Category Archives: Evoluce

Tajemství černé díry

Poznámka: Existence černých děr se potvrdila. Čas v nich zůstává stát, nefungují tam fyzikální zákony a gravitace je tak velká, že nenávratně absorbuje všechno včetně světla.

Odpověď: Nefunguje tam fyzika našeho světa.

Otázka: Co z těchto poznatků můžeme získat?

(Pokračování textu…)

Co určuje budoucnost člověka?

Otázka: Co určuje budoucnost člověka?

Odpověď: Nepochybně má zájem o budoucnost každý. V každém okamžiku propuká do přítomnosti a v přítomnost se proměňuje.

(Pokračování textu…)

Tajemství jednoty mužského a ženského počátku č. 5

Tichá rodinná revoluce

Dříve jsme mohli s pomocí jednoduché psychologie dosáhnout jakéhosi kontaktu mezi sebou a vyrovnat naše životy: to je ženské, to je mužské a to je společné, a my musíme dělat obojí, abychom získali třetí.

(Pokračování textu…)

Tajemství jednoty mužského a ženského počátku č. 4

Proč je narušen rodinný způsob života?

Otázka: Co brání manželskému páru v ovládání své egoistické přirozenosti? Vždyť oba chtějí pociťovat štěstí na základě toho, co mezi sebou budují.

Odpověď: Tento pár vůbec nechápe, kde se nachází, jaké síly jej ovlivňují, proč je v hmotném světě všechno rozděleno na mužské a ženské jedince.

(Pokračování textu…)

Umělá inteligence

Otázka: Jak se kabalisté stavějí k vědě a technice?
Odpověď: Kabalisté jsou pro vědu a techniku a pro vše, co posunuje svět dopředu, lidé brzy uvidí, že jim to nic nedává.

Otázka: Takže jste pro roboty a umělou inteligenci?
Odpověď: Ano, ať je vše umělé, právníci, lékaři atd. To pomůže lidem pochopit jejich skutečné předurčení, co opravdu potřebují dělat v tomto světě.

Z lekce na ruském jazyce, 7.1.2018 [#226159] Originální článek zde.

Mimozemské civilizace na planetě Zemi

Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Studium umění Stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč je první fází po fázi kořene neživá povaha? Proč vše nezačne z jiné fáze?

Odpověď: Protože tato nejnižší fáze v sobě zahrnuje vše. Nejsou v ní žádné vnitřní rozdíly, a tak nemůže nic rozlišovat na vnější straně. Mluvíme o vyšším Světle pouze vzhledem k nádobám stvořených bytostí. Proto, neživá povaha je první fází, ve které stvořené bytosti obdrží pouze sílu omezení, která jim neumožňuje objevit více, než objevují nyní.  

Síla omezení působí na nádoby a Světlo, které v nich může být odhaleno. Působí na všechno. Otázkou je: Co tato síla ovlivňuje? Má vliv na střed stvořené bytosti nebo jeho limity? Jinými slovy, na co působím při restrikci – na své přání přijímat nebo na Světlo? 

Samozřejmě, ovlivňují své přání. Nikdy nemám vliv na Světlo. 

Omezím přání přijímat a udržuji ho. Díky tomu na nic „neskočí“. Tak omezím sám sebe, abych Světlo získal jen tímto způsobem. Je to tím, že vím, že na více nemám sílu, takže neustále „udržuji hranice,“ udržuji své ego v neutrálním stavu.

To je fáze neživá: Ego se stále vyvíjí, a já jej neustále držím na té samé neživé úrovni. Vlastně to je ohromná pozitivní práce, která se odehrává v různých formách. Svou povahou však patří k neživé úrovni: Sám své přání umisťuji do režimu neživého, kde mé přání zůstává stejné.

Uvnitř tohoto přání pracuji ve vztahu ke Stvořiteli. Co mohu dělat? Uvnitř Něj se anulovat.  Tak mohu být ve Stvořiteli a splynout s Ním, mohu v Něm být obsažen, což je atribut úrovně neživé. Nedovolím sám sobě nic, kromě sebe-anulování. Představte si, že jste uvnitř ohromné síly, a nemáte jinou možnost, než tuto, jak se jí můžete držet. 

Na druhou stranu mě toto připravuje pro další, vegetativní úroveň. Je tomu tak tím, že uvnitř mě dochází k neustálým změnám, které narůstají až do páté fáze neživé úrovně. Mohli bychom si myslet, co kdybych se namísto malého oblázku stal velkým vzácným drahokamem? To ale zatím není vše: Změny, kterými jsem prošel, mě naučili, co znamená růst. Vzestup ve fázích neživé úrovně uvnitř mě zrodil rozum, neboť jsem měl možnost věci porovnávat a přivyknout si na konkrétní fakt nestability. 

Své narůstající potěšení jsem čas od času omezil, ale v tu samou chvíli jsem následoval změny, dokud jsem nepochopil, že se opravdu mohu změnit, a posunul jsem se dále na úroveň vegetativní. 

Tak mluvíme o kvalitativním vývoji a nikoli o kvantitativním: Na konci neživé úrovně, v jeho poslední, čtvrté fázi, již ze zkušenosti chápu, že se dokáži sám změnit, vědomě a cíleně. Tak se zrodí příležitost, posunout se z poslední úrovně neživé fáze do vegetativní. V tomto místě se vytváří počáteční bod, změnou v přání.

Každá taková změna pochází ze Stvořitele ve formě obnovující síly. Nikdy bych úvodní podmínky pro růst nenašel uvnitř sebe. Proto, Stvořitel mě nejenže rozvíjí; vkládá do mě Svou sílu tvoření tak, že se Mu budu podobat. Výsledkem tohoto vývoje se ve stvoření staneme my a Stvořitel partnery. Jeho cílem není zvětšit přání přijímat, tím že by jej prováděl řadou změn, ale spíše, aby mě naučil Svému umění. A co více, učí mě kvalitativním způsobem. 

Tak díky všemu, čím procházíme, dosáhneme Jeho činů podle pravidla: „Podle Tvých činů Tě poznáme.”
[83418]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/7/2012, „Úvod ke knize Zohar“

Budování prostředí pro každého

Dr. Michael Laitman

Neexistuje žádný plán nebo přesný časový rámec pro náš vývoj, porozumění, přesvědčení, analýzy a sebe-korekce, takový,  abychom se z egoistů stali altruisté, prostoupeni láskou a starostí jeden o druhého. Nečekejte na nějakou dobu nebo změnu generací, protože ke změnám může dojít v naší generaci. Vše závisí na připravenosti člověka a velikosti jeho touhy po změně.

Jak jsme se dozvěděli ze studií svobodné vůle, naše touha zcela závisí na našem prostředí. Musíme pracovat společně. Člověk nemůže pracovat sám za sebe a sám sebe o něčem přesvědčit, to nikdy nepřinese jakékoli pozitivní výsledky. Musíme vytvořit prostředí, společnost, která nás bude ovlivňovat, a pak se všichni změní. Takže jděte do toho a vybudujte toto velké prostředí pro každého z nás! S pomocí tohoto prostředí se přesvědčíme o nutnosti této cesty a budeme si přát rychle se změnit a propojit se prostřednictvím vzájemné záruky.

V důsledku toho nás bude prostředí ovlivňovat s takovou intenzitou, že změny se projeví ohromnou rychlostí. Konec konců, tyto změny nejsou závislé na našem časovém rámci.

Neživá, vegetativní a živočišná úroveň přírody se vyvíjela v průběhu miliard let. Je to proces vývoje egoismu. Neneseme odpovědnost za tento proces; jen ho uskutečňujeme více a více v souladu s naším růstem.

Nicméně, právě teď je intenzita a rychlost vývoje v našich rukou. Vše záleží na prostředí, které mohu uměle vystavět, neustále zlepšovat tak, že se stane větší a silnější ve svém vlivu na mně. Zde potřebuji umělce, vědce, sociology a psychology. Musím použít všechno, co v lidstvu existuje s cílem vytvořit intenzivní a efektivní vliv. Pak budeme prožívat šťastný život v této generaci a uvidíme to dobré, které necháváme pro naše děti.

Pokud bychom dělili lidské touhy v tomto kontextu, můžeme říci, že se rozdělují na dvě části: individuální touhy, které se vztahují k člověku osobně, a společenské touhy. Člověk by měl omezit své individuální touhy do bodu, který mu umožňuje vést normální život. Člověk by však měl rozvíjet své společenská touhy co možná nejvíce, a to od malého okruhu přátel, následně rozšiřovaného, dokud mu vliv prostředí nepomůže rozvinout se na úroveň dobrých vztahů, odpovědnosti, zájmu, vzájemné záruky a lásky k celému světu.

Člověk musí pochopit, že opuštěním svého egoismus a stále větším zájmem o budování vzájemných vztahů s širším okruhem lidstva, získává větší moudrost a hlubší pocity. Obsáhne všechny uvnitř a tak cítí celou realitu a celou přírodu. Tímto způsobem pro sebe otevírá novou realitu, svět, ve kterém žije tím, že vystupuje sám ze sebe a vnímá každého. To představuje život na lidské úrovni, který pro nás příroda připravila. Prostřednictvím tohoto se správně realizujeme v tomto světě.
[75203]
Z KabTV „Nový život“ episoda 11, 9/1/2012

Oceán nekonečné moudrosti

Dr. Michael LaitmanOtázka: Chápu, jak se vyvíjí děti. Ale kdo ví, jaké geny jsou v lidské společnnosti? Nikdo nikdy neviděl, jak se vyvíjí, natož aby byl schopen posbírat data a tvrdit, jak se bude vyvíjet dále. Lidstvo je naším jediným dítětem a tohle je způsob, jak roste.  

Odpověď: Můžeme analyzovat a přezkoumávat minulost, studovat vývoje ve filozofii, sociologii a psychologii a to nám umožňuje vypátrat konsistenci procesu a jeho příčiny. Nevidíme naše vyhlídky příliš jasně, ale soudě podle našeho stávajícího stavu, jsme stále schopni vydedukovat, kam nás dovede. Jako se vším, vyvozujeme budoucnost z minulosti.

Příroda si vyžaduje, abychom dodržovali její zákony. Příroda je celkový organismus, který se skládá z neživé, vegetativní, živé a lidské úrovně vývoje. Každý projde tímto vývojem. Nejdříve to byla Země, následována královstvím rostlin, pak zvířat a nakonec lidmi.  

Tento vývoj začal Velkým třeskem a pokračuje cestou k většímu sjednocení.  V každém případě, sjednocení různých částí vede k vytvoření stále složitějších a jedinečných organismů, obojí jak co do kvantity, tak i kvality. 

Zpočátku tu byla jen neživá hmota, ale pak její části začaly najednou růst, získávaje jakýsi život, svůj vlastní rozvoj. Vývoj pak dosáhl úrovně živé, na které se zvířata vyvíjí více individuálně. Živá úroveň je následována člověkem. To jsou výsledky vývoje přírody.  

Většinou má tento vývoj své vlastní zákony, které můžeme pozorovat, když se podíváme do minulosti. Otázkou však zůstává, rozumíme jim? Zdá se, že nikoli, ale to neznamená, že neexistují.

Jako vědec, studuji přírodu a způsob, jakým se rozvíjí, jakým rozvíjí mě, coby její součást. Dokonce i se všemi našimi vědeěckými vymoženostmi, člověk nikdy nebude nad přírodou. 

Existujeme v určitě uzavřené sféře, kterou nazýváme „vesmír“, zkoumáme, kde se nacházíme a druhy zákonů, které tu panují, uvnitř této sféry. Tato sféra je nekonečná, bezmezná a naplněná nekonečnou moudrostí. A vše co děláme my, je, že seškrabujeme drobky této moudrosti: A to je to, na čem je založena celá naše věda.  

Nezkoumáme nic jiného, než přírodu, a uvnitř této sféry se můžeme naučit také něco o sobě. Vidíme, že nejsme schopni převzít kontrolu nad svými životy, a k tomu nepochybně musíme zkoumat zákony přírody. Je dobře, že nás nepříjemnosti postrkují k tomu dosáhnout Přírody; minimálně je to motivace k tomu, abychom zlepšili naše životy. 
[66061]
Z programu KabTV’s “Nový život” Epizoda 1, 17/12/2011

Je těžké být člověkem….

Dr. Michael LaitmanKniha Zohar, kapitolaBeresheet (Genesis),” článek 119: Světla Davidovy líčí zobrazení do stupňů od Chazehu Malchut a níže, kde není tváře člověka. Tj. stupně od Chazehu a dále rostou a jsou obsaženy v Davidově  Malchut, která je tváří člověka od Chazehu a výše.

Zobrazení znamená úroveň nějakého stupně. Líčení je jako páření, protože v Zivugu, stupně vyjdou ve správném zobrazení podle kvality toho Zivugu, aby napravili zobrazení všech těch, kteří jsou obsaženi ve tváři člověka, ve vnitřním zobrazení. 

Uvnitř stvoření jsou čtyři typy přání: neživé, vegetativní, živé a lidské. Rozvíjejí se krok za krokem, protože záměrem Stvořitele je přivést stvoření těmito úrovněmi neživého, vegetativního a živého do takového stupně svého vývoje, že si bude přát být lidským. Stvoření se nestává lidským přirozeně, jak by příroda či stvořitel to tak mohli udělat. Ne, obraz člověka je odhalen v tomto stvoření pouze jako výsledek počátečního porozumění, chápání, přání, úsilí a proseb – vše pramení z něj. Pouze tak k tomu dochází! 

To je důvod, proč je vývoj postupný. Kousek po kousku, během deseti tisíc let za našeho vývoje historií, na všech našich předcházejících a těch nejvzdálenějších stupních, jsme v průběhu, potencionálně, „zaseli“ vnitřní kvality vnímání, takže dnes, v naší generaci, by se probudili a pomohli nám si uvědomit jejich účel. Vskutku, na lidské úrovni pro sebe musíme rozluštit formu a způsob, jakým musíme růst, proč tomu musí být tímto způsobem a ne jiným – skutečně vytesat „z kusu mramoru“ něco, co dosud neexistovalo, něco, o čem se nikdo nikde dosud nezmínil a postrádáme tak příklad.

Musím poznat Stvořitele, vytvořit ze sebe, z toho „kusu mramoru“ , podle něho stejnou formu. A Stvořitel se v tomto procesu nezjevuje, protože kdyby se odhalil, bral bych si od něj pouze něco povrchního. Pokud ho však studuji, kopu, abych odhalil vnitřní podstatu, z mých nejniternějších tužeb a napříč hloubkou všech mých úrovní – neživé, vegetativní, živé a lidské. A pak se rozhodnu, zda budu či nebudu podobný Stvořiteli, protože to je úplným opakem toho, co jsem si přál původně. Budovat člověka je velice těžká a pečlivá práce, která si vyžaduje ohromné pozornosti ke každému detailu. Právě to je práce, kterou studujeme ve knize Zohar, v kapitole „Dvě velké osobnosti.“

[65714]
Ze 2. části denní lekce kabaly 8/1/2012, Zohar