Category Archives: Izrael

Válka – je znamení divokosti

Názor: Můžeme vidět, jak tady a tam na zeměkouli pobíhají lidé se zbraněmi 21. století v rukou, svým rozumem se však zároveň nachází ve středověku.
Nezůstává nic jiného, než se divit tomu, že lidé, kteří mají moderní vědu a techniku, informační technologie, nemají ani nejmenší představu o tom, jak je uspořádán tento svět, nemluvě o lidské společnosti.
Dokonce na genetické úrovni lidstvo podléhá nepříznivé selekci: průměrné IQ se nezvyšuje, ale snižuje jednoduše proto, že intelekt není až tak zapotřebí pro člověka obklopeného nádhernými vymoženostmi,  není potřeba se schovávat před predátory, zabývat se lovem.
Plody toho, co nazýváme civilizace, kultura, vytvořená mizerným množstvím lidí, jsou ale k dispozici miliardám, šetří je od životních starostí. A důsledkem toho – je postupné zdivočení, stopy tohoto jsou velmi dobře patrné v naší době.
Jak jinak můžeme vysvětlit tuto vlnu nenávisti, která se objevila jako blesk, že domorodí lidé jsou ve válce mezi sebou a stali se z nich nepřátelé? Právě teď, se osvícení stává nejdůležitějším úkolem. Možná, že pouze vzdělávání otupělého národa může zastavit odehrávající se šílenství.
Poznámka: Osvícení nepomůže! Je nutné pochopení nezbytnosti sjednocení všech dohromady přes všechny rozdíly a rozpory. Ale síla na to není. Rozděluje a tlačí nás od sebe „zlá přirozenost“, sobectví. Proti němu je jen jedna síla – „dobrá přirozenost“, vyšší světlo.
Přivolat její dopad na nás všechny, na celé lidstvo, můžou pouze židé a ti, kteří se k nim připojí v tomto úsilí. Tak nám vysvětluje příležitost nápravy naší přirozenosti věda Kabala.
Lidstvo tlačí na židy svojí nenávistí a bojkoty. Musí vyžádat po židech to, aby přitáhli do našeho světa vyšší světlo, sílu jednoty – pouze tohle je nutné pro náš svět!
[# 161197]

Den soudu nad sebou samotným

Otázka: Proč zločin týkající se člověka se počítá jako něco horšího než zločin proti Stvořiteli? Vyplývá z tohoto, že člověk nemá možnost nastavit vztah se Stvořitelem, pokud nemá dobrý vztah s lidmi kolem sebe?
Odpověď: Nemůžeš oslovit Stvořitele, pokud jsou v tomto světě lidé, kterým jsi udělal škodu. Stvořiteli se dá odevzdávat pouze přes lidi, v souladu se zákonem: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli“. Stvořitel je skryt a rozkrýt ho je možné pouze odevzdáním lidem. Proto se věda Kabala nazývá tajnou vědou. Učí nás, jak skutečně a správně odevzdávat lidem, aby jsi přes ně rozkryl Stvořitele. Pokud to nevíme, potom nikdy nedokážeme odevzdávat Stvořiteli. Ukončíme svůj život a nedosáhneme žádných správných výsledků.
Otázka: Například jsem něco udělal příteli a chci se s ním usmířit. Bude stačit požádat o odpuštění, jak je to ve zvyku před „dnem soudu“?
Odpověď: Samozřejmě, že nestačí, pokud se pouze omluvíš proto, aby jsi neměl hřích před Stvořitelem v „den soudu“. Kvůli tomu jsi připraven dávat dárky příteli, hlavně aby ti odpustil a ty jsi se ospravedlnil před Stvořitelem.
Ale v každém případě alespoň tak, vždyť od „lo lišma“ přichází k „lišma“. Skutečně se usmířit s přítelem- znamená začít ho milovat. Tj. anulovat všechny vlastní přání a být připraven udělat kvůli němu doopravdy všechno. Je to náprava záměru v srdci, když nezůstává žádná myšlenka o sobě samotném- nezáleží na tom, co se stane se mnou.
Taková náprava se nazývá skutečným odevzdáním a lze se tomu naučit pouze v Kabale.
Takže je možné říct, že podstatou „dne soudu“- je vyjasnění toho, co v sobě můžu zkrátit, abych poté začal působit v odevzdání a lásce k bližnímu. A prostřednictvím lásky k lidem dosáhnu lásky ke Stvořiteli. „Den soudu“- je den soudu nad sebou samým.

[#144712]
Z besedy č. 438, O novém životě, 30.9.2014

 

33. den Omeru- záruka nápravy

Pokud usilujeme o spojení, ukáže se, že naše přirozenost – je absolutní zlo, egoismus, jednající pouze pro svoje blaho a na úkor bližního. I když si myslíme, že máme alespoň nějaké dobré úmysly ve vztahu k ostatním, ve výsledku to také skončí jako skryté sobectví.
Pomocí světla vracejícího ke zdroji, postupně odhalujeme své sobecké vlastnosti, od nejlehčích do nejtěžších, a napravujeme je. Tak, naše zlá, egoistická touha kalibruje s nárůstem o 49 úrovní.
Určitými činy na sebe přitahujeme světlo, zvláštní sílu přírody, která napravuje naše egoistické vlastnosti. Není známo, jak světlo pracuje na nás, pozorujeme pouze výsledek jeho vlivu, tj. změny na sobě.
Odhalujeme v sobě 49 úrovní sobecké touhy a proměňujeme je v 49 úrovní vzestupu, směrem k odevzdání a lásce k bližnímu. Ale hlavní je napravit uvnitř sebe prvních 33. úrovní. Vždyť podle výpočtů, pokud se napravíme do úrovně včetně 33., zbývající úrovně se potom napraví také.
Žádat o nápravu a pracovat nad ostatními úrovněmi potřebujeme stejně, ale je tu záruka, že jedna přídavná síla zařídí nápravu zbývajících úrovní.
Poslední úrovně jsou nejobtížnější. Jsou na konci nápravy, která narůstá od lehké do nejtěžší. Poslední přání jsou velmi těžké, ale jsme přesvědčeni, že je můžeme napravit.
A kromě toho, můžeme zapálit tyto poslední přání. Oni jsou tak těžké, že se vznítí při doteku světla, vracejícího ke zdroji. Uvnitř něj zuří tak velký egoismus, že začnou hořet a vyzařovat světlo. Jedná se o nejvíce sobecké touhy, jejichž cílem je získávat pro sebe, velmi obtížné napravit je pro odevzdání.
Proto Lag ba- omer (33. den Omeru) – je zvláštním svátkem symbolizujícím, že nepochybně dosáhneme všeobecné nápravy, která se nazývá „Šavuot“ svátek Darování Tóry.
Tento svátek se nazývá „Šavuot“, protože přichází po sedmi týdnech (šavuot), vypočítání Omeru. A kromě toho, je to svátek Darování Tóry, jejímž prostřednictvím jsme napravili svoji sobeckou touhu na odevzdání a lásku k bližnímu. Toto napravené přání celé září svým odevzdáním, láskou a spojením všech do jediného národu.
Svátek Šavuot symbolizuje možnost našeho spojení do jediného národa.
[#158839]
Z 559 -ho rozhovoru o novém životě, 30.04.2015

Čtyři synové

Otázka: Co je to za čtyři syny, zmiňované v paschalní hagadě: inteligentní, kriminální, nevyspělý a neschopný klást otázky?

Odpověď: Všichni čtyři synové hledají odpověď  na stejnou otázku: jak se můžeme povznést nad naším sobectvím?

Inteligentní syn filozofuje a říká, že tyto zákony lze interpretovat tak či jinak, ale není žádné řešení, které by nám umožnilo dostat se z Egypta, to jest povznést se nad vlastním egoizmem.

Kriminální syn říká: „Ale proč se musíme nad ním povznést?“ Nechce se mu tímto zabývat a ptá se: „Jaký je užitek z práce proti sobectví? Nechte mě být, mně je i tak dobře.“ Proto je v našich očích zločincem – protože se nechce povznést nad svůj aktuální stav, byť je špatný. Chápe všechno tak, jak to je a nechce vycházet z Egypta.

Nevyspělý syn říká, že tyto zákony jsou nejasné. Proč se musí odejít z Egypta? Neuvědomuje si, že je v otroctví a tudíž ani jak se z tohoto otroctví osvobodit.

Sedíme teď kolem svátečního stolu. Jeden se cítí jako inteligentní syn, druhý jako nevyspělý, třetí jako zločinec a čtvrtý není schopen položit otázku. A tomuto čtvrtému synovi, který se neumí zeptat, musíme v tento den říct: „Je to na počest toho, co pro nás Stvořitel udělal tím, že nás vyvedl z Egypta“.

Tento syn se neumí zeptat nikoli proto, že je hloupý, chytrák nebo zločinec. Uvědomuje si, že je tu něco, jakási cesta z naší přirozenosti, kterou nejsme schopní vnímat a rozpoznat.

