Chanuka je první svátek, který slavíme v našem duchovním vývoji. Celá Tóra hovoří pouze o duchovním vývoji člověka a ve skutečnosti v ní není téměř žádná zmínka o Chanuce, protože tento stav ještě nedosáhl hranice pro přijetí Vyššího světla. Je to jen příprava na nápravy. (Pokračování textu…)
Největší dětské svátky
Otázka: Je zajímavé, že Chanuka a Purim jsou dva velké svátky, které nejsou popsány v Tóře. Proč jsou považovány hlavně za dětské svátky? Děti si během Purimu oblékají karnevalové kostýmy a během Chanuky zpívají písně a jedí sladké koblihy.
Odpověď: Je pravdou, že jsme v našem světě ještě nedosáhli těchto stavů, proto jsou symbolicky ztvárněny dětmi. Dítě, které touží po budoucnosti, nám jakoby ukazuje, že musíme dosáhnout tyto stavy, které se ještě neuskutečnily.
Tyto stavy již v minulosti proběhly, ale v člověku ještě dokončeny nebyly. Vnitřně jsme se ještě nepřipravili na svátek Chanuka a poté na svátek Purim.
Otázka: To znamená, že je to jako hra. Děti jsou vždy spojeny s hrou. Takže i my bychom si měli hrát na tento stav?
Odpověď: Ano. Náprava malých nádob se nazývá Chanuka („chanuko“, „zastávka na cestě“). Toto je mezistav, polovina nápravy. A druhá polovina nápravy je Purim. Oběma stavy musíme ještě projít – jak národ Izrael, tak i celé lidstvo.
Otázka: Proč je zvykem jíst koblihy na Chanuku?
Odpověď: Olej symbolizuje touhu přijímat a těsto symbolizuje sílu života. Olej musí těstem prosáknout, protože veškerá síla života k nám přichází z mouky. Od té doby se stalo tradicí smažit těsto v oleji.
Z televizního pořadu „Duchovní stavy“, 16. 12. 2019
[#275609]
Medzinárodná podpora, ktorú v tejto strašnej vojne Izrael dostáva, vrátane amerických lietadlových lodí ako zastrašujúceho prostriedku a posily, poskytuje Izraelcom pocit podpory a záruky. Nesmieme však zabúdať na to, že žiadna príprava ani zbrane nemôžu nahradiť naše vzájomné spojenie: náš hlavný štít proti všetkým hrozbám. (Pokračování textu…)
Je pravda, že více než 80 zemí vyjádřilo Izraeli svou podporu po tragických událostech 7. října, ale co se týče otázky, zda nás taková podpora posiluje, musím říci pravý opak: oslabuje nás. Síla a budoucnost lidu Izraele nezávisí na tom, jak se k nám staví ostatní, ale na tom, jak se stavíme my k sobě navzájem. (Pokračování textu…)
Mnoho lidí se nyní nad touto otázkou zamýšlí, protože se objevuje několik příběhů o sebeobětování za záchranu druhých v současné válce mezi Izraelem a Hamásem.
Například, první den války šest přeživších přátel vyprávělo, jak jim desátník Matan Abergil zachránil život, tím, že na ně skočil a pohltil sílu granátu, který byl vržen do jejich obrněného transporteru. Také Tali Hadad, matka šestí dětí, jezdila tam a zpět, aby odvezla 13 zraněných do nouzového lékařského střediska v Ofakimu, zatímco město bylo pod útokem. (Pokračování textu…)
My, lid Izraele, nejsme ani zdaleka jednotní. Před tragickými událostmi ze 7. října jsme vypadali jako cokoliv jiného, jen ne jeden národ. Vynaložili jsme málo úsilí, abychom se k sobě přimkli a přehlíželi jsme naše spoluobčany. S každým dalším rokem máme pocit, že se od sebe vzdalujeme. A v důsledku toho si musíme položit otázku, zda můžeme být skutečně považováni za izraelský národ. (Pokračování textu…)
Otázka: Když jsme sjednoceni, Stvořitel se nachází ve spojení mezi námi. Jak Ho můžeme požádat, aby nás vyslyšel v době, kdy spolu vzájemně bojujeme?
Odpověď: Říkali jsme opakovaně, že vše závisí pouze na našem sjednocení, především mezi Židy, aby se stali jako jeden člověk s jedním srdcem. (Pokračování textu…)
Po jednom z najtragickejších útokov na obyvateľov Izraela, ktorému nie sú cudzie nepriateľské akcie, dnes milióny Izraelčanov zaplavujú svojich vojakov zásobami, darmi a podporou. Ľudia zo všetkých spoločenských vrstiev dávajú zo seba všetko, nepýtajúc sa, kto ich pomoc prijme. V čase krízy osobné názory a ciele vystriedal príliv láskavosti a duch jednoty, ktorý ľudí spája. (Pokračování textu…)
Vědci zkoumali genom Židů a zjistili, že je zcela identický s Iráčany. Prakticky jsou to lidé ze stejného Babylonu, z Iráku.
Irák je územím starověkého Babylonu. Ale v principu je to jedno. Není to ani otázka národnosti, protože Židé – to není národnost. Jsou to lidé, které Abraham povolal, aby byli jeho učedníky a aby se kolem něj sjednotili podle zásady „miluj bližního svého“. Museli to udělat, aby dosáhli Vyšší svět.
Ti lidé, kteří začali naplňovat zákon „miluj svého bližního jako sebe sama“ a díky tomu dosáhli Vyšší svět, Vyšší systém řízení, se začali nazývat Židy – „Židé“ od slova „Ihud“, „sjednocení“. A Žid znamená „přechod“ („ever“) od pocitu našeho světa k pocitu Vyššího světa. Židé proto nejsou národ, ale ideologická skupina.
Pokud jde o Iráčany, mohou to být v jistém smyslu bývalí Židé, kteří tam buď zůstali, nebo se cestou ztratili. Ale na tom nezáleží! V tomto ohledu kabala u nikoho nerozlišuje národnost.
Proč některé jazyky a národy umírají, rozpouštějí se, mizí?
Protože tyto systémy jsou otestovány a končí jako části rakety – odstřelí se, je konec.
Hebrejština však zůstává, protože pochází z kořene Vyššího řízení, který popisuje. Všech dvacet dva sil (písmen abecedy) a pět dalších pomocných, popisuje samotný systém, z jehož prvních kořenů sestupují Vyšší síly a vládnou našemu světu.
Webinář „Písmena. Jazyk kabaly“, 17. července 2016
Srdce izraelského lidu je bolavé z tragických událostí, které se dějí. Je to bolest, kterou cítí hluboko uvnitř a která prostupuje samotným vzduchem, který dýchá.
Jak kdysi prohlásil kabalista Menachem Mendel z Kocku: „Nikdo není úplný, když se jeho srdce rozpadá na kusy.“ Zlomené srdce je velmi citlivé na své vlastní rány a vroucně touží po uzdravení a celistvosti. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru