra-El = „přímo ke Stvořiteli“). Mezitím má každý člověk kromě bodu v srdci také část egoistické touhy. Toto naše ego jsme proto, abychom se sjednotili, ochotni anulovat.  A do míry, do které se v této společné touze sjednocujeme, podle její kvality jednoty a vzájemné záruky cítíme Vrchní Světlo, Stvořitele, vlastnost odevzdání, která uvnitř nás vládne.

Inspirujme duchovnem jeden druhého

Is There Anything Spiritual About Great Works of Art Otázka, kterou jsem dostal: Během pár dnů se setkáme na mezinárodním Virtuálním Kabalistickém Kongresu, kde se pokusíme cítit touhu všech těch miliónů lidí, kteří usilují o dosažení duchovna. Ale jak je možné cítit bolest ostatních z nedostatku po duchovnu, když nejsme schopni sdílet ani materiální bolest druhého člověka?

Moje odpověď: Pokusíme se toho dosáhnout spolu. Každý z nás cítí malou bolest, způsobenou touhou po duchovnu, ale ta je neustála utlumována faktem, že naše touha přijímat trvale roste.

Řešením je, že potřebujeme zvětšit naši touhu po jednotě místo naší touhy po duchovnu. Ačkoliv je to stejná věc, náš egoismus prezentuje duchovno jako osobní nabytí, zatímco jednota je prezentována jako hmotný čin.

Otázka pokračuje: Takto se vrátíme do stavu, ve kterém jsme existovali jako jedna duše, Svět Nekonečna?

Moje odpověď: Ano, můžeme toho stavu dosáhnout pouze skrze sjednocování se jednoho s druhým. Avšak musí to být sjednocování duší místo těl nebo hmotných cílů.

Otázka pokračuje: Ale my nejsme schopni dosáhnout tohoto stavu.

Moje odpověď: Potřebujeme o to pouze žádat, pozvedávat MAN, aby nám Světlo dalo sílu sjednocení.

Na jedné straně všichni potřebujeme odhalit egoismus v nás, naši vzájemnou averzi a vzájemnou netečnost. Avšak na druhé straně musíme pochopit, že jen Světlo to může všechno napravit a volat na něj, aby nás napravilo.

Otázka pokračuje: Ale já dokonce ani nemám touhu se napravit.

My Answer: Proto se to nazývá „modlitba, která předchází modlitbu,“ neboli touha, která předchází touhu. Začínáme jednoduchými věcmi: zatancujme si, zazpívejme a dělejme všechno společně. Následně nám naše primitivní, fyzické činy našeho světa dají příchuť jednoty. Budou probouzet naše materiální srdce více a více, dokud nedosáhneme nejvyššího stupně duchovna.

Je zde příběh o kabalistovi, který zaplatil pouličním muzikantům (Klacmerům), aby pro něj hráli. Poslouchal jejich hudbu a byl inspirován duchovnem. Jeho žena mu hubovala: „V domě není co jíst a ty dáváš naše poslední drobáky těmto ožralům! Stejně to jen propijí!“

Avšak on odpověděl, „Na tom nezáleží. Nemohu žít bez jejich hudby. Mohou být opilci, kteří ničemu jinému nerozumí, ale já se teď potřebuji probudit a nemohu ze svého stavu vyjít sám.“

Toto je příběh o velkém kabalistovi, který dal pouličním muzikantům své poslední peníze jen proto, aby je slyšel trochu zahrát. Jinak by nebyl schopen pokračovat ve svých nápravách.

A nyní uděláme stejnou věc.

Nekráčejte v osamění

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: „Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,“ jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: „Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě“ – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: „Nenech člověka kráčet o samotě v noci“ – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj „dům“ sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v „jeskyni“ – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Dobré slovo se líbí i dřevu

Otázka: V přírodě jsou různé materiály jako železo, dřevo a kámen. Tyto materiály jsou absolutně pasivní.Já je vnímám jako  neživé. Přání, je to něco více aktivní.

Proč tedy jim říkáte přání?

Odpověď: Vezměme například tužku vyrobenou ze dřeva. Dřevo chce uchovat svůj tvar, spojení mezi atomy a svou strukturu.
Zkus s ním něco udělat a uvidíš, že se svým způsobem brání, snaží si zachovat svůj tvar.

Musíš vynaložit velkou sílu, aby si ho zlomil  – lámeš totiž jeho přání uchovat spojení mezi atomy.
Tento materiál je síla. Zaměřovat nějaké parametry tohoto materiálu, znamená zaměřovat  sílu odporu vnějším účinkům.

Potřebuješ vynaložit dostatečnou sílu, aby se změnili jeho vlastnosti a stav. Tomuto se říká přání, hmota.

Je čas přivést vše, co se učíme, k životu

Jako učitel kabaly ze sebe začínám „osvobozovat“ víc a víc materiálu a materiál se stává hustším a hlubším než předtím. To je volání doby k urychlení nápravy. Kdokoliv je schopen se „chytit“ našich lekcí a jejich nového rytmu bude schopen postupovat rychleji.

Dnes musíme přivést k životu vše, o čem mluvíme v lekcích. Nestačí tomu jen rozumět. Musíme to implementovat uvnitř nás každý den, takže slova vyřčená na ranní lekci se během dne stanou činy.

Roky, které jsme strávili studiem, nebyly ztraceny a nyní to můžeme dělat prakticky, společně se stovkami tisíc lidí, účastnících se stejného procesu. Pokud to budeme dělat společně se všemi našimi přáteli a těmi, kdo po celém světě sledují a poslouchají lekce, pak je to možné.  

Dodatkem to může dělat každý začátečník společně s námi tím, že se s každým spojí a bude vyvíjet veškeré úsilí, jaké může. Je to podobné tomu, jak se rodí děti a jak potom používají vše, co pro ně bylo vytvořeno.  Takto se člověk, který je na duchovní cestě nový, může stát částí obecného pohybu spolu s námi.

Nejdůležitější věcí je rozvinout zvyk neustále kontrolovat svůj osobní postup a obecný postup.

Celé lidstvo je uvězněno

Člověk, hledající duchovní rozvoj, se cítí, jakoby seděl ve sklepě v úplné temnotě – a chce odtamtud utéci. Ale není kam uprchnout. Právě do tohoto temného sklepa musí přivést světlo .

  

V takovém sklepě je dnes celé lidstvo. Za pokus o útěk přichází trest. Ale ne hned. Člověku je jakoby dovoleno utéct, vyjít ven, a potom přichází úder. Dokud se nenaučí vidět spojení mezi útěkem a ranami.

  

Ale to není jednoduché. Vždyť je to globální, integrovaná, uzavřená soustava a za svůj přestupek nedostáváte trest ihned. Ten trest přichází úplně odjinud. Tak se nám vesmír postupně ukazuje jako jednotná soustava, ve které existujeme v podstatě věčně. 

Individualita a Jedinečnost jsou poznány splynutím se Stvořitelem

merging1Otázka, kterou jsem dostal: Vždy jste učil, že Kabala je cestou individuálního duchovního vývoje, ale teď to vypadá, jako kdyby se od jedince vyžadovalo rozplynutí v mase lidstva.

Moje odpověď: Odpovím citací Nikolajevovy Berdayevovy “Filosofie tvorby, kultury a umění” (Nikolai Berdyaev, Philosophy of Creativity, Cultury and Art, díl.1, str.115, M., 1994):

“Svodoba individualismu neutváří vesmír, ale je vůči němu v protikladu. Svoboda individualismu je svobodou oddělit se a být odcizen od světa, a oddělení od světa činí člověka otrokem světa. Pro individualistu je  svět vždy utlačující.

Individualismus snižuje člověka, potlačujíc globální, univerzální lidskou esenci. Individualista je nepřítelem individuality. Člověk je organickým členem globální kosmické hierarchie a bohatství jeho vnitřnosti je proporčně přímo závislé na jeho spojení s kosmem.”