Category Archives: Egoismus

Test nesobeckosti

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co je to láska ke Stvořiteli?

Odpověď: Láska je příležitost vyplnit nedostatek (nádoby) někoho jiného pomocí svých vlastních nádob. V našem světě milujeme, protože nám to dává radost: lahodné a oblíbené jídlo, lidé, kteří nás těší, moje děti, na které jsem přirozeně připojen. Toto nazýváme láskou.

Ale duchovní láska není to, když naplňuji své nádoby někým nebo něčím, ale když naplňuji nádoby ostatních. To je přesný opak toho, co jsme zvyklí si myslet o pojmu láska. Duchovní svět je opak hmotného světa. Pokud se obávám o nádoby někoho jiného a chci je naplnit způsobem, jakým je chce mít naplněn on, to znamená, že miluji tuto osobu.

Dokud se navzájem milujeme a všechno je v pořádku, uděláme smlouvu se Stvořitelem ve snaze udržet tento vztah, i když se vše změní, z různých vnějších důvodů. Bez ohledu na to, co se stane, chci udržet stejnou sílu lásky a spojení mezi námi.

Otázkou je, jak to lze udělat, když náhle zjistíte, že Stvořitel je zodpovědný za všechny mé problémy? Můj věrný a milovaný partner se na mě náhle přestane dívat a způsobuje mi všechny druhy problémů a strastí. Zrazuje mě ve všech směrech a dělá všechno proti mně a stává se mým hlavním nepřítelem. Tak jak k němu mohu zachovat dobrý vztah v takových podmínkách?

Přilnutí ke Stvořiteli ale znamená, že jsem prošel různými stavy a dosáhl stavu, kdy od něj nic nepřijímám, nic než pocit tmy. Ale nad tím vším buduji vztah lásky, odevzdání a spojení navzdory problémům a utrpením, které způsobuje mému egu. V takovém případě to může být nazýváno přilnutím.

Nádoby, ve kterých dosahují přilnutí, musí být omezeny a skryty. Nad nimi je můj Masach (clona) a vracející světlo, a tam je přilnutí v nádobách odevzdání.
[80769]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/6/2012  Shamati # 76

Neřekl hříšný nebo spravedlivý

Člověk nemá sílu usilovat o nápravu svého egoismu, ale být kolem lidí, kteří usilují o svou nápravu. Pokud jsou mu tito lidé příjemní, pak od nich dostává sílu překonat svůj egoismus a je prodchnut jejich přáními, aspiracemi a sílou ducha. Díky jeho postoji a respektu k těmto lidem, dostává nové touhy a cíle.
[79428]
Od Baal HaSulama, Shamati # 99

Chcete-li dosáhnout velikosti přírody

Kdybychom mohli dosáhnout skutečné velikosti přírody, nebylo by pro nás vůbec obtížné vzdát se našeho egoismu a stát se stejně dávajícími a milujícími jako příroda.Potíž je, že hodnocení velikosti přírody, která dává vzniknout všemu a určuje vše, nezávisí na jednotlivcích, ale na jejich prostředí. Pokud je jejich prostředí naplněno velikostí přírodních sil, člověk v sobě cítí dostatek síly k překonání jeho egoismu.

Nicméně, když člověk vidí, jak ledabyle jeho prostředí zachází s přírodou, jejími zákony a cílem, který vede člověka do rovnováhy s ní, tak také pohrdá těmito znalostmi a přestane je cítit jako důležité, a později je přestává vnímat úplně.

Proto, přijímání důležitosti cíle (dosažení ekvivalence s kvalitou přírody dávání a lásky) z prostředí je nezbytnou podmínkou pro postup. Proto člověk potřebuje:

– vždy naslouchat a ctít prostředí všemi možnými způsoby; aby se tak stalo, musí se cítit jako nejmenší z jeho přátel, protože pouze nižší obdrží od vyššího,

– usilovat o vzestup prostředí, množstevně nebo kvalitativně, v jeho vlastních očích, být ohromený velikostí cíle; proto, musí vyzdvihovat přednosti svých přátel a ctít je jako největší z generace. Pak jej prostředí ovlivní, jako veliké, protože kvalita je důležitější než kvantita.

