Category Archives: Integrální vzdělání

Cíl skupiny

Dr. Michael Laitman

Sešli jsme se, abychom založili základ skupiny pro ty, kteří mají zájem studovat zákony přírody a následovat je. Náš rozvoj se podobá cestě, která nám dovoluje pozvedat se od nevědomého rozvoje, pod nátlakem sil přírody na „živočišné“ úrovni a dosáhnout vědomého rozvoje, odpovídající úrovni „člověk“. Rozdíl mezi úrovní „živočišného“ rozvoje a rozvoje na úrovni „člověk“ je v pochopení procesu našeho přirozeného rozvoje a v jeho vědomé realizaci.

Úroveň „člověk“ spočívá v tom, že namísto toho, abychom postupovali ve svém rozvoji nucenými sílami přírody, člověk studuje zákony rozvoje přírody a následuje je vědomě. Tímto vyhrává dvojnásobně: postupuje v souladu se svým přáním a rychle, bez pocitů úderů a s radostí přijímá všechny změny v sobě. Proniká do zákonů přírody a stává se pánem svého osudu.

Je třeba uvědomit si, že příčina všech našich utrpení spočívá v nepochopení zákonů přírody, týkajících se vztahů člověka a společnosti. Studujeme a jsme schopni pochopit přírodu na její neživé, rostlinné a živočišné úrovni, ale proto, že na úrovni člověk se nacházíme my sami, tak tato úroveň, tj. postoj přírody k nám pochopit nemůžeme. Můžeme studovat pouze to, co je pod naší úrovní.

Samotná příroda je integrální, nedělená a postupně rozvíjí všechny své části, včetně nás, do stejného stavu. Do naší doby jsme se rozvíjeli jednoduchým egoistickým způsobem, instinktivně jsme plnili rozkazy přírody. Ale v poslední době, ukončujeme etapu našeho egoistického rozvoje a nadále jsme jak individuálně, tak i společně povinni stát se podobnými integrální přírodě. Úkolem našeho přirozeného rozvoje je poznat podstatu přírody, její program a cíl.

Studiem zákonu integrálních analogových systémů, začínáme rozumět tomu, co znamená naše úplné spojení ve společnosti, ve vzájemném odevzdání a lásce. Plně chápeme, že je to zcela protikladné našemu egoismu – přírodě, ve které jsme stvořeni. Přejeme si pouze naplňovat své osobní přání. Právě tímto jsme protikladní úrovni vzájemného spojení, ke kterému podle úmyslu přírody musíme přijít.

Ale právě díky spojení, navzdory egoistickým přáním každého, budujeme svými činy vzájemného odevzdání mezi námi, model, podobný přírodě, její vlastnosti odevzdávat, a naplňujeme svou část. Svými úsilími ve vzájemném odevzdání a lásce, předbíháme působení na nás, přísných donucujících (stimulujících) sil rozvoje a z vlastní vůle postupujeme k cíli – celkové integrálnosti a podobnosti přírodě.

Musíme být hrdí, že se rozvíjíme vědomě, neprcháme od úderů, jako zvířata, ale chápeme sílu, která nás řídí. Pozvedá nás to na nejvyšší úroveň přírody, k jejímu úplnému odhalení a našemu naplnění její vyšší silou a blahem.

I když jsme ještě nedosáhli cíle, přejeme si ho. A právě tohle pro nás musí být důležité, přes to, že se nacházíme zatím na začátku cesty, máme naději přijít k tomuto vznešenému cíli.

Na základě článku Rabaše „Cíl skupiny – 1„, 1984, článek 1, část 1

Kritéria pro sebehodnocení

Dr. Michael Laitman

Otázka: V jakékoli činnosti existují kritéria efektivity práce. Je velmi důležité, aby lidé věděli, zda dělají svou práci dobře, nebo ne, tedy pro to aby se zvýšila její kvalita, je třeba přidat úsilí a tak dále. Jaká mohou být kritéria účinnosti v integrálních skupinách tak, aby se člověk snažil vykonávat svou činnost lépe?