Všichni hosté u stolu také nechápou: „Kam musíme jít a proč? Kde jste viděli, že se dá zbavit vlastního egoizmu? Nic takového v přírodě neexistuje“. Každý se takto táže: inteligentní, nevyspělý a i kriminální.

Ale ten, který se neumí zeptat, se na nic neptá, protože chápe, že se tu skrývá nějaké tajemství, na které se ani nedá zeptat, protože je pro nás zcela nedostupné. Existuje něco nad naším životem, nad naším sobectvím, v jehož područí se nacházíme.

Je důvod, pro který jsme stvořeni a existujeme v tak ubohém stavu. Ale není jasné, co se s tím dá provést – není vidět východisko. Proto je řečeno, že je třeba mu to vysvětlit. Vždyť když člověk dosáhne takové úrovně vývoje, že nemá co říct na ospravedlnění vlastního sobectví, pouze tehdy najde řešení.

Všichni se musíme stát tím synem, který neumí klást otázky. Toto jsou čtyři stupně vývoje člověka. Každý z nás je v určité fázi vývoje a proto se může poznat v jednom ze čtyř synů – podle otázek, které klade.

[# 157095]

Z 544-tého rozhovoru o novém životě, 31.03.2015

Pesach: Příklad pro všechny

Začátek – Pesach: Krok přes protast

Svět nás nenechá na pokoji, dokud neuděláme totéž my pro něj.

V našich rukou je prostředek, schopný pomoci celému světu. Sjednocením lidé vystoupí z „Egypta“, ze vzájemného nepřátelství, a uvidí, že správný lidský vztah je řešením všech problémů. Tento objev změní každého. A proto je metodika Abrahámova dnes všude žádoucí. Toto po nás vyžaduje dnešní doba. Pokud to jako národ Izraele nezrealizujeme, nenabídneme to lidstvu, tlak na nás se bude zvyšovat. Protože svět podvědomě cítí, že před ním tajíme klíč ke štěstí. A naopak, pokud zrealizujeme svoji práci a ukážeme dobrý příklad, svět to s vděčností a úctou přijme. V podstatě právě toto se od nás očekává.

Všechno nejlepšího ke svátku jednoty Přátele!!

[#156601]

Pesach: Krok přes propast

Začátek – Pesach: Noc exilu

Řešení je vždy jedno – v jednotě mezi námi.

Toto nám říká Pesach – svátek symbolizující zrození národa Izraele z jednoty a to navzdory vzájemnému odporu a nechuti. Zatímco mezi námi vládnou nesváry, nejsme národ, jsme v exilu. Pouze dobrý vztah a jednota z nás vytváří společenství, které je právem nazýváno „Izrael“.

V přípravě na toto povznesení děláme v domě úklid – očišťujeme se od nenávisti mezi námi. Pesachový seder je řád pro obnovení našich rozladěných vztahů. Zbavíme se sobeckých „kvasinek“ a následujících sedm dní jíme „macu“ jako symbol výstupu na úroveň vzájemného odevzdání, které se nám v Egyptě zdálo jako „nekvašené“. Začínáme tuto cestu jako otroci vlastní přirozenosti, otroci odloučení, a na konci jsme svobodní lidé, jednotný národ.

A není divu, že je pokaždé nutné znovu se vzdát těch hodnot, které nás rozdělují. Bez ohledu na to, kde žijeme. Každý takový impuls se stává etapou exodu z Egypta – protože „Pesach“ znamená, že překračujeme (pasach) nenávist a postupujeme na úroveň lásky.

Pokračování…

[#156462]

Pesach: Noc exilu

Začátek – Pesach: Za separační vlády

Pravá jednota je kovaná v boji se sobectvím.

Zrání vlastnosti Moše (Mojžíš) v člověku a v národu vede k přímé konfrontaci s faraónem. Tóra popisuje tyto stavy jako „deset ran Egyptských“, deset úderů, zasazených sobectví s požadavkem: „Propusť Můj lid.“ Vše se odehrává na pozadí bezmoci a zároveň zoufalé touhy uniknout.

Tento vnitřní stav „noci“ nám popisuje Pesachová hagada: „Jaký je rozdíl mezi touto nocí a ostatními? …“ V Egyptě se musíme dostat z bažiny sebelásky a směřovat vzhůru, ještě nemajíce sílu k jednotě, ale sílu k útěku už ano. Všichni společně, ve vzájemné záruce, se snažíme dostat pryč od pronásledování, vnitřních rozporů a tím se vzdalujeme od Egypta, dokud se nedostanete k hoře Sinaj, abychom dokončili dílo.

Takže Faraón, egoismus, nás vede na novou úroveň lásky. Ve finále na ni musí vystoupit celé lidstvo, ale jako první to děláme my. Egypt je kovárna židovského národa, nezbytná fáze jejího rozvoje.

Pokračování…

[#156394]

Pesach: Za separační vlády

Začátek – Pesach: Duchovní bratři

Dobrý faraón vždy postupuje místo tyranu.

Skupina Abraháma se přestěhovala na území Kanaánu. Generace se měnily, v každém člověku rostl egoizmus a hlavním cílem bylo udržovat spojení, duchovní bratrstvo.

Konflikty se stávaly intenzivnější až do takové míry, že dokonce ani bratři, synové Jákoba, nebyli schopni je překonat. V Tóře je tento proces popsán jako hladomor. Bratři prodávají Josefa do otroctví v Egyptě (Micrajim), což se nazývá „nahromadění zla“ (mic ra). Propadem z úrovně bratrské lásky se ocitli pod vládou sobectví – faraóna.

Původně byla tato vláda dobrá: Faraón Josefa povýšil, život byl přeplněn různými příjemnostmi. Ale pak se situace změnila a lidé pocítili, že materiální bohatství není v životě všechno. Chybělo jim duchovní spojení a faraón byl proti tomu. Všechny snahy byly marné, dostávalo se pouze egoizmus a ten nedovolil ponechat ani zrnko vnitřní jednoty.

Zdálo se, že není žádné východisko. Nicméně právě toto zoufalství v sobě vytváří sílu, která vede k jednotě – Moše (Mojžíš). Byl vychován v domě faraóna (sobectví) a proto je připraven odolat králi Egypta. V každém z nás žije jiskra, zachovaná podstata židovské duše, s univerzálním pohledem na jednotný svět, ve kterém není místo pro rozdělení.

Pokračování…

[#156351]

Pesach: Duchovní bratři

Začátek – Pesach – připomínka budoucnosti

Základem židovského národa není etnická komunita, ale ideologické spříznění.

Vše začalo před dávnými časy. Kdysi dávno, kdy lidstvo bylo soustředěno ve starověkém Babylonu, žili lidé nenáročně, ale přátelsky. Nicméně doba se měnila a včerejší dobří sousedé na sebe začali křivě hledět a postupně se navzájem odcizili.

Představte si tuto situaci pod prizmatem naší doby: tráva se zdá u souseda zelenější, má luxusní Cadillac, nejmodernější pračku a včera jsem viděl, jak mu dovezli novou ledničku. Jeho manželka je pro moji manželku trnem v oku, má každý den nové šaty, jeho děti se chovají vyzývavě a navíc si pořídil dva strašné čistokrevné psy, kteří na mého psa hledí s upřímným opovržením…

Stručně řečeno – ve starověkém Babylonu se zvýšilo sobectví a lidé se přestali cítit jako jeden národ. Zdálo se, že začali mluvit různými jazyky.

V té době se objevil Abrahám – mudrc, který odhalil vnitřní podstatu toho, co se odehrávalo, a našel skutečné řešení konfliktu. Aby se udržely vroucí přátelské vztahy, bylo nutno překonat toto zvýšené sobectví.

Nicméně většina nesouhlasila s tímto přístupem a všechno skončilo hromadným rozdělením – kmeny a národy byly rozptýleny po celé Zemi.

Jen málo z nich následovalo Abraháma. Tito pak položili základy židovského společenství, které i přes stále rostoucí sobectví udrželo pocit vzájemné blízkosti a teplé rodinné vztahy.

Pokračování…

[#156252]

Pesach – připomínka budoucnosti

Svátek Pesach nám připomíná nejen minulost, ale i budoucnost.

Pesachový večer staletí spojuje židovské rodiny kolem svátečního stolu. Pesachový seder je popsán v každém detailu, ale není to formalismus, jeho klidný ceremoniál znovu oživuje hromadný odchod z Egyptského otroctví.

Ale když jsme vyšli z Egypta, proč pokaždé znovu opakujeme: „Tento rok – otroci, v příštím roce – svobodní lidé „? Naši učenci říkají, že za všemi známými událostmi je ještě jedna vrstva informací – ani ne tak o historii, jako o vztahu mezi lidmi. Nebo spíše o jednotě a vzájemném pochopení, kterého dosáhl židovský národ a které jsou nezbytné nejen pro židy, ale i pro celé lidstvo, zvláště v dnešní době.

Pokračování…

[#156199]

Strana 2 z 212