[78520]
Z článku Baal HaSulama  „Článek pro dokončení knihy Zohar“

Tajemství vyššího světla

Dr. Michael Laitman

Při čtení Zoharu, nesmíme zapomínat, že hovoří jen o spojení mezi námi v jeho různých formách. Zohar nám říká, jak se pokaždé můžeme tímto spojením povznést na vyšší úrovně, jak ho můžeme posílit prostřednictvím „tří linií,“ nových Rešimot (Informační geny), probuzení, osvícení na úrovni Ibur (početí), Yenika (živení) a Mochin (dospělosti), a tak dále.

To vše s cílem upevnit spojení mezi námi, což znamená spojení naší nádoby pevněji a pevněji nápravou rozbití a podle intenzity spojení objevit atribut vzájemného dávání, který se nachází mezi částmi, které byly odděleny, a které se nyní k sobě navzájem spojují nad naším egem. Toto se nazývá vyšší světlo, které je odhaleno mezi námi.

Pokud se jednotlivé části anulují jen proto, aby se spojily, nazývá se to světlo Hassadim, pokud ale také pracují se svým egem, aby se spojili, nazývá se to světlo Hochma. To je spojení, a není nic jiného než to.
[78466]
Z 2. části denní lekce kabaly 21/5/2012 Zohar

Most přes věčný konflikt

Arava Convention

Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele

V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.

Nejprve musíme pochopit, že termín „Izrael“ symbolizuje záměr „Yashar – El“ (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.

Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.

To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.

Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale “ není žádný spěch.“ A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.

Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.

Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá „vírou nad rozumem.“ To je to, s čím jsme konfrontováni.

Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.

Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.

Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?

Odpověď: „Láska pokryje všechny hříchy.“ To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.

Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě „spolkne“, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: „Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.“ Nesmíme ho poslouchat!

Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve „víře nad rozumem.“ Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, „anděl smrti“ se promění ve „svatého anděla.“ O toto Mojžíš žádá „Nech můj lid jít!“
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, „Národ Izraele (Den nezávislosti)“

Jediná šance světa

Dr. Michael Laitman

Otázka: Kdy bude mít naše práce reálný dopad na uvažování vědců a výzkumníků?

Odpověď: Musíme jim pomoci vidět celý obraz. Již hovoří o znacích integrálního světa, ale nemohou shromáždit jednotlivé poznatky do jednoho systému, jednotné metodiky.

Kromě toho se bojí ponořit se hlouběji do tohoto tématu, protože představa integrálního světa je vede ke konfrontaci s těmi u moci. Současné vlády stále jednají egoisticky a individualisticky a neuvědomují si, že tím ničí sami sebe. Politici nemají integrální vnímání. Na rozdíl od nich vědci pozorují přírodu a mluví o tom, co vidí. Kdo je slyší, to je jiný příběh ….
Existuje další problém: Jakkoli úžasné slova pronesená různými odborníky a specialisty můžou být, bez ohledu na to, jak moc káží o propojení a potřebě sjednotit se, nemají prostředky k jeho provedení. Peníze a armády zde nepomůžou. I kdyby všichni lidé na světě vykřikovali: „Ano, chceme být jedna globální vesnice!“ Co se stane po tomto jednomyslném prohlášení jejich vůle? Nic, s výjimkou světové války. Po pocítění ještě těsnějších vazeb, které je pojí k sobě, rozpoutají válku s cílem přerušit toto spojení.

Vědci nemají řešení, nevědí, jak změnit člověka. Tak proč křičet o tom, jak škodlivý je egoismus, když nemáte nápravu? Před naší dobou, lékaři neříkali pacientům, že jsou nevyléčitelně nemocní. Nebyly ani žádné prostředky pro zpomalení progrese nemoci, a proto člověk zůstal ve tmě, aby trpěl méně. Tóra říká „Nedávejte překážky před nevidomého.“ Proč odhalovat pravdu, pokud nejste schopni pomoci člověku vypořádat se s tím?

Takže bez odhalení moudrost kabaly, bez poselství vzájemné záruky postupujícího od nás, lidstvo nemá jedinou šanci cokoli napravit. A to je teď náš problém: Jak můžeme navázat spojení s lidmi a vysvětlit jim, že je možné opravit egoismus a tím napravit svět.

Řeč je právě o nápravě člověka. Nic jiného zde nepomůže. Mnozí již pochopili, že všechno zlé je obsaženo v lidské povaze. Nicméně, rozhazují rukama: „Člověk je egoistický a nelze s tím nic dělat.“ Pokud nebudeme poskytovat lidem metodou nápravy egoismu, pokud nebudeme vysvětlovat, že je to skutečně dosažitelné, svět nemá šanci. Zatím jsme nicméně pracovali polovičatě ….
[74053]
Z 4. části denní lekce kabaly 30/3/2012, „Předmluva ke Knize Zohar“

Nástroj pro proniknutí do lidské podstaty

Dr. Michael LaitmanOtázka: Je moje averze vůči člověku skvělá příležitost k vytvoření integrálnosti?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Pojďme se jednoduše dívat jeden na druhého jako na naše dobré přátele nebo na naše děti a cítit v důsledku toho jeden druhého. Pokud se snažím bez ohledu na to, že je to pro mě nepříjemné někoho poslouchat, pak i přes své nepřátelství a díky tomuto úsilí, ho začnu cítit lépe. To znamená, že jsem získal nový nástroj vnímání. Člověk mě odpuzuje, ale přesto, překonávám odpor tím, že vytvořím z pozitivních a negativních pocitů v sobě zřetelný nástroj pro vstup do tohoto, a začnu to cítit.

Kdybych vůči tomu neměl averzi, bylo by pro mě velmi těžké se s tím kontaktovat. Prostě bych přijmul to, co z toho vychází v příjemné formě a přizpůsobil bych to uvnitř sebe podle mého vnímání. Ale když to činím protichůdně, je to jako bych pronikal do této tloušťky, této síly překonání, a pak kontakt s osobou je uvnitř mě vytvořen.

To je důvod, proč když rosteme, existují lidé, kteří nám byli dříve příjemní, a najednou se nám ukazují jako nepříjemní, tlačí mě to od nich pryč, a naopak se od nich odvracím. Nicméně chápu, že díky opozici, dostávám příležitost proniknout do nich hlouběji.
[73192]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 13,  18/12/2011

Egoista, který si váží síly odevzdání

Dr. Michael Laitman

Síla odevzdání je síla spojení. Bez ní nemám spojení ve své rodině nebo kontakt s jinými lidmi a dětmi; nemám žádné spojení s lidskou společností jako celkem. Jednoduše zabíjíme sebe i naši komunitu tím, že nepoužíváme sílu dávání.

To je důvod, proč je nyní naprosto nezbytné, abychom získali tuto sílu. Prostě je to otázka života a smrti. To je důvod, proč přišla krize, aby nám ukázala, kde jsme. Sami jsme se dostali do tohoto stavu. Teď už je jen třeba ho zkoumat a vyhodnocovat abychom pochopili, co nám chybí. Chybí nám síla dávání. Jak ji tedy získáme? Jen tím, že vybudujeme dobré prostředí.

Toto prostředí v přírodě neexistuje. Musíme ho vybudovat uměle tak, že bude sloužit jako příklad, tlačit nás, pomáhat nám začít trochu dávat. Tato společnost bude léčit každého, jako by jim dávala varování: „Nebudete mít nic, pokud nebudete dávat. Nejen že nic nedostanete, také ztratíte jakoukoli úctu, kterou nyní máte, takže budete mít pocit, že nejste nic, absolutní nula, kterou každý pohrdá.“

Společnost vás bude ovlivňovat skrze vaše děti a další osoby, jejichž názoru si vážíte. To naruší pocit vlastní hodnoty a sebeúcty v každém člověku, který nebude usilovat o odevzdání tím, že se ukáže jak nízký a zkažený se jeví v očích společnosti. Každý se prostě od něho odvrátí a nechce být blízko něj.

Tímto způsobem zavážeme člověka přemýšlet o získání síly odevzdávat. Necháme ho poznat co to je a chtít být takový. Poté s ním společnost bude zacházet opačným způsobem: bude ho respektovat a velmi oceňovat.

Nemáme jinou možnost, protože se musíme naučit, co to znamená odevzdávat. Když přijdu studovat, mám zájem, aby se mnou prostředí pracovat v těchto dvou rovinách: s holí proti mému egoismu, trestá mě svým opovržením, a na druhé straně mě chválí za odevzdání. Tímto způsobem se můj egoismus rozhodne vážit si hodnoty odevzdání namířené proti němu.

Dostanu naplnění a uznání společnosti, když odevzdávám. Společnost bude ke mně blíž a neurazí můj velký egoismus a nezostudí mě.

Jinými slovy, vidíme, že tímto způsobem budeme jednat nad naším egoismem, který vyrostl a nafoukl se mimo meze v každém z nás. Můžeme vzdělávat člověka specificky s pomocí egoismu prostřednictvím vlivu prostředí. To se nazývá integrální výchovou, protože učíme člověka být integrálním, spojeným s každým.

Člověk si začne vážit síly odevzdání na základě toho, že si získá respekt a úctu prostředí. Lidé mu závidí, jak moc roste a je vážen jeho prostředím. Tímto způsobem si egoista začne vážit síly dávání a zjišťuje, co lze udělat se správným prostředím.

Prostředí zde hraje roli vychovatele, jako otec a matka ve vztahu k dítěti, stejně jako učitelé a vychovatelé ve vztahu k dítěti, nebo jako profesor ve vztahu ke studentovi. Velká lidská společnost funguje stejným způsobem ve vztahu ke každé dospělé osobě.

Způsob, jakým prostředí zachází s člověkem, závisí na jeho postupu. Potom, díky těmto dvěma silám: přijímání a odevzdávání společnosti, člověk získává nástroj dostat se hlouběji do sebe, společnosti a přírody. On nebo ona začne chápat, co se děje v oblasti silových polí, ve své vlastní vnitřní psychologii a psychologii vnitřní přírody a společnosti.

To pomáhá člověku začít cítit, jak tyto dvě síly jednají v celé realitě, jakým způsobem fungují v neživém kameni, v rostlinách a zvířatech, uvnitř člověka, okolním prostředí a rodině – všude. Pracuje s těmito dvěma silami jako jejich vlastník. Tímto způsobem je zkoumá a učí se o nich všechno.

Vstoupí do sítě, která spojuje celou realitu, síť vytvořenou prolínáním těchto dvou sil. To je důvod, proč rozumí celému programu stvoření, celému procesu vývoje a kam směřuje.

Koneckonců, všechno odpovídá určitému procesu. My to pouze nyní nevidíme, protože pracujeme pouze s jednou silou. Když člověk sám začne používat obě tyto síly, dává mu to vědecký nástroj pro výzkum, s jehož pomocí zkoumá vše co se děje v přírodě. Tímto způsobem se stává skutečným mistrem svého osudu a všeho, co se děje. To vše se děje tím, že povýší vědomí na novou úroveň.
[72150]
Z „Diskuse o integrální výchově“ # 12, 16/12/2011

Co je to egoismus?

Dr. Michael Laitman

Egoismus se netýká nutkání obyčejného člověka po naplnění jeho fyzických (jídlo, sex, rodina) a sociálních tužeb (peníze, moc a znalosti), ale jeho odporu k jednotě, odevzdání a lásce k lidem. Toto odmítání se projevuje pouze při účasti ve skupině integrální výchovy, a to v rozsahu do jakého se člověk snaží spojit se členy skupiny.
[72264]

Konec nitě

Dr. Michael Laitman

Otázka: Kabalisté mluví o vlastnosti odevzdání, ale já ji necítím. Nemám ani konec nitě …

Odpověď: Pokud zažijete potřebu po odevzdání, můžete porozumět tomu, co je to odevzdání. Zkuste odevzdávat svým přátelům a uvidíte, že nebudete chtít. Tím pochopíte to, jaké by to bylo, pokud byste měli vlastnost dávání. Pak začnete tušit, co vám chybí.

Úvaha je následující. Chci dosáhnout jednoty se svými přáteli. Jsou spojeni mezi sebou, zatímco já jsem od nich oddělen. Upřímně, nechci tuto jednotu, nejsem schopen to dělat, stále na to zapomínám. Jiskra mé touhy tmavne. Mohu ji oživit pouze tehdy, pokud jsem s přáteli, když se k nim připojím dokonce i kvůli studu.

Jsem k nim blíže, pracuji ve skupině a začínám chápat, jak moc potřebuji lásku. Skici mých snah postupně líčí obraz dávání. Myslím na jeho výhody a tím tvořím nádobu, touhu. Možná je to pořád neskutečné a pouze předběžné. Nicméně, s každým úsilím přitahuji vyšší světlo, které je postaveno dle mých přání. Přichází z dokonalosti, z věčnosti, do místa rozbití, do tohoto světa. Možná, že jako dítě hraju nějakou hádanku, ale světlo dělá svou práci. Díky tomu je možné, abych se posunoval směrem k dávání.
[68423]
Z 4. Části denní lekce kabaly 2/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“

Strana 5 z 10« První...34567...10...Poslední »