Odpověď: Pro tento účel máme velmi seriózní sebehodnotící systém. Protože jste neustále v malé společnosti, vždy se v ní můžete kontrolovat: Jak shodně jsem k ní připojen, jak úzce s ní komunikujete, jak moc vás ovlivňuje, zda se stavíte pod její vliv, nakolik ji můžete ovlivnit, jak se vzhledem k ní můžete snížit, a nakolik můžete cítit, že jste rozhodujícím hlasem s cílem ovlivnit společnost.

To znamená, že všechna tato kritéria jsou prostředí a já: Jsem nad ním, aby mě pozitivně ovlivnilo, jsem pod ním, abych mohl přijímat pozitivní vliv. Pro prostředí je to stejné vzhledem ke mně: Působí na mě shora a chce ode mě dostávat můj podíl účasti v něm zespodu.

Existují velmi jednoduché, přímé metody hodnocení stavu člověka. Člověk může říct, kde se nachází, prakticky každou vteřinu.
[72370]
Z „Diskuse o integrální výchově“ # 11, 16/12/2011

Egoista, který si váží síly odevzdání

Dr. Michael Laitman

Síla odevzdání je síla spojení. Bez ní nemám spojení ve své rodině nebo kontakt s jinými lidmi a dětmi; nemám žádné spojení s lidskou společností jako celkem. Jednoduše zabíjíme sebe i naši komunitu tím, že nepoužíváme sílu dávání.

To je důvod, proč je nyní naprosto nezbytné, abychom získali tuto sílu. Prostě je to otázka života a smrti. To je důvod, proč přišla krize, aby nám ukázala, kde jsme. Sami jsme se dostali do tohoto stavu. Teď už je jen třeba ho zkoumat a vyhodnocovat abychom pochopili, co nám chybí. Chybí nám síla dávání. Jak ji tedy získáme? Jen tím, že vybudujeme dobré prostředí.

Toto prostředí v přírodě neexistuje. Musíme ho vybudovat uměle tak, že bude sloužit jako příklad, tlačit nás, pomáhat nám začít trochu dávat. Tato společnost bude léčit každého, jako by jim dávala varování: „Nebudete mít nic, pokud nebudete dávat. Nejen že nic nedostanete, také ztratíte jakoukoli úctu, kterou nyní máte, takže budete mít pocit, že nejste nic, absolutní nula, kterou každý pohrdá.“

Společnost vás bude ovlivňovat skrze vaše děti a další osoby, jejichž názoru si vážíte. To naruší pocit vlastní hodnoty a sebeúcty v každém člověku, který nebude usilovat o odevzdání tím, že se ukáže jak nízký a zkažený se jeví v očích společnosti. Každý se prostě od něho odvrátí a nechce být blízko něj.

Tímto způsobem zavážeme člověka přemýšlet o získání síly odevzdávat. Necháme ho poznat co to je a chtít být takový. Poté s ním společnost bude zacházet opačným způsobem: bude ho respektovat a velmi oceňovat.

Nemáme jinou možnost, protože se musíme naučit, co to znamená odevzdávat. Když přijdu studovat, mám zájem, aby se mnou prostředí pracovat v těchto dvou rovinách: s holí proti mému egoismu, trestá mě svým opovržením, a na druhé straně mě chválí za odevzdání. Tímto způsobem se můj egoismus rozhodne vážit si hodnoty odevzdání namířené proti němu.

Dostanu naplnění a uznání společnosti, když odevzdávám. Společnost bude ke mně blíž a neurazí můj velký egoismus a nezostudí mě.

Jinými slovy, vidíme, že tímto způsobem budeme jednat nad naším egoismem, který vyrostl a nafoukl se mimo meze v každém z nás. Můžeme vzdělávat člověka specificky s pomocí egoismu prostřednictvím vlivu prostředí. To se nazývá integrální výchovou, protože učíme člověka být integrálním, spojeným s každým.

Člověk si začne vážit síly odevzdání na základě toho, že si získá respekt a úctu prostředí. Lidé mu závidí, jak moc roste a je vážen jeho prostředím. Tímto způsobem si egoista začne vážit síly dávání a zjišťuje, co lze udělat se správným prostředím.

Prostředí zde hraje roli vychovatele, jako otec a matka ve vztahu k dítěti, stejně jako učitelé a vychovatelé ve vztahu k dítěti, nebo jako profesor ve vztahu ke studentovi. Velká lidská společnost funguje stejným způsobem ve vztahu ke každé dospělé osobě.

Způsob, jakým prostředí zachází s člověkem, závisí na jeho postupu. Potom, díky těmto dvěma silám: přijímání a odevzdávání společnosti, člověk získává nástroj dostat se hlouběji do sebe, společnosti a přírody. On nebo ona začne chápat, co se děje v oblasti silových polí, ve své vlastní vnitřní psychologii a psychologii vnitřní přírody a společnosti.

To pomáhá člověku začít cítit, jak tyto dvě síly jednají v celé realitě, jakým způsobem fungují v neživém kameni, v rostlinách a zvířatech, uvnitř člověka, okolním prostředí a rodině – všude. Pracuje s těmito dvěma silami jako jejich vlastník. Tímto způsobem je zkoumá a učí se o nich všechno.

Vstoupí do sítě, která spojuje celou realitu, síť vytvořenou prolínáním těchto dvou sil. To je důvod, proč rozumí celému programu stvoření, celému procesu vývoje a kam směřuje.

Koneckonců, všechno odpovídá určitému procesu. My to pouze nyní nevidíme, protože pracujeme pouze s jednou silou. Když člověk sám začne používat obě tyto síly, dává mu to vědecký nástroj pro výzkum, s jehož pomocí zkoumá vše co se děje v přírodě. Tímto způsobem se stává skutečným mistrem svého osudu a všeho, co se děje. To vše se děje tím, že povýší vědomí na novou úroveň.
[72150]
Z „Diskuse o integrální výchově“ # 12, 16/12/2011

Péče o vaše tělesné zdraví

Dr. Michael Laitman

Otázka: Vím, že věnujete velkou pozornost každodenní rutině ve skupině a tomu jak vaši studenti pečují o své fyzické zdraví.

Odpověď: To je pravda. Pokud by lidé ve skupině byli uvolněni od zbytečné práce, která jen znečišťuje životní prostředí a strávil dvě až tři hodiny denně prací ve prospěch integrální společnosti, budou mít hodně času v průběhu dne a každopádně by se věnovali sportu a tělesnému cvičení.

Část pohybových aktivit by se měla konat pod širým nebem: v přírodě, na plážích, během pikniků, kempování a různých výletů, které za určitých podmínek můžou trvat i několik dní. Již praktikujeme tyto věci. Nikdy nezanedbáváme význam tělesného vývoje.

V naší skupině máme báječného maséra, chiropraktika, tanečníky, a tak dále. Vidíme, že v rámci skupiny si to žije vlastním životem, přátelé si navzájem pomáhají řešit zdravotní problémy. Věnujeme tomu velkou pozornost, a já to považuji za nedílnou součást integrovaného procesu.

Kromě našich přestávek na jídlo a dalších událostí, nejméně třicet minut denně, třikrát denně (ne-li více) věnujeme fyzickému cvičení. V každém okamžiku je možné dát si kávu nebo kdo chce cigaretu. Nikdo není omezen žádným způsobem. Nicméně, tělesné cvičení, běh, rychlá chůze, masáže, a tak dále, jsou naprosto nezbytné.

[72367]
Z „Diskuse o integrální výchova # 11 12/16/11

Tělesní altruisté a duchovní egoisté

Dr. Michael Laitman

Otázka: Nedávno jsem se zúčastnil setkání zástupců východních vír. Všichni byli velmi milí a starostliví vůči sobě navzájem. Co se v jejich chování liší od integrované globální výchovy, o které hovoříme?

Odpověď: Za prvé, jejich chování není řízeno nutností přírody. Jsem egoista. Jsem zcela lhostejný ke všem metodám, včetně té mé (pokud se jí dá říkat moje). Já prostě zohledňuji svět, jeho pohyb a vývoj, jako technik, a chápu, že neexistuje nic, co s tím lze udělat.

Nejsem zastáncem konkrétní představy. Nesnažím se vymýšlet nic smyšleného, ​​nějaké krásné nové království. Chápu, že jsme tady na cestě nutného vývoje, a to je důvod, proč je tato cesta pro nás nejlepší a vede nás ke správnému cíli. To je první bod.

Za druhé, nemám idealistické představy. Uplatňuji egoismus do našeho vývoje bez jeho potlačení, snížení nebo skrývání. Nikam neodchází, místo toho pokračuje ve vývoji ještě víc.

Ve skutečnosti, teď zavíráme egoismus mezi námi, nebude se vyvíjet. Necítíme, jak moc se opravdu nenávidíme, jak jsme proti sobě, jak každý z nás chce opravdu zničit všechny ostatní a zůstat úplně sám, nebo jen tak nechat ostatní jako krotké interprety všech jeho tužeb.

Metoda integrální výchovy a vzdělávání zahrnuje využití všech vnitřních a vnějších přírodních a lidských zdrojů. Není v žádném případě postavena na potlačování čehokoli, a to je důvod, proč to funguje pro celé lidstvo.

Všechny ostatní metody jsou založeny na potlačování egoismu, absence jeho použití. Ale ten stejně vyskočí a ukáže se, protože v nás stále pokračuje jeho vývoj, každou sekundou, z jedné generace na druhou, a nedá se s tím nic dělat.

Kromě toho jsou všechny tyto metody určeny pro velmi omezený počet lidí. Podle studií, šest až deset procent lidí na světě má přirozené altruistické sklony: dávání, život v harmonii, malování květin, atd. Známe tento fenomén. Ale tento osud patří jen několika málo lidem a ostatní jim vůbec nerozumí: „Dobře, navštěvujte nemocnice, pomáhejte nemocným a starým lidem. Nikomu neubližujete, je skvělé co děláte, jste dobří lidé. Ale netahejte nás do toho.“

Ale zde je to úplně jiný byznys: Příroda výslovně zavazuje egoisty stát se altruisty s pomocí téhož egoismu. Jinými slovy, dáváme tomuto egoismu – veškeré naší přirozenosti, všem našem vlastnostem – maximální realizaci.
[68078]
Z „lekce o novém světě“ # 7, 14/12/11

Přirozená nutnost

Dr. Michael Laitman

Otázka: V 20. a 30. letech 20. století, slavný sovětský psycholog Vygotsky představil koncepci „zóny proximálního vývoje“, který mimo jiné hovoří o rozdílu mezi ideálním „já“ a skutečným „já“. Pokud je toto pásmo příliš velké, pak v určitém bodě kontaktu mezi oběma systémy se odpojí a člověk ztrácí kontakt s realitou. Podvody a lži se objeví, což je to, co se stalo v Rusku. Vidíte nějaké nebezpečí v tom faktu, že existuje velký rozdíl mezi ideálním obrazem integrální společnosti a skutečného stavu lidí?

Odpověď: Rozumíte tomu co je „přirozená nutnost“? Pokud v té době všechny tyto myšlenky byly v Rusku žádoucí, v našem současném stavu jsou naprosto nezbytné. Jestliže tehdy bylo možné vytvořit kapitalistickou společnost, a pro ty, žijící ve zbouraném, zbídačeném a skleslém Rusku, vypadal svobodný, prosperující západní svět jako ráj na zemi, dnes už to není ten případ. Dnes se před námi všemi zobrazuje jen jeden jediný obraz: buď absolutní zničení, nebo konstruktivní práce na zcela nové úrovni.

To je důvod, proč zdůrazňuji, že je nutné neustále podněcovat tento bod v člověku. Jiné řešení prostě neexistuje.

Stejně neexistují žádné jiné řešení současné evropské krize. Oni se neustále snaží vyhnout a odložit rozhodování až do příštích schůzí, slibují, že o tom budou přemýšlet. Ale samozřejmě, není o čem přemýšlet. Vše směřuje bůh ví kam, protože nikdo nemůže vykalkulovat a předvídat negativní důsledky tohoto nikdy nekončícího příběhu a následné nucené destrukce.

Neexistuje žádný jiný způsob. To za prvé.

Za druhé, rozpor. Myslím, že tady se musíme angažovat v seriózní práci, a co je nejdůležitější, postupně rozvíjet společnost. Máme jen jeden mechanismus působení na člověka: okolní prostředí. Pouze okolní prostředí, neexistuje jiná možnost. Psychologové, sociologové, to vše je dobré, ale bez vlivu okolní společnosti na člověka se nezmění, nebude od nich dostávat cíl, který bude žít uvnitř.

Pokud mi o tom všem řekne nějaký odborník, vyslyším ho nebo ji, na chvíli se budu bát, budu překvapený, prodchnutý tím konceptem, budu připraven ho vykonat, jednat a usilovat o něco tady a teď. Slibovat sám sobě. Ale potom, bez společnosti, bez okolní a zavazující síly to nikdy ve skutečnosti neudělám.

Požaduji společnost, která bude prosazovat tuto ideu a hnutí, které by mě zavazovalo k jeho implementaci se započtením mých osobních kvalit, jako je závist, žárlivost, touha povýšit, realizovat se a též pocit hanby: Kdo jsem v porovnání s nimi, jak vypadám v očích svých dětí a blízkých. Zde je třeba využít všechny dostupné zdroje, které jsou nám k dispozici (a všechny jsou egoistické, protože existují kolem egoismu), s cílem přimět člověka, aby postupně pronikl do tohoto vědomého uznání nutnosti nedílného sjednocení s ostatními.

Odborníci, psychologové by měli být průkopníci a za nimi, sociální zeď, hromadné sdělovací prostředky.
[67228]
Z diskuse o integrální výchově  # 6 14/12/2011

Co může být lepšího, než být v harmonii s přírodou

Dr. Michael LaitmanOtázka: Pokud se snažím, abych se sjednotil, bude mi zaručen dobrý život?

Odpověď: Samozřejmě. Není nic lepšího, než dosáhnout harmonie s přírodou, která na vás působí všemi silami. Pokud jste v harmonii s těmito silami, pak vstoupíte do stavu absolutní spokojenosti. 

Nikdy jsme dříve takový stav nezažili. Naše životy jsou běh od jednoho velkého trápení k menšímu. Neumíme si ani představit, co takový stav spokojenosti znamená. Co může znamenat je to, že více necítím své tělo. Chápete to? Jediný důvod, proč cítíme naše těla je proto, že jsme v bolestech; jinak bychom je necítili. 

Stav úplného pohodlí od člověka odnáší pocit jeho těla. Tělo se vytratí z jeho vnímání, jako by už neexistovalo. 

Otázka: Je-li to tak samozřejmé, pak proč se lidé této příležitosti nechápou?

Odpověď: Je to jako s malým dítětem, které nechce vykonat žádné úsilí, ale práce je to, čeho je zapotřebí. Snažíme se tento proces udělat snažší tím, že vytváříme vhodné prostředí, které tento proces udělá pro člověka, který do něj vstoupí, jednodušší, snažší a příjemnější. Nicméně to vyžaduje velké zdroje a stejně tak i nadnárodní organizacie, která má tyto prostředky k dispozici. 

Z „Hovory o integrálním vzdělávánní” 16/12/